Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Machi, děkuju za pochvalu! Jsem moc rád že Ti ty články přijdou v něčem přínosné.
Michal says:
December 18, 2012 at 8:17 pm
Protestante, pro Človíčkovu představu – čemu ty věříš ohledně Boha?
protestant:
To je velmi široká a těžko zodpověditelná otázka.
protestant:
I věřící jsou občané tohoto státu a odvádějí daně.
Ano, také lidé, kteří věří horoskopům, alternativní medicíně, proutkaření atd.
Ti nemají nárok na státem placené univerzitní obory v daných oblastech?
Pro Michala:
Já jsem příspěvek Medey četl. Promiňte, ale mně připadá naprosto „ujeté“ založit argument na popisu toho, jak funguje Boží mysl, a tímto popisem dokazovat, že Bůh neexistuje. Zkuste si uvědomit, že Medea se zabývá „přechodem Boží mysli od jednoho mentálního stavu k jinému“. To bude nejspíš i vědět, kolik andělů se vejde na špičku jehly, nemyslíte?
Vy trváte na svém závěru, že „pro osobního Boha musí plynout čas“.
Takže jestliže pro osobního Boha plyne čas, pak to znamená, že Bůh existuje? V tom případě s Vámi souhlasím a můžete svoje stránky klidně zrušit. Bůh prostě existuje a šmitec.
Mně skutečně nejde o nějakou Vaši jednotlivou větu týkající se „plynutí času osobního Boha“. Mně jde o celkovou koncepci – vy skutečně polemizujete sám se sebou. Dokládá to i ta Vaše věta „Můj závěr platí“. Vy se snažíte určovat, čemu křesťané věří, a pak tyto určující názory (Vámi vytvořené) vyvracíte. Uvědomujete si to?
Machi says:
Ano, také lidé, kteří věří horoskopům, alternativní medicíně, proutkaření atd.
Ti nemají nárok na státem placené univerzitní obory v daných oblastech?
protestant:
Mají? Nemají?
to človíček:
Já už dávno Michalovi říkal, že smyslem těchto stránek je aby si sám sobě obhájil svůj ateismus.
Machi: Čáu, dlouho sem tětu neviděl! Určitě si jako astrofyzik zaregistroval Kerbal space program!
Medea: o údernosti či o náplni popularizačních knih, lžidětem, lžidospělým ani lživěřícím mě moc nezajímají. Beru tě jako člověka, co má zvládnutou matiku a tak dokáže pochopit, co je pravděpodobnost ergo náhodnost a že i náhodnost může být značně konkrétní.
Mimo to, o vzniku mutací se tu vůbec nebavím. Jde o jejich přežívání.
Protestant: Mají? Nemají?
Michal: Nemají.
Protestant: Já už dávno Michalovi říkal, že smyslem těchto stránek je aby si sám sobě obhájil svůj ateismus.
Michal: To mi nemusíš říkat, to hrdě přiznávám sám – a možná (určitě!) by i vám slušelo, kdybyste si byli schopni svou víru před sebou, a tedy i před ostatními (!) obhájit, tak jako já.
Človíček: Vy trváte na svém závěru, že „pro osobního Boha musí plynout čas“. Takže jestliže pro osobního Boha plyne čas, pak to znamená, že Bůh existuje?
Jistě že ne. Ta věta je přece evidentní zkratka, značící implikaci: POKUD by osobní Bůh existoval, PAK by pro něj musel plynout čas. Pokud mi toto namítáte, pak se ptám, zda se vůbec bavíte vážně?
Jinak, já rozhodně nepolemizuji sám se sebou. Já polemizuji s představami věřících, se kterými jsem se setkal. Pokud máte, Človíčku, nějakou svoji představu, jinou než o které jsem psal, tak sem s ní! Řekněte mi, jak může podle vás Bůh myslet, a přitom pro něj neplynout čas. Prosím. Nepodsouvám vám žádnou svoji představu, ptám se na tu vaši.
Machi, velmi trefný příspěvek! 🙂
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-24/#comment-47382
Protestant:
Samozřejmě, že nemají. Stejně jako teologie. Pavěda jako pavěda.
Colombo:
Ahoj, KSP samozřejmě znám a dokonce už jsem zvládl i přistání na Munu. 🙂
Jinak já se sem dívám celkem pravidelně, problém je, že diskuze s věřícími mi připadají poslední dobu o ničem, resp. pořád jako kolovrátek opakují ty samé argumenty. Reagovat na to znovu a znovu mi připadá jako ztráta času.
A ty jakoby sofistikované metafyzické argumenty? Jen mlžení.
Jak říkám, pusťte si Proglas a sami uvidíte jak vypadá cirkevní mašinérie se svými názory v reálu.
Machi, pustím si ho 🙂
Machi says:
December 18, 2012 at 8:46 pm
Protestant:
Samozřejmě, že nemají. Stejně jako teologie. Pavěda jako pavěda.
protestant:
O tom co je pro občany důležité a co tedy má stát financovat rozhodují občané.
Michal says:
Jistě že ne. Ta věta je přece evidentní zkratka, značící implikaci: POKUD by osobní Bůh existoval, PAK by pro něj musel plynout čas.
protestant:
Nemusí Michale.
To že ti za humny roste řepa nemusí znamenat, že všude na Zemi roste řepa.
Michal says:
To mi nemusíš říkat, to hrdě přiznávám sám – a možná (určitě!) by i vám slušelo, kdybyste si byli schopni svou víru před sebou, a tedy i před ostatními (!) obhájit, tak jako já.
protestant:
My se ale kvůli tomu nemusíme předvádět před ostatními. Nejsme exhibicionisté.
Padla zde otázka, jaká je moje předstva o Bohu.
Moje představa o Bohu vychází z Bible – z knihy, která bez ohledu na víru překonává všechny ostatní písemnosti světa.
Bůh je Stvořitel. Stvořitel v nejkrajnějším významu tohoto slova.
Dokáže si někdo představit velikost Slunce, které má přes milion kilometrů v průměru nebo jeho vzdálenost od Země? Přesto lze považovat celou Sluneční soustavu za něco ještě menšího, než zrnko prachu v kupě galaxií, v níž se nacházíme. Současnými pozorovacími prostředky můžeme teoreticky spatřit sto miliard galaxií, přesto se předpokládá, že jde o pouhý zlomek hmoty vesmíru. Když Bible hovoří o tom, že hvězd je více, než zrnek písku na zemi, tak tím naznačuje podstatu díla, o jehož Tvůrci tato kniha hovoří. Zároveň ale vím, že lidé jsou obrazem svého Stvořitele. Na základě výše uvedeného se těžko můžeme měřit s Bohem, co tedy znamená, že jsme Jeho obrazem? Je to velmi jednoduché. Jsme svobodní jako Bůh a nadaní schopností tvořit a milovat jako Bůh. Zároveň to znamená, že Bůh není oddělen od svého stvoření, je lidský stejně jako je božský. Nemiluje proto, že musí, ale protože chce. Chce být s těmi, které stvořil, v obecenství, chce žít s lidmi. Jen takový Bůh, Bůh účastný, Bůh živý, Bůh, který o mně ví a který se o mně zajímá – má smysl. Proto je Bůh zároveň člověkem – vždy jím byl od počátku stvoření.
Je zároveň nepředstavitelným Bohem, který má vesmír na dlani, zároveň Duchem, se kterým mohu hovořit kdykoli potřebuji a zároveň Kristem, s nímž si mohu podat ruku. Bůh, který chodí pěšky po zemi, jí a pije, je pro mnohé lidi k smíchu (viz tyto stránky). Tento Bůh, stejně zranitelný jako kdokoli z nás, však také vysvětluje, že laskavé a milující srdce je důležitější, než cokoli jiného. Následně je těmi, do jejichž rukou se vydal (jako se každý vydává do rukou těch, které miluje), vysmíván, popliván, zbičován a v mukách pověšen na dřevo jako sprostý vrah. A přesto dál říká: já jsem vám na blízku a vždycky budu. To je zcela konkrétní Bůh. Bůh, zranitelný jako já, ale zároveň tak mocný, že překoná smrt – nejen pro sebe, ale pro každého, kdo o to má zájem. Je to Bůh žárlivě milující, který řve bolestí, když jeho děti navzájem prolévají krev, Bůh, který se raduje z každé maličkosti, která nás potěší, Bůh tak osobní a konkrétní, že je ochoten podstoupit smrt pro lásku každého z nás.
Mohl bych si říci, že podléhám nějaké iluzi a snažím si představit si nějakou dokonalou bytost, která mne chrání a miluje, abych tak zastřel realitu života. Jenže to by nesměly existovat osobnosti, u nichž lze názorně doložit sílu, kterou čerpaly z víry v Boha. Například Jeroným Pražský byl přes čtyřicet dní přikován ve vlhké temnici bez světla. Svědek Poggio Bracciolini zapsal svůj dojem z tohoto muže, když měl po věznění a mučení vystoupit před koncilem: „Řeč jeho libá, příjemná, prostranná a zvučná byla. Hnutí těla oratorské a vážnosti plné… Ó muže věčné lidské paměti hodného! Nechválím, ani nezastávám, … divím se jeho učení, mnohých věcí známosti, výmluvnosti, libé a ozdobné řeči a opatrným bystrým odpovědím…“
Ten muž bych schopen mluvit s nejučenějšími muži své doby v několika jazycích, plynule přecházet z jednoho do druhého, až jeho oponenti koktali jako žáčkové, a to měl za sebou nesčíselněkrát vykloubené ruce i nohy na skřipci. Citoval Bibli jako kdyby ji měl před očima a mohl se jen smát plytkým závěrům několika desítek církevních doktorů, kteří z něj po Husovi udělali arcikacíře číslo dvě. Pořád jeho jméno známe – po pěti staletí – jako příklad morální síly a odvahy.
Já se prostě nespokojím s něčím menším, než je Zdroj, z něhož čerpali lidé jako Jan Hus nebo Jeroným Pražský.
Domněnka, že jejich život byl pokračováním nějaké mylné iluze a zcela prázdného pohledu na svět, či výsledek víry v „nedefinovatelnou entitu“, mně prostě připadá naprosto směšná.
Pěkně prosím, pokud vím, tak Bible nikde neříká, že hvězd na nebi je víc než zrnek písku na Zemi. Můžete prosím citovat konkrétní verš?
Co já vím, tak Bible říká v Genesis 22:17, že Bůh Abrahamovi nesmírně požehná, a rozmnoží jeho potomstvo jako písek na břehu moře, nebo jako hvězdy na nebi. To je ovšem evidentní metafora, obrazné básnické vyjádření toho “nesmírně” – a navíc ani doslovně vzato to neříká to co tvrdil Človíček.
Genesis 15:5 tomuto říká něco podobného. “Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“”
Srovnáním s počtem hvězd na nebi chce autor evidentně říct, že ho bude tolik, že ho nebude možné spočítat – což se může pro běžného člověka té doby jevit nemožné ani u hvězd na nebi. Ostatně, i málokdo dnes si uvědomuje, že viditelných hvězd na obloze obou polokoulí ja pouhých cca 6000…
Spekulovat o tom, že Biblický autor mluvil i o hvězdách v cizích galaxiích, je čirá fantasmagorie.
Ale Človíčku, pokud tak věříte Bibli, pak navrhuji bavit se místo pofiderního počtu hvězd o potopě světa. Tvrdím, že je prakticky nade vší pochybnost jisté, že celosvětová potopa, tak jak je líčena v Bibli, nikdy nenastala. Předpokládám, že se mnou nebudete souhlasit. Pletu se?
Také můžeme probrat vznik světa: jak se na to díváte? Jste kreacionista mladé Země? Věříte ve stvoření v šesti dnech, před cca 6000 lety? Věříte v existenci reálných lidí, Adama a Evy, tak jak je líčeno v prvních kapitolách Genesis, kteří byli ve své době jediní lidé na Zemi?
pro človíčka: http://www.i-ateismus.cz/2012/11/spiritualni-zazitky/comment-page-57/#comment-47332
Protestant: “Nevím. Prostě věřím v JHVH.”
Myslím, Človíčku, že jsem v úvodu toho mého článku, který jste tak zkritizoval, moc dobře věděl o čem píšu.
Ale jak jsem psal: vy představu Boha máte – pojďme se o ní pobavit. Zkuste mi prosím odpovědět na ty moje poslední dva příspěvky.
Machi: mám to stejně, blafy jako napsal človíček rovnou přeskakuju. Už mě tohle nebaví. Ale o matice bych si pokecal rád.