Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
jack:
….Kromě toho,už zase vyjadřujete hodnocení,kdo je nebo není křesťan!!
protestant:
Naopak. Tvrdím – a ne jen já 🙂 – že z členství v církvi nelze křesťanství člena odvodit. 🙂
jack says:
January 20, 2013 at 11:01 pm
protestant:
“…Křesťana z člověka nedělá křesťanská výchova ani členství v církvi.
Křesťanem se člověk nestane jednoduše tím, že je pokřtěn. Po světě
chodí mnoho pokřtěných pohanů. Křesťana z člověka nedělá to, že chodí
do kostela. Kdo je křesťan, ten samozřejmě chodí do kostela, a nedovede
si představit, že by nechodil, ale návštěva kostela z pohana křesťana ne-
udělá. Křesťana z člověka neudělá slušné a poctivé chování.
Křesťana z člověka nedělá znalost křesťanského učení, ani to, že si čte
v Bibli. I to je nesmírně potřebné a nutné, velmi důležité, ale o teologii
toho mnoho vědí a Bibli si čtou i lidé, kteří s vírou nemají mnoho nebo nic
společného. Křesťana z člověka neudělá ani církevni funkce. Ani to, že je
zaměstnancem církve, z něho křesťana neudělá, může být třeba farářem
a není mu to nic platné…”
jack:
A už zase. Prosím vás,když už něco jednou napíšete,tak se toho aspoň logicky držte.
Už jste nám zdělil,že pouze Ježíš ví kdo je křesťan. Tak buďte aspoň jednou inteligentní minimálně jako delfín a neurčujte kdo je nebo není křesťan VY!!!
Pořád tomu nerozumíte? Tak ještě jednou pro debílky. NEURČUJTE TO,CO VÍ POUZE JEŽÍŠ!!!
protestant:
Jenže to předcházející jsem nenapsal já. 🙂
Určitě se mé poznámky budou v mnohém krýt s Jackovými, ale takto jasné slovo (děkuji za něj!) od věřícího je vzácné, tudíž neodolám také zareagovat.
Jirka says:
1) Bible- nerozumím důvodu proč by ji někdo psal a co by z toho měl, všechny evangelia vznikaly ještě za pronásledování církve, tudíž snaha získat vliv mi přijde divná, jelikož jediné co mohl křesťan získat v té době byl meč na krk.
To je argument pouze pro to, že ti lidé tomu skutečně věřili.
2) Podivuhodná změna života mnoha lidí, kteří se stali věřícími(konec alkoholismu, drog, aj.)
Změny v životě se stávají, někdy zapříčiněné vírou jindy nikoli. Nikdo nepopírá, že víra (zejména její získání, ztráta nebo změna) má vliv na život člověka.
3) Mučednictví-mnoho lidí se raději dalo zabít, než by zapřelo víru a to nejenom v minulosti ale i v denšní době
Viz 1)
Sebevražedný atentátník také věří, že půjde rovnou do nebe. To je příklad mučednictví v dnešní době.
4) Zázraky-mnohé velice dobře zdokumentované uzdravení(Lurdy atd.) závěry lékařských komisí, že k tomu nemohlo dojít přirozeně.
To myslíte vážně? Já si naopak vždycky říkám, že Bůh koná zázraky záměrně tak nedůvěryhodně, aby je za zázraky mohli považovat pouze věřící (a to ještě ne všichni). “Přece nebudu házet důkazy nějakým ateistům!” 🙂
5) Změna mého života- zeptej se mojí mámy, jiný důkaz nemám
Viz 2)
6) Ježíšovo učení- miluj bližního, nepřátele, atd. z toho žádný učedník “nic nemá” spíš ještě potíže, přesto znám mnohé, kteří to dělají.
Naopak, původní Ježíšovo učení (pokud ho tedy dokážeme do určité míry rekonstruovat), tedy vzdát se veškerého svého majetku, milovat své nepřátele atd., dodržují na této planetě jen jednotlivci. Ježíš věřil, že Boží království přijde každým dnem, a pouze v této víře měla jeho strategie zbavit se majetku, nepracovat a očekávat den D smysl. Když chcete pomoci svým bližním, tak přece neprodáte veškerý majetek, nepošlete celou sumu někam do Afriky a neskončíte s rodinou pod mostem. Svou pomoc budete koncipovat trochu rozumněji, abyste neohrozil svou rodinu. Tito bližní jsou přecejen blížnější, že.
7) Proroctví- mnohá se vyplnila a stále se plní(atentát na J. P. II, 2 sv. válka atd).
Jestli máte na mysli proroctví Lucie z Fátimi, tak se musím chtě nechtě usmát. Předpovědět 2. světovou válku, když je v plném proudu, a vraždu papeže vojáky (na kterou stále čekáme) je vážně výkon. 🙂
Každé pořádné proroctví (pokud ho samozřejmě nedělá nějaký amatér) jde následně narazit na nějakou událost. Navíc spousty lidí neustále předpovídají spoustu věcí. Když budu já před zápasem prorokovat, že zvítězí můj tým, a soupeř, že zvítězí ten jeho, jeden z nás se nejspíš trefí.
viditelné zázraky- nechci o nich mluvit, ale zažil jsem, viděl jsem na sobě
Podle mých zkušeností s věřícími jde o sice možná nepravděpodobné ale zcela přirozené události, které jsou následně interpretovány jako zázraky. Vyhrát první ve sportce je určitě celkem nepravděpodobné a výherci to může přijít jako zázrak, ale přesto každou chvíli někdo vyhraje.
9) věci za které jsem se modlil se staly a jinak by se stát nemohly(resp. v čase jakém se staly, některé vyloženě proti všem předpokladům)
Zde by to chtělo asi příklad věci, která se nemohla stát a přesto se pak stala. Jinak viz předchozí bod.
10) cca. 2 miliardy lidí věří nesmyslu…? málo pravděpodobné
Naopak, docela pravděpodobné. A je i celkem pravděpodobné, že tito věřící předají svou víru svým dětem. Vemte si kolik lidí v současných Spojených státech věří ve stvoření světa před cca 6000 lety v šesti dnech. Lidé jsou schopni věřit lecčemu.
11) to celé trvá už 2000 let, nesrovnatelné s ničím jiným, pouze židovská víra trvá déle.
K tomu bych jen poznamenal, že po většinu těchto 2000 let byla křesťanská církev u moci a razantně potírala jakékoli snahy o změnu.
Dle tohoto argumentu by byl feudální systém vlády “správnější” než demokratický, jelikož trval déle.
12) pronásledování, dvojpapežství, reformace, úpadky, Borgia papežem, to vše církev přežila, podle mě neuvěřitelné
Viz 1) a 10)
13) celé to začalo u nevzdělaných rybářů, kdesi v Palestině- jaký je předpoklad, že se rozšíří na všechny kontinenty? V Ježíšově době bylo mesiášů-pamatuje si je někdo?
U nevzdělaných rybářů začalo něco trochu jiného. Teprve následně se toho chytli vzdělanější (Pavel), transformovali to a začali systematicky šířit.
Navíc právě proto, že bylo “mesiášů” více, tak je pravděpodobnější, že jeden z nich “uspěje”. Když to trochu přitáhnu za vlasy, tak jste křesťanem a nikoli mithristou v podstatě náhodou.
14) Teď vám to přijde divné ale vpodstatě nekrvavé(v porovnání s islámem) šíření křeťanství.
WTF?
15) žití podle Božích zákonů je dobré a vyplácí se, člověk je spokojený( mohu srovnávat, žil jsem i jako nevěřící).
Nemohu sice srovnávat, ale jsem také plně spokojen, že žiji podle evolučně vyvinutých morálních pravidel, výchovou daných vzorců chování a lidských zákonů. 🙂
Jirka: “Takže co mě vede k tomu, že Bůh opravdu existuje:
1) Bible- nerozumím důvodu proč by ji někdo psal a co by z toho měl, všechny evangelia vznikaly ještě za pronásledování církve, tudíž snaha získat vliv mi přijde divná, jelikož jediné co mohl křesťan získat v té době byl meč na krk.”
(Jirka, zrejme si nemal na mysli celú Bibliu, ale len Nový zákon.) Prví kresťania predsa očakávali skorý Koniec sveta a príchod Božieho kráľovstva, v ktorom, by ich čakal večný a blažený život, teda kresťania sa cítili, tak ako sa cítia príslušníci iných apokalyptických siekt, ako klub vyvolených, čakajúci na večnú blaženosť 🙂 Teda kresťania svoju vieru zrejme chápali, ako skvelú investíciu do budúcnosti.
Potom, ako sa kresťanstvo definitívne oddelilo od židovstva, stálo síce mimo rímsky zákon, ale k masovému prenasledovaniu kresťanov dochádzalo, len sporadicky a bežné bolo tajné vyznávanie kresťanstva. Dokonca viacerí pohanskí rímski cisári kresťanstvo otvorene tolerovali, napr.: Antoninus Pius, Alexander Severus, Aurelianus.
Jirka: “jelikož jediné co mohl křesťan získat v té době byl meč na krk”
Sú aj iné sekty, ktorých príslušníci dobrovoľne pohrdli životom a zvolili si smrť (Svätyňa ľudu, Davidiáni, Chrám slnka, Nebeská brána) a nielen sekty, ale existujú predsa aj politické hnutia, ktorých príslušníci riskujú životy kvôli veľmi neistej lepšej budúcnosti, ale opakujem, byť kresťanom neznamenalo automatickú samovraždu, mnoho kresťanov v Rímskej ríši prežilo svoje životy v relatívnom pokoji, pretože svoju vieru tajili, tiež mnohí kresťania v čase prenasledovania svoju vieru zapreli a neskôr sa k nej tajne vrátili.
Jirka: “2) Podivuhodná změna života mnoha lidí, kteří se stali věřícími (konec alkoholismu, drog, aj.)”
K „podivuhodnej zmene života“ bežne dochádza u konvertitov v rámci mnohých náboženstiev a siekt.
Jirka: “4) Zázraky-mnohé velice dobře zdokumentované uzdravení(Lurdy atd.) závěry lékařských komisí, že k tomu nemohlo dojít přirozeně.”
Uzdravenie vážne chorého z neznámych príčin, je predsa bežný štatistický fenomén. Teda pokiaľ sa zameriame na dostatočne veľký štatistický súbor chorých, tak tam iste nájdeme nejaké „zázračné“ uzdravenia 😉 a v prípade Lurd ten dostatočne veľký štatistický súbor chorých pútnikov zrejme máme, teda tých 67 „zázračne uzdravených“ spomedzi miliónov ma vôbec neprekvapuje. A ak sa nemýlim, tak tých 67 Cirkvou uznaných „zázrakov“ sa udialo v 19. storočí 🙂
Jirka: “7) Proroctví- mnohá se vyplnila a stále se plní (atentát na J. P. II, 2 sv. válka atd)”
Myslíš tú hysterku z Fatimy? Ona predsa predpovedala nejaké zavraždenie pápeža vojakmi a 2. svetovú predpovedala až potom, keď sa začala 🙂
Jirka: “10) cca. 2 miliardy lidí věří nesmyslu…? málo pravděpodobné”
Okolo roku 100 bolo v 70 miliónovej Rímskej ríši len niekoľko 1000 kresťanov. Historici odhadujú, že okolo roku 300 ich bolo v Rímskej ríši 5-10 %. Teda kresťanstvo bolo v Impériu úspešným východným kultom, ale nie jediným úspešným. Zásadný obrat nastal za cisára Constantina, ten v roku 313 kresťanstvo zrovnoprávnil, protežoval ho a postupne z neho urobil štátnu ideológiu. Napokon v rokoch 389-391 postavil cisár Theodosius pohanstvo mimo zákon. Kresťanstvo sa tak definitívne stalo úspešnou ideológiou Rímskej ríše. Cirkev ako ideologická inštitúcia prežila aj pád Rímskej ríše na Západe a neskôr sa jej podarilo vteliť do organizmu Franskej ríše. V Byzantskej ríši mala Cirkev svoje pevné miesto. Teda kresťanstvo ako politická ideológia Rímskej ríše a ďalších európskych ríš bolo dlhodobo úspešné, ale politicko-ideologická úspešnosť neznamená pravdivosť. Dlhodobo úspešné ako ideológia, bolo aj konfuciánstvo v mnohomiliónovej cisárskej Číne.
Jirka: “11) to celé trvá už 2000 let, nesrovnatelné s ničím jiným, pouze židovská víra trvá déle.”
Hinduizmus má snáď 3000 rokov, budhizmus 2500 rokov, zoroastrizmus 2500 rokov (podľa niektorých učencov 3000), taoizmus asi 2500 rokov, islám takmer 1400 rokov 🙂 ale čo tie čísla vypovedajú o pravdivosti daného náboženstva? 😀
Co zjevení panny Marie? Tisíce očitých svědků. Asi davová halucinace?
Vy máte vysvětlení na všechno.
A co antihmota?
“Co zjevení panny Marie? Tisíce očitých svědků. Asi davová halucinace?”
Ty jsi kouzelnej 😀 Tomu přece nevěří ani obrovské množství křesťanů !
Ty jsi kouzelnej Tomu přece nevěří ani obrovské množství křesťanů!
A to něco dokazuje? Viděly to tisíce lidí.
Čemu věřím je něco jiného než co vidím.
“Ty jsi kouzelnej Tomu přece nevěří ani obrovské množství křesťanů!
A to něco dokazuje? Viděly to tisíce lidí.
Čemu věřím je něco jiného než co vidím.”
Když tomu nevěří dokonce ani mnozí katolíci, tak to nemůže být argument vůči ateismu!
Jirka says:
Co zjevení panny Marie? Tisíce očitých svědků. Asi davová halucinace?
S.V.H.:
Myslím, že to byl David Hume, kdo řekl něco v tom smyslu, že jakékoli jiné vysvětlení je pravděpodobnější než že se zázrak skutečně stal. 🙂
Jirka: “Co zjevení panny Marie? Tisíce očitých svědků. Asi davová halucinace?”
Zrejme myslíš “slnečný zázrak” vo Fatime 🙂 to tancujúce a farebne blikajúce slniečko nad hlavami pútnikov v kotline Cova da Iria roku 1917. Samozrejme, že to nebola halucinácia, ale zraková porucha spôsobená čumením pútnikov do slnka (našťastie, cez clonu z oparu po daždi) + náboženská hystéria a následná dezinterpretácia a zveličenie celej udalosti.
Nie všetci pútnici „to“ videli, ale 16 pútnikov odprisahalo miestnemu farárovi, že videlo „zázrak“ a portugalské noviny urobili z celej udalosti “trhák” 🙂
Takže když jiní věřící viděli Krišnu tak Krišna existuje?
Kritické zhodnotenie “slnečného zázraku” vo Fatime: http://en.wikipedia.org/wiki/Miracle_of_the_Sun#Critical_evaluation_of_the_event
Skeptik says:
Takže když jiní věřící viděli Krišnu tak Krišna existuje?
S.V.H.:
Jarda tady někde psal, že prof. Halíkovi se v buddhistické svatyni někde v Hirošimě zjevil Kristus. Počítám, že do té doby se tam buddhistům zjevoval Buddha a jako na potvoru, zrovna když tam napochoduje křesťan, se zjeví Kristus. 🙂
Chtěl jsem reagovat na Jirku, ale ostatní byli rychlejší. Takže jen několik poznámek:
Věřící běžně tvrdí, že Pán Bůh zasáhl do jejich života – že se jim splnily modlitby a pod. V KT je k tomu rubrika Bůh v mém životě. Už jsem z ní zde několikrát citoval. Věřící si ale neuvědomují, že nemají kontrolu, jak by se událost vyvíjela, kdyby se nemodlili. Naopak, když se jim modlitby nevyplní, pan farář jim řekne, a oni uvěří, že Pán Bůh ty modlitby vyplnil nějak jinak. Jak jeden kněz říkal: “My jsme skromní a prosíme jen o malé dary. Ale Pán Bůh je velkorysý a dává nám tak veliké dary, že my nejsme schopni jejich velikost vůbec pochopit.” A je to!
Jak jsem psal, již jako mladík jsem dělal “pokusy”, zda se mé prosby a modlitby vyplní. Konstatoval jsem že ne. A říkal jsem si, že jestliže mně Pán Bůh dává něco jiného, měl by mě to nějak sdělit. Protože když to nevím, mohu si říkat, že nic neudělal.
Medeo, ta II. svět. válka byla předpovězena již v tom r. 1917. Ale byla špatně určena doba jejího vypuknutí – ne za následujícího papeže, ale vypukla ještě později. A to třetí proroctví bylo vyloženo, jako předpověď atentátu na papeže, třebaže se ten atentát odehrál úplně jinak. Proto tomu tradiční katolíci nevěří. Zajímavé též je, že P. Maria výslovně požadovala, aby proroctví bylo zveřejněno nejpozději v r. 1960. Navzdory tomu papežové neposlechli a bylo zveřejněno až r. 2000. Proč asi? Nikdo neví. Zajímavé, že papežové neposlouchají P. Marii, že?
Jeden zázrak, který přispěl ke svatořečení bl. Zdislavy z Lemberka, jak jej zveřejnil KT 22/2012: V nemocnici v Novém Městě na Mor. zkolaboval jeden lékař. Všichni věděli, že je těžce nemocný se srdcem. Kolegové usilovali o oživení, ale marně se dvě hodiny snažili (běžně se oživuje max. 1 hod.) . Nakonec všichni přítomní primáři konstatovali smrt – všechny orgány přestaly pracovat. Přesto jej nechali na plicní ventilaci. Pak nastoupila do směny jedna sestra a když zjistila co se stalo, vzpoměla si na slova kněze, že by se měla vzývat bl. Zdislava aby udělala nějaký zázrak, aby mohla být svatořečena. A tak tato sestra obvolala všechny známé aby se modlili k. bl. Zdislavě za tohoto lékaře.- A tak se i stalo. A po 2 hod. najednou začaly orgány toho lékaře pomalu pracovat a postupně se zcela zotavil, natolik, že mohl i vykonávat nějaké menší operace. Toto uzdravení bylo uznáno jako zázrak na přímluvu bl. Zdislavy a bylo posledním důkazem k jejímu svatořečení. Lékař žil ještě celý rok než zemřel, protože měl zcela zdevastované srdce a transplantace se nedočkal.
Medea says:
January 21, 2013 at 1:33 pm
Kritické zhodnotenie “slnečného zázraku” vo Fatime: http://en.wikipedia.org/wiki/Miracle_of_the_Sun#Critical_evaluation_of_the_event
Jarda:
K tomuto je zajímavé, že jen papež, tuším Pius XII., tvrdil, že 4 x zažil “sluneční zázrak” když se procházel ve vatikánských zahradách. Ale mluvil o tom až po mnoha letech.
Jarda: “Medeo, ta II. svět. válka byla předpovězena již v tom r. 1917.”
Jarda, môhol, by si uviesť zdroj?
namiesto “môhol” malo byť “mohol” 😀
protestant says:
January 21, 2013 at 7:51 am
jack:
….Kromě toho,už zase vyjadřujete hodnocení,kdo je nebo není křesťan!!
protestant:
Naopak. Tvrdím – a ne jen já 🙂 – že z členství v církvi nelze křesťanství člena odvodit. 🙂
jack:
Panebože! TO VY NEMŮŽETE VĚDĚT!!! To ví pouze Jěžíš,jak jste napsal.
Nebo je to snad Ježíšův názor? V takovém případě by to bylo v pořádku,akorát by mě zase zajímalo,jak jste k němu přišel vy.
Ďalšie kritické rozbory “Miracle of the Sun”:
http://www.csicop.org/si/show/real_secrets_of_fatima/
http://sagan.blog.cz/0707/zjeveni-panny-marie-ve-fatime
Akurát, k tomu druhému článku, od českého blogera, mám výhradu, pretože úplne nevhodne použil v texte slovo “halucinácia”, vhodnejšie by bolo hovoriť a poruche a ilúzii, ale inak je jeho článok dobrý.
protestant:
Jenže to předcházející jsem nenapsal já. 🙂
jack:
No jasně,teď přijde zase ta fáze s tím,že jste pouze někoho citoval,ale nikdo neví proč jste ho citoval,protože budete tvrdit,že se s názorem v článku neztotožňujete!
Jaký má potom diskuse s vámi smysl?