Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
jack:
A co to podle vás je,tedy to,co pouze nemaskuje realitu,ale skutečně realitu dokáže změnit!!!
protestant:
“….Těch deset lidí, kteří už ztratili všechnu falešnou hrdost a poznali odvrácenou stranu života, potkalo Ježíše a společně volají: „Smiluj se nad námi. Pomoz nám!“Udržují přitom předepsanou vzdálenost, jak žádal Mojžíšův zákon. Ježíš – na rozdíl od všeobecného mínění tehdejší doby – malomocnými nepohrdal a nepovažoval je za větší hříšníky než lidi zdravé. Některých se dokonce dotkl, aby jim dal najevo svou lásku a zájem. Tentokrát však pouze řekl: „Jděte a ukažte se kněžím!“ Ti tehdy rozhodovali o tom, zda je člověk zdravý nebo nemocný. Zda může do společnosti nebo musí žít dál v izolaci. Ježíšovo slovo je zřetelná výzva a zkouška, zda mu ti lidé věří. Podobně jako když Elizeus vzkázal syrskému Námanovi: „Jdi se umýt do Jordánu.“ Mohlo se stát, že si malomocní řeknou: „To přece nemá smysl. Nejdřív se musíme uzdravit a teprve pak můžeme jít ke kněžím.“ Ale víra znamená, že člověk už dopředu jedná, jakoby se stalo, co se ještě nestalo. A oni skutečně uvěřili a proto Ježíše poslechli a šli. A právě během té cesty byli uzdraveni. Je to ukázková lekce o tom, jak pomáhá víra. Ještě jsou nemocní a přitom už si jdou pro potvrzení, že jsou zdraví. Ale nebyla to hloupost. Byla to víra, s jejíž pomocí mění Bůh svět a naše životy. Stejně tak i my, máme-li se uzdravit a začít třeba chodit, – potřebujeme víru, že je to možné, že se to podaří a má smysl. Ke zlepšení naší situace vždycky dochází na cestě a ne někde v koutku, kde naříkáme a nadáváme na celý svět. Kdo věčně přešlapuje na startu, prohraje. Vyhrát může jen ten, kdo vyběhne na trať….”
http://brno1.evangnet.cz/node/118
Čestmír Berka says:
January 17, 2013 at 12:49 pm
Říkal to prý nějaký rabín- že víra je důležitá, aby jsme se nepo…, když jde do tuhého. Citoval ho, nevímproč, nějaký Protestant.
protestant:
Slova “víra ale zkresluje vidění reality světa” ale ten rabín neřekl. Kde jsi tato slova vzal?
“V textu se dopouští několika zjevných a několika málo zjevných pochybení. ”
Nějaký příklad by nebyl?
“S čím mohu částečně souhlasit, že v Bibli je naše představa o Bohu”
V Bohem sepsané či alespoň inspirované ( nebo vedl pero) jsou “naše představy”?
Nejde mi o “dva bohy”- dobrého a zlého… Co bylo v Edenu to dobro a zlo, které měli Adam s Evou ( neandertálci, porostlí srstí s IQ tykve) rozeznat, když v Edenu nebyla smrt/zabíjení, zbraně, nebyl majetek, který by se dal ukrást, nebyla žádná cizí manželka, po které by mohl Adam koukat (manželství neexistovalo, Desatero také ne). CO TEDY BYLO V EDENU DOBREM A CO ZLEM?
CO TEDY BYLO V EDENU DOBREM A CO ZLEM?
Domnívám se, že a teď to možná může znít tvrdě, dělat to co Bůh řekl, že je dobré(ploďte a množte se-to vím sám, že je dobré, experimentálně, dále-podmaňte si zemi a panujte, obdělávejte a starejte se), a nedělat to co řekl, že dobré není- tedy jíst ze stromu poznání(rozumím tomu tak, nechtít určovat sám co je dobro a co ne-např. říkat, ne já nebudu si nic podmaňovat, mě se nechce). Pak bychom se dostali do stavu, po kterém tady byla poptávka, nebyl by hlad, nebyly by vrždy, cizoložství atd… atd…
Dělalo by se to o čem Bůh říká, že je dobré a nedělalo by se(jako teď) o čem řekl, že dobré není. JAko už kolikrát zaznělo zde v diskuzi, proč Bůh dopouští toto a války a smrt- on nedopouští, jasně je zakázal a děláme to my. Ovšem je jednodušší to na něj svést. Jenže my to máme těžké, ztratili jsme tu původní milost, která byla v ráji, nekafrat o tom co je dobré a co ne( já mám svůj názor, já zas jiný), ale dělat co mám a nedělat co nemám. Toho nejsme schopni. Proto musel přijít Boží Syn, v něm jsme znovu schopni jako ti lidé v ráji dělat co mám a nedělatr co nemám.
CO TEDY BYLO V EDENU DOBREM A CO ZLEM
Tedy dobro bylo dělat to o čem Bůh řekl, že dobro je a nepochybovat o tom a nedělat to co řekl, že dobro není.
Prostě nenatahovat ruku po tom “jablku”. Otázka by mohla znít proč tam u všech všudy to jabko bylo?! WTF! Na co? Můj názor je, že proto aby člověk jednoduše mohl mít možnost volby. Nemí možnost to je diktatura. Mít možnost se rozhodnout není diktatura. Prostě Já(hospodin) ti říkám: “netrhej to jabko”. Ale jestli chceš můžeš. Stane se to a to. A dál je to na tobě. Můžeš žít dobře, podle zákonů, které jsem dal já( je to ostatně moje právo, já jsem tě stvořil), ale můžeš i nežít podle nich, to je tvoje právo. Ok, rozhodl ses špatně, je mi to líto, vyženu tě tedy z ráje když nechcš být hodný kluk, ale zároveň mi je tě moc líto. Slibuju tedy, že ti znovu pomůžu. A znovu a znovu a znovu…
To nakone zůstává stejné jako v ráji i dnes. Dobré je milovat bližního a Boha, nekrást, slitovat se jako Samaritán, odpustit, nezabíjet, Mít rád ženu a děti, když je mám, milovat nepřátele. To je dobré. A přes to, kdo to dokáže? Důležité je to zkoušet. Neleknout se když to nejde, ale pokusit se znovu. Jak by vypadal svět, kdyby lidé dodržovali co řekl Bůh, že je dobré? Do písmenka. Mohl bys nechat ležet peněženku na zemi a byla by tam za týden, nebo by ti ji někdo přinesl domů. Každému bys odpustil i té protivné sousedce, nakonec nebylo by proč, ona by byla milá. Nikoho ve vládě by ani nenapadlo, že by mohl krást(taky jsem na postu, kde bych mohl a hodně a nedělám to- jsem za vola), každý by poctivě dělal svou práci, automechanik by ti opravdu vyměnil olej, ne jen zapsal do ser. knížky. Atd… to by bylo, kdyby lidé žili jak řekl Bůh, že je dobré. Těžko pak chápu někoho, kdo o tom pořád spekuluje a říká tak jo a tak ne. Vždyť je to přece věky přesně dané! Ale, začíná to ovšem u každého z nás, bez vyjímky. Každou drobností, každým úsměvem na někoho třeba nesympatického, kažou dobře a poctivě vykonanou prací i když se nikdo nedívá, tím vším se Bůh znovu dostává do světa- a to je náš úkol přátelé. Jsme připraveni přijmout jeho velikost?
Nebo budeme pořád hledat nějaké zdůvodnění proč to tak není, stavět velmi velmi složité myšlenkové konstrukty abychom se tomu vyhnuli? Budeme to odůvodňovat všelijak podkládat a vyhýbat se tomu? Tvrdit, že tak to nenní a tak to je. To je to jablko poznání. Ano, máme svobodu( ve smyslu dělám si co chci), ale platíme za ni neuvěřitelnou cenu každý den. A nemuseli bychom, stačí se rozhodnout být doopravdy svobodní( k dělání dobra) jako to řekl Bůh. Ovšem jednodušší je svobodu zneužít, pochopit ji špatně jako možnost sám si určovat co je dobré a co ne a pak jít a zabíjet, jít a krást, jít a žít podle svého.
Tím vším jsem prosím nechtěl se nikoho dotknout, o nikom prohlásit, že je něco míň( vždyť sám Bůh říká, že všichni jsou stejní), nikoho ponižovat a sebe vyvyšovat jako jediného majitele pravdy, nechtěl jsem se prohlásti za dokonalého, ani tvrdit, že jedině moje církev( do ketré patřím) má pravdu, ne katolická církev je velmi chybující, ale má i dobrou stránku, jako každý a jako všechno. I já mám dobré i špatné, kterých je víc, ví jen Bůh. On taky nakonec sám rozhodne a možná se budu jednou divit jak. Budu se divit kdo v nebi je a kdo tam naopak není.
A je mi jasné, že zakrátko roznesete to co jsem napsal na kopytech svých bujných ořů na prach aten bude odvát do všech míst galaxie. Ale nevadí mi to, možná dokonce z toho mám jistě perverzní potěšení… 🙂 Je to tak, jsem úchyl… 🙂
Asi jako prorok, když ho kamenovali a házeli do studny v lepším případě. Když nebudu mluvit já, budou křičet kameny.
Jirka:
Jestliže cílem údajné Ježíšovy/Boží mise, bylo nějakým způsobem změnit lidské chování, tak ta mise skončila objektivním neúspěchem, dalo by se říct fiaskem. Podle všech dostupných statistik není zásadní rozdíl mezi těmi, kteří v Ježíše uvěřili a těmi, kteří neuvěřili. (srovnej třeba Slovensko/Česko).
Co naopak na chování lidí může mít dopad je zda věří, že po smrti mohou skončit v pekle. Tady je zajímavá korelace mezi kriminalitou a vírou v Nebe (zvyšuje kriminalitu) a v Peklo (snižuje kriminalitu):http://www.osel.cz/_popisky/134_/1340632808.jpg
To jestli věříme v určitého Boha (třeba Ježíše) je irelevantní.
Slávku jistě víra v nebe předpokládá i víru v peklo, resp. strach z něj. Ale poslouchat ze strachu je trošku…mírně řečeno jinde. Výseldek je ovšem stejný. ale účelem není poslouchat to by bylo málo. Účelem je nechat se milovat a pak sám milovat. A jestli skončila fiaskem? Já si to netroufám zhodnotit, těžko si totiž můžu představit jak by to vypadalo, kdyby Ježíš nepřišel. Ale jestli není rozdíl mezi tím jak se chová křesťan a jak někdo kdo nevěří je opravdu něco špatně. Primárně bych přemýšlel na jakém stupni je sebereflexe toho člověka. Dětství atd… ne každý za to může. Vědomě zlých lidí je málo.
Všechno, čemu říkáme ZLO vzniklo až po vyhnání z Edenu. Ty ostatní myšlenkové konstrukce tě dostávají do jakési smyčky. V EDENU žádné ZLO nemohlo být. Vždyť i mravenečník byl Adamem pojmenován mravenečník- protože zásadně mravence nežere. V EDENU jsou samí býložravci! A v EDENU je i mluvící had, co dřív chodil a už nechodí a mluvil a už nemluví- a jestli neumřel, žije dodnes.
Místo vysvětlení nám předkládáš samé subjektivní spekulace! Jakmile připustíš, že lidé byli nejdříve chlupatí pralidé…náhle se stydící opočlověk s IQ dítěte, který si zakrývá před Bohem pindíka fíkovým listem… 😀 .. a pak mu Bůh! ušije koženou zástěrku… to je kouzelný 😀
A ještě máme milovat někoho, kdo chce, abychom se pohlavně rozmnožovali a k tomu velice rozmnoží bolesti při rození a člověka potrestá tím, že musí pracovat….
Co verš v Bibli, to perla!
zakrývá před Bohem pindíka fíkovým listem… .. a pak mu Bůh! ušije koženou zástěrku… to je kouzelný
že a ještě když ti řeknu, že nešlo o listy, ale že fíkovník je podle židovské tradice místem kde žijí démoni, takže ten obraz měl říct, lidé se od Boha odvrátili k démonům a ta kožená suknice symbolizuje, že Bůh se o ně stará a odívá je sám aby se k démonům obracet nemuseli. Přeberete to?! To je hardcore co?
Rozeznání dobra od zla je tedy schopnost určit, že pojezení ze stromu Poznání nám dá boží schopnost určit, že se z něho nemá jíst, abychom neměli schopnost určit, že se z něj nemá jíst, protože pojezením získáme schopnost atd.. ad nauzeam. Jestli je ZLO pračlověkem špatně okopaný ovocný stromek v EDENské zahradě ( ale proč okopávat, když nebyl ani plevel?), to je ovšem jiná! 😀
Nebo budeme pořád hledat nějaké zdůvodnění proč to tak není, stavět velmi velmi složité myšlenkové konstrukty abychom se tomu vyhnuli? Budeme to odůvodňovat všelijak podkládat a vyhýbat se tomu?
Děkuju moc, jste velice dobrým příkladem toho o čem jsem psal výše. Empiricky ověřeno.
A propo nejde o rezeznání dobra od zla. Oni nemuseli nic rozeznávat, věděli co je dobře a co ne. Schopnost rozeznávat dobro od zla je jak jsem uvedl už asi tisíckrát schopnost SÁM si určovat co je dobro a co zlo. Ale stejně se namáhám zbytečně, tak co.
“že a ještě když ti řeknu, že nešlo o listy,” – jak víš, že nešlo o listy? Lidé se tedy po poznání dobrého a zlého nestyděli za nahotu? A nyní se před Bohem křesťané stydí, či nestydí, když se na ně kouká, jak se pohlavně rozmnožují?
Vy křesťané máte opravdu bujnou fantasii 😀
slavek says:
……Jestliže cílem údajné Ježíšovy/Boží mise, bylo nějakým způsobem změnit lidské chování, tak ta mise skončila objektivním neúspěchem, dalo by se říct fiaskem.
protestant:
“……Při zkoumání napříč různými vědními obory výzkumníci objevili například tyto zajímavé skutečnosti:
– Empirická antropologická data naznačují, že častější spolupráce se vyskytuje mezi společnostmi věřících než nevěřících, a to zejména tehdy, pokud je ohroženo přežití skupiny, či celého společenství.
– Ekonomické pokusy udávají, že náboženství zvyšuje zejména úroveň vzájemné důvěry mezi účastníky
– Psychologické pokusy ukazují, že náboženstvím ovlivněné smýšlení a vzor vševědoucího morálního Boha snižuje úroveň podvádění, sobeckého a asociálního jednání……”
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=3982&id_c=104001
“Schopnost rozeznávat dobro od zla je jak jsem uvedl už asi tisíckrát schopnost SÁM si určovat co je dobro a co zlo.”
Takže určit, že zabití je ZLO je špatně?! :-O Dokud to neurčí Bůh, tak je zabití indiferentní?
ZLO v EDENU neexistovalo! Tak nebylo nutné určovat, co ZLO je! Bůh stvořil zahradu EDEN, ve které ZLO nebylo, protože Bůh ZLO stvořit nemůže!
Jiné je to ovšem, pokud Bůh plánuje, že člověka/lidi z EDENU vyžene- pak mu nastraží léčku a za branami EDENU už má předem připravený svět, ve kterém lze SKUTEČNÉ Zlo páchat.
slavek says:
……Jestliže cílem údajné Ježíšovy/Boží mise, bylo nějakým způsobem změnit lidské chování, tak ta mise skončila objektivním neúspěchem, dalo by se říct fiaskem.
protestant:
Rizikové sociálně-psychologické a jiné anamnestické faktory:
absence víry – věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně
http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/3/rizikove-nemoci-a-faktory