Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Tento typ perzekúcie nepopieram.
Další příklad.
Náš současný farář po dostudování VŠ nedostal státní souhlas a tak nesměl pracovat jako farář.
Dělal jeřábníka.
Faráři z Miroslavského sboru – Vladimíru Kalusovi – byl odebrán státní souhlas a musel začít dělat řidiče náklaďáku.
Později jej STB zlikvidovala.
Protestante, já přece ani v nejmenším nezpochybňuji, že komunistický režim byl nesvobodný, zlý, shnilý, a trpělo v něm řada lidí. Já si jen myslím, že lidé za komunistů opravdu trpěli kvůli jiným věcem než kvůli víře. Potomci prvorepublikových podnikatelů a bohatých lidí, potomci zemědělců, disidenti, lidé kteří měli svobodné názory a veřejně je projevovali, lidi kteří s režimem otevřeně vyjadřovali nesouhlas, např. účastí na demonstracích atd. – ti všichni byli otevřeně perzekuováni.
Myslím si, že pokud byl nějaký farář atd. opravdu postižen, tak to bylo právě proto, že spadl do některé z výše uvedených škatulek. NIKOLIV proto, že by byl farář. Je ovšem možné, že to že byl farář mu ještě přitížilo.
Jinak, nikdo přece nedělá z komunistů dobré lidi, a z komunistického režimu dobrý režim. To ani omylem.
….JC: Na začátku je pro komunisty podstatné církev rozdělit – odseknout hierarchii od věřících. Ne vést boj proti náboženství a říct, že chceme náboženství smést. Komunisté chtějí “ukázat”, komu lidé věřili v rámci církevní hierarchie, jací to byli zrádci.
Argumentace je to promyšlená a velmi účelová: Vatikán jako cizí mocnost, Vatikán jako spojenec Němců, církev jako nenárodní těleso. Na Slovensku naopak církev jako nacionální těleso, které se chce odtrhnout od Čechů.
Takže na začátku nebylo: “zničíme náboženství” – interně samozřejmě ano -, ale “veřejně odhalíme pravou tvář”….
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/38894-cirkev-pronasledovana/
to Michal:
Například mé manželce na konci základní školy (to ještě mojí manželkou nebyla) , když se vyplňovaly přihlášky na střední školy jasně naznačili že tam kam chce se prostě nedostane, protože jejich rodina chodí do kostela.
Chtěla být učitelkou v mateřské škole a komunisté nemohli připustit, že by mohla “negativně” ovlivňovat další generace….
Michal says:
December 20, 2012 at 12:16 pm
Protestante, já přece ani v nejmenším nezpochybňuji, že komunistický režim byl nesvobodný, zlý, shnilý, a trpělo v něm řada lidí. Já si jen myslím, že lidé za komunistů opravdu trpěli kvůli jiným věcem než kvůli víře.
protestant:
Mít tehdy v kádrových materiálech “není vyrovnán s náboženskou otázkou” znamenalo, že dotyčný mohl pomýšlet pouze na učební obor.
Protestant, ale to nebolo pravidlom. Môj strýko sa napr. dostal na vysokú, až na druhý pokus. Prvý mu nevyšiel kvôli jeho nevhodnému buržoáznemu pôvodu. Vyriešil to tak, že sa stal na jeden rok robotníkom, získal nový posudok a na vysokú sa dostal. Tiež viem o viacerých ľuďoch, ktorí neboli z podobných dôvodov, prijatí na humanitné obory, napr.: právo, ale prijali ich na technické. Ale viem aj u ľuďoch, ktorých otcovia boli v Hlinkovej garde a napriek tomu vyštudovali za komunistov právo!
Toto je Boj jedné zrůdné totality proti druhé zrůdné totalitě. Chodila jsem do náboženství a později do VÚMLU. Systémově jsou si teorie nápadně podobné.
To je mi vás líto, že jste musela chodit na VUML. Sám žádného jiného návštěvníka této školy osobně neznám.
Michal: “Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný.”
Michal, mne to z vyššie uvedeného nevychádza 🙂
Michal: “a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh”
Prečo nie? Viem si predstaviť neosobnú božskú myseľ, ktorá nemá vlastné “ja”, neosobnú myseľ, ktorá nie je mysľou žiadnej osoby.
V mojom vedomom živote sa úplne bežne vyskytujú krátke úseky, v ktorých nie je prítomná moja osoba. To neznamená, že by som bola v týchto úsekoch nepríčetná 🙂 skôr, by som to prirovnala k nejakému dočasnému zabudnutiu na vlastnú osobu. Myšlienky, vnemy, pocity stále existujú, ale osoba samotná na chvíľu nie je. Stáva sa mi to pri zaspávaní alebo v niektorých snoch, pri horúčke, … alebo pri intenzívnom zameraní sa na niečo, čo nesúvisí priamo s mojou osobou napr. pri sledovaní nejakej prírodnej scenérie, pri sledovaní zaujímavého alebo napínavého filmu, pri čítaní zaujímavej alebo napínavej knihy, pri intenzívnom premýšľaní nad matematikou.
protestant:
Já jen opravil ten váš nesmysl, že předpona a vyjadřuje nesouhlas. Nevyjadřuje.
Stejně tak, skladatel, který napíše skladbu acapella nevyjadřuje nesouhlas či odpor k instrumentální hudbě… 🙂
jack:
Za prvé,já nemluvil o “a”,ale ateismu.
Za druhé,nesmysl jste zase napsal pouze vy sám.
Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos „bůh“) je v širším smyslu absence víry v existenci Boha či božstev.
Ateismus se tedy vyjadřuje pouze k víře v Boha či božstva. Nechápu tedy,kde někteří věřící neustále berou souvislosti s vědou či evoluční teorií.
Já znevažuji pravdivost vaší náboženské historky z důvodů vaší náboženské historky,nikoliv kvůli vědě či evoluční teorii!
To znamená,že nepotřebuji vyvracet pravdivost vašich tvrzení tvrzením jiným,mě stačí fakt,že nedokážete své názory racionálně odůvodnit. Na to jediné upozorňuji.
protestant:
Někdo přemýšlí nad tokem melodií, jiný nad harmonií a další nad obsahem textů….
A nebo jsou lidé, kteří nad hudbou nepřemýšlí a mají ji jako kulisu.
jack:
Co to znamená,přemýšlet nad tokem melodií či harmonií? A co se dá vymyslet?Já hudbu z principu neposlouchám jako kulisu. Musím mít klid,zavřené oči,aby mě od vnímání hudby vůbec nic nerušilo. Ale já také na rozdíl od vás,k poslechu nečtu partituru a neposlouchám hudbu z mobilu!! Vnímám pouze hudbu a nechávám se jí tzv.unášet,ale přemýšlením to nenazývám! Já totiž při poslechu nechci nic vymyslet. Vy chcete něco vymýšlet? Jediné nad čím často přemýšlím je kvalita reprodukce,ale to asi není váš problém!
protestant:
Podle STEM je věřících v ČR asi třetina obyvatel. Tedy třetina daní jde od věřících.
jack:
Výborně! Takže většina by byla proti,ne?
Protestant:
Vím,. že například u mé tety bylo “nevyrovnání se s náboženskou otázkou” důvodem pro vyloučení ze studia.
Takových příkladů bych mohl uvést několik.
jack:
Já jsem cca.stejně starý jako vy,ale domnívám se,že komunisti udělali v případě vaší tety dobře. Lidé,kteří mají dětinské názory nemají na studiích co pohledávat!!!
protestant says:
December 20, 2012 at 12:03 pm
Další příklad.
Náš současný farář po dostudování VŠ nedostal státní souhlas a tak nesměl pracovat jako farář.
Dělal jeřábníka.
Faráři z Miroslavského sboru – Vladimíru Kalusovi – byl odebrán státní souhlas a musel začít dělat řidiče náklaďáku.
Později jej STB zlikvidovala.
jack:
Aspoň dělali něco prospěšného pro společnost! K čemu nám jsou vymývači mozků!!
Protestant:
Chtěla být učitelkou v mateřské škole a komunisté nemohli připustit, že by mohla “negativně” ovlivňovat další generace….
jack:
Ale to měli přece pravdu!!
Kdyby mým dětem někdo v mateřské škole vymýval mozek náboženskými žvásty,tak bych si také na něj došlápl!!
protestant:
Mít tehdy v kádrových materiálech “není vyrovnán s náboženskou otázkou” znamenalo, že dotyčný mohl pomýšlet pouze na učební obor.
jack:
Lidem,kteří věří v nadpřirozené bytosti a nepoznají logickou nekonzistenci textu,bych ani nic jiného nedoporučil!!
Michale, něco o Bibli.
Protestante, poznáš omyl P. Krátkého?
http://www.youtube.com/watch?v=a3X23hUY99c
protestant says:
Faráři z Miroslavského sboru – Vladimíru Kalusovi – byl odebrán státní souhlas a musel začít dělat řidiče náklaďáku.
Později jej STB zlikvidovala.
Jarda:
Zlikvidovala jakkk??
Médea: Prečo nie? Viem si predstaviť neosobnú božskú myseľ, ktorá nemá vlastné “ja”, neosobnú myseľ, ktorá nie je mysľou žiadnej osoby.
Médeo, já jsem definoval osobního Boha jinak. Napsal jsem, že osobním Bohem míním bytost, která 1) myslí, 2) něco chce, má nějaké cíle, a 3) nějak jedná. Mít vlastní já v těch podmínkách nebylo. Jinak, podle mě se “mít své vlastní já” poněkud přeceňuje. Mít své vlastní já znamená IMHO právě to, mít ve svém mentálním modelu světa mentální objekt, reprezentující sama sebe.
No a v souladu s definicí, kterou jsem si zvolil, Boha, který ani NEMYSLÍ (a tedy ani nic nechce) nelze nazývat Bohem.