Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jirka says:
January 30, 2013 at 9:30 pm
To, co si mnoho lidí představuje
pod pojmem Bůh,
díky Bohu neexistuje.
(Karl Rahner)
jack:
Ztotožňujete se Jirko s tímto nesmyslným vyjádřením?
Karl tedy moc inteligence nepobral! Pokud tedy nevycházíme z toho,že právě Karl VĚDĚL,jaká je ta jediná správná představa Boha! Pochopil jste nelogičnost tohoto vyjádření nebo potřebujete něco vysvětlit?
jack:
Vy mluvíte z vlastní zkušenosti??? Už jste zažil nemocné a trpící vlastní dítě,kterému nemůžete pomoci?? Už jste někdy zažil tu psychickou bolest z bezmocnosti?
Jestli je toto (trpící dítě) u vás dokonalost,tak jste u mě obyčejný debil!!!
Ja po svete chodim s otvorenymi ocami. Utrpenie existuje, keby to tak nebolo naco by sme mali nemocnice, pravnikov, policajtov a pod.? Neviem, co konkretne sa stalo vasemu dietatu – nemienim to nijako bagatelizovat.
Jirka says:
January 30, 2013 at 10:09 pm
Pravděpodobně bychom v něm ale nakonec byli dost nešťastní.
(Dominik Opatrný)
jack:
Já myslím,že Dominik má problém z myšlením! Chápu,že abych si uvědomil,že mám být šťastný,protože je má rodina zdravá,musí být také někdy nemocná. Ale dost dobře nechápu,proč bych měl být nešťastný z toho,že má rodina na nemoci nezpůsobené stářím,nemusí umírat. To nějak Dominik nedomyslel.
Stefan says:
January 30, 2013 at 11:12 pm
Lenze, ´niekto´ sa naozaj pozera 🙂 Ja to nehovorim preto, aby som ludi strasil. Ja to hovorim preto lebo to tak je. Ludia, ktori vrazdia, podvadzaju a pod. tomu asi neveria.
Chapem, ze z toho co tu pisem je im akurat do smiechu.
jack:
??? 🙁 Tak proč takové bláboly píšete,když i vy sám chápete,že jsou k smíchu??? 🙁
Stefan says:
January 30, 2013 at 11:27 pm
Ja po svete chodim s otvorenymi ocami. Utrpenie existuje, keby to tak nebolo naco by sme mali nemocnice, pravnikov, policajtov a pod.? Neviem, co konkretne sa stalo vasemu dietatu – nemienim to nijako bagatelizovat.
jack:
Ano, utrpení existuje a já jsem tím reagoval na váš blábol,že svět je dokonalý!!!
A proto opakuji,jestli vám tento náš svět připadá dokonalý,tak by jste měl jednu z těch nemocnic navštívit!
to Jack: Chapu, ze jste ateistou protoze jste asi zazil hodne bolesti. A chapu, ze si myslite, ze kdyz krestane tvrdi, ze svet je dokonaly, toci vas to. Kdybych byl na vasem miste a zazil to co vy a pak mi nejaky krestan rekl, ze svet je dokonaly, mit pistoli, strelim ho do ksichtu. To chapu. O to vic se vsak tesim na svet kde uz nebude smrt a bolest a kde budu ja a moje zena a deti at uz se zde deje co chce. Do te doby se budu snazit at je svet lepsi co jen bude v mych silach. Uz jste Bohu od plic vynadal, ze je svet takovy jaky je? Zkuste to. Treba se vam ulevi, Buh ma radsi pravdie ateisty nez nepravdive verici, co se tvari jak hrozne je vse ruzove. No a jestli neni? Na koho to potom svest?
Stefan: uhádl si, jsem vrah a zloděj. Zabil jsem už tolik lidí… a okradl je o všecko! A zabiju i tebe! A ukradnu ti trenky! To já totiž dělám.
A když už chodíš po světě s otevřenýma očima, což takhle nějaký důkaz?
Svet je dokonaly v zmysle, ze v nom mozeme existovat. Ked si clovek uvedomi vsetky detaily, uvidi jeho dokonalost.
Colombo says:
No, to vysvětluje, proč jsou kněží taková prasata a homosexuálně zneužívají ministranty.
Mají blíže k Bohu.
Aj k tomu sa Jezis vyjadruje: ´Nie kazdy, kto mi hovori Pane, Pane, vojde do mojho kralovstva´.
Jak se máme shodnout na názoru na víru v Boha, když se neshodneme na pojmu “dokonalý”?
Je-li součástí dokonalosti i utrpení a nemoci, tak vymýcením neštovic jsme narušili dokonalost Bohem stvořeného světa? Je-li součástí dokonalosti nemoc mého dítěte, mám ho vůbec nechat léčit?
Svet a vesmir je dokonaly v tom, ze nam unomoznuje v nom pobudnut niekolko desiatok rokov. Potom sa vratime tam, odkial sme tu prisli. O svoje stastie sa vsak musime usilovat a bojovat o neho. Svet nie je dovolenka v luxusnom hotely prvej triedy. Moze nim byt, ale musime sa o to pricinit.
Stefan: V tom s tebou souhlasím. Dává to smysl, že se vrátíme tam, odkud jsme přišli. Vysvětluje to průběh mého života. Směřuje to všecko do piče.
Myslím, že záívěr této diskuze (Michal už dal další téma) dobře charakterizuje způsob myšlení věřících. Oni prostě chtějí věřit a tak, ber kde ber, vyhledávají a uplatňují sebenesmyslnější argumenty jen aby nemuseli připustit, že jejich logika kulhá na všechny čtyři.
Nevíme, jak jsou vzdělaní, ale neliší se od věřících VŠ prof., vědců, filosofů ……. Když je člověk poslouchá, pak tito vzdělaní lidé, i přednášející na VŠ, mají naprostro stejné argumenty. Akorát že oni, se svých výšin, se nesníží k nějaké “plytké” diskuzi v níž by jejich argumenty byly vystaveny sžíravé kritice. Pěkně to v jedné své knize popisuje prof. Halík. Uvádí, že si nijak neporozumí s nějakou prostou věřící někde z kopanic, ale nejen s ní, nerozumí si ani s nějakým venkovským knězem. Mnohem lépe že si rozumí s židovským, muslimským, hinduistickým či buddhistickým intelektuálem.
Samozřejmě, s nimi rozvíjí vyspoce “intelektuální” diskuzi o podstatě Pána Boha, snadno se shodnou, že ten “Bůh” je vlastně jeden pro všechny a nemusí/nemusejí řešit praktické každodenní otázky věřících. On má své stádečko VŠ studentů kterým takové intelektuálské – a použiju ten výraz – plky vyhovují, protože opět je nemusejí nijak aplikovat v praxi. A každý ten student si vlastně dělá to, co církev vždy zavrhovala – utváří si vlastní katolickou víru, přesně to, na co zdejší ateisté neustále poukazují – že každý věřící má vlastní představu Pána Boha. Intelektuál Halík všem studentům na jejich inovace kývne – že to je ta správná, “pokroková” víra, že právě tím směrem “Duch nyní vane”, že “zajeli na hlubinu” a vůbec neuvažuje o tom, že tu “starou” víru, před sto a více lety a tehdejší “ježdění na hlubinu” měl řídit ten stejný “Duch”.
Stefan says:
Stvorenie je tak dokonale, ze si vela ludi mysli, ze je to len nahoda. Nas svet nie je dokonaly v zmysle ako chape dokonalost nasa spolocnost (reklamy, filmy, v ktorych vystupuju dokonale hviezdy atd.) Svet je dokonaly inym sposobom.
S.V.H.:
A už je tu opět stará dobrá změna významu slov. 🙂 Ok, svět není dokonalý ve smyslu, jak chápeme dokonalost. Proč tedy v popise stvoření slovo “dokonalý” používáte? Pokud nevíme, co znamená v Boží interpretaci, je to jen matoucí.
Stefan says:
Ano. Aj pohnity melon je dokonaly. To, ze dozrete ovocie vonia, dobre chuti, dobre vyzera, a to ktoremu uz prechadza doba pouzitelnosti, zacina pachnut, zle chutit a zle vyzerat – nie je to dokonalost? Vsetky tie detaily spolu?
S.V.H.:
To bych chápal. Dokonale navržený mikroorganismus se snaží co nejvíce množit, a jelikož to dělá v lidském těle, zabíjí při tom člověka. Dokonale navržený člověk se tomu snaží bránit a zabíjí mikroorganismy. To beru (i když by mi přišlo “dokonalejší”, kdyby prosperita jednoho nebyla na úkor druhého, ale nešť).
Co ale “dokonalost” stvoření při bližším pohledu na jednotlivé organismy? Rekurentní nerv, obrácená sítnice a další notoricky známé příklady evidentně zfušované práce? Tam asi jiný význam “dokonalosti” nevymyslíme.
Pokial sa niekto aspon trochu vyzna vo fyzike a biologii, tak dokonalost mu musi priamo bit do oci. Preco ju tam vidi len niekto – tomu nerozumiem.
Jirka says:
Proč stvořil Bůh jedovaté hady?
Proč stvořil Bůh jedovaté hady, pavouky, štíry, jedovaté rostliny a smrtící viry a bakterie? Nejsou ani krásné, ani užitečné. A navíc ohrožují člověka, na kterém Bohu přece záleží.
Děkuji za odpověď.
Překonávání obtíží je cestou jak v sobě najít to nejlepší
Dobrý den,
které organismy jsou krásné a které ne, je dost subjektivní otázka. Asi na ni bude mít každý člověk trochu jiný názor. Co se užitečnosti v přírodě týče, mají všechny organismy v přírodě své místo, ale na to by bylo jistě lepší se zeptat biologů. Nu a co s nebezpečností pro člověka? Kdybychom žili v “ochranném skleníku”, asi by zakrněly naše schopnosti a ztratili bychom veškerou chuť do života. Právě překonávání obtíží umožňuje člověku najít v sobě to nejlepší. Ne nadarmo se mnoho dobrodružných příběhů odehrává v pralese.
Někdy můžeme mít pocit, že bychom si dokázali představit lepší svět, než je ten, který stvořil Bůh. Pravděpodobně bychom v něm ale nakonec byli dost nešťastní.
(Dominik Opatrný)
S.V.H.:
Netvrdil jste náhodou, že smrt a utrpení přišlo do světa až s prvotním hříchem? Ráj se tedy jako původní “ochranný skleník” neosvědčil a Bůh dal přednost nebezpečnějšímu světu, abychom nezakrněli a neztratili chuť do života?
Jak to tedy bude v posmrtném životě v nebi? Bude to opět “ochranný skleník”, ve kterém zakrníme a ztratíme chuť do života, nebo tam bude utrpení a smrt?
Stefan says:
Lenze, ´niekto´ sa naozaj pozera Ja to nehovorim preto, aby som ludi strasil. Ja to hovorim preto lebo to tak je. Ludia, ktori vrazdia, podvadzaju a pod. tomu asi neveria.
Chapem, ze z toho co tu pisem je im akurat do smiechu.
S.V.H.:
Takže lidé, kteří vraždí a podvádějí, nevěří v Boha? Nebo věří v Boha, ale nevěří, že se dívá? A nebo věří v Boha a věří, že se dívá, ale nevěří, že z toho vyvodí důsledky? Nebo dávají přednost momentálnímu zisku před vzdálenými důsledky? Nebo věří v odpuštění?
BTW: Pokud jako věřící nevraždíte a nepodvádíte pouze proto, že Vás sleduje Bůh, tak upřímně doufám, že svou víru neztratíte. 😉
Preco by som ju mal stratit? Moja viera nie je zalozena na strachu. Moja viera je pevne presvedcenie, ze zivot smrtou nekonci.
Stefan says:
Pokial sa niekto aspon trochu vyzna vo fyzike a biologii, tak dokonalost mu musi priamo bit do oci. Preco ju tam vidi len niekto – tomu nerozumiem.
S.V.H.:
Tady bych nesouhlasil. Právě při pohledu na živé organismy narazíme na spoustu nedokonalostí, chyb a nedomyšleností, jak to evoluce za pochodu flikovala.
To ovšem životu na této planetě neubírá nic na jeho úžasnosti a kráse.