Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
“A nenapadlo vas, ze hovorim z vlastnej skusenosti?”
No, jestli vám utrpení dělá dobře….tak je vše v pořádku 😉
Boh sam utrenie ani stastie pre ludi nevytvara. Ludia si svoj svet vytvaraju sami.
“Boh sam utrenie ani stastie pre ludi nevytvara. Ludia si svoj svet vytvaraju sami.”
Lidi si žádná klíšťata s encefalitidou nedělají!
Ma kliest vedomie?
jestli o něčem nepochybuji, tak je to to, že dualita je podstata života…nelze psát bílou křídou na bílou tabuli..bez utrpení není klasický život…utrpení je dědictví evoluce, je to podvědomý návyk mozku……trpí miliardáří i chudáci…celková energie vesmíru však podle vědců může být nulová …záporná, kladná..takže se to vyrovná
a kdo vytváří berko klíšťata s encefalitidou? podle tebe bůh neexistuje tak to bůh být nemůže? kdo to tedy vytváří????? krutá příroda…
To, co si mnoho lidí představuje
pod pojmem Bůh,
díky Bohu neexistuje.
(Karl Rahner)
FALEŠNÉ A ZKRESLENÉ PŘEDSTAVY O BOHU
Bylo by těžké (a dokonce arogantní) chtít definovat Boha, který přesahuje všechny naše kategorie a pojmy a vymyká se lidské představivosti. Naše představy o Bohu mohou být totiž natolik vzdálené originálu, že náš vztah s ním spíše narušují než umožňují. Nakonec i mnozí nevěřící odmítají nikoli Boha, ale jakousi jeho karikaturu, o níž se domnívají, že představuje Boha, protože jim jej někdo takto prezentoval.
Naštěstí se nám sám Bůh přiblížil v Kristu Ježíši (“kdo vidí mne, vidí Otce” J 14,9), abychom ho alespoň částečně mohli poznat, a tak s ním mohli navázat vztah.
Zkusme tedy metodou loupání cibule (odborníci by řekli “negativní teologie”) ve světle učení Bible očistit naši představu Boha alespoň z těch nejhorších nánosů a karikatur.
1/ STAROMÓDNÍ BůH
Je “mimo problém”, nerozumí dnešnímu člověku a dnešnímu světu, prostě “ujel mu vlak”… Je to roztřesený stařec s bílým vousem, možná trochu vzteklý a zahořklý, protože ho většina světa nechce poslouchat. Kolikrát už jsme viděli podobného šedovlasého starce na nějaké kostelní fresce a možná museli poslouchat starodávné písničky ze zažloutlého zpěvníku, za doprovodu rozvrzaných varhan, v zatuchlém kostele. Všechno napovídalo tomu, že Bůh a víra patří maximálně do muzea (pokud někam vůbec patří).
Ale: Bůh nestárne
Bůh, v něhož věří křesťané, nestárne, “není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze” (Iz 40,28b). Nejde o stařečka, který oplakává staré dobré časy: “Hle, činím něco docela nového” (Iz 43,18-19) – proti jeho tvůrčím schopnostem jsme všichni nenapravitelní konzervativci!
2/ BůH SPÍCÍ, VZDÁLENÝ
Kdosi nazval tuto karikaturu “bohem – hodinářem”: Uvedl všechno do chodu, stanovil přírodní zákony a vzdálil se. Až svět “dotiká”, přijde vyúčtovat. Podle tohoto pojetí Bůh kdesi existuje, ale svět ponechává svému osudu. O jednotlivce se absolutně nezajímá. Člověk věřící v tuto karikaturu zastává krédo “co si neuděláš sám, nemáš”. Život je v tomto pojetí jako sisyfovský výstup na skleněnou horu, na jejímž vrcholu Bůh pasivně čeká.
Ale: Bůh je s námi!
Nebeský otec se však představil jako Emmanuel – “Bůh s námi” (Mt 1,23), jako ten, kdo je nám blíž než my sami sobě, žádný detail našeho života mu není lhostejný.
3/ BůH POLICISTA
Bůh je tu od toho, aby sledoval přestupky, aby je evidoval a trestal. Jinými slovy – strážce zákona. Někteří z nás v dětství možná slýchali: “Pánbůh tě vidí a potrestá!” Šlo o jasnou výhrůžku. Upřený pohled takového boha vyvolává strach a nejistotu (co zas bude, co jsem zase provedl…). Člověk pak žije v pocitu, že Boží přízeň si musí tvrdě zasloužit, a hlavně: nic se nepromíjí!
Ale: Bůh je milujícím Bohem
Ježíš i apoštolové nám představují docela jiného Boha, jehož láska předchází jakékoli naše snažení a který neodplácí podle našich hříchů. V centru jeho zájmu je člověk a ne jeho přestupky.
4/ VODIČ LOUTEK
Takovýto Bůh všechno řídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno předem. Člověk nic nenadělá, nic nezmění. Celý svět i život každého člověka je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Správný věřící by byl podle této karikatury vlastně uvědomělým Božím otrokem – bez vlastní vůle, bez vlastních názorů, přání a tužeb. Měl by mít “vygumovaný mozek”, protože myšlení je nežádoucí…
Ale: Bůh respektuje svobodu
Ježíš Kristus mluvil o jiném vztahu mezi Bohem a člověkem: “Nenazývám vás služebníky, ale přáteli” (J 15,15). Apoštol Pavel zase píše, že křesťané jsou “spolupracovníky na Božím díle” (1K 3,9). Výstižnou definici tohoto vztahu vyslovil i židovský myslitel Martin Buber: “Dějiny se tvoří setkáním lidské svobody s Boží svobodou, jež se nazývá milostí.” Tedy žádný otrok, žádné loutky.
5/ BůH POUZE PRO PŘÍPAD NOUZE
Člověk jej vyhledává jen jako “záchranku” v situacích, kdy selhávají lidské prostředky. V takovémto vztahu ale chybí důvěra. Místo ní nastupuje obchodní komunikace: “Jestli tato věc dopadne dobře, tak slibuji, že…”; “Když se budu měsíc modlit, očekávám, že…”
A když takto Bůh nefunguje, když nereaguje podle našich představ a nepřistupuje na takovéto obchody, ztrácí člověk snadno zájem.
Ale: Bůh je přítel i Otec zároveň
Do našeho vztahu s Bohem patří i všechny naše strachy a problémy. V opravdovém vztahu jde však o daleko víc. Bůh naznačuje, že touží po vztahu “otec (matka)-dítě, přítel s přítelem”, manželka-manžel. A dítě přece nevyhledává otce nebo matku, jen když mu dojde kapesné…
6/ DĚDA MRÁZ, SANTA KLAUS
V této karikatuře je Bůh dobráckým dědečkem, který má v popisu práce nosit dárky a vůbec pracovat pro blaho člověka a odstraňovat mu ze života veškeré těžkosti. Je to Bůh tolerantní, a hlavně – nenáročný. Chápe, že jsme slabí, hřích a zlo omlouvá, v podstatě mu nic nevadí, je dobrák…
Člověku s tímto pohledem se stírá rozdíl mezi bílou a černou. Vůči Bohu neprožívá ani strach, ani lásku.
Ale: Bůh nám nemůže pomoci, nemůže nás zachránit (spasit) bez naší vůle a bez naší spolupráce
Bůh je nesmírně dobrý a milosrdný. Právě proto nás chce vytrhnout z otroctví zla a hříchu, ze začarovaného kruhu vlastního sobectví, který by nás zlikvidoval. Bůh nenávidí hřích, ale hříšníka miluje. Nabízí nám svou pomoc a cestu k sobě. Pro tuto cestu se ale musíme rozhodnout a vydat se po ní!
7/ TRAPIČ
Takovýto “bůh” si libuje v lidském utrpení stylem “čím hůř, tím líp”. Kdo se má dobře, měl by mít pomalu pocit viny a honem si nějaké trápení vyrobit. Boží vůle se hledá v takovémto pojetí snadno – je to vždy ta horší možnost, vždy to pochmurnější, těžší, nepříjemnější…
Věřící člověk s takovouto představou Boha působí tísnivým a útrpným dojmem, i když se může vykázat radikálností a náročnými asketickými výkony. Ve své askezi vidí prostředek k získávání zásluh a uznání u Boha, potvrzení své hodnoty, proto ji tolik vyhledává.
Ale: Utrpení není samo o sobě dobré
I když se křesťanovi utrpení nevyhne a někdy skutečně napomáhá k růstu a očišťování, neznamená to, že je kvalitou samo o sobě. Bůh nám neslíbil, že ze světa odstraní veškeré trápení, ale slíbil nám sílu a pokoj, aby nás nezdrtilo. A již Starý zákon nás ujišťuje, že “z rozmaru lidské syny nepokoří ani nezarmoutí” (Pl 3,25-33). V evangeliích vidíme, že Ježíš nemoci nerozdával, ale uzdravoval.
8/ “COSI”, “NĚCO” NAD NÁMI, JAKÁSI “VESMÍRNÁ VYŠŠÍ INTELIGENCE”
Podle tohoto pojetí je Bůh jen vysoká inteligence vysoko nad námi, vyšší moc, vesmírná všepronikající energie. Ale ne živá bytost, s níž je možné žít ve vztahu.
Člověk vyznávající tuto karikaturu sice rozumem uznává, že Bůh může existovat, nevstupuje s ním však do vztahu, nekomunikuje s ním. Bůh se tak snadno stává věcí mezi jinými věcmi… Tento bůh samozřejmě nezná cit a soucit, ani se mnou, ani se světem.
Ale: Bůh je osoba a partner
Bůh vstupuje do lidských dějin a jedná v nich. Ne jako neurčitá božská síla, ale jako osoba a partner pro člověka. Bůh člověka oslovuje, dává se mu poznat, zve ho, aby s ním vstoupil do hlubokého osobního vztahu. Křesťanská víra pak není jen uznáním Boží existence či pravd nauky o Bohu, ale navázáním a prohlubováním tohoto vztahu s Bohem. Je to život s Bohem. A na vztahu s ním lze postavit svůj život.
Stefan says:
January 30, 2013 at 6:04 pm
Aj utrpenie patri k dokonalosti. Keby sme boli vzdy stastni a vsetkeho mali dostatok, nikdy by sme nedokazali ocenit to co mame. Cele stvorenie je zalozene na principe duality.
Jarda:
A co potom, až se ti dobří věřící dostanou do dokonalého nebe? Budou umět ocenit, co tam budou mít? A co svoboda? Budou mít svobodu myšlení a konání?
Jirka says:
January 30, 2013 at 9:30 pm
To, co si mnoho lidí představuje
pod pojmem Bůh,
díky Bohu neexistuje.
(Karl Rahner)
FALEŠNÉ A ZKRESLENÉ PŘEDSTAVY O BOHU
Bylo by těžké (a dokonce arogantní) chtít definovat Boha, který přesahuje všechny naše kategorie a pojmy a vymyká se lidské představivosti. Naše představy o Bohu mohou být totiž natolik vzdálené originálu, že náš vztah s ním spíše narušují než umožňují.
………
Ale: Bůh je osoba a partner
Bůh vstupuje do lidských dějin a jedná v nich. Ne jako neurčitá božská síla, ale jako osoba a partner pro člověka. Bůh člověka oslovuje, dává se mu poznat, zve ho, aby s ním vstoupil do hlubokého osobního vztahu.
Jarda:
Takto rád a často mluví i prof. Halík. Ale, když je Bůh nepoznatelný, jak vůbec víte, že je? Jak víte, podle čeho soudíte, že je osoba a patner? Že je Dobrotivý a Milosrdný? Vševědoucí a Všemohoucí? Nanejvýš Přísný leč Spravedlivý?Jak Bůh člověka oslovuje a dává se mu poznat, když většina lidí na Zemi křesťanského Boha zčásti nezná nebo neuznává? Tvrdíte tedy v tomto případě, jako mnozí moderní katolíci, včetně prof. Halíka, že Bůh (katolický) je ten samý jako jiní bohové? Že se jedná o jednoho a téhož boha? Jednou Hospodina, jednou Jahveho, jindy Alláha, Radegasta, Svantovíta, Ganéšu se sloní hlavou, Brahmu, Višňu, Šivu, bohyni Kálí, miliony dalších hinduistickýchz a animistických bohů ……….? Buddhu?
Jarda says:
A co potom, až se ti dobří věřící dostanou do dokonalého nebe? Budou umět ocenit, co tam budou mít? A co svoboda? Budou mít svobodu myšlení a konání?
Myslim si, ze clovek po utpeni, ak zomrie, druhu stranu oceni ovela, ovela viac.
Proč stvořil Bůh jedovaté hady?
Proč stvořil Bůh jedovaté hady, pavouky, štíry, jedovaté rostliny a smrtící viry a bakterie? Nejsou ani krásné, ani užitečné. A navíc ohrožují člověka, na kterém Bohu přece záleží.
Děkuji za odpověď.
Překonávání obtíží je cestou jak v sobě najít to nejlepší
Dobrý den,
které organismy jsou krásné a které ne, je dost subjektivní otázka. Asi na ni bude mít každý člověk trochu jiný názor. Co se užitečnosti v přírodě týče, mají všechny organismy v přírodě své místo, ale na to by bylo jistě lepší se zeptat biologů. Nu a co s nebezpečností pro člověka? Kdybychom žili v “ochranném skleníku”, asi by zakrněly naše schopnosti a ztratili bychom veškerou chuť do života. Právě překonávání obtíží umožňuje člověku najít v sobě to nejlepší. Ne nadarmo se mnoho dobrodružných příběhů odehrává v pralese.
Někdy můžeme mít pocit, že bychom si dokázali představit lepší svět, než je ten, který stvořil Bůh. Pravděpodobně bychom v něm ale nakonec byli dost nešťastní.
(Dominik Opatrný)
Tento svet je najnizsim levelom celeho stvorenia. Tu sa ludia rozhoduju, na ktoru stranu sa pridaju. A mnohi ludia naozaj robia velmi zvlastne rozhodnutia…staci si len pozriet spravy, co sa deje vo svete.
protestant: I odpovědi bez důkazu jsou odpovědi.
jack:
Ale k čemu vám takové odpovědi jsou? Vždyť ani vy sám je neuznáváte,pokud se vám nehodí do krámu. Například odpovědi jiných náboženství. Je to pro vás opravdu tak těžké,napřed trochu přemýšlet a až potom psát?
Stefan: tak nesmíš marnit čas a expit. Pak by si nebyl na jenižším levlu. Sice se questy lehce škálují s levlem, ale není to tak strašné. A je za ně taky víc expů. Já mířím k paragon úrovním.
Jirka says:
January 30, 2013 at 3:52 pm
Vidím. Tito bohové pro mě skutečně neexistují. Můj Bůh ovšem také nemusí existovat.
jack:
No konečně! Takže uznáváte,že přes všechna vaše vyjádření o prožitcích a přesvědčení,že váš Bůh existuje,vlastně vůbec existovat nemusí!
Možná se schodneme,že bohy v jejiž existenci nevěříte,jsou pouhým výtvorem lidí,kteří měli určitě své důvody pro vytvoření svých bohů.
Dokázal by jste do této kategorie zařadit všechny bohy? Tedy i toho vašeho boha a zmířit se s tím,že i váš bůh byl pouze vytvořen lidmi za nějakým účelem??
Stefan says:
January 30, 2013 at 4:02 pm
Stvorenie je tak dokonale, ze kopa ludi (ateisti) v neho nedokazu uverit – ani keby chceli.
Inac podla statistik su ateisti jednou z najmenej doveryhodnych skuopin ludi, pretoze u nich nehra ulohu faktor, ze sa niekto pozera.
jack:
A proto si více vážím morálně se chovajícího ateisty než věřícího,který se pouze bojí,že se “někdo” dívá.
No, to vysvětluje, proč jsou kněží taková prasata a homosexuálně zneužívají ministranty.
Mají blíže k Bohu.
No a Bůh se přece taky dívá, když masturbujete!
Lenze, ´niekto´ sa naozaj pozera 🙂 Ja to nehovorim preto, aby som ludi strasil. Ja to hovorim preto lebo to tak je. Ludia, ktori vrazdia, podvadzaju a pod. tomu asi neveria.
Chapem, ze z toho co tu pisem je im akurat do smiechu.
Stefan says:
January 30, 2013 at 6:28 pm
A nenapadlo vas, ze hovorim z vlastnej skusenosti?
jack:
Vy mluvíte z vlastní zkušenosti??? Už jste zažil nemocné a trpící vlastní dítě,kterému nemůžete pomoci?? Už jste někdy zažil tu psychickou bolest z bezmocnosti?
Jestli je toto (trpící dítě) u vás dokonalost,tak jste u mě obyčejný debil!!!
Stefan says:
January 30, 2013 at 7:08 pm
Boh sam utrenie ani stastie pre ludi nevytvara. Ludia si svoj svet vytvaraju sami.
jack:
A jinak jste zdráv? Takže Bůh ten (podle vás) vyvážený a dokonalý svět nakonec nestvořil? Nechtěl by jste se pro nějakou verzi rozhodnout?