Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Čestmír Berka says:
January 27, 2013 at 4:55 pm
“Máš pravdu, ale kdy bych je četl… čas je veličina přesně daná a já ho mám velmi málo. Ale rád bych, alespoň něco.”
To je hezké- nemáš čas, ale na čtení bulváru si ho uděláš
No to je to marnění času. Já jsem špičkový prokrastinátor.
Colombo says:
January 27, 2013 at 2:07 pm
Jn, čas nemáme nikdo. Ale zakládat názory na novinkách?
Uznávám, že jsem měl radši mlčet, než vypustit takovou blbost.
Pokud nemá věda názor na původ světa, proč vůbec existuje svět, proč je svět tak unifikovaný (např. naprosto stejné elektrony tady i na okraj nám známého vesmíru), atd., atd. tak je pro mě věda velmi užitečné řemeslo jako jakékoliv jiné…ale na základní otázky odpověď nemá a kdo ví jestli vůbec někdy může mít. Hraniční věci jsou důležité. Jsem extremista.
martiXXX says:
January 27, 2013 at 10:31 pm
Pokud nemá věda názor na původ světa, proč vůbec existuje svět, proč je svět tak unifikovaný (např. naprosto stejné elektrony tady i na okraj nám známého vesmíru), atd., atd. tak je pro mě věda velmi užitečné řemeslo jako jakékoliv jiné…ale na základní otázky odpověď nemá a kdo ví jestli vůbec někdy může mít. Hraniční věci jsou důležité.
Jarda:
Jasně; a proto musí být (nějaký?) Pán Bůh.
Na TV Noe je pořad s kardinálem Dukou. A také ukázka z jeho inauguraace. Když tak koukám na to množství rozličných potentátů kteří se té akce zúčastnili, kladu si otázku, nakolik té ceremonii věří.
Duka klade otázku, proč tolik lidí u nás není katolíky, i když v “něco” věří. A jak je tedy oslovit. Je třeba jim ukazovat, že Bůh je zárukou života …..
Jedna jeho myšlenky: “Bůh, který nemá lidskou tvář, to je modla. A takový nedá člověku svobodu!” Tím myslel muslimy.
Jirka: jo, taky strašně prokrastinuju:/
Zase něco nového:
http://www.catholica.cz/?id=141
zo životopisnej knihy o nej sprístrupňujem tento zaujímavý kúsok:
Ctihodná převorka pověděla jedné ze sester ve snách, že její tělo zůstane neporušené, a vybídla ji, aby to ohlásila i převorce Matce Eufrasii. A třetí výročí smrti Marie Elekty opravdu přimělo převorku Eufrasii, že dala hrob, z něhož prý vycházela podivná vůně – jako fialek – potají otevřít. Pokus setkat se ještě jednou očima s mrtvou jakoby se v první chvíli propadnul v hluboké zklamání. Po otevření hrobu nebylo vidět než prostor naplněný černou, páchnoucí vodou a z části zasutý hlínou, která se do něj zřítila. Když jeptišky sňaly víko s rakve, utopené v tomto neřádstvu, nalezly ji ukrytou pod vysokou vrstvou plísně. Ale pod touto pokrývkou se objevilo tělo nepochopitelně zachované. Jen oděv, v němž byla Marie Elekta oblečena, zetlel a oči poněkud zapadly. Jinak však převorka vypadala jako živá. Sestry užasly: to bylo cosi nadpřirozeného, v této mrtvole, utopené ve hnilé vodě, selhaly zákony, jež jinak podrobovaly mrtvá lidská těla rozkladu! Atmosféra zázraku však nejen nepolevovala, ale zaplavovala třesoucí se karmelitánky vždy mohutnějším přívalem. Sestry vyňaly mrtvé tělo z rakve, oblekly je znovu do řádového roucha a chtěly je – podle předsmrtných slov sestry Kateřiny od sv. Dominika posadit na stolici. Ztuhlé údy se však nechtěly ohnouti tak, aby bylo možno mrtvou dostati do žádoucí pozice. Sestry si nevědely rady. Matka Eufrasie jim poradila. Aby Marii Elektě připomněly její slib poslušnosti. A hle – když se to stalo, mrtvé údy okamžitě zvláčněly a staly se poddajnými. Jen hlava mrtvoly, když byla posazena na svou stolici, zůstala bezvládně viset k prsům, protože při vtěsnávaní veliké postavy převorčiny po její smrti do rakve jí byla zlomena páteř. I to se však nevysvětlitelným způsobem změnilo: Jedna ze sester pozvedla hlavu za bradu a požádala mrtvou naléhavě, aby ji tak udržela, a stalo se podle zbožné prosby: hlava mrtvé ustrnula v poloze, v níž je dochována podnes. Jen barva pleti – jinak dobre uchované se změtila, zčernala, když sestry začaly po zvyku omývat mrtvolu octem.
a tiež odporúčam pozrieť si o nej tento dokument:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123417216-svetci-a-svedci/207562211000020-marie-elekta/
Proč mě asi pan profesor nemůže přesvědčit??
http://www.halik.cz/rozhovory/spasa_je_na_ceste_do_hloubky.php
A pro Michala:
Jak si představujete Boha?
Říkám to v knížce Chci, abys byl, která vyšla počátkem listopadu a ve které navazuji na větu sv. Augustina: Když si o něčem myslíš, že to znáš, buď si jist, že to není Bůh. Podle tradice tzv. negativní teologie lze o Bohu říct jenom to, co není. Když chceme říct to, co je, můžeme se vyjadřovat pouze v metaforách, obrazech, paradoxech, protože je to Tajemství – skutečnost, která přesahuje možnosti našeho jazyka. Bůh je pro mně hlubina skutečnosti. Velký protestantský teolog Paul Tillich řekl, že kdo ví o hlubině, ví o Bohu. Skutečnost má svoji hloubku, která není v naší režii – podobně jako budoucnost. Ani tu nevidíme, neznáme, nemáme ve své moci – a přesto jsme na ni bytostně odkázáni. Německý jezuita, teolog Karl Rahmer označil Boha za „absolutní budoucnost“. Pro nás křesťany je zásadním Božím slovem lidství Ježíše Nazaretského, jeho příběh, jeho život, jeho učení, jeho postoj k lidem. On je slovem, kterým nám Bůh sděluje to, co nám chce říci o sobě i o nás. (Tamtéž)
Jirka says:
January 27, 2013 at 9:14 am
Nicméně Radegast. Zeus atd… dle mého mínění se jedná o Bohy, kteří nikdy neexistovali, ale věc je složitější.
jack:
Já s vámi souhlasím,také se domnívám,že tito bohové nikdy neexistovali.
Ale napsal jste “dle mého mínění”.Napište jakým způsobem jste k tomuto mínění dospěl.
martiXXX says:
January 27, 2013 at 10:31 pm
Pokud nemá věda názor na původ světa, proč vůbec existuje svět, proč je svět tak unifikovaný (např. naprosto stejné elektrony tady i na okraj nám známého vesmíru), atd., atd. tak je pro mě věda velmi užitečné řemeslo jako jakékoliv jiné…ale na základní otázky odpověď nemá a kdo ví jestli vůbec někdy může mít. Hraniční věci jsou důležité. Jsem extremista.
jack:
Věda nemá ještě odpovědi na spoustu otázek a nijak se tím netají. Důležité je co chcete,chcete pravdivou odpověď i když zní,že nevíme nebo chcete jakoukoliv odpověď,která vás uspokojí?
jack:
Já s vámi souhlasím,také se domnívám,že tito bohové nikdy neexistovali.
Ale napsal jste “dle mého mínění”.Napište jakým způsobem jste k tomuto mínění dospěl.
Na to je takový program, tam dosadíte atributy a vypadne vám, jestli ten Bůh existuje nebo ne… 🙂
Pardon,
došel jsem k tomu, že např. Radegast a)nemá vlastní kněze, kostely, věřící
b) produkuje docela mizerné pivo
c) nevím, že by k někomu mluvil atd.
d) nic tu po sobě nezanechal
e) není k němu žádný příběh
f) má jenom jednu pořádnou sochu
g)S bohem Radhostem se pojí jedna z mnoha milostných zápletek, které se ve slovanské mytologii vyskytuje. Radhosta totiž milovala mladičká Chors. Ten si jí však příliš nevšímá, na rozdíl od samotářského boha Striboga, boha větrů, vánků a povětří, který Chors miluje. Aby Chors získal, ukradl potají plášť boha Radhosta a k ránu se vkradl do komnat, po celé noci znavené Chors. Ta lest neprokoukla a nechala se svést. Bůh Radhost zuřil, avšak ne pro počestnost Chors, ale pro ukradený plášť, který ráno našel pohozený na svém trůně, zatímco ho celou noc hledal. Chors se cítila podvedaná, osamělá a začala se bát o dítě, které již cítila pod srdcem. Prosila o milost pro svou holčičku a navrhovala, že by mohla být bohyní období mezi létem a zimou. Avšak hlavní Bůh Svarožic rozhodl. Vzal ještě nenarozenou bohyni do svých rukou a nechal ji rozplynout se slovy „Budiž rozplynuta, ty, jež nejsi ani plod léta, ani plod zim.“ Ozvěna ještě dlouho opakovala jeho poslední slova plod zim, plod zim, plodzim, podzim, podzim… až si ta slova všichni zapamatovali. A tak období mezi létem a zimou nemá bohyni, ale má název. A protože nemá bohyni, perou se o toto období Živa s Morenou. Když je ještě hezky, vyhrává Živa a když převládnou plískanice, zavládne Morena. A Chors? Ta tajně miluje pozemskou ženu od Dunaje Pizamar, ve které vidí svou ztracenou dceru. [
tenhle příběh mě nijak neoslovil a nevím jak bych se měl k němu postavit.
Z toho usuzuji, že i kdyby radegast byl, tak co já s tím?
Jirka says:
January 28, 2013 at 9:07 pm
tenhle příběh mě nijak neoslovil a nevím jak bych se měl k němu postavit.
Z toho usuzuji, že i kdyby radegast byl, tak co já s tím?
jack:
S tímto “principem” posuzování pravdivosti náboženských příběhů (já raději říkám historek),podle toho jak vás (věřící) oslovují,už jsme se seznámili.
Jste dospělý člověk s určitým vzděláním,opravdu se domníváte,že pravdivost historek či pravdivost jakéhokoliv tvrzení obecně, se určuje podle toho,jak se lidem tvrzení LÍBÍ??
A kdyby Radegast existoval,tak co vy s tím? A proč by jste s tím měl něco dělat.
Není to u bohů typické,když nevím co s konkrétním bohem,tak prostě neexistuje?
A ten bůh,který mě oslovuje a líbí se mi,tak ten existuje? To je to hledání pravdy?
Vlastně jste nám napsal,že máme vašeho boha považovat za existujícího,protože vy ho potřebujete a chcete mít ve svém životě!
Opravdu se vám taková víra nezdá hodně ale hodně dětinská??
Vidíte opět svůj dětinský a naprosto neobjektivní přístup? Pro vás neexistují bohové,kteří oslovili jiné lidi kromě vás,ale musí existovat váš bůh,který zase neoslovil ostatní lidi. Z tohoto pohledu jsou na tom s existencí přece všichni bohové stejně.
Není to od vás dost arogantní,tvrdit ostatním,že jejich bůh neexistuje,protože ho VY nepotřebujete?
Možná by jste se měl nad tím vším znova zamyslet!
Něco k zamyšlení:
http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=678
To jsem si musel založit do archivu, protože některé dedukce pana kardinála jsou skutečně hodně zvláštní a byla by škoda na ně do budoucna zapomenout.
jack:
Věda nemá ještě odpovědi na spoustu otázek a nijak se tím netají.
protestant:
Podobně je na tom víra….
“jack:
Věda nemá ještě odpovědi na spoustu otázek a nijak se tím netají.
protestant:
Podobně je na tom víra….”
No, to teda není. Odpovědi, které dává víra jsou pouhou spekulací ( lidově řečeno: vycucané z prstu)
protestant:
Podobně je na tom víra….
S.V.H.:
No, řekl bych jak která víra, případně jak čí víra.
Není to tak dávno, kdy náboženská víra sebevědomě hlásala jednoznačně pravdivé odpovědi na mnohé otázky – vznik světa, původ člověka, původ smrti atd. Až v poslední době se některé náboženské proudy (ale zdaleka ne všechny) stáhly do trochu obhajitelnějších pozic. A i v těchto pozicích deklarují svou pravdu většinou jako nezpochybnitelnou.
A pochopitelně plný souhlas s poznámkou ČB.
Jack:
Vidíte opět svůj dětinský a naprosto neobjektivní přístup? Pro vás neexistují bohové,kteří oslovili jiné lidi kromě vás,ale musí existovat váš bůh,který zase neoslovil ostatní lidi. Z tohoto pohledu jsou na tom s existencí přece všichni bohové stejně.
Není to od vás dost arogantní,tvrdit ostatním,že jejich bůh neexistuje,protože ho VY nepotřebujete?
Možná by jste se měl nad tím vším znova zamyslet!
Jarda:
Nejpokrokovější věřící ovšem vědí že Bůh je jenom jeden, ale je uctíván v mnoha podobách.
S.V.H.:
No, řekl bych jak která víra, případně jak čí víra.
Není to tak dávno, kdy náboženská víra sebevědomě hlásala jednoznačně pravdivé odpovědi na mnohé otázky – vznik světa, původ člověka, původ smrti atd. Až v poslední době se některé náboženské proudy (ale zdaleka ne všechny) stáhly do trochu obhajitelnějších pozic. A i v těchto pozicích deklarují svou pravdu většinou jako nezpochybnitelnou.
Jarda:
Doporučuji ke studiu nějaký starší Katechismus. Tam jsou ty “nezpochybnitelné pravdy” pěkně seřazeny.
Ostatně – stačí i ten nejmodernější, elektronický: http://www.katechismus.cz/
Katechismus katolické církve, par. č. 1:
“Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se naplnil čas, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života.”
S.V.H.:
No, řekl bych jak která víra, případně jak čí víra.
Není to tak dávno, kdy náboženská víra sebevědomě hlásala jednoznačně pravdivé odpovědi na mnohé otázky – vznik světa, původ člověka, původ smrti atd.
protestant:
Není tak dávno co vědci tvrdili, že letadlo těžší vzduchu nevzlétne.
Čestmír Berka says:
January 29, 2013 at 10:21 am
“jack:
Věda nemá ještě odpovědi na spoustu otázek a nijak se tím netají.
protestant:
Podobně je na tom víra….”
No, to teda není. Odpovědi, které dává víra jsou pouhou spekulací ( lidově řečeno: vycucané z prstu)
protestat:
Dokaž to. 🙂
protestant:
Není tak dávno co vědci tvrdili, že letadlo těžší vzduchu nevzlétne.
Který “vědec” to tvrdil? A není tak dávno? 😀 Myslíš dobu, kdy lidi zapalovali při bouřce “hromničky”?