Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jarda says:
Hmm. A já myslel, tedy věděl – říkal nám to při náboženství pan děkan Macek – že NZ je “produktem” Ducha sv. Vy, protestanté, nemáte Ducha sv.?
protestant:
A pročtedy mlvíme o evangelistech, Pavlových a Jakubových listech. Proč vše nenazýváme evangelia a listy Ducha Svatého? 🙂
Karel: Modlíš se k Bohu? Pokud ano, pak máš představu Boha, jenž slyší tvé modlitby.
protestant: To jako že má uši? Ne tak takovou představu nemám .. 🙂
protestant: To jako že má uši? Ne tak takovou představu nemám
Karel: Nemlž. Já o uších nic nepsal.
Modlíš se k Bohu? Pokud ano, pak máš představu Boha, jenž slyší tvé modlitby. Takže odpověz: Modlíš se k Bohu?
Jarda: “Představ si, že prof. Halík v knize Co je bez chvění není pevné píše, že v Hirošimě, při ranní meditaci v hinduistickém chrámu …”
To iste nie, ten chrám bol iste budhistický, pretože Japonci sú obvykle budhisti a zároveň šintoisti (šintoizmus a budhizmus sa u Japoncov nevylučujú, ale navzájom dopĺňajú) 🙂
Čtu nyní toto…zatím jsem dočetl k asi třetí povídce Luminous, která se mi velmi líbila s konceptem alternativní matematiky (asi by se to médee nelíbilo)
http://www.fantasyplanet.cz/clanek/luminous-egan-greg
Protestant: “To jako že má uši? Ne tak takovou představu nemám …”
No, ako lutherán, by ste snáď mali vyznávať hlavné kresťanské kréda, napr. to Nicejsko-Konstantinopolské ;):
Martix, Luminous nepoznám, ale čítala som od Grega Egana knihu poviedok Axiomat a román Mesto permutácii a tie sa mi veľmi páčili 🙂
permutácií
protestant: “Ale Marie právě podle Bible muže nepoznala. Tedy to nemohl být muž. :-)”
protestant:
Já ale nic o neposkvrněním početí nepsal. Vzpamatuje se..
Jak to tedy bylo s tím početím? Kdo dělal Marii předporodní vyšetření a kdo poporodní? Jak můžou nějací muži vědět, jaký hymen měla Panna Marie? To se zeptali Josefa?
Medea says:
No, ako lutherán, by ste snáď mali vyznávať
protestant: Proč bych měl být luterán?
Čestmír Berka says:
Jak to tedy bylo s tím početím? Kdo dělal Marii předporodní vyšetření a kdo poporodní?
protestant:
Na takové fajnovinky tehdy nebyli
protestant:
Mně to hloupé nepřipadá…
Spíše mi jako hloupost připadá chtít po někom aby si Boha nějak představoval….
jack:
Opravdu? Vám připadá normální věřit v existenci bytosti o které nemám žádnou představu?? 🙂
Máte docela zvláštní náboženství!:-)
protestant says:
December 26, 2012 at 3:34 pm
Nenašel jsem nic, nad čím by se dalo v tom článku zamyslet.
jack:
Od vás by to asi také málokdo očekával,když jste se ještě ani nezamyslel nad otázkou, jak se z vás stal teista a jak si vůbec představit existenci bytosti,která podle vás existuje!! 🙂
protestant:
Já ale nic o neposkvrněním početí nepsal. Vzpamatuje se..
protestant says:
December 27, 2012 at 3:27 pm
Či ještě jeden příklad: učení o neposkvrněném početí. Prvé křesťany to asi ani nenapadlo. Chtěli zvěstovat, že Ježíš je Kristus, Im-anú-el, Bůh s námi. Dokud to zvěstovali Ježíšovým židovským souvěrcům, stačilo říci, že Ježíš je mešiach, zaslíbený Spasitel, syn Davidův. Židovští posluchači hned věděli, kolik uhodilo. Věděli, co je spasitel a že je syn Davidův, “z rodu a čeledi Davidovy” – a to byl Ježíš po otci. Byla tehdy pravda, že “narodil se z Marie Panny?” Kdepak! To by bylo popření té zvěsti, že přišel syn Davidův! Jenže když totéž zvěstovali křesťané Řekům, střetli se s neporozuměním. Řekové neznali pojetí Krista, mesiáše. Boží přítomnost, přítomnost Boha samého, vyjadřovali představou o bohočlověku, synu boha a ženy. Když křesťané chtěli svou radostnou zvěst zvěstovat Řekům, museli se uchýlit k řeckým představám. To, že Ježíš je mesiáš, vyjádřili pro Řeky učením, že je to syn boha a ženy – a tu zas Řekové věděli, kolik uhodilo. Učení o neposkvrněném početí komunikovalo pravdu.
protestant:
A proč tedy mlvíme o evangelistech, Pavlových a Jakubových listech. Proč vše nenazýváme evangelia a listy Ducha Svatého?
Jarda:
Bóžinku, vy, protestanté, v tom ale máte hockey. To se nedivím, že vás katolíci pronásledovali. Vy nevíte, že Duch sv. svatopiscům vnukával, co mají napsat, a dohlížel, aby to napsali tak, jak to Pán Bůh ráčí lidem sdělit? Vy nevíte, že Duch sv. působil, aby církev vybrala těch 27 Pánem Bohem inspirovaných listů a ty ostatní, inspirované Satanem, aby zavrhla? Teda ten Hus, Luther, Cwingli, Kalvín a další vám v tom udělali zmatky.
protestant says:
December 26, 2012 at 10:45 pm
Víra bez důkazů.
jack:
V tom případě musíte uznat jako správnou každou náboženskou víru,protože každá vychází z vašeho (stupidního) principu!! Vypadá to tedy,že i scientologové mají se svým názorem pravdu,stačí přece pouze věřit!! Přemýšlet nad vírou nemusíme a hledat důkazy už vůbec ne!
Škoda,že jste tím zase nedokázal nic vysvětlit,protože to pořád nedává smysl!!!
Nemůžete mít totiž pravdu všichni. Myslím tedy,že by jste měl hledat důkazy,které by dokázaly,že existuje právě jen a pouze ten váš Bůh a ne všichni ostatní!
Jestli to nedokážete,tak by jste už mohl pochopit,že vaše tvrzení o vašem jediném Bohu jsou bez jakéhokoliv významu,jak pro ateisty,tak i pro lidi jiné náboženské víry!
Dokážete to pochopit???
to Jarda:
To ale není můj text. Já jej opravdu nepsal. Uvedl jsem i odkaz na stránku odkud jsem jej zkopíroval.
Pletete si psaní a citaci. 🙂
Jarda:
Vy nevíte, že Duch sv. svatopiscům vnukával, co mají napsat, a dohlížel, aby to napsali tak, jak to Pán Bůh ráčí lidem sdělit? Vy nevíte, že Duch sv. působil, aby církev vybrala těch 27 Pánem Bohem inspirovaných listů a ty ostatní, inspirované Satanem, aby zavrhla?
protestant:
A vy VÍTE? Odkud jste to vědění vzal?
jack:
Jestli to nedokážete,tak by jste už mohl pochopit,že vaše tvrzení o vašem jediném Bohu jsou bez jakéhokoliv významu,jak pro ateisty,tak i pro lidi jiné náboženské víry!
Dokážete to pochopit???
protestant:
Já to chápu. Ale vy pochopte, že vaše názory jsou zase bezvýznamné pro mne a ostatní věřící…. 🙂
Hermes says:
December 27, 2012 at 2:43 pm
Michale, vy jste mi ale sofista. A navíc monofyzita.
ČB: “otec” je definován jako “ten, kdo má syna”, nikoli “ten, kdo má ptáka”, ne? Takže “otec” se nerovná “muž”.
jack:
Tak to je klidně možné,že svému otci říkáte matko!:-)
Protože lidé,kteří mají třeba zrovna syna (platí to ale i u dcery) se právě rozlišují podle pohlaví. Těm s “ptákem” (vaše slova) se říké otec a těm bez se říká matka.
Takže otec se všeobecně považuje za označení muže. Jestli je to ve vaší rodině jinak,tak věřte,že jste obrovskou vyjímkou!!:-)
To už je vážně síla!!! Kdyby hloupost nadnášela,tak víte co,ne??