Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
martiXXX: jo, to pěkně souhlasí s tím, co sem tu už psal. Ale, možná, že v knizo jo, ale v článku nerozlišuje různé typy inteligence. Což by mohlo dost změnit výsledky.
jack:
Na existenci jakého Boha tedy vlastně věříte??? Věříte,ale nemáte představu v koho??
A to vám nepřipadá hloupé?
protestant:
Ne. To je důsledně biblické.
MartiXXX: “Nikdo mi ještě pořádně neodpověděl proč existuje svět, kde platí přírodní zákony, který umožňuje prostřednictvím matematiky (proč ???) stlačit mnohotvárnost dějů, které pozorujeme do podoby zkráceného matematického vyjádření.”
Mmm, odpoveď typu: “Pretože existuje Boh a ten to tak chcel”, nie je uspokojivým vysvetlením existencie nášho matematicky popísateľného sveta, ľahko si totiž môžeme predstaviť Boha, ktorý nechce nič vytvárať, ktorý nechce byť Stvoriteľom žiadneho sveta alebo Boha, ktorý nechce vytvárať matematicky popísateľné svety, teda na takúto “odpoveď” sa dá reagovať otázkou: “Prečo existuje Boh vytvárajúci matematicky popísateľné svety?”.
MartiXXX: “Obecně proč není vesmír jiný a proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života?”
Môžeme si bez problémov predstaviť Boha, ktorý nechce a nebude tvoriť “vyladené” vesmíry, čo teda vyladilo Boha, aby “vyladené” vesmíry tvoril? 😀
MartiXXX: “Obecně proč není vesmír jiný a proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života?”
Obecně proč není Bůh jiný a proč je Bůh tak přesně vyladěn, aby stvořil a umožnil vesmír, který umožňuje existenci života?
MartiXXX: “proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života?”
Martix, tie konštanty, umožňujúce vznik uhlíka vo hviezdach, sú v nejakom úzkom intervale, ale akýkoľvek (viacbodový) interval je nekonečná množina s mohutnosťou kontinua 🙂 teda nejedná sa o “jediný vesmír”, ale o nekonečne veľa prípustných vesmírov.
MartiXXX: “proč jsou konstanty tak přesně vyladěny aby umožnili pravděpodobně jediný vesmír, který umožňuje existenci života?”
Je možné, že každej kombinácii základných fyzikálnych konštánt zodpovedá nejaký vesmír a vesmír s vhodnou kombináciou konštánt, môže byť obývaný inteligentnými bytosťami a niektoré z týchto bytostí sa čudujú nad dobrou “vyladenosťou” svojho sveta 🙂
alebo tie základné fyzikálne konštanty, ktoré sa nám dnes môžu javiť ako voliteľné kozmologické parametre, sa v budúcich fyzikálnych teóriách ukážu, ako dôsledok nejakých fundamentálnejších skutočností a zistíme, že každý možný vesmír má nutne práve také konštanty ako ten náš, teda nie je možnosť výberu a otázka ladenia tak nemá zmysel.
MartiXXX: “Souhlasím s médeou my jsme omezzeni nějakou intencí, chceme něčeho dosáhnout, protože je tady nespokojenost a strach. Je zde úsilí, tedy násilí tedy strach.”
No, ja by som povedala, že naša intencionalita je produktom evolúcie. Intencionalita má svoju biologickú funkciu.
Martix, aby nedošlo k nedorozumeniu, my sme s Michalom špekulovali nad taxonómiou bohov a ja som hovorila, že pre mňa je dobre mysliteľný (a tiež aj popisovala ako), aj neosobný Boh, ktorý je veľmi odlišný od toho osobného napr. kresťanského.
MartiXXX: “Už staří řekové uvažovali o atomech a ale jejich důkaz byl podán teprve nedávno. Pro svoji hypotézu měli jen filosofické nebo mystické důvody.”
Demokritos postuloval existenciu prázdneho priestoru a atómov. Tieto atómy mali byť, podľa neho, večné, nezničiteľné a nedeliteľné, pohybujúce sa podľa nutnosti, zlučujúce a odlučujúce sa podľa nuntnosti. Každé teleso chápal len ako dočasný zhluk takýchto atómov.
Demokritova elegantná filozofická hypotéza nebola potvrdená. Pretože my (zatiaľ) nepoznáme nič, čo by zodpovedalo Demokritovým večným a nezničiteľným atómom a jeho prázdnemu priestoru. Elementárne častice totiž môžu vznikať a zanikať a fyzikálne vákuum nie je prázdne, ale doslova nabité divokou aktivitou virtuálnych častíc.
Teda Demokritova hypotéza sa nepotvrdila, ale predstava základných jednotiek hmoty sa ukázala vo fyzike a chémii ako mimoriadne užitočná a plodná.
MartiXXX: “Pro svoji hypotézu měli jen filosofické nebo mystické důvody.”
Nie je podstatné ako nejaká hypotéza vznikala. Epistemicky je dôležité len to, či ju dokážete potvrdiť alebo vyvrátiť.
Právě je v ČT ve zprávách, že řád Dominikánů si nárokuje majetek (jistý zámeček, snad v Řevnicích), který město dlouhodobě využívá k jiným účelům, a takovýto majetek byl právě kompenzován těmi 60 mld Kč. To ale Dominikánům vůbec nevadí, a hodlají se soudit.
Poslední informace prý jsou, že od žaloby SNAD ustoupí, ale zámečku se budou domáhat i tak, jiným způsobem.
Tak co na tohle říct :/ Děs.
Kruciš, zase jsem si poslechl v ČT, jak zapomínáme na “duchovní rozměr vánoc”. Jaký to je ten duchovní rozměr? Já vím o rozměru křesťanském – proč to nepojmenují pravými slovy? Ony mají Vánoce nějaký rozměr duchovní a ne-křesťanský? Nechápu, proč se tenhle matoucí eufemismus používá.
protestant:
Ne. To je důsledně biblické.
jack:
Zajisté,ale otázka zůstává. Není toto důsledně biblické dost hloupé??? 🙂
to jack:
Hloupému vše hloupé…
Michal says:
December 23, 2012 at 7:07 pm
Právě je v ČT ve zprávách, že řád Dominikánů si nárokuje majetek (jistý zámeček, snad v Řevnicích), který město dlouhodobě využívá k jiným účelům, a takovýto majetek byl právě kompenzován těmi 60 mld Kč.
protestant: To že se to týká tohohle majetku víš, nebo se domníváš, že to tak je.
Protestant: No říkali to přesně tak v ČT, tak předpokládám, že to je seriózní médium…
protestant says:
December 23, 2012 at 7:49 pm
to jack:
Hloupému vše hloupé…
jack:
Ano,tím by se to dalo vysvělit! Aspoň že jste si správně vybral!
Michal says:
December 23, 2012 at 8:00 pm
Protestant: No říkali to přesně tak v ČT, tak předpokládám, že to je seriózní médium…
protestant:
To jsi mne pobavil … 🙂
jack:
Ano,tím by se to dalo vysvělit! Aspoň že jste si správně vybral!
protestant:
Mně to hloupé nepřipadá…
Spíše mi jako hloupost připadá chtít po někom aby si Boha nějak představoval….
Michal says:
December 23, 2012 at 7:07 pm
Právě je v ČT ve zprávách, že řád Dominikánů si nárokuje majetek (jistý zámeček, snad v Řevnicích), který město dlouhodobě využívá k jiným účelům, a takovýto majetek byl právě kompenzován těmi 60 mld Kč. To ale Dominikánům vůbec nevadí, a hodlají se soudit.
Poslední informace prý jsou, že od žaloby SNAD ustoupí, ale zámečku se budou domáhat i tak, jiným způsobem.
Tak co na tohle říct :/ Děs.
protestant:
ČTK vádí trochu jinou verzi:
Soud mezi církví a městem o zámeček v Řevnicích se zatím odkládá
21.12.2012 16:34 ČTK (Řevnice u Prahy)
Klášter dominikánů v Praze zatím nebude soudně vymáhat nárok na vrácení zámečku v Řevnicích u Prahy. Klášter se totiž rozhodl stáhnout žalobu podanou před přijetím zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi, který začne platit v příštím roce. ČTK to dnes sdělila mluvčí České biskupské konference Zuzana Burdová. Církev nyní bude o osudu zámečku dál vyjednávat s městem.
Kromě sporného zámečku chtěl klášter také pozemky v Řevnicích, na které se vztahuje nově přijatý zákon o církevních restitucích. Podle názoru dominikánů je oficiálně zámeček majetkem kláštera, jak podle nich dokazuje i úřední záznam. Podle Řevnic by ale naopak měl patřit městu, protože se na něj údajně nově přijatý zákon o restitucích nevztahuje.
Církev se místo soudu rozhodla s městem vyjednávat a najít řešení nevyjasněných vlastnických vztahů oboustranně přijatelnou dohodou. “Přijetím citovaného zákona nastaly nové okolnosti, které vstupují do vzájemných vztahů. Proto se klášter dohodl se starostou města na stažení žaloby,” uvedla Burdová. Podle řevnického starosty Libora Kvasničky se obě strany sejdou v novém roce. “I když stáhnou žalobu, tak jim nic nebrání, aby ji podali znovu. Jednat musíme, ale asi nemá cenu předjímat, jak to bude, protože jsme teprve na začátku,” řekl dnes ČTK Kvasnička.
Řevnický zámeček byl jako součást statku majetkem pražských dominikánů od roku 1896 a sloužil především jako správní budova a pro letní pobyty studentů řádu. Za druhé světové války tam dominikáni přesunuli z Prahy internát, který vedli, aby chránili středoškolské studenty před nebezpečím.
Tak on je asi hlavní problém, že v zákoně není za co těch 59 miliard je. Církevní právnické osoby se samozřejmě mohou soudně domáhat čehokoliv kdykoliv.
Těch 59 miliard je dar církvím. Je zcela na círvích, jestli ustoupí od svých restitučních požadavků na majetek, který patří krajům, obcím apod. Například v případě těch Dominikánů je evidentní, že od toho neupustili.
…..Klášter se totiž rozhodl stáhnout žalobu podanou před přijetím zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi, který začne platit v příštím roce……
…..“Přijetím citovaného zákona nastaly nové okolnosti, které vstupují do vzájemných vztahů. Proto se klášter dohodl se starostou města na stažení žaloby,” uvedla Burdová. ….
Protestante, nic z toho nevylucuje, co jsem napsal.
Môj príspevok k článku.
Hľadanie kreatívneho Boha.
Svedčilo by o netolerantnosti, keby ateista či agnostik odoprel nábožensky veriacemu občanovi vieru vo vznik a jestvovanie vesmíru a sveta pôsobením akéhosi Boha a súčasne ho nepodrobil analýze kritickým rozumom a logikou.
Ak pripustíme, že Boh, ako tvoriaca iniciatíva vesmíru, dizajnér, tu bola, nevyhnutne vyvstane otázka motívu jeho kreácie. Prečo prišlo k tvorivému aktu? Prečo potrebovala táto tvoriaca schopnosť prírody, nazvime ju počiatočné vedomie, uspokojiť akúsi svoju potrebu? Kritický rozum hovorí nie. Nemohlo by to byť rozhodnutie na takej úrovni, ako keď si povie – potrebujem si sadnúť, urobím si stoličku. Tento motív tvorivej činnosti Boha sa zdá byť neadekvátny pre tvorcu vesmíru. Skúsme iné motívy. Radosť z tvorby, pocit krásy, poriadku, úsilie niečo vlastniť, vládnuť, ovládať niekoho, byť uctievaný oslavovaný. Nie ani jeden z týchto motívov neobstojí, je nedôstojný Bohu. Mal by to byť vývojaschopný a večný motív, tak ako je večný vesmír a príroda v ňom, vo svojej neustálej zmene a pohybe.
Je tu jeden motív, ktorý sa dá vyjadriť slovami: chcem mať vedomie toho, čo som vytvoril, ktorý ako tak obstojí. Je to vedomie singularity pred veľkým treskom, vedomie prvých atómov vodíka a hélia, neskôr zložitejších atómov a zlúčenín v rozpínajúcom sa vesmíre. S plynutím času sa mohla tvorivá iniciatíva čoraz vedomejšie uplatňovať v prvotných zložitejších štruktúrach a organizmoch. Súčasne mohla rásť aj intenzita vedomia a schopnosť manifestovať sa cez zložitejšie formy existencie až do súčasnosti, ako sú rastliny, živočíchy, človek. Vedomie a jeho intenzita je rovnako vývojaschopný proces, aký prebieha v celej prírode a je spojený s bytím.
Uvedomovanie si existencie v určitej forme nazývame životom. Kde je a čo je Boh? Môže to byť vedomie tých najjednoduchších foriem jestvovania až po súčasného človeka? Či môžu jestvovať aj ďalšie, dokonalejšie formy existencie a ich vedomia? Sú celkom oprávnené otázky, ako aj odpovede, prečo nie? Iné kozmologické podmienky mohli a môžu determinovať iné formy existencie a manifestácie vedomia, pozorovateľa a vnímateľa kozmického divadla, v ktorom sa nachádzame aj my. Iného Boha vo vesmíre asi nenájdu ani nábožensky veriaci ľudia.