Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
V posledních 150 či 200 letech se jim už “naneštěstí” oponovat smí (mnozí věřící si jistě povzdechnou po starých dobrý časech středověku, a potírání heretiků), ovšem věřící se s touto nepříjemností srdnatě vypořádávají. Řešení je: jedním uchem tam, a druhým ven 🙂
Michal: Stefane, to není tak úplně pravda, že tu nikdo nezmění své stanovisko. Tak třeba zrovna teď naposledy mě…
Ked sa bavime o ateizme al. viere (aj ateizmus je len viera), tak to su temy o ktorych sa da diskutovat. Lezne potom existuju ludia, ktori veria uplnym nezmyslom (´ja tomu verim lebo to pisali v casopise (nejaky bulvar)´.To je este take usmevne. Lenze potom su ludia, ktori veria, ze maju vykonat nieco (napr. zlocin) z vole bozej. Su ludia, ktori veria, ze su nieco (a ked ti to zacnu vysvetlovat, za co sa povazuju), tak sa zacnes len pozerat na hodinky, kedy uz skoncia, len aby si sa mohol vzdialit. Clovek nepotrebuje nejake realne fakty aby v nieco uveril. Ak dostane nejake vstupne udaje vyvodi z nich zavery – najroznejsie zavery. A potom im veri – veri im tak, ze to proste vie, ze on ma pravdu. Toto je mechanizmus ako funguje nasa mysel. Pricom kazdy clovek ma mysel. A vsetko dokopy tvori ludstvo – ktore takto funguje.
Stefan, ano, přesně, vytváření závěrů blokuje naší mysl……..
S.V.H. says:
Výrokům v oblasti víry se nesmí oponovat?
protestant:
Může. Ale s podobným smyslem jako oponování v oblasti umění.
Zkuste mi oponovat v tom, že Bach je lepší než Haendel.
Protestante, víš co mě napadlo?
Ty jsi zde už několikrát psal o tom, že spásu si nemůžeme zasloužit, že by to bylo záslužnictví. A že Ježíš brojil proti “zákonictví”. Že víra je ta pravá cesta.
Já jsem si uvědomil, že to vůbec není pravda, to je v zásadním rozporu s Ježíšovým učením podle prvních tří evangelií! Ježíš podle Marka, Matouše i Lukáše naopak kladl zásadní důraz na dodržování Zákona, jasně deklaroval, že pro spásu je nutné (ačkoliv třeba nikoliv postačující) Zákon dodržovat (možná až na jednu či dvě výjimky, kterými jsou práce v sobotu a oběti zvířat), a že to, co ve skutečnosti vytýkal Farizeům, bylo nikoliv to, že by kladli přehnaný důraz na dodržování Zákona, ale to, že o Zákoně jen mluvili, a neplnili ho skutky!
Ježíš Synoptiků IMHO vůbec nikde neříká, že by pro spásu bylo potřeba věřit! U Jana je tomu ovšem právě naopak. Stejně tak Pavlova teologie je v příkrém rozporu s tím, co Ježíš kázal podle Synoptiků.
Co na to řekneš?
protestant:
Může. Ale s podobným smyslem jako oponování v oblasti umění.
Zkuste mi oponovat v tom, že Bach je lepší než Haendel.
A je lepší?
My přeci neposuzujeme, která víra je lepší
Může. Ale s podobným smyslem jako oponování v oblasti umění.
Zkuste mi oponovat v tom, že Bach je lepší než Haendel.
Protestante,
tento příměr, resp. obecně příměr s uměním, jste tu už použil několikrát.
Zajímalo by mě, odkud berete přesvědčení, že je to odpovídající příměr. Já souhlasím s tím, že nemá smysl přít se o to, zda Bach je lepší než Haendel. Ale proč by tomu podobně mělo být s vírou? Z čeho to vyplývá? V čem je ta podobnost?
Nerudo, jasně že je to úplně absurdní. Křesťané mluví o své víře zhusta jako o Pravdě s velkým P (viz např. moto církve Husitské). Copak si člověk může volit Pravdu podle toho, která se mu více líbí?
Ateisté neoponují víře ale argumentům, které předkládají jednotliví věřící- a ti se neshodnou ani v rámci své denominace ( pokud nejsou tanějak “na volné noze”). Mně nejde o víru věřících, ale o to, že bych se měl té víře ve svém chování přizpůsobit a přijmout dogmata.
protestant:
Může. Ale s podobným smyslem jako oponování v oblasti umění.
Zkuste mi oponovat v tom, že Bach je lepší než Haendel.
S.V.H.:
Subjektivnímu hodnocení čehokoli mohu oponovat svým vlastním subjektivním hodnocením. Proto tady asi nebudeme moc rozebírat, jestli je Perun je lepší než Hospodin.
Este sa vratim k Dawkinsovi. On je medzi ateistami uznavanou celebritou. Lenze on bol ateistom uz v dobe, kedy mozog nebol velmi preskumany, lenze on uz vtedy vedel, ze ma pravdu. Lenze na com jeho pravda stala? Na viere.
“Lenze na com jeho pravda stala? Na viere.”
To víš, nebo si to jen myslíš? Četl jsi nějakou jeho knihu? On nemá víru- má argumenty.
Na celebrity si myslím ateisté nehrají- celebrity jsou dobré leda pro media…To není žádná ateistická náhražka proroka nebo papeže!
ateisté jsou stejní jako teisté….tohle je nesmyslná věta, že si ateisté na celebrity nehrají; myslíte si, že ateisté jsou lepší, mravnější; no rudí khmerové byli ateisté jako hrom; a Dawkins je showman, který si hraje na celebritu; má lidské vlastnosti
Dawkinsovo dielo poznam, ale jeho prace ma o jeho pravde nedokazali presvedcit. Chcem este povedat, ze som sice veriaci, ale neviem preco si ma spajas s papezom. Ked sa povie, ze je niekto veriaci vacsina ostatnych si predstavi papeza, Vatikan atd. Je to nezmyselne klise, ktoremu ateisti podliehaju.
co sem pleteš Rudé Khmery? Co víš o víře Pol Pota? Byl mimochodem rok v klášteře. Myslíš, že Rudí Khmerové byli ateisté?
Samozřejmě jsou ateisté lidé jako jiní- ale Dawkins nepožívá mezi nimi žádné zvláštní úcty- celebritou je pro media. My se před “autoritami” neposadíme na zadek. I nositel Nobelovy ceny může tvrdit nesmysly…
Stefane, toho “papeže” jsem použil jako příklad autority- zrovna tak bych mohl napsat “guru”.
Stefan says:
Este sa vratim k Dawkinsovi. On je medzi ateistami uznavanou celebritou. Lenze on bol ateistom uz v dobe, kedy mozog nebol velmi preskumany, lenze on uz vtedy vedel, ze ma pravdu. Lenze na com jeho pravda stala? Na viere.
S.V.H.:
S postupem lidského poznání je osobní Bůh s konkrétními vlastnostmi stále méně a méně pravděpodobný. Takže logicky i ateistické přesvědčení je podpořeno více argumenty než třeba před 100 lety. Třeba byl Dawkins o neexistenci Boha před 30 lety přesvědčen na 90 % a nyní už se dostal na 97,4 %. 🙂
To znamená, že když jeden z vůdců ateistického hnutí byl jeden rok v klášteře, že neprosazuje ateismus? svatá prostoto
Vůdce ateistického hnutí? Pol Pot? No lol:D My ateisti jsme totiž strašně organizovaní, slova našich ateistických guru bereme jako svatá a nikdo jim nesmí oponovat. Pořádáme sjezdy a hovoříme o ateistických dogmatech. A stavíme ateistické svatostánky.
Tady si snad někdo plete ateismus a ateismus+
A proč vy mě dáváte do jednoho soudku s církvemi: já jsem teista a ne teista plus nebo obráceně. Církve a organizace jsou zhouba pro teisty i ateisty