Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Médea: Michal, mne to z vyššie uvedeného nevychádza 🙂
Michal: Mě ano 🙂
Obtížně myslitelný – rozhodně ano.
Nekonzistentní – když to uvážím celé, včetně možných motivací boha atd., tak asi taky.
protestant says:
December 20, 2012 at 12:03 pm
Další příklad.
Náš současný farář po dostudování VŠ nedostal státní souhlas a tak nesměl pracovat jako farář.
Dělal jeřábníka.
Jarda:
Já jsem měl zajímavý kádrový materiál: Otec – komunista. Celá rodina navštěvuje kostel.
Když jsem byl na VŠ, seznámil jsem se s místním děkanem. Nejen já; jeden mladší kolega se k němu – k nim, bydlel s hodpodyní – na faru takřka nastěhoval. Kluk vyrůstal v dětských domovech, byl tedy dost oprsklý, vlezlý a samostatný, nyní by se řeklo, že se uměl zdravě prosadit. Ale nebyl zlý, nebo nějaký podrazák. No a ten děkan mně občas říkával: “Dobře, že si pánové ten majetek vzali. Co to bylo starostí pole obdělávat nebo pronajímat.”
Pan děkan byl právník, asi z I. republiky, a zasedal v brněnském církevním soudě. Občas mně říkal nějaké zajímavé historky. Každých 5 let si kupoval nové auto. Vždy žigulíka. Vysvětloval mně, že je to auto (tehdy) nejkvalitnější, trochu ho ojede, pak ještě výhodně prodá, od biskupství že dostane nějakou podporu, přidá svoje úspory a koupí nové.
Faráři, kteří “neměli hubu napříč” dostávali k platu (státního zaměstnance) i prémie, mohli třebas do ciziny, dostávali poukazy do lázní. Farské hospodyně také. Podmínkou byla loajalita ke státu.
Protestuješ protestante, že? Ale loajální ke státu museli být kněží i v době Rakouska-Uherska. Tehdy to bylo samozřemé, že! Loajální museli být i k feudálním pánům, kostelním donátorům. Kdyby ne, a pan kníže si stěžoval Jeho Eminenci biskupovi, se zlou by se obyčejný páter potázal.
Protestante, jakou svobodu jste měli, vy, heretici, ještě před 300 lety, když jste se scházívávali někde po lesích či mezi skalami? Mohli vaši členové působit ve výchově mládeže? Mohl mládež vychovávat nějaký heretik či dokonce kacíř?
Moje spolupracovnice, evangelička, měla (má?) bratra faráře a oba jeho synové studovali VŠ. Moje máti měla bratra kněze a dvě tety jeptišky. My všichni bratranci a sestřenice, kteří jsme měli chuť a schopnosti, jsme studovali. Všichni máme maturitu, někteří VŠ. Sestřenice, jejíž otec se svými 2 ha zemědělské půdy odmítl vstoupit do JZD, vystudovala medicínu a provdala se za VŠ, synovce faráře ze sousední farnosti.
Jak píše Jack: Pokud si někdo nyní stěžuje, že mu komunisté nedovolili či znemožnili to či ono, pak to většinou nebylo kvůli náboženství.
A ještě jednu poznámku: Gottwaldova vláda nabídla církvi spolupráci – v modelu, který zde byl za Rak.-Uh. – církev bude zabezpečená, ale bude podporovat režim. Kardinál Beran to odmítl a církev proti komunistům zahájila podzemní “boj”. Tehdy si ještě hodně lidí myslelo, že to “brzy praskne”, začne další válka, přijdou sem Američané, osvobodí nás od Rusů a obnoví demokracii – čili kapitalistický systém. Jen pro zajímavost, USA tehdy zvažovaly použití atomových bomb proti SSSR. Konec těmto plánům udělalo odpálení vodíkové bombyv SSSR.
V r. 1950 pak Pius XII. uvalil automatickou exkomunikaci na všechny (snad jen katolíky), kdo by jen četli komunistické spisy. Na nacisty a fašisty, válečné vrahy a zločince, exkomunikaci neuvalil.
Teď mě napadá Médeo: tak ty si umíš představit Boha, který myslí, a nemá svoje “já”? Takže si umíš představit nesmírně inteligentní mysl, která přitom není natolik inteligentní, aby si uvědomila svou vlastní existenci? (což si uvědomují mnohá zvířata, lidoopi, dokonce i někteří ptáci)
Já v tom tedy vidím rozpor – a nebo myslíš termínem “mít své já” něco jiného, než tím myslím já.
jack:
Já jsem cca.stejně starý jako vy,ale domnívám se,že komunisti udělali v případě vaší tety dobře. Lidé,kteří mají dětinské názory nemají na studiích co pohledávat!!!
Jacku, děkuji, že jste to takhle napsal, mě to stačí, jsem zvědavý, jak se k tomu vyjádří ostatní ateisté. Jen na okraj: Moje spolužačka ze základní školy, byla premiantkou třídy, vycházela z 9. třídy se samými jedničkami. Milé, pohledné děvče. Její rodiče byli katolíci.
Nepřijali ji ani do učení. Musela rovnou ze školy jít skládat košile. Až po několika letech se směla při večerní škole vyučit krejčovou, po dalších letech večerní průmyslovka. Dnes má dospělé děti a je úspěšnou inženýrkou. Nikdy jsem ji neslyšel si na něco stěžovat.
To nebylo v padesátých letech, ale v sedmdesátých.
Co jste tehdy dělal vy, Jacku ?
Čestmír Berka says:
December 20, 2012 at 11:12 am
rovnako ako sa zaobíde bez dotovaného štúdia astrológie a chiromantie
A podle čeho by pak byly psané horoskopy v novinách, he? Já tuhle psal Baudyšovi jr. ( on jde na astrologii opravdu vědecky), co má s fotonama ze středu galaxie a jestli už na místo vibrací, které jsou okoukané jsou teď fotony v módě a on mě smazal
Jarda:
Nejpokrokovější psychotronici již pracují s tachyony.
Medea says:
December 20, 2012 at 11:56 am
😀
My, len hovoríme o tom, že tie vyhlásenia o náboženskej perzekúcii v európskych komunistických režimoch sú strašne prehnané.
Jarda:
Komunisté do jisté míry uvažovali podobně jako “demokraté” po r. 89. Totiž, že postupným vzděláváním lidé náboženské předsudky opustí. Což, jak praxe ukázala, lineárně neplatí.
Po 89 roce “demokraté” mysleli, že komunisté přirozeně odumřou. A jak praxe ukázala, také to automaticky neplatí.
Přičemž křesťané a komunisté mají hodně ideálů společných.
Michale, zase asi mé texty vletěly do spamu.
To je teda vrchol: právě ve zprávách říkali, že konec světa v historii předpovídal už Nostradamus, a hned několikrát svědkové Jehovovi, a to je z těch důležitých asi všechno. O tom, že ho jasně předpovídal i Ježíš a věřili tomu první křesťané, ani slovo :/ Jojo, korektnost musí být, a o některých věcech se nemluví…
Jardo, ve spamu teďka nic není … fakt Ti to tam spadlo?
Michale a Jardo, vy tvrdíte, že komunisti nepronásledovali křesťany, že ti co byly pronásledovaní tak spadli do jiné kategorie (disidenti.ap….)
Nesouhlasím
Přečtěte si knihu ” V nepřátelském táboře” od Josefa Korbela.
Najdete nějaký jiný důvod, proč tohoto člověka, který svůj život věnoval pomoci chudým a bezdomovcům zavřeli na dlouhá léta do vězení, proč jeho syna zastřelili, když sloužil (v 60 tých letech ! ) u PTP , než víru v Boha ?
To jsem zvědavý
Bo.
Moje spolužačka ze základní školy, byla premiantkou třídy, vycházela z 9. třídy se samými jedničkami. Milé, pohledné děvče. Její rodiče byli katolíci.
Nepřijali ji ani do učení. Musela rovnou ze školy jít skládat košile. Až po několika letech se směla při večerní škole vyučit krejčovou, po dalších letech večerní průmyslovka. Dnes má dospělé děti a je úspěšnou inženýrkou. Nikdy jsem ji neslyšel si na něco stěžovat.
To nebylo v padesátých letech, ale v sedmdesátých.
Jarda:
Kdysi dávno, snad v r. 1960, byli v naší škole třeťáčci přijímáni do Pionýra. Mezi nimi vyčnívala holka z 8. třídy. Jeden den byla ošátkována, druhý přijata do ČSM (Československého svazu mládeže) a podala přihlášku do nějaké střední školy, kterou ji škola, jako pionýrce a svazačce (samozřejmě) doporučila. Její rodiče byli místní “venkovští boháči” a dceři bránili angažovat se v dětské a mládežnické (komunistické) organizaci. Ale holka byla nadaná a učitelé udělali všechno pro to, aby se do školy dostala.
V naší vsi byl také nadaný kluk – hrál na housle a trubku. Jenomže byl “kulacký” synek a družstvo jej nechtělo na konzervatoř pustit – kdo by pak pracoval na “rodných” lánech, že? A tak v JZD zůstal do 19 let, pak šel na vojnu, okamžitě byl zařazen k vojenské hudbě a z vojny šel na tu konzervatoř. Pak hrál 1. housle v Pražské filharmonii.
Takže samozřejmě – případ od případu, místo od místa. A pokud se někdo chtěl mstít!
Michal says:
December 20, 2012 at 7:36 pm
Jardo, ve spamu teďka nic není … fakt Ti to tam spadlo?
Ne, mně se to chvíli neukazovalo na monitoru.
Bo, jak píše Jarda. Podle mě se to samozřejmě mohlo stát. Soudruzi byli páni, a když si na někoho zasedli – tak ho jistě mohli zničit, a ani nemusel být věřící. Nebo ho mohli zničit a víru použít jako záminku.
Teď mě napadá – kolik lidí chodilo vůbec za komunistů do kostela? Kolik to bylo v porovnání s dneškem? Nedivil bych se, kdyby jich bylo víc než dnes.
Samozřejmě, že je to o lidech.
Vy tvrdíte, že křesťané a komunisté mají mnoho společných ideálů.
Všechny ideologie chtějí dobro člověka, ne? Podstatné je jakými prostředky jej chtějí dosáhnout.
Ježíš vyzývá k osobní proměně, od soběstřednosti k činné nesobecké lásce beze strachu. To je podstata křesťanství, a je realizovatelná jen v přímém působení jeho ducha.
K čemu vyzývá Stalin, Lenin,nebo třeba Hitler, Pol Pot, Che Guevara jakou cestu nabízí Brightness Dawkins ?
Michal: Teď mě napadá – kolik lidí chodilo vůbec za komunistů do kostela? Kolik to bylo v porovnání s dneškem? Nedivil bych se, kdyby jich bylo víc než dnes.
Podle mě to o ničem nevypovídá. Problém pro všechny ideologie je, že křesťan se neklaní jejich “bohům”, je těžko manipulovatelný, nejde s davem. Nedá se zlákat k budování zářných zítřků.
To je problém
Bo says:
December 20, 2012 at 7:38 pm
Michale a Jardo, vy tvrdíte, že komunisti nepronásledovali křesťany, že ti co byly pronásledovaní tak spadli do jiné kategorie (disidenti.ap….)
Jarda:
Mám takový pocit, že netvrdím, že by komunisté nepronásledovali křesťany. Křesťané, věřící všeobecně, ale, podle mě, nerozlišují (nechtějí rozlišovat – ti chytřejší?) dvě věci – prosté žití z víry a aktivní (podvratnou) činnost proti režimu. Když takové křesťanské disidenty (překlad – rozkolník) poslouchám, říkávám si – jste schopni si uvědomit, jak by jednala katolická církev, kdyby tehdy, v době její vlády, nějací heretici prováděli obdobnou činnost?
Skutečný případ – jméno neznám: Někdy v pol. 19. (!!!) stol. vtrhla do římského bytu bohatého židovského obchodníka vatikánská policie, odvedla jejich 5 letého syna a dala ho do kláštera k vychování. Rodiče jej mohli několikrát navštívit, pak jim byl styk znemožněn. Co se stalo? Ta rodina měla katolickou služebnou a ta jednou, když byl hošík nemocen, jej, v obavě aby neumřel a jeho duše se nedostala do pekla, pokřtila. Když to vyšlo najevo, byl rodině synek odebrán a dán do toho kláštera, aby byl křesťansky vychován. Ve vatikánském státě tehdy platil zákon, že židovské rodiny nesmí vychovávat malého křesťana. Těch případů bylo více.
Proč ale židovské rodiny měly služky katoličky? No protože Židovky nesměly pracovat v sobotu a pohodlí židovských boháčů by tak trpělo.
Tento případ jsem jednou diskutoval na Christnetu a katolický historik dr. Malý se do mě “obul”, že to bylo po právu – byl tam takový zákon, a onen hošík že se stal vzorným katolíkem, řeholníkem a tehdejšího papeže že označoval za svého dobrodince.
Můžeme si ještě připomenout dávný postoj Jejich katolických Veličenstev španělského krále a královny (Isabely a …. Kastilských?) kteří na naléhání církve, že Židé a Maurové se jen naoko nechávají křtít na katolíky, aby svatou církev rozvraceli zevnitř – no a Jejich katolická Veličenstva nechala zřídit inkvizici.
Michal says:
December 20, 2012 at 7:52 pm
Bo, jak píše Jarda. Podle mě se to samozřejmě mohlo stát. Soudruzi byli páni, a když si na někoho zasedli – tak ho jistě mohli zničit, a ani nemusel být věřící. Nebo ho mohli zničit a víru použít jako záminku.
Jarda:
Mé osobní vzpomínky: Jakmile jsem byl schopen, chodil jsem ministrovat. Tehdy byl jistý “problém” s pohřby – nebyly chladírny, pohřeb musel být třetí den. Ministrovali jsme tři. Vždy stačilo učitelce oznámit, že jdeme na pohřeb – obvykle býval tak asi v 10-11 hod. – a bylo to. Ale jednou nám soudružka oznámila, že nový soudruh ředitel uvolňování ministrantů zakázal, to že si musí farář zařídit jinak. A tak ten pohřeb byl bez ministrantů. A jen se se vrátil ze školy, už jsem stál před maminkou na koberečku – jak to, žes neministroval!! Když se dozvěděla důvod, nic neřekla. Ale když umřel další občan, šla do školy. Mě pak soudružka učitelka vyvolala a odvedla k s. ředitelovi. A ten mi rozpačitě sděloval, že za ním byla maminka a že si výslovně přeje, abych na pohřby byl uvolňován. A tak že mně uvolnění z vyučování dovoluje, ale jiným ne!
Nijak mě to nepotěšilo, musel jsem “odřít” práci za tři a na pohřbech se diškrece dávaly jen vyjímečně.
Michal: jak píše Jarda. Podle mě se to samozřejmě mohlo stát. Soudruzi byli páni, a když si na někoho zasedli – tak ho jistě mohli zničit, a ani nemusel být věřící. Nebo ho mohli zničit a víru použít jako záminku.
Michale, snažíš se najít nějaký, jakýkoliv jiný důvod, jen ne víra, jenom to ne.
Mohlo by to snad nějak narušit Tvé myšlenkové konstrukce ?
Deklaruješ, že chceš poznat křesťanství, že všech možných úhlů.
ˇUhel lidí, kteří prošli nezměrným a nespravedlivým utrpením, kvůli víře a víru si uchovali Ti evidentně chybí.
Kdybys žádné neznal, tak třeba zrovna J. Korbel, nebo Richard Wurmbrandt (aby to byli Ti z komunistického prostředí.
Jen tak spekulovat nemá cenu.
Bo says:
December 20, 2012 at 7:59 pm
Podle mě to o ničem nevypovídá. Problém pro všechny ideologie je, že křesťan se neklaní jejich “bohům”, je těžko manipulovatelný, nejde s davem. Nedá se zlákat k budování zářných zítřků.
To je problém
Jarda:
Je to i naopak. Když má církev moc, je mnohem více netolerantnější k jiným názorům než ateisté i komunisté. Jak jsem psal – máš jediný příklad, že by nějak podpořila “heretické” názory? Že by pečovala o nějaké “pohanské” svatyně a kultovní předměty?
Víš co je v legendách o sv. Cyrilovi a Metodějovi? “Když přišli na Moravu, pokáceli a rozbili sochy Svantovíta a Radegasta a spálili posvátné háje!”
Tedy kulturní a ekologičtí barbaři!?
Bo:
Deklaruješ, že chceš poznat křesťanství, že všech možných úhlů.
ˇUhel lidí, kteří prošli nezměrným a nespravedlivým utrpením, kvůli víře a víru si uchovali Ti evidentně chybí.
Jarda:
Četl jsi knihu MUDr. Svatošové Až k prolití krve, o P. Ladislavu Kubíčkovi? Doporučuji
Pro Michala výňatek: P. Kubíček byl zavražděn. MUDr. Svatošová píše, jak s přáteli smutnili a říkali si spolu, co vlastně dělal jeho anděl strážný, že mu nepomohl. A pak se jim rozjasnilo!! No přece; pomáhal mu přejít do nebe!