Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. Čestmír Berka

    No, to teda není. Odpovědi, které dává víra jsou pouhou spekulací ( lidově řečeno: vycucané z prstu)

    protestat:
    Dokaž to. 🙂

    Co chceš dokazovat? Víra už z defince nemá odpovědi, které se dají dokázat- proto je to víra. Proto má každá víra na jednu věc víc odpovědí- a kdokoli si může vymyslet další.

  2. Jarda

    protestat:
    Dokaž to. 🙂

    Jarda:
    Protestante, myslím, že i vy, křesťanští odpadlíci, vyznáváte toto:

    “Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se naplnil čas, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života.”

    Dokaž to!

  3. Jarda

    protestant:
    Není tak dávno co vědci tvrdili, že letadlo těžší vzduchu nevzlétne.

    Jarda:
    Je to dědičné, nebo infekce?
    Asi infekce; když jsem před 2 dny poslouchal “Na plovárně” pátera Marka Orko Váchu, nestačil jsem kroutit hlavou. Tento evoluční biolog, RNDr., vyjadřoval údiv nad tím, jak se hmota pomalu “zvedala” z prvotního plynoprachového oblaku až nakonec začala kreslit obrázky na stěnu jeskyní a nakonec i skládat básně.
    Což o to; také to obdivuji, zajímavější byla jeho reakce na otázku Marka Ebena, proč asi to tak složitě Pán Bůh dělal, proč 5 x takřka úplně zničil biosféru, proč dělal, kvůli člověka, tak veliký Vesmír. Ku podivu, P. a RNDr. Vácha se nad tím evidentně nezamýšlí. Alespoň se se svým názortem nesvěřil. Hmotažel se také nevyjádřil k otázce vztahu vědy a víry.

    Řekl bych, že uvažuje tak jak zde popsal Jack: “chcete pravdivou odpověď i když zní, že nevíme, nebo chcete jakoukoliv odpověď která vás uspokojí?”

  4. jack

    protestant says:
    January 29, 2013 at 7:52 am
    protestant:
    Podobně je na tom víra….

    jack:
    ??? Napsal jste,že se střetáváte s Bohem a velmi často je váš Bůh prezentován jako vševědoucí. Jestli tedy nemáte odpovědi na nějaké otázky,tak se zeptejte vašeho vševědoucího Boha,on vám to jistě rád zodpoví!! 🙂

  5. protestant

    Čestmír Berka says:
    Co chceš dokazovat? Víra už z defince nemá odpovědi, které se dají dokázat- proto je to víra

    protestant: I odpovědi bez důkazu jsou odpovědi.

  6. Čestmír Berka

    Čestmír Berka says:
    Co chceš dokazovat? Víra už z defince nemá odpovědi, které se dají dokázat- proto je to víra

    protestant: I odpovědi bez důkazu jsou odpovědi.

    No jistě. Když mi někdo na otázku, kolik je hodin odpoví, že včera bylo devět, tak je to odpověď.. ale blbá.

  7. Jarda

    Demokracie (člověku) nabízí jen amputovanou svobodu. Skutečnou svobodu totiž dává jedině Bůh Stvořitel a to bez ohledu na politické zřízení, ve kterém člověk žije. Právě svoboda je však terén, kde se odehrává drama dějin spásy. A největším pokušením demokracie zakládané stále více na náboženském a morálním relativismu je gnostická iluze vykoupení lidského rodu vlastními silami. Ta je člověku nabízena v měřítku stále globálnějším jako náhradní varianta Kristova vykoupení. Ekonomie spásy je nahrazována ekonomií a společenství víry pouhou politikou.

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17754

  8. Jirka

    Vidíte opět svůj dětinský a naprosto neobjektivní přístup? Pro vás neexistují bohové,kteří oslovili jiné lidi kromě vás,ale musí existovat váš bůh,který zase neoslovil ostatní lidi.

    Vidím. Tito bohové pro mě skutečně neexistují. Můj Bůh ovšem také nemusí existovat. Ovšem existence Boha není závislá od toho co já si myslím.
    Mám nápad. když se nemůžete dobrat jestli bůh je nebo není, protože to jednoduše nejde, tak zkoumejte víru. Ta se zkoumat dá. Můžete to zkusit přes psychologii, religionistiku atd. A bude to jistě trvat mnoho mnoho let.

  9. Stefan

    Stvorenie je tak dokonale, ze kopa ludi (ateisti) v neho nedokazu uverit – ani keby chceli.
    Inac podla statistik su ateisti jednou z najmenej doveryhodnych skuopin ludi, pretoze u nich nehra ulohu faktor, ze sa niekto pozera.

  10. Jarda

    Stefan says:
    January 30, 2013 at 4:02 pm

    Stvorenie je tak dokonale, ze kopa ludi (ateisti) v neho nedokazu uverit – ani keby chceli.
    Inac podla statistik su ateisti jednou z najmenej doveryhodnych skuopin ludi, pretoze u nich nehra ulohu faktor, ze sa niekto pozera.

    Jarda:
    O dokonalosti stvoření by se dalo rozsáhle diskutovat! Právě poznatky, že to “stvoření” až tak moc dokonalé není, vedlo k pochybnostem o (nějakém) Dobrotivém a Všemohoucím Pánu Bohu.
    To, že věřící jsou důvěryhodní jen proto, že mají strach z věčného zatracení, protože se bojí Vševidoucího, přísného Pána Boha a andělíčka strážníčka žalobníčka který kolem nich neustále poletuje a šmíruje, není příliš obdivuhodné. A jak se s tím srovnává ta neustále omýlaná svoboda člověka??

  11. Stefan

    Mal som na mysli to, co sa napr. robilo s knazmi vo vezeni za komunizmu.
    Zatratenie nie je vecne. Vo vecnosti vsak neexistuje cas tak ako ho pozname tu.

  12. Jirka

    O dokonalosti stvoření by se dalo rozsáhle diskutovat! Právě poznatky, že to “stvoření” až tak moc dokonalé není, vedlo k pochybnostem o

    Myslíte asi, že stvoření není dokonalé podle lidských měřítek. Jak omezené. copak vy víte, co je to dokonalost? Ano máme definice, ale nakolik vystihují naše definice dokonalost? To nevíme. To nikdo neví. Mluvíte-li tedy o dokonalosti pak by bylo záhodno to zkusit formulovat nějak takto: “stvoření podle mého úsudku není dokonalé”. Ovšem já zase tvrdím, že podle mého úsudku dokonalé je, poněvadž moje kategorie dokonalosti je zcela jiná, než ta vaše… 🙂

  13. Stefan

    Stvorenie je tak dokonale, ze si vela ludi mysli, ze je to len nahoda. Nas svet nie je dokonaly v zmysle ako chape dokonalost nasa spolocnost (reklamy, filmy, v ktorych vystupuju dokonale hviezdy atd.) Svet je dokonaly inym sposobom.

  14. Cestmír Berka

    “Ovšem já zase tvrdím, že podle mého úsudku dokonalé je, poněvadž moje kategorie dokonalosti je zcela jiná, než ta vaše… ”

    No podle někoho pak může být dokonalý i shnilý meloun…
    Podle mne je “dokonalé” to, co už nemůže být vylepšeno a ne to, s čím se někdo spokojí…

  15. Stefan

    Ano. Aj pohnity melon je dokonaly. To, ze dozrete ovocie vonia, dobre chuti, dobre vyzera, a to ktoremu uz prechadza doba pouzitelnosti, zacina pachnut, zle chutit a zle vyzerat – nie je to dokonalost? Vsetky tie detaily spolu?

  16. Cestmír Berka

    No, až vás kousne dokonalé klíště a dostanete dokonalou klíšťovou encefalitidu a pak dokonale ochrnete, tak budete dokonale směšný se svojí dokonalostí …

  17. Stefan

    Aj utrpenie patri k dokonalosti. Keby sme boli vzdy stastni a vsetkeho mali dostatok, nikdy by sme nedokazali ocenit to co mame. Cele stvorenie je zalozene na principe duality.

  18. Cestmír Berka

    “Aj utrpenie patri k dokonalosti. Keby sme boli vzdy stastni a vsetkeho mali dostatok, nikdy by sme nedokazali ocenit to co mame. Cele stvorenie je zalozene na principe duality.”

    To se hezky říká/píše… Dost lidí vám to utrpení rádo přenechají. Nemusím dostat tuberu, abych dokázal ocenit, že jsem ji zatím neměl. Taky by to utrpení mohl Hospodin trochu rovnoměrněji rozdělit…
    No, pán je zřejmě masochista či flagelant…

Comments are closed.