Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. protestant

    Michal says:
    December 17, 2012 at 9:28 pm
    No ale proč se rodí takovíhle lidé? On zřejmě byl nějak vyšinutý od narození – takže proč je nutné, aby existovali lidé jako on?

    protestant:
    A kdo není nějak vyšinutý ….

  2. protestant

    Slavek says:
    December 17, 2012 at 7:06 pm
    Mše jsou absurdni divadlo a vymyvani mozku. Jeste stesti, ze se na to snad krome tebe nikdo nediva:-)

    protestant:

    Úplně stejně popisují například koncerty vážné hudby či operu ti, co této hudbě nerozumějí.

  3. Medea

    Colombo, ja a Dawkins s Tebou nesúhlasíme 🙂 mutácie sú náhodné, ale prírodný výber je nenáhodný:

    “U DNA jsme schopni přesně sledovat, jak během evolučního času narůstá její informační obsah. Darwin to nazval přírodním výběrem a my můžeme ještě upřesnit: nenáhodné přežívání informace, která kóduje embryologické recepty pro přežití. … Darwin vyjádřil tuto myšlenku právě na úrovni těl jednotlivých organismů, která nenáhodně přežívají a reprodukují se – a my dnes víme, že je to tím, že předávají informaci uloženou ve své DNA.”
    (Richard Dawkins: Největší show pod sluncem)

    Alebo tu: http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/misconceptions_teacherfaq.php#a2

    Michal: “Ano, i ten přírodní výběr je náhodný – jen to příslušné rozdělení není rovnoměrné, ale je vychýlené právě směrem k větší schopnosti zanechat více potomků.”

    Michal, prírodný výber je predsa vonkajšia sila, filter filtrujúci alely v populácii.

  4. Colombo

    Medea: zajímavé, že se to simuluje náhodně.

    Když třeba nějaký jedinec nese mutaci, která mu zvýší fitness, tak má větší ŠANCI na přežití.

    Imho bych zase upozornil na to: CO JE NÁHODA?

  5. Michal Post author

    Tak já nevím jak to Colombo myslel, ale mě se zdá že má pravdu: “lepší” alela přece zvyšuje pouze PRAVDĚPODOBNOST, že bude mít její nositel vyšší počet potomků; v tomto smyslu je i ten přírodní výběr náhodný, přesně jak jsem to psal v předchozím příspěvku.

    Ano, Dawkins psal že přírodní výběr je nenáhodný – ale právě proto že Dawkins pro mě není Bible 😉 jsem to v rychlosti promyslel, a dávám spíš za pravdu Colombovi. Výhodnější alela nemá žádnou stoprocentní jistotu, že se rozšíří. JE to o pravděpodobnosti, a ne že ne.

  6. Colombo

    Medea: víš co je to genetický drift? Víš jak co je to model vzniku a zániku? Víš, že se genetický drift modeluje pomocí modelu vzniku a zániku? S tím, že pozitivní mutace může mít větší šanci u vzniku, než zániku

  7. Colombo

    Michal: ona je náhoda taky taková ta věcička, kam strčíme všechno, čím se nechceme zabývat detailně.

    Mimo to, z globálního hlediska, z hlediska celých fylogenetických stromů, se zdá vymírání celkem náhodná. Mimo to, pravděpodobnost, že nějaký druh vymře, je v čase konstantní.

  8. Medea

    Michal: “No ale proč se rodí takovíhle lidé? On zřejmě byl nějak vyšinutý od narození”

    Michal, to nevieš. Nemusel, byť “vyšinutý” od narodenia. A “vyšinutý” nemusí nutne znamenať “vražedne vyšinutý”.

  9. Michal Post author

    Malá asymetrie v tom počátečním rozdělení pravděpodobnosti může přece způsobit prakticky s jistotou její rozšíření v populaci – možná právě tohle myslel Dawkins. Malé snížení pravděpodobnosti přežití zase může danou alelu prakticky s jistotou z populace eliminovat.

    Uvažme třeba analogii s ruletou: Ruleta je jen nepatrě zkreslená oproti spravedlivé situaci (1/36 oproti 1/37), což ovšem vede k naprosto predikovatelnému a jasnému výsledku: V průměru vždy vyhrává Kasino, a hráč vždy v průměru prohraje.

  10. Colombo

    Michal: když už máš to kasino, tak jako hra, kde jedna strana má neomezené zdroje, tak máš jasný výsledek i bez zfixlování rulety.

  11. Michal Post author

    Médea: Michal, to nevieš. Nemusel, byť “vyšinutý” od narodenia. A “vyšinutý” nemusí nutne znamenať “vražedne vyšinutý”.

    Jasně no … tady bych to viděl na nějaké psychopatické rysy jeho osobnosti. Nezáleželo mu na ostatních lidech, neměl podvědomý odpor k vraždění, byl třeba silně egoistický … co já vím…

  12. Michal Post author

    Colombo, jasně, ale tahle situace v praxi nenastává. Nemáš neomezené prostředky. “Taktika zdvojnásobování” z tohoto důvodu nefunguje 🙂

  13. Colombo

    Michal: naopak, strana kasína MÁ oproti tobě “neomezené” zdroje. To a taky základní nepochopení pravděpodobnosti a snaha vidět nějaký řád či víra v jakousi karmu či podobné věci. Teda takové ty “teď to musí vyjít” a prosázení všech prachů.

  14. Medea

    Colombo, viem. Ale ja nehovorím o šanci pozitívnych mutácií pri vzniku, ale o prírodnom výbere, teda o externých činiteľoch pôsobiacich na gén. Horúce prostredie Sahary alebo studená Antarktída na tvoje gény kašle.

  15. Medea

    Michal, predstav si nevyváženú hráčsku kocku. Čísla, by sa pri hodoch, mohli aj naďalej generovať náhodne, i keď s nerovnomernou distribúciou, ale nevyváženosť tej kocky nie je náhodná!

  16. Michal Post author

    Médeo, Colombo ani já přece také nemluvíme o šanci na vznik pozitivních mutací.

    Mluvíme o tom, že daná alela může v daném prostředí nějak ovlivnit pravděpodobnost zplození vyššího či nižšího množství potomků. Ta, co pravděpodobnost více potomků zvyšuje, se pravděpodobně rozšíří, ta co ji naopak snižuje, bude mít sklon z populace vymizet.

    IMHO přesně tohle je přírodní výběr.

Comments are closed.