Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Medea: “Viem si celkom ľahko predstaviť neosobnú božskú myseľ, ktorá nemá vlastné “ja”, ktorá nie je mysľou žiadnej osoby.”
Michal: “Teď mě napadá Médeo: tak ty si umíš představit Boha, který myslí, a nemá svoje “já”? Takže si umíš představit nesmírně inteligentní mysl, která přitom není natolik inteligentní, aby si uvědomila svou vlastní existenci? (což si uvědomují mnohá zvířata, lidoopi, dokonce i někteří ptáci)”
Hovorím o neosobnej mysli, o mysli, ktorá nie je mysľou žiadnej osoby: myšlienky, pocity, vnemy, … sa objavujú spontánne, “len tak”, bez zámeru, bez intencie, prichádzajú odnikiaľ a odchádzajú nikam.
Oblaky plynú samy od seba, tráva rastie sama od seba, kvety kvitnú samy od seba a nie je tu NIKTO 😉
Bo: “Problém pro všechny ideologie je, že křesťan se neklaní jejich “bohům”, je těžko manipulovatelný, nejde s davem. Nedá se zlákat k budování zářných zítřků.”
Môže byť ľahko manipulovateľný a môže ísť aj s davom … vraždiť kacírov, inovercov, nevercov.
Médeo, tohle mi přijde takové podivné, nedomyšlené.
Pokud odcházejí myšlenky nikam, pak neodcházejí do paměti. A pokud neodcházejí do paměti, pak si nepamatuji na co jsem myslel před vteřinou, a tím pádem nejsem schopen jakékoliv úvahy. Podle mě to co popisuješ není myšlení.
A mimochodem – myšlenky se “bez záměru” objevují i nám 😉 a stejně tak i nám “jen tak přicházejí”… uvědomila sis to někdy?
Michal: “A mimochodem – myšlenky se “bez záměru” objevují i nám 😉 a stejně tak i nám “jen tak přicházejí”… uvědomila sis to někdy?”
Áno, ale okrem takýchto myšlienok máme aj myšlienky silne zamerané na niečo. Intencionalita je dôležitou súčasťou ľudskej mysle. Ja Ti však popisujem neľudskú myseľ, v ktorej nie je prítomná žiadna intencionalita, žiadne určité smerovanie, žiadna osobnosť. Ty si nejako nastavený máš svoj osobný príbeh, svoje chute a nechute, ale predstav si myseľ, ktorá toto nemá, to čo v nej prebieha je komplexné, ale bez vôle, bez zámeru, bez osobnosti.
Médea: Môže byť ľahko manipulovateľný a môže ísť aj s davom … vraždiť kacírov, inovercov, nevercov.
Může, ale to pak už není křesťanem
Bo: ale no tak, co to zase pronášíš za kraviny. Jestli to myslíš vážně, pak se obávám, že neexistuje žádný křesťan. Protože:
Každý člověk je manipulovatelný (empirický fakt)
a pokud:
Křesťan nemůže být manipulovatelný A ZÁROVEŇ křesťan je člověk, pak potom je průnikem prázdná množina a… žádný křesťan neexistuje.
Jarda says:
December 20, 2012 at 6:34 pm
protestant says:
Faráři z Miroslavského sboru – Vladimíru Kalusovi – byl odebrán státní souhlas a musel začít dělat řidiče náklaďáku.
Později jej STB zlikvidovala.
Jarda:
Zlikvidovala jakkk??
protestant:
“Náhodou” do jeho auta narazil náklaďák.
jack:
Co to znamená,přemýšlet nad tokem melodií či harmonií? A co se dá vymyslet?Já hudbu z principu neposlouchám jako kulisu. Musím mít klid,zavřené oči,aby mě od vnímání hudby vůbec nic nerušilo. Ale já také na rozdíl od vás,k poslechu nečtu partituru a neposlouchám hudbu z mobilu!!
protestant:
Nikdy jsme neposlouchal hudbu z mobilu. To je jen vaše utkvělá představa… 🙂
Médea: Ty si nejako nastavený máš svoj osobný príbeh, svoje chute a nechute, ale predstav si myseľ, ktorá toto nemá, to čo v nej prebieha je komplexné, ale bez vôle, bez zámeru, bez osobnosti.
To si představit neumím Médeo 🙂 Pokud nemá mysl záměry, cíle, vůli, pak IMHO nemůže fungovat. Respektive může fungovat, ale nebude to pak mysl – ale spíš náhodný nesmysl 🙂
Mysl je přece, do důsledku vzato, náš nástroj na řešení problémů, nalézání řešení. Je to náš nástroj kterým se navigujeme a orientujeme v tomhle světě. Mysl nám umožňuje predikovat chování ostatních objektů kolem nás, a to jak živých tak neživých, a na základě toho pak jednáme – abychom co nejefektivněji splnili to co CHCEME tváří v tvář překážkám které nám okolní svět a objekty v něm kladou.
Neumím si vůbec představit, jak bych mohl myslet, když nebudu mít vůli, a nebudu mít cíle a záměry. O osobnosti nemluvím – to je IMHO něco trochu jiného.
PS. Mysl o které mluvíš, mi přijde jako program, který vykonává náhodné instrukce. “něco” počítá, “nějak” v programu skáče, “nějak se rozhoduje” – ale přitom nikdy nevypočítá nic smysluplného. V každém kroku počítá správně součty, součiny, podíly, správně plní podmínky, správně provádí cykly – ale výsledek toho je nulový.
Podle mě je Božská mysl, jak ji popisuješ, myslí, asi tak, jako je tenhle “náhodný program” programem.
Koukám, že Médea se přibližuje mému pohledu na svět 🙂
jack says:
December 20, 2012 at 6:21 pm
Protestant:
Vím,. že například u mé tety bylo “nevyrovnání se s náboženskou otázkou” důvodem pro vyloučení ze studia.
Takových příkladů bych mohl uvést několik.
jack:
Já jsem cca.stejně starý jako vy,ale domnívám se,že komunisti udělali v případě vaší tety dobře. Lidé,kteří mají dětinské názory nemají na studiích co pohledávat!!!
protestant:
To je důvod, pro si na vás ateisty musíme dávat velký pozor. Vaše názory nebezpečně souhlasí komunistickými. A já bych se nechtěl dožít dalších gulagů a Jáchymovů.
Já si myslím, že by to byla “mysl” ve smyslu, že by tam nebyl strach. protože naše paměť je výsledkem strachu, lpění na minulosti a na bezpečí. jinak bychom vzpomínky, atd,. neuchovávali a vždy žili jen v přítomnosti. Stracha a lpění nás brzdí. Taková sebejistá nesmrtelná “mysl” by nemusela na ničem lpět, nic by nevedlo k jejímu ohrožení, byla by volná. Byla by to ale “jiná mysl”
Otázkou vůbec jde co je to “zdokonalování”, “vědomosti” apod. Z hlediska života je to irelevantní. Relevantní je to pro ty co jsou nespokojení , chtějí více např. bezpečí, méně strachu, více “radosti” atd.
martiXXX: kolik je ti let?
protestant: To je důvod, pro si na vás ateisty musíme dávat velký pozor. Vaše názory nebezpečně souhlasí komunistickými.
Co prosím?
Colombo. jsem přesvědčený, že mám pravdu- podle mě je tzv. vědecká mysl stále velmi primitivní. Věda je pouhý nástroj. Kdyby existovalo něco, co má vše, tak věda neexistuje. Proč taky?
No nezlobte se ateisti, náboženství má na svědomí spoustu životá ale s masovým vybíjením co praktikovali ateisti od Francouzské revoluce přes čínu, Rusko, Kambodžu, Severní Koreu atd. se to nedá srovnávat 🙁
Prostě jediná možnost je spolu žít. Mě je úplně jedno jestli je někdo ateista. Pokud ny mi ovšem ateista něco zakázal nebo mě diskriminoval třeba v práci, že nemám doststečně “vědecké myšlení” tak by se zlou potázal. Nejlepší je žít v míru vedle sebe.
Martin: No nezlobte se ateisti, náboženství má na svědomí spoustu životá ale s masovým vybíjením co praktikovali ateisti od Francouzské revoluce přes čínu, Rusko, Kambodžu, Severní Koreu atd. se to nedá srovnávat
Martine, to v žádném případě není pravda. Už se to tu mnohokrát řešilo.
ale je….