Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
To Protestant:
Vy jste mi pořád neodpověděl,jaká je konkrétně vaše představa formy existence vašeho Boha.
Jestli nevíte,jako nevíte,jak jste se stal teistou,tak to klidně napište. I to bude odpověď na mou otázku! 🙂
Slovo katolické ženy:
Tvůj oděv hovoří….
Odmítejte stále nestoudnější a provokující módu!
Pocit studu je Boží dar. Vymezuje nám zevnitř hranice, které nesmíme překročit, pokud nechceme klesnout pod svou důstojnost. Kde již není u člověka žádný stud, můžeme si být jisti, že v jeho životě něco selhalo a potřebuje dobré vedení, aby se upravilo jeho sebehodnocení.
My ženy máme zvláštní odpovědnost, pokud jde o náš oděv.
Ne nadarmo říká Pius XII.: „Kdyby křesťanky měly tušení o pokušeních a pádech, které způsobují svým oděvem, zhrozily by se zodpovědnosti…. Nevidíte, že existuje hranice, kterou móda nesmí překročit, protože jinak se stává zkázou pro vlastní duši i pro duše jiných?“
Kdo chce, aby byl milován sám o sobě, ať se zamyslí, jak se obléká.
Tvůj oděv řekne víc, než všechna slova a všechny tvoje činy za celý týden. Jaký šat nosíš, takový je tvůj výrok. Má jasný hlas: Buďto požehnání nebo kletbu.
(M. Seman)
Proč si vůbec stěžuje tolik žen na údajně „zlé“ muže, kteří jsou „dotěrní“, nebo i znásilňují? Když vystavují beze studu dráždivé části svého těla, nemohou se divit, jestliže je někdo obtěžuje – a první obvinění musí upřímně obrátit proti sobě. Zde platí přísloví: „Kdo si hraje s ohněm, popálí si prsty!“
Podívejme se na nepřehledné množství stále ohavnějších sexuálních zločinů. To jsou v prvé řadě plody celosvětové sexualizace prostřednictvím sdělovacích prostředků – televize, časopisů, reklamy, divadla, výtvarnictví a literatury, pomocí „sexuální výchovy“, drog, esoteriky a New Age a různých psychotechnik a v neposlední řadě módy, která je zrcadlem ducha doby.
Stydlivost, která se projevuje také v oblékání, je jako vůně květu a ozdoba, která okouzluje. Je jako koruna, která slouží ženě ke cti, dokud si ji chrání.
My ženy bychom měly dbát na to, abychom se nedaly vykořisťovat a vystupovat rozhodně proti porušování ženské důstojnosti nejrůznějšími způsoby, včetně módy. Jestliže při tom uplatníme všechny dobré ženské vlastnosti, se dá čekat, že u opravdu milujících a správně smýšlejících mužů získáme na ceně.
Kdo chce správně posoudit oblečení křesťanské ženy, ať se ptá, zda by v takovém šatě chodila Panna Maria. Hodnocení bude snadnější a jistě správné.
Sv. Jan Zlatoústý soudil již ve 4. století: „Tvrdíte, že jste nikoho nepřivedly k hříchu. Svými slovy opravdu ne, ale udělaly jste to svým oděvem a svým chováním….Když jste někoho dohnaly k tomu, aby hřešil ve svém srdci, jak můžete být bez viny…?“
Karel Čapek napsal:
Pokud chce mít národ budoucnost, musí si zachovat mravnost. Nedělejte ze svého těla výkladní skříň a neničte mravní smysl národa. Nevěřte, že nahota je estetická, protože k obnaženému tělu nemůže člověk zůstat lhostejný.
Nezatěžujte své svědomí provokujícím oblečením!
Mt 18,6-9:
Kdož však někdo z těchto nepatrných, které ve mně věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“
Otec Pio:
Tento světec posílal nedostatečně oděné ženy od zpovědnice bez rozhřešení a ani nedovolil, aby se takové ženy ke zpovědnici přiblížily. Byl neúprosný, hřímal slovy: „Jdi se ustrojit…Nemravná…..Špinavá… Necudná…..“ Jednou řekl jedné dívce: „Rád bych ti usekl paže, protože bys méně trpěla, než budeš trpět v očistci…“ Jiné řekl: „Nahé maso bude hořet…“
Říkával duchovním dcerám: „Pán zavrhuje neslušnou a pohoršlivou módu. Máš-li možnost, kup si šaty jaké chceš, ale nesmíš se za žádnou cenu řídit pohoršlivou a neslušnou módou…“
Ježíši, uzdrav a naprav, co jsem rozbila, protože jsem byla hloupá a nevědomá, samolibá nebo žádostivá, zajatá v omylech pozemské žádostivosti a vášní různého druhu.
Požehnej všem, kteří se provinili, protože jsem je přivedla do pokušení. Ježíši, dopřej jim ze svého Srdce tisícinásobné odčinění, aby zcela spočinuli v Tvé milosti.
Zvláště Tě prosím za ty, které miluji celým žárem svého pozemského srdce a své nesmrtelné duše. Ježíši, žehnej nám. Amen.
Nikdo mi ještě pořádně neodpověděl proč existuje svět, kde platí přírodní zákony, který umožňuje prostřednictvím matematiky (proč ???) stlačit mnohotvárnost dějů, které pozorujeme do podoby zkráceného matematického vyjádření. Obecně proč není vesmír jiný a proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života? Kdyby zákony přírody nebyly předvídatelné, stlačitelné a konstantníí tak by život nebyl možný. To platí i pro změny konstannt. Už staří řekové uvažovali o atomech a ale jejich důkaz byl podán teprve nedávno. Pro svoji hypotézu měli jen filosofické nebo mystické důvody. Ne vědecké. A přesto to věda potvrdila. Z tehdejšího hlediska to tedy bylo pavědecké blábolení?
Teď začínám číst knížku Johna. D. Barrowa “Nové teorie všeho”. Populárně-vědecká knížka. Vypadá zajímavě.
http://www.kosmas.cz/knihy/140639/nove-teorie-vseho/
Teď jsem na facebooku jednoho známého objevil perfektní myšlenku.
Life is full of questions.
Idiots are full of answers.
🙂
Co je tak divného, že některý řecký filosof přišel s teorií o atomech? To je přeci logické, že se lidé pokoušeli látky dělit na co nejmenší části a více se jim to nepovedlo a tak prohlásili tu nejmenší část za nedělitelnou ( atomos=nedělitelný). Ale “řecký” atom je něco jiného, než atom v současné fysice ( a navíc atom není nedělitelný a nejmenší část hmoty).
Jarda: nemám čas poslouchat přednášky a rétoriku. Je to někde sepsané, takže můžu proletět až k jádru věci?
MartiXXX: tohle je fakt na jeden velký facepalm. Začneme:
Nikdo mi ještě pořádně neodpověděl proč existuje svět, kde platí přírodní zákony, který umožňuje prostřednictvím matematiky (proč ???) stlačit mnohotvárnost dějů, které pozorujeme do podoby zkráceného matematického vyjádření.
Nikdy tě nenapadlo, že matematika byla STVOŘENA jako zápis informací, poznatků a faktů o světě do zkrácené podoby?
Obecně proč není vesmír jiný a proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života?
Další naprostý nesmysl. Vzhledem k tomu, že neznáme parametry, které umožňují existenci života…
Pokud by byl jiný vesmír, který by měl jiné parametry, které by daly vzniknout úplně jinému životu, který by se vyvinul až do podoby inteligence podobné, jako máme my, velmi pravděpodobně by si položil někdo ne nepodobný tobě naprosto stejnou otázku.
Vyladěnost parametrů je nesmysl. Kdyby byl vesmír vyladěný, byl by život všude po vesmíru. Vzhledem k tomu, že nás nenavštívila prokazateně žádná mimozemská civilizace, je tento jev nejspíše poměrně vzácný.
Colombo je mi líto, velmi slabé argumenty (pro mne), pro tvoje souputníky třeba ne
čestmír berka – To je přeci logické, že se lidé pokoušeli látky dělit na co nejmenší části a více se jim to nepovedlo a tak prohlásili tu nejmenší část za nedělitelnou ( atomos=nedělitelný).
martiXXX: tak to je síla.. Měl jsem o ateistech lepší mínění. Holt Řekové dělili hmotu a atom už nerozdělili….:-). Seberte se ateisti..to je síla :–)
colombo – vy jste neodpověděl ani na jednu moji otázku.
připadá mi to hloupé, ale co když ten můj anglický citát, no….:-)
MartiXXX: toto pěkně ukazuje tvůj postoj ke vzdělání.
“Slabé argumenty” dokáže napsat každý a nezabere to víc než pár sekund. Kdyby sis dal alspoň práci a pokusil se napsat proč jsou tyto argumenty slabé.
Nebo to jen cítíš a vlastně nevíš? Podobně jako nevíš a nechápeš hromadu dalších věcí? Víš co marti, s takovým přístupem, di do prdele. Doufám, že se nikdy nedostaneš do nějaké funkce, která by byť jen ždibíčkem ovlivňovala životy jiných. Protože pak lituju každého, koho svým rozhodováním ohrozíš.
MartiXXX, na uvažování o tom, z čeho je složen svět/hmota přeci není nic zvláštního. Atomem tu nejmenší část nazvali proto, že si mysleli, že to je nejmenší část “materiálu” z kterého jsou složeny věci v přírodě. Atom pro ně byl prostě nejmenší část “materiálu”. O stavbě atomu nevěděli nic, o druzích atomů také ne. Pro ně to byla prostě základní “částečka”, o které nevěděli nic- to s atomem, jak ho chápeme dnes my nemá společného nic, kromě podobného názvu.
Colombo je mi líto, urážet si začal ty a jako první. Podívej se na svoje minulé příspěvky. A napíšu k tomu komentář, proč mě to neuspokojuje. A co týče toho co dělám, do toho ti nic není
Colombo jsi trapný studentík? se svým omezeným pohledem na jednu oblast vědy – biologii, genetiuu či co děláš a se svou suverenitou jsi velmi trapný. Takové “mistry světa” dobře znám. Budeš hodně průměrný vědec, o tom nepochybuji, spíše podprůměrný. Doufám, e nebudeš mít šanci cokoliv ovlivnit.
Matematika byla stvořena pro zápis informací o přírodě. A to jako vysvětluje co? Ptal jsem se proč může být příroda popsána prostřednictvím opakovatelných vzorů, prostřednictvím matematiky. Proč je příroda taková, že vytváří opakované vzory v čase, prostoru, atd.?
Dle řady fyziků je vesmír nastaveny tak, že se změnou parametrů by vůbec neexistovaly potřebné prvky a možnost tvoření složitějších organismů. Potom by případný život nemohl být z ničeho složen, natož nějak komplikovaně. Není mi jjasný ten alternativní život, kdyby existovali oddělené atomy jednoho prvku. Život všude ve vesmíru. On může být. U naší druhé nejbližší hvězdy nyní našli 5 planet podobných zemi. A vesmíru jsou triliony hvězd. Ovšem jako důkaz stačí jen to, že život vznikl na zemi. je to možné a to je důkaz. Návštěva civilizace? Jsou obrovské prostory a civilizace musí být synchronní a my jsme mladá civilizace. Samozřejjmě nelze vyloučit, že tty obrovské prostory nejdou překlenout.
martiXXX: já vůbec nejsem žádný suverén. Jen mě už ty tvoje kecy nudí. Zejména tehdy, když ti furt dokola píšu ty samé věci a ty je snad nejsi schopen ani přečíst. Kdyby si věděl, co to vůbec znamená slušná diskuze, tak by si nikdy tohle neudělal a pak by sis nestěžoval, že já porušuju principy slušné diskuze. Taky se s rodinou stěhuju do nového bytu a mám toho převážení a stěhování plné zuby. A taky sem nachlazený a mám knedlu v krku.
Proč je příroda taková — kdyby si dělal neopakovatelné vzory, nic by si nepostavil. Protože by ti vzory poměrně brzo došly. Dřív nebo později by si skončil u opakování jednoho vzoru v rámci jiného vzoru.
Kdyby existoval takový vesmír, ve kterém by nevznikl život, nemohl by v něm být MartiXXX a klást si otázky, proč je zrovna náš vesmír a naše planeta taková, že na ni vznikl život.
Existence takové otázky je podmíněna existencí takového vesmíru. Ptát se: proč je vesmír takový, jaký je, je tedy z tohoto pohledu nesmyslná. I kdyby vznikaly vesmíry náhodně, tak MartiXXX, který si klade takovéto otázky, bude vždy a pouze v tom vesmíru, který umožňuje vznik života.
Ono jsou vůbec poměrně složité už otázky: co je to vlastně vesmír a co je to vlastně čas a jak vlastně fungují rozměry. Ale to jsou hodně abstraktní záležitosti s kterými ti nepomůžu a nepomůže ti asi dost lidí, kteří podobné otázky řeší.
Vesmír existuje 13 nebo 14 miliard let. moderní člověk – vědecký, existuje sto nebo dvě stě let? Komunikace s planetami u nejbližších hvězd by trvala desítky až stovky let světelnou rychlostí. A musela by být navázaná v synchronním čase, na stejné úrovni vyspělosti, se stejnou řečí (kodováním), podobným hodnotovým systémem, atd.
Jaká je pravděpodobnost trefy? Komunikace se vzdálenějšímii hvězdami by trrvala třeba miliardy světelných let. Samozřejmě mluvím o nějakém typu vysílání informace, už vůbec ne o cestování.
martiXXX: to znamená, že vesmír není až tak vyladěn pro život, jak tvrdíš. My vůbec nevíme, jak vzácný či jak běžný má život být. Ona už definice co je to ten život je celkem složitá a zhusta ovlivněná tím, co máme na zahradě. V krajních případech, jako jsou značně hibernující organismy (kterým se fakticky zastaví metabolismus) či velmi jednoduché částice (viry) je to věcí sporu.
MartiXXX, když ti ta věda neodpovídá na tvé otázky, co ti brání, aby sis zafilosofoval, nebo si připravil nějaký mystický zážitek a načerpal znalosti o vesmíru? Nebo si napiš na nějakou teologickou fakultu či navštiv šamana, aby ti řekli, jestli je život ještě někde jinde ve vesmíru…
Čestmír: dycky sem si chtěl přečíst Dona Juana od toho jednoho novináře.
http://en.wikipedia.org/wiki/Don_Juan_Matus