Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Čestmír Berka says:
December 27, 2012 at 2:55 pm
Protestanate, to jsi vzal moc stručně.
protestant:
Vzal jsem to přesně tak jak je to v Bibli.
Herme, podle tvé předchozí definice otec= ten kdo má syna. Žena může mít syna, ale otcem není. Ježíš má mužského otce a ženskou matku. Prostě Bůh otec nějak svou božskou spermií pronikl do mariina těla a spojil se s jejím vajíčkem. Jestli měl nějaké kladélko se Bible nezmiňuje ( myslím, že to nějak cudně opisuje Duchem svatým… to bych se musel kouknout, ale momentálně je to podružné..). Prostě boží spermie a lidské vajíčko…tak to v přírodě chodí..netřeba se za to stydět- je to jen biologie.
Čestmíre, ty vole. Bůh je savec? To není biologie, ale theologie.
… ČB, a Duch svatý je Boží pták, proto se v Bibli znázorňuje v podobě holubice. Bingo! Jdu o tom napsat do Journal of Theological Studies.
Herme, Marie je samička a samičku bez spermie neoplodníš. Samička potřebuje na oplodnění samečka co svět světem stojí! Bůh je, co se mu zachce- když potřebuje oplodnit Marii, udělá si spermii. Zvládl i komplikovanější věci- třeba mluvit z hořícího keře! Spermii jsem zvládnul i já, hořící keř ale nezvládnu- a když zvládnu, tak s popáleninami. To nebudu riskovat!
Či ještě jeden příklad: učení o neposkvrněném početí. Prvé křesťany to asi ani nenapadlo. Chtěli zvěstovat, že Ježíš je Kristus, Im-anú-el, Bůh s námi. Dokud to zvěstovali Ježíšovým židovským souvěrcům, stačilo říci, že Ježíš je mešiach, zaslíbený Spasitel, syn Davidův. Židovští posluchači hned věděli, kolik uhodilo. Věděli, co je spasitel a že je syn Davidův, “z rodu a čeledi Davidovy” – a to byl Ježíš po otci. Byla tehdy pravda, že “narodil se z Marie Panny?” Kdepak! To by bylo popření té zvěsti, že přišel syn Davidův! Jenže když totéž zvěstovali křesťané Řekům, střetli se s neporozuměním. Řekové neznali pojetí Krista, mesiáše. Boží přítomnost, přítomnost Boha samého, vyjadřovali představou o bohočlověku, synu boha a ženy. Když křesťané chtěli svou radostnou zvěst zvěstovat Řekům, museli se uchýlit k řeckým představám. To, že Ježíš je mesiáš, vyjádřili pro Řeky učením, že je to syn boha a ženy – a tu zas Řekové věděli, kolik uhodilo. Učení o neposkvrněném početí komunikovalo pravdu. Jenže pak přišlo 19. století s přírodovědeckým positivismem – a učení o neposkvrněném početí najednou neznamenalo, že Ježíš je Bůh s námi, nýbrž že je biologickou raritou. Fundamentalisté vážně debatovali nad čistě biologickou otázkou, zda parthenogenese, běžná u bezobratlovců a nižších rostlin, je možná u druhu homo sapiens. Neposkvrněné početí přestalo být pravdou. Stalo se zavádějícím bludem – protože Ježíš je o spasení, ne o biologii.
http://lifebibles-zivotnibible.blogspot.cz/2011/01/pestrost-pravda-erazim-kohak.html
Protestante, co je nám po tom, co si mysleli Židé a Řekové? Když to budete pořád takhle volně vykládat, špatně to dopadne! Varuju tě…. Uděláš mnohým věřícím v hlavě zmatek a přivodíš mnohá zklamání. Nakonec ještě napíšeš, že ve Fatimě došlo jen k nějakému přeludu…Ratzinger by z tebe neměl radost. No, ale co je vám evangelíkům po papeži…máš recht, ať se čertí 😀
Čestmír Berka says:
December 27, 2012 at 3:39 pm
Protestante, co je nám po tom, co si mysleli Židé a Řekové?
protestant:
Na tom záleží hodně. první křesťané byli Židé a Řekové. A produktem jejich myšlení je NZ. Bez pochopení jejich myšlení nemůžeme NZ pochopit.
protestant:
Na tom záleží hodně. první křesťané byli Židé a Řekové. A produktem jejich myšlení je NZ. Bez pochopení jejich myšlení nemůžeme NZ pochopit.
Protestante, děláš z křesťanství exkluzivní záležitost … Křesťané přeci vůbec nemusí novému zákonu rozumět! Křesťané nemusí ani znát jazyk, ve kterém je Bible napsaná. Obyčejní lidé byli křesťany i v dobách, kdy Bible byla pro běžného věřícího nedostupná. natož, aby chápali myšlení Židů či Řeků.
zmizel mi příspěvek…
Já beru základní texty náboženství jako metafory.
A co se týče náboženství jako pouhého nástroje k ohlupování lidí k mocenským účelům, to se mi nezdá. Náboženství v historii i dneska podporuje spousta vzdělaných lidí, byly napsány haldy knih od mystiků, teologů, filosofů atd., kteří se vyjadřovali k náboženství. Jakákoliv ideologie i ateistická může být využita k potlačování a ohlupování lidí, kapitalismus či komunismus nevyjímaje. I takový scientismus by měl asi problém s tzv. nesprávným chováním lidí jako je např. kouření, alkoholismus, náboženství, nezdravá strava, atd.
protestant says:
December 26, 2012 at 10:45 pm
Víra bez důkazů. Je to živě napsané svědectví o tom, že věřit neznamená, že já vnějšně uznám nějaká nepopiratelná fakta. Víra je naopak spíš riskantní, ale na druhé straně naprosto pevnou důvěrou v pravdivost Ježíšových slov, která utvářejí a přetvářejí můj život a to často navzdory všemu. Víra navzdory. O tom dovede tak přesvědčivě psát Tomáš Halík. Už Janovo evangelium zaznamenalo Ježíšův výrok: Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. A také apoštol Pavel připomíná, že chodíme a jednáme ve víře, ne ve vidění (2 K 5, 7). Víra jako pomoc k životu nespočívá ve vnějších důkazech. Ani dnes. Je spíš vyznáním lásky a důvěry.
http://horni-pocernice.evangnet.cz/Mt12_38-42.html
Jarda:
V této souvislosti bych opět ocitoval z Katolického týdeníku odpověď dívky na dotaz chlapce, zda má nějaký důkaz o existenci Pána Boha: “Důkaz? jaký důkaz? Já věřím; a víra žádný důkaz nepotřebuje!”
Stejně by byl zajímavé vyjádření zdejších věřících, na základě čeho věří textům jedné staré náboženské knihy a proč nevěří textům jiných starých náboženských knih. Předpokládám, že texty nových náboženských knih – třebas od ing. Ivo Bendy, či Parcifala Imanuela – zcela racionálně podrobí kritice, rozeberou jejich obsah, poukáží na nesrovnalosti, slabá místa a celkovou důvěry nehodnost těch textů, třebaže ty, nahlížené očima víry, slibují v podstatě to stejné jako Bible.
Prof. Halík v knize Co je bez chvění není pevné píše, že jeho věřící přítel, astronom, vědec (tedy asi dr. Grygar) přednášívá o Vesmíru na kněžských shromážděních (kterým prof. Halík pokud možno vyhýbá) a že jej kněží vždy prosí, zda by jim, jako věřící vědec, mohl dát alespoň nějaký maličký důkazeček existence Pána Boha, který by mohli v kázání použít. Bohužel je musí odmítnout, protože žádný takový důkazeček není.
Otázkou samozřejmě pak je, proč ten vědec věří, že?
Hm…
http://www.novinky.cz/veda-skoly/239567-pocatkem-vseho-je-cerna-dira-ukazuje-nova-teorie.html
Cestmír Berka says:
December 27, 2012 at 10:25 am
To už tu bylo. Bůh sice podle věřících všechno stvořil ( neutrina, dinosaury, člověka, tasemnice…), miluje nás ( podle človíčka dokonce řve bolestí, když pášeme zlo), má vyvolený národ ( jen ho občas nechá podusit okolními kmeny, nebo jich pár nechá zahubit nacisty)…ale to se nesmí říkat, protože nám to Bůh zakázal- nesmíme ho zobrazovat. Všechno důležité nám sdělil v Bibli, kterou a)sepsal osobně b) nesepsal osobně, lae inspiroval ( jelikož křesťanství není totalitní, mají věřící na výběr). Bible je velmi důležitá, jelikož odjinud bychom se o Bohu nedozvěděli- ti, co se s ním potkali už nějaký čas nežijí a i kdyby žili, mluvili jinými jazyky. Bůh sice chtěl, aby ho poznali 6idé, a tak byl dost aktivní, ale my jsme moc chytří a měli bychom to moc snadné s vírou, tak se nyní schovává a za nic nemůže. Bůh má rád tajemno. Ale to nemůžem říct, protože o něm nemůžem nic říct. Někteří křesťané sice Boha popsat umí, ale ti věří špatně….
Jarda:
Představ si, že prof. Halík v knize Co je bez chvění není pevné píše, že v Hirošimě, při ranní meditaci v hinduistickém chrámu (tedy na pohanském místě), se mu ukázal Kristus (dokonce “kosmický” Kristus. Že by ve skafandru?). Na můj dotaz jak vypadal, zda mu něco řekl, neodpověděl. Jasně – co si budeme namlouvat; nikdo se mu neukázal. Jen prof. Halík ze sebe dělá zajímavého a těší jej obdiv posluchačů, většinou VŠ studentů, kteří se neodváží položit “všetečnou” otázku.
Karel: Aby jsi mohl věřit Bohu, musíš mít o tom Bohu nějakou představu,
protestant: Nemusím. To je jen vaše víra, že musím.
Karel: 🙂 Modlíš se k Bohu? Pokud ano, pak máš představu Boha, jenž slyší tvé modlitby. Takže odpověz: Modlíš se k Bohu?
Chválíš Boha? Děkuješ mu za jídlo, bezpečnou cestu, uzdravení….? Pokud ano, máš představu Boha, jenž má v moci tě ochránit, uzdravit.
protestant says:
December 27, 2012 at 10:39 am
to S.V.J:
Pro mne ano. Pro Michala jsou všechny kategorie popsány slovy – Bůh který neexistuje = nic.
Jarda:
Diskuze o (křesťanském) Pánu Bohu je stejně podnětná jako o Atapalonovi.
protestant:
Na tom záleží hodně. první křesťané byli Židé a Řekové. A produktem jejich myšlení je NZ. Bez pochopení jejich myšlení nemůžeme NZ pochopit.
Jarda:
Hmm. A já myslel, tedy věděl – říkal nám to při náboženství pan děkan Macek – že NZ je “produktem” Ducha sv. Vy, protestanté, nemáte Ducha sv.?
Protestant:
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-42/#comment-48819
Jarda:
Protestante, v tom “neposkvrněném početí” máš trochu (větší) “hockey”. Vzdělej se.
A tím příspěvkem jen vyjadřuješ, že křesťanství za svůj vznik vděčí mixu židovských a řeckých náboženských představ do kterých byly zamíchány představy náboženských kultů z Egypta a Mezopotánie, s nimiž Řekové a Židé byli obeznámeni.
Pro ostatní: Je docela úsměvné číst zprávu, že vatikánská komise ctihodných celibátníků diskutovala o Mariině panenství a došla k závěru, že Marie nikdy nepřestala být pannou. Před porodem, při porodu, po porodu. A pochybovat o tom že je hřích!
Napsal jsem dotaz do Katolického týdeníku, proč ti ctihodní celibátníci jsou tak fascinováni právě a jen tím hymenemn. Proč je nezajímá, zda Marii po těhotenství a porodu zůstala také panenská prsa, panenské boky …? Proč právě a jen ten hymen??
Jarda:
Protestante, v tom “neposkvrněném početí” máš trochu (větší) “hockey”. Vzdělej se.
protestant:
Já ale nic o neposkvrněním početí nepsal. Vzpamatuje se..