Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Zapomněl jsem na piráty a rybáře- ti také přežili kromě Noe&Co – jídla měli dost a sladký vody ze 40 dnů deště taky…
Jak vlastně přišli křesťané na to, že jediný, kdo měl v té době k disposici loď byl Noe?
Jirka:
Tvrzení, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu může znamenat svobodného k činění dobra. hlavním aspektem by pro mě byla svoboda. A je tu problém. Bůh už musel vědět, jak bude člověk vypadat a hlavně jak bude vypadat jeho syn až sem přijde. Ale to je hluboká otázka a na toto pole bych se teď nechtěl pouštět.
Jarda:
Opět opakuji::
To je obdobné, jako tvrzení, že Bůh dal člověku “svobodu”, “svobodnou” vůli konat i zlo. To je nutné, aby Všemohoucí Bůh byl vyviněn za zlo ve světě. Ne Všemohoucí a Vševědoucí Bůh Stvořitel je zodpovědný, ale “slabý”, “hloupý” a “bezmocný” člověk je vinen, protože mu Bůh daroval “svobodnou” vůli.
Věřící ovšem tvrdí, že Bůh od věčnosti o každém člověku vše ví: Kdy se narodí, jak bude vypadat, jak se bude chovat ……. a tedy také ví, zda bude dobrý a Bůh jej spasí a vezme do nebe, nebo nespasí a pošle do pekla. Samozřejmě že to ví, neboť člověku tvoří duši, z níž vychází lidská vůle, schopnosti, nadání ………
Ergo-kladívko – Bůh ví, jakou duši člověku dá, nejen to, on ji takovou úmyslně tvoří, čili dopředu určuje, jak se dotyčný bude chovat a tedy i jak nakonec skončí. Že by ti zavrhovaní kalvinisté nakonec měli pravdu?
Je to ale skutečně SVOBODA??
A přidávám (právě jsem si to přečetl ve starém Katolickém týdeníku):
Katol. církev má veliký problém s antikoncepcí. Nyní už vehementně tvrdí, že Pán Bůh, i církev, odedávna(!!!) vždy přáli lidem, aby spolu souložili i pro radost – samozřejmě to vůbec není pravda – jen jejich spojení musí být otevřené životu. A k regulaci početí že mohou využívat cyklickou neplodnost ženy, jak prý kterýsi papež zdůraznil již někdy r. 1888. Jinak jakákoliv antikoncepce, nemluvě už vůbec o potratu, je těžký hřích.
Těžkým hříchem je vyhýbat se početí i praxí podle starozákonního Onana, tedy “vylévat sémě na zem”, tedy přerušovanou souloží. Což byla v (nedávné) minulosti známá a prakticky jediná funkční a hojně využívaná metoda u všech katolíků, kteří měli jen “pár” dětí.
Ovšem podle církevního učení je dítě “Boží dar”, když Bůh, do “mrtvé” zygoty vloží duši a tím ji oživí. Na otázku, proč Bůh vkládá dušičku i do zygoty vzniklé po znásilnění a pak pod hrozbou těžkého hříchu až zatracení zakazuje matce jít na potrat, proč vkládá dušičku do zygoty geneticky poškozené, proč vkládá dušičku do zygoty u ženy o níž ví, že hned poletí na potrat, proč poškozené děti nenaděluje jen hluboce věřícím, kteří se tím mrzáčkem či debilkem cítí být “převelice obdarováni”, proč Pán Bůh rozhoduje, že možná až 2/3 vzniklých živých zygot, tedy již s dušičkou, nechává zahynout, atd., atp. věřící, včetně vysoce vzdělaných teologů, neodpovídají.
Jirka: “Myslel bych si tedy, že oni neandrtálci apod. jsou v období před potopou, udála-li se někdy.”
Mmm, celosvetová potopa nikdy nebola. Zemský povrch je príliš členitý a vody je primálo, na celosvetovú potopu 🙂 aj keby sa rozpustili všetky ľadovce a všetka voda obsiahnutá v atmosfére sa dostala na zemský povrch, bola by zaliata len malá časť zemského povrchu (pobrežné oblasti).
Pro mě je duchovno zcela něco jiného, než nějaké texty, které podle mě mohou mít maximálněmetaforický význam ale nelze je doslovně vykládat.
“Pro mě je duchovno zcela něco jiného, než nějaké texty, které podle mě mohou mít maximálněmetaforický význam ale nelze je doslovně vykládat.”
S tím se dá souhlasit. Ještě by to chtělo z toho udělat nějaký závěr… třeba nám to duchovno sdělit bez pomoci textu- třeba telepaticky.
Medea says:
January 17, 2013 at 5:57 pm
Jirka: “Myslel bych si tedy, že oni neandrtálci apod. jsou v období před potopou, udála-li se někdy.”
Mmm, celosvetová potopa nikdy nebola. Zemský povrch je príliš členitý a vody je primálo, na celosvetovú potopu aj keby sa rozpustili všetky ľadovce a všetka voda obsiahnutá v atmosfére sa dostala na zemský povrch, bola by zaliata len malá časť zemského povrchu (pobrežné oblasti).
No vždyť říkám jestli byla. To ovšem nic nemění na mé poněkud křečovité hypotéze, že Adam a Eva(množina prvních lidí) byli neandrtálci, australopytekové…nebo jiní pytekové.
“No vždyť říkám jestli byla. To ovšem nic nemění na mé poněkud křečovité hypotéze, že Adam a Eva(množina prvních lidí) byli neandrtálci, australopytekové…nebo jiní pytekové.”
Neandertálci se po ochutnání zapovězeného ovoce začali zabývat problémem dobra a zla a stydět za nahotu? :-O A pak pěstovat zeleninu po vyhnání z Edenu? A měli každý jednu manželku?
to ČB:Jasně! Překvapuje mě, že to nevíte!
Neandertálci se po ochutnání zapovězeného ovoce začali zabývat problémem dobra a zla a stydět za nahotu? :-O A pak pěstovat zeleninu po vyhnání z Edenu? A měli každý jednu manželku?
Donedávna když jste řekl, že je možné, že dinosauři měli peří, tak jste byl za blázna.
protestant:
Opium ti nepomůže. Chce to něco co skutečně funguje, ne co jen maskuje realitu.
jack:
A co to podle vás je,tedy to,co pouze nemaskuje realitu,ale skutečně realitu dokáže změnit!!!
Jarda:
Opět opakuji::
To je obdobné, jako tvrzení, že Bůh dal člověku “svobodu”, “svobodnou” vůli konat i zlo. To je nutné, aby Všemohoucí Bůh byl vyviněn za zlo ve světě.
Tak dejme tomu, že můžeme to říct takto: bůh může za zlo protože člověka stvořil tak jak ho stvořil a protože vůbec ho stvořil. A co dál? Rozveďte tu myšlenku.
Jirka says:
January 17, 2013 at 9:22 pm
Tak dejme tomu, že můžeme to říct takto: bůh může za zlo protože člověka stvořil tak jak ho stvořil a protože vůbec ho stvořil. A co dál? Rozveďte tu myšlenku.
Jarda:
Ne, milý Jirko. Přečtěte si pečlivě odkaz. V něm je vše velmi podrobně popsáno a myslím, že i dobře vysvětleno:
Čestmír Berka says:
January 17, 2013 at 11:59 am
Jirko, ten rozbor už tu byl nedávno: http://k1.kreteni.cz/prvotnihrich.html
to ČB: neshledal jsem ten text hodnotným, promiňte. Vytrhuje z kontextu, ignoruje souvislosti, jednostranně pojato, je mi líto. Dnešním jazykem: text je výrazně genderově nevyvážený.
to ČB: také autorova převratná myšlenka, že bohové jsou dva, ta už tady byla a jmenuje se Markionismus. Bůh starého Zákona je zlý a Bůh nového Zákona je dobrý. Klasický dualistický systém. Je mi líto, ale není o čem uvažovat. Mě zajímá více váš názor.
to ČB: jen tak rpo zajímavost. Ten Markion co vymyslel to svoje učení o těch dvou bozích, měl děsnýho tátu. A protože na něj neměl vůbec dobré vzpomínky, nedokázal si nějak ztotožnit Hospodina ze starého zákona s Ježíšem. Jako, že oslovení otec a vůbec představa otce v něm vzbuzovala odpor. Tak vymyslel, že jsou dva, zlý a hodný. To jen tak co si pamatuju.
to ČB: jen tak rpo zajímavost. Ten Markion co vymyslel to svoje učení o těch dvou bozích, měl děsnýho tátu. A protože na něj neměl vůbec dobré vzpomínky, nedokázal si nějak ztotožnit Hospodina ze starého zákona s Ježíšem. Jako, že oslovení otec a vůbec představa otce v něm vzbuzovala odpor. Tak vymyslel, že jsou dva, zlý a hodný. To jen tak co si pamatuju.
Jarda:
Je vidět, Jirko, že jsi ten odkaz vskutku nečetl. Těžko pak diskutovat a odpovídat na tvé otázky.
No nebyl jsem úplně pozorný, ale četl jsem to. Ty části o těch dvou bozích určitě. Už je moc hodin, ale zítra bych se k tomu vrátil a dočetl to pořádně.
Tak já jsem si to přečetl skoro celé, no… Jo má to svoji logiku ale beru to ejn jako názor autora nic jiného. V textu se dopouští několika zjevných a několika málo zjevných pochybení. Alep okud je to pouze jeho názor ok. Já mám jiný. S čím mohu částečně souhlasit, že v Bibli je naše představa o Bohu. Ta tam musí být nutně a ano je dobově podmíněná, to taky musí být. Vždyť ji psali v určité době, to se tam přece muselo promítnout. Můj názor je, že je tam co tam má být a jak to tam má být. Je jen na nás, jestli budeme chtít být poctivý a hledat jak to je. K tomu vám přeju hodně zdaru, nakročeno máte dobře. Já jsem četl váš článek, vy si můžete přečíst zase jiný z opačného pólu, budete-li chtít. Modlím se za vás.
chtít být poctivý-chtít být poctiví, sorry za hrubku, už je večer