Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
http://uloz.to/xxay6ro/carlos-castaneda-uceni-dona-juana-pdf
jack says:
Vy jste mi pořád neodpověděl,jaká je konkrétně vaše představa formy existence vašeho Boha.
protestant:
Memám žádnou představu.
martiXXX says:
December 22, 2012 at 6:53 pm
Nikdo mi ještě pořádně neodpověděl proč existuje svět, kde platí přírodní zákony, který umožňuje prostřednictvím matematiky (proč ???) stlačit mnohotvárnost dějů, které pozorujeme do podoby zkráceného matematického vyjádření. Obecně proč není vesmír jiný a proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života? Kdyby zákony přírody nebyly předvídatelné, stlačitelné a konstantníí tak by život nebyl možný. To platí i pro změny konstannt. Už staří řekové uvažovali o atomech a ale jejich důkaz byl podán teprve nedávno. Pro svoji hypotézu měli jen filosofické nebo mystické důvody. Ne vědecké. A přesto to věda potvrdila. Z tehdejšího hlediska to tedy bylo pavědecké blábolení?
Jarda:
Vstoupil bych do vaší diskuze. Odpovědi na tyto otázky jsou samozřejmě hledány i jinde jinými. Celý problém a asi i vysvětlení je, může být v tom, že my na Vesmír hledíme zevnitř – a proto se nám jeho konstanty zdají být vyladěné tak, aby v něm mohl vzniknout život. Z pohledu zvenčí, který je pro nás ale nemožný, bychom (možná) mohli vidět, že ty konstanty jsou náhodné. Colombo už myslím na to poukázal – při hypotéze mnohých vesmírů – ať už souběžných či postupných – jich hypoteticky může vzniknout a zaniknout mnoho, než v některém se konstanty nastaví tak, že umožní vznik (nějakého) života.
Jinak pánové – sleduji, že váš spor se vyhýbá jedné, dle mě, podstatné otázce. Je zajisté rozdíl, jestliže z neznalosti si za “prvotní” příčinu, něco, co je počátkem všeho dosadím nějakého blíže nedefinovaného “Boha”, kosmickou sílu, nebo prostě cítím, že “něco musí být”, nebo konkrétního Boha, krerý je osobou, má ty a ty vlastnosti, miluje lidi, pečuje o ně ………
Jistě se shodneme, že na počátku Vesmíru něco bylo, ale řekněme si, že o tom nic nevíme. Vědecký přístup je, zkoumat dostupná fakta, jiný přístup je, vytvořit nějaké učení, dogma, a tomu ta zjišťovaná fakta přizpůsobovat. A když chcete od nějakého teologa konkrétním odpověď na konkrétní otázku, vykrucuje se jako hlísta na šporhéltě. Je ochotný se s vámi bavit jen filosoficky – poslechněte si tu přednášku o důkazech Boží existence – s podmínkou, že mu prostě uvěříte, jinak se s vámi bavit nebude. Proto také žádný teolog nebude diskutovat na takovémto webu.
Jarda says:
Je ochotný se s vámi bavit jen filosoficky.
protestant:
“Jen filosodicky”? To je málo? Copak filosofie není nad vědou i uměním? Copak filosofie všechny lidské poznatky (jejichž jedním z mnoha zdrojů je věda) neshrnuje a nezobecňuje?
http://cs.wikipedia.org/wiki/Filosofie
Jarda: “Je ochotný se s vámi bavit jen filosoficky – poslechněte si tu přednášku o důkazech Boží existence – s podmínkou, že mu prostě uvěříte, jinak se s vámi bavit nebude.”
Jarda, a tomu Ty hovoríš “bavit se filozoficky”? 🙂 Ja, by som to označila, za dogmaticko-demagogický prístup k veriacim ovečkám!
Ahoj Médeo 🙂 mám tu na Tebe dotázek 😉
http://www.i-ateismus.cz/gotoid.php?id=47966
“komunikace se vzdalenymi planetami by trvala miliardy let svetelnych”. :+) lol
pravda, tva inteligence asi dosahuje sotva nejakych 70 litru a pisemny projev naznacuje, ze nebudes mit vic, jak 13 km/h.
To myslím zpívala Lenka Filipová: ” ten okamžik trval světelný rok” …. On si textař nějak neuvědomil, že světelný rok je JEDNOTKA VZDÁLENOSTI a ne času…- to se dá textařům, filosofům, esoterikům a mystikům prominout…
Michal, odpoviem na Tvoju predvianočnú otázku, ale najprv dopečiem a dovarím 🙂
Čestmír: “to se dá textařům, filosofům, esoterikům a mystikům prominout…”
Filozofom sa to odpustiť nedá 😉 Dobrý filozof musí mať dobrý prehľad o modernej (súdobej) vede. Ak ho nemá, tak pre mňa je to len nedouk a táraj.
http://www.youtube.com/watch?v=s7QXhGLZW00
jen abyste věděli! 😀
Slavek – překlep…miliony let nebo minimalne 10 let (pokud vezmeme v uvahu, ze neni mozna komunikace rychlejsi nez svetlo; nase zprava k Alfa Centauri poleti 5 let, zpatky taky 5 let…budeme cekat na odpoved 10 let v pripade nejakeho druhu vysilani) k nejblizsi hvezde…ci cokoliv mezi tim (cca 10 lety) a miliardami let u vzdalenejsich hvezd s planetami
http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-59019340-kldr-cong-un-rakety-satelity-vanoce-stromecek
Tak, Michal, pokúsim sa teda stimulovať Tvoju predstavivosť ohľadom neosobného Boha:
Michal: “pokud nechám “volně plynout své myšlenky” které budou navíc “odplouvat”, takže si je nebudu pamatovat, tak že budu schopen cokoliv netriviálního vymyslet. Podle mě platí ta analogie s “náhodným počítačovým programem”. ”
Michal, Ty nie si boh 😉 Človek nie je pripravený na všetky možné životné situácie, nie je majstrom na všetko, je krehký a smrteľný, teda potrebuje vôľu, potrebuje zameranosť na externé ciele a objekty a potrebuje aj osobný príbeh. My sme sa však zamýšľali nad neosobným bohom. V judaistickej tradícii má Boh výraznú osobnosť, vôľu, intecionalitu. Sú však aj iné tradície (napr. hinduizmus), v ktorých existujú smery zamerané na neosobného Boha.
Neosobného Boha si môžeme predstaviť ako nanajvýš harmonickú myseľ, v ktorej sa všetko deje s maximálnou ľahkosťou, s maximálnym majstrovstvom, “len tak”, wu wej. Táto myseľ nemôže nebyť a nemôže nebyť tým, čím je, je tak harmonická, že nemá žiaden cieľ, nič sa k jej stavu nedá pridať, nič sa z jej stavu nedá odobrať, nie je nič žiadúce, o čo by sa musela snažiť, nie je tu žiadna vôľa, žiaden zámer, žiaden osobný príbeh. Táto myseľ spontánne, “len tak”, s najvyšším umeleckým majstrovstvom vytvára svety. Tvorivá mentálna prázdnota, v ktorej blikajú objavujúce sa a miznúce svety.
Jahve je len ťažkopádny, nemotorne sebavedomý babrák, v porovnaní s takýmto Bohom 🙂
Michal: “Podle mě platí ta analogie s “náhodným počítačovým programem”. ”
Možno sa to viac podobá na kvantovú penu generujúcu vesmíry 🙂
P.S.:
Keď si človek osvojuje nejakú novú zručnosť, tak na počiatku tohoto procesu, je výrazná zameranosť na cieľ, na začiatku môže človek doslova bojovať sám zo sebou, ale neskôr, keď dosiahne majstrovstvo v danej oblasti, tak stav majstrovstva, môže zahŕňať spontánne vykonávanie niektorých aktivít, veci sa môžu diať s ľahkosťou “len tak”, akoby “sami od seba”. Cieľ dosiahnuť majstrovský stav “nekonania” – wu wej, je významným pojmom a ideálom v taoizme, ale aj v zen-budhizme. Ideál takéhoto majstrovstva je vyzdvihovaný v tradičnej japonskej kultúre napr. v japonskej kaligrafii, v japonskej monochromatickej maľbe, v šerme, v lukostreľbe, v čajovom umení.
http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/mozek-ma-dva-ucinky-tim-druhym-jsou-sebeklamy-iluze
martiXXX says:
December 22, 2012 at 6:53 pm
Nikdo mi ještě pořádně neodpověděl proč existuje svět,
jack:
Tuto otázku by jste měl směrovat na věřící,ti tvrdí,že náboženství dává odpovědi právě na tento typ otázek.
Dost legračně samozřejmě potom působí reakce,kdy odpověď vlastně také neznají,protože odpověď prý zná jen sám Bůh! 🙂
Mě by třeba zajímalo PROČ Bůh svořil cca. 10 miliónů druhů hmyzu. Já v tom nic rozumného nevidím a marně přemýšlím k čemu je to dobré,ale Bůh měl určitě nějaký rozumný důvod,akorát se ho nikdy nedozvím! To se nedá nic dělat. 🙂
martiXXX says:
Dle řady fyziků je vesmír nastaveny tak, že se změnou parametrů by vůbec neexistovaly potřebné prvky a možnost tvoření složitějších organismů.
jack:
Stačí když pochopíte,že vesmír nebyl nastaven tak,aby byl možný život,ale život vznikl pouze proto,že to parametry vesmíru umožňují. Forma existence života odpovídá těmto parametrům,kdyby byly parametry jiné,tak by třeba existoval život v jiné formě,než jakou známe!
protestant:
Memám žádnou představu.
jack:
Na existenci jakého Boha tedy vlastně věříte??? Věříte,ale nemáte představu v koho??
A to vám nepřipadá hloupé?
Souhlasím s médeou my jsme omezzeni nějakou intencí, chceme něčeho dosáhnout, protože je tady nespokojenost a strach. Je zde úsilí, tedy násilí tedy strach. Může existovat vědomí bez úsilí, beze strachu, bez intence, bez násilí, ?
protestant:
“Jen filosodicky”? To je málo? Copak filosofie není nad vědou i uměním? Copak filosofie všechny lidské poznatky (jejichž jedním z mnoha zdrojů je věda) neshrnuje a nezobecňuje?
jack:
Mohu tedy podle vás filozoficky odůvodnit,že jediným správným pohledem na život je pohled například scientologů? Když je tedy filosofie nad vědou i uměním?