Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Slávek: Mše jsou absurdni divadlo a vymyvani mozku. Jeste stesti, ze se na to snad krome tebe nikdo nediva:-)
Vtipné, tohle mě pobavilo 😀 *thumbsup*
martiXXX says:
December 17, 2012 at 7:03 pm
Každý vydává sám sebe za bernou minci. Pokud existuje vyšší energie, např., tak jí nezajímá, že o ní mají lidé zkreslené představy. Pro mě jsou církve irelevantní.
jack:
Pro mě a podle definice i pro vědce,jsou zase irelevantní nevyvratitelné hypotézy!!
Do toho spadají i ty vaše!!
A pro mě je vaše věda zase omezená, pravdivá ano, ale omezená a to velmi……Ještě byste chtěli jako novodobá církev někoho upalovat za jeho hypotézy?
omezený si tu akorát ty.
Takhle dopadá diskuse. Nikdo neustoupí a jsou tady osobní invektivy. Naštěstí ateisti neovládají svět; možná by to byl parádní Orwellovský nový svět pořádku a uniformity.
Ateismus je z dlouhodobého historického a antropoligického hlediska úchylka,
podobně jako homosexualita. Ateismus je jediná víra, která se stále tváři že není náboženstvím, ale je. Má všechny atributy nábožeství. Věří v absolutní existenci hmoty, vědu pokládá za svůj katechizmus a dalším božstvem je tzv. “čistý rozum”.
Věří v inteligentní náhodu a tvrdí že mají vědecký světonázor. Věda přitom světonázor netvoří, není to její kompetence. Světonároz vytváří teologie, nebo filozofie. Ateismus je velice ohraničený a až sektářsky uzavřený.
Medea: “Protestant, ale Vy ho jasne vymedzujete: Váš Boh vzkriesi na Konci vekov mŕtvych, má syna Ježiša, je stvoriteľom sveta, … ”
Protestant: “Já tohle ale přece nevím. To tvrdíte vy…. 🙂 ”
No, ja som pri tom nebola, keď sa zostavovali kresťanské vyznania viery 😀 napr. to Nicejsko-Konstantinopolské ;):
anti atheista: a větší kravinu říct neumíš? Nesmysly jsou asi opravdu neomezené.
martiXXX: na začátku, úplně na začátku, hned po tom, co si sem přiše tuším že od Kojotových stránek, sem si říkal: OK. Vypadáš v pohodě.
Ale čím víc nesmyslů si začal kydat a to i přesto, že ti neustále byly vyvraceny…
Já nemám tolik síly, abych neustále vyvracel jednou vyvrácené nesmysly. A dělal to pořád. A stále.
@antiateista: Fajn pokus, ale máte to úplně špatně.
– Nevěříme v žádnou absolutní existenci hmoty – já ani nevím, co by to mělo být.
– Vědu rozhodně nepokládáme za svůj katechismus, a to z naprosto zásadního důvodu: pro vědu samotnou, a tedy i pro nás, jsou klíčové pochybnosti. Pochybnosti, empirická fakta, TESTOVÁNÍ hypotéz, falzifikace. To je pravý opak vaší slepé víry v náboženské “pravdy”.
– V žádnou inteligentní náhodu nevěříme, to je čirý nesmysl. Zjevně nechápete mechanismus přírodního výběru, který je všechno jen ne náhodný – a navíc není ani inteligentní.
– Dále, nikdo přece netvrdí, že věda je náš světonázor.
– A nakonec – tvrzení o sektářské uzavřenosti je naprosto směšné, až tragikomické: to MY se pokoušíme o dialog, MY vyzýváme vás, abyste s námi o své i o naší víře diskutovali – a VY se zdráháte a ošíváte, a zhusta nás ignorujete – a ještě nás budete označovat za uzavřené sektáře. Tohle je fakt nestydaté tvrzení.
Navíc nejsme náboženství z řady dalších pádných důvodů.
– Nemáme Boha.
– K ničemu se nemodlíme.
– Nemáme žádné rituály, spojené se svou nevírou.
– Nemáme žádné posvátné knihy.
– Nemáme žádná dogmata, naopak, zastáváme názor, že pochybovat je povoleno (a má se!) o všem.
martiXXX: a celkem mě irituje, jak bez jakýchkoliv důkazů, bez jakýchkoliv argumentů tu plácáš hodnocení vesmíru, psychologie a vědy. Aniž by si tomu ani za mák rozuměl. Tak se nediv, že reaguju tak, jak reaguju. Vzhledem k tvým výstupům jinak reagovat neumím.
Změň to, jakým prohlašuješ věci. Zaměř se na jeden problém a NEODSKAKUJ HNED OD TOHO a ZPRACUJ TO, CO TI K TOMU NAPÍŠEM a já změním svůj přístup k tobě taky.
Moje hování k tobě je obyčejná reakce na to, co píšeš. Vůbec není problém ho změnit. Otázka je, zvládneš ty změnit způsob, jakým přistupuješ k diskuzi? Dokážeš ji vést zodpovědně?
Michal: ale přírodní výběr ve skutečnosti náhodný je:)
jde o to si uvědomit, co to sakra je ta náhoda. Překvapuje mě, že se tak málo lidí ptá.
Anti Ateisto, zastyděl jsem se a chci poznat víru. Ale chci jen tu pravou víru v pravé Bohy ( no, stačí i jen jeden). Takže která víra je ta pravá? Římsko katolická? Protestantská? Mormonská? Jehovistická? Adventistická? Muslimská? Bahá í? Koptská? Pravoslavná? Jediovská? Scientologie? Taoismus? Buddhismus? Džinnismus?
Chci jen tu PRAVOU! Žádné falešné!
Na okraj – zajímavé přesvědčení, která vás, antiateisto, přimělo zvolit si tento nick! Cítíte vůči nám odpor? Nemáte nás rád? Jste proti nám? Ježíšovo nejdůležitější přikázání vám asi mnoho neříká, viďte… (Mt 22:39)
respektive možná říká – když o něm máte kecat. Myslím, že právě tohle Ježíš vytýkal Farizeům, není-liž pravda? (Mt 5:20)
Víte, koho nazval Ježíš pokrytci? (Mt 15:7-9)
Michale, třeba je Anti Ateista muslim…proč by musel být křesťan? Mají snad křesťané monopol na Boha?
Colombo, vlastně souhlas 🙂 Ano, i ten přírodní výběr je náhodný – jen to příslušné rozdělení není rovnoměrné, ale je vychýlené právě směrem k větší schopnosti zanechat více potomků.
Ovšem jistému typu lidí bych tímhle nepletl hlavu.
Hehe, dobrá připomínka Čestmíre 🙂 Ale myslím, že to JE křesťan. No co, třeba nám to poví sám, jestli bude mít koule sem ještě napsat.
Vidím to tak 60:40 že už se neozve.
Michal says:
December 17, 2012 at 5:42 pm
Co mě na tom fascinuje? No mimo jiné třeba zrovna to, co píšeš v poslední větě.
Mohl vůbec jednat jinak?
No a za další – takovéto masakry se nestávají často. Zajímá mě to proto, že si moc neumím představit, co se tomu člověku mohlo honit v hlavě. JAK uvažoval. A jak tomu propříště zabránit?
protestant:
Zabránit tomu podle mne nejde, stejně jako nelze zabránit úmrtím dětí automobily.
No ale proč se rodí takovíhle lidé? On zřejmě byl nějak vyšinutý od narození – takže proč je nutné, aby existovali lidé jako on?
Medea says:
No, ja som pri tom nebola, keď sa zostavovali kresťanské vyznania viery napr. to Nicejsko-Konstantinopolské :
protestant:
Neplést si prosím vyznání s přírodovědným popisem.