Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
pokud může být ateista na volné noze proč by nemohl být teista na volné noze????????
martiXXX: kdo mluvil o tobě? Všiml sis, že sem tam někde zmínil tebe?
A přečti si, co je ateismus+
do teismu počítám i řekněme víru v něco, co by se dalo nazvat třeba “inteligentní energií”. Což rozhodně není osoba.
martiXXX says:
pokud může být ateista na volné noze proč by nemohl být teista na volné noze????????
S.V.H.:
Máte úplnou pravdu. Na druhou stranu je fakt, že většina (řekl bych drtivá) teistů se k nějaké církvi hlásí a tudíž v tomto smyslu “na volné noze” nejsou. U ateistů je to pravidlo, u teistů spíše výjimka.
Čestmír Berka says:
Mně nejde o víru věřících, ale o to, že bych se měl té víře ve svém chování přizpůsobit a přijmout dogmata.
protestant:
Kdo vás nutí?
protestant: vážně? Kdo nás nutí? Co tak třeba pro začátek: katolická společnost? Všechny ty boje proti potratům atp.? Skutečnost, že většina prezidentských kandidátů jsou katolíci? (z toho ty dvě ženské dost bigotní) Neustálé mávání biblí před xichtem a nejrůznější křesťanské kydy v televizi?
Michal says:
December 17, 2012 at 1:05 pm
Protestante, víš co mě napadlo?
Ty jsi zde už několikrát psal o tom, že spásu si nemůžeme zasloužit, že by to bylo záslužnictví. A že Ježíš brojil proti “zákonictví”. Že víra je ta pravá cesta.
Já jsem si uvědomil, že to vůbec není pravda, to je v zásadním rozporu s Ježíšovým učením podle prvních tří evangelií! Ježíš podle Marka, Matouše i Lukáše naopak kladl zásadní důraz na dodržování Zákona, jasně deklaroval, že pro spásu je nutné (ačkoliv třeba nikoliv postačující) Zákon dodržovat (možná až na jednu či dvě výjimky, kterými jsou práce v sobotu a oběti zvířat), a že to, co ve skutečnosti vytýkal Farizeům, bylo nikoliv to, že by kladli přehnaný důraz na dodržování Zákona, ale to, že o Zákoně jen mluvili, a neplnili ho skutky!
Ježíš Synoptiků IMHO vůbec nikde neříká, že by pro spásu bylo potřeba věřit! U Jana je tomu ovšem právě naopak. Stejně tak Pavlova teologie je v příkrém rozporu s tím, co Ježíš kázal podle Synoptiků.
Co na to řekneš?
protestant:
Odpověď je jednoduchá. Křesťanství se nedělí na křesťanství podle synoptických, evangelií, na křesťanství podle Pavla, či na křesťanství podle Jana.
Sám jsi psal o těch výjimkách. Takové výjimky byly pro zákoníka nemyslitelné.
Také by nebylo pro zákoníka myslitelné prohlásit, že “otcům bylo řečeno (v Zákoně) ….ale já vám říkám”..
I obhajoba ženy přistižené při cizoložství byla proti liteře Zákona.
to Michal:
Ještě to chce Michale vždy vše brát v širších souvislostech. Například reformační sola fide je reakcí na tehdejší praxi, která umožňovala si spásu zajistit vlastními silami (odpustky, poutě apod.) Bez těchto souvislostí je to těžko pochopitelné.
Colombo says:
December 17, 2012 at 3:09 pm
protestant: vážně? Kdo nás nutí? Co tak třeba pro začátek: katolická společnost? Všechny ty boje proti potratům atp.? Skutečnost, že většina prezidentských kandidátů jsou katolíci? (z toho ty dvě ženské dost bigotní) Neustálé mávání biblí před xichtem a nejrůznější křesťanské kydy v televizi?
protestant:
Tebe někdo nutí bojovat proti potratům? kdo?
Colombo says:
December 17, 2012 at 3:09 pm
protestant: vážně? Kdo nás nutí? Co tak třeba pro začátek: katolická společnost? Všechny ty boje proti potratům atp.? Skutečnost, že většina prezidentských kandidátů jsou katolíci? (z toho ty dvě ženské dost bigotní) Neustálé mávání biblí před xichtem a nejrůznější křesťanské kydy v televizi?
protestant:
Zde je přehled pořadů v českých televizích. http://tv.sms.cz/ Napiš, ve kterém z nich se mávalo biblí před obličejem,
do teismu počítám i řekněme víru v něco, co by se dalo nazvat třeba “inteligentní energií”. Což rozhodně není osoba.
Koho zajímá, jak chápeš ( nebo spíš nechápeš termín) teismus? Teismus : V obecném smyslu je teismus víra v alespoň jedno božstvo. V užším slova smyslu je teismus nauka vztahující se k monoteistickému Bohu a jeho vztahu ke světu. V tomto smyslu teismus popisuje Boha jako osobního, přítomného a aktivně zasahujícího do chodu světa. Teismus tak stojí v protikladu k deismu – ten předpokládá Boha transcendentního, ale poznatelného pouze rozumem, nikoli pomocí zjevení.
Když si budeme libovolně používat pojmy, nikdy se nedomluvíme.
Čestmír Berka says:
Mně nejde o víru věřících, ale o to, že bych se měl té víře ve svém chování přizpůsobit a přijmout dogmata.
protestant:
Kdo vás nutí?
Nepsal jsem, že mě někdo nutí! Myslel jsem to tak, že tu víru si věřící neprožívají intimně a nemluví o ní, ale že k té víře přidávají ještě nějaké postoje a tvrzení. S pocitem víry nemohu diskutovat, ale o argumentech věřících diskutovat mohu- o Desateru, Bohu, hříchu, spasení, věrohodnosti Bible. Věřící z víry své chování odvozují a mají svá dogmata- o tom také mohu diskutovat. O tom, co cítí věřící při rozmluvě s živým Kristem diskutovat nemohu a nemohu ani zjistit, jestli to je živý Kristus- do hlavy nikomu zatím nevidíme.
Aj ked existuje vesmir, ktory drzi pokope a funguje dokonale ako stroj, nasa Zem je v presnej vzdialenosti od Slnka, ma potrebne vlastnosti, aby na nej mohoj existovat zivot.
Z toho mozeme usudzovat, ze vsetko niekto stvoril, avsak na zaklade toho sa nedaju vyvodit zavery, kto je ten stvoritel a aky je.
Stefan: naprostá kravina.
Stefane to je blbost. Proveď si myšlenkový experiment a zamysli se, na jakých planetách se mohl život vyvinout? Ano , správně. Jen na těch, které jsou ve vhodné vzdálenosti od slunce.
Představ si, že moře má ideální podmínky pro život mořských ryb. Z toho, podle tvé logiky, můžeme usuzovat, že moře někdo stvořil. A tak můžeš argumentovat k čemu chceš.
Dnes sa vseobecne kazdy veri, ze vesmir zacal Big Bangom, ze predtym nebolo nic a zrazu bol big bang. Lenze fyzik z Cernu – Hajdukovic rozpracoval teoriu (ktora funguje – a nepotrebuje k tomu temnu hmotu). Temna hmota je nieco, co ´nikto nevie, co to je´, ale je to treba, ´aby vychadzali vypocty´. Jeho model vesmiru hovori, ze vsetko zacalo Big Bangom, ze vesmir expanduje, avsak raz sa dostame do bodu kedy sa zacne zmrstovat a vrati sa do stavu v ktorom bol v case Big Bangu. Lenze ked dosiahne tento bod dojde k transformacii vsetkych castic na anticastice (tato transformacia bude trvat zlomok sekundy), pricom nastane dalsi Big Bang, vytvori sa vesmir avsak bude pozostavat z anticastic. Podla jeho teorie je nas vesmir z castic, pretoze ten predosly bol z anticastic, pricom tento proces sa stale dokola opakuje. Toto je matematicko-fyzikalne fungujuci model.
Dnes sa vseobecne kazdy veri, ze vesmir zacal Big Bangom, ze predtym nebolo nic
Zajímavé. Já ani žádný z mých blízkých tomuto nevěří. Že by zas nějaký blábol?
Většina co vím má za to, že náš vesmír začal Big Bangem. Co bylo ovšem před tím… to nevíme.
Stefan pábitel.
Lidi, jak si vysvětlujete ten masakr v USA? Co se asi tomu klukovi stalo v hlavě, že toto udělal? Kdo za to vlastně může?
martiXXX says:
December 16, 2012 at 8:35 pm
jack: pak dochází ke zkreslení a neporozumění….to je lidské…lidi to nezvládnou…pochopení tohoto není možné; je nutné pochopit sám sebe a pak je možné, aby se to druhé objevilo……veškeré bible, organizace, atd. to je vše zkreslené
jack:
Všechno je Marti od lidí. Všichni si představují “pochopení” sama sebe po svém. A všem se z takového “pochopení” může objevit cokoliv!
Proč myslíte,že do příchodu španělů na americký kontinent,žádný domorodec neslyšel ani o Ježíši ani o křesťanském Bohu!