Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jirka says:
Ty pokušiteli…
Nelže, ale uvádí půl pravdy. Celá je mnohem hrůznější. Tak to dělá vždy. Řekne jen půl a zbytek je skrytý za tím.
S.V.H.:
Trochu jsem zalistoval v Bibli a je to poměrně zajímavé. Události se mají tak:
Bůh vyhrožuje, že pokud budou Adam s Evou jíst ze stromu poznání, tak propadnou smrti.
Při rozhovoru s hadem se Eva obává, že když z něj budou jíst, tak zemřou.
Had jí následně ujišťuje, že nepropadnou smrti, ale otevřou se jim oči a budou jako Bůh znát dobré i zlé.
Z toho mi plynou 3 možnosti:
1) Výraz “propadnout smrti” je použit ve významu “zemřít”. V tom případě Bůh evidentně lže a had mluví pravdu. Jestli jen půl pravdy, je otázka. Mluví úplnou pravdu o účincích plodů stromu poznání. O následném Božím trestu nemluví. Je ovšem otázkou, zda o něčem takovém mohl had vůbec vědět, zda mohl předpovídat Boží skutky. U hada je dost na tom, že vůbec mluví. 🙂
2) Výraz “propadnout smrti” znamená “být smrtelným” (jestli se měl člověk teprve smrtelným stát nebo naopak nestát nesmrtelným, je otázka jiná). V tom případě Bůh nelže – říká pravdu o jednom z trestů, které v případě neposlušnosti použije. Ale neříká nic o účincích samotných plodů a o dalších trestech. A jelikož o tom bezpochyby ví, říká jen půl pravdy. Eva má v tomto případě smůlu, protože ta už pracuje s informací, že zemře. Jestli jí chybně informoval Adam, Bůh nebo to jen špatně pochopila, nevíme. Had v tomto případě částečně mluví pravdu o účincích plodů a částečně nemluví pravdu o tom, že nepropadnou smrti. Pokud o tomto Božím trestu nevěděl, nejedná se o lež, ale určitě od něj bylo nerozumné se do takovýchto spekulací pouštět. Pokud o Božím trestu věděl, byla to lež, ale dost nešikovná. Jako fikaný právník mohl využít toho, že si Eva myslela, že zemře, a zcela pravdivě jí ujistit, že nezemře. O propadnutí smrti začal mluvit sám zcela zbytečně.
3) Nesrovnalost je v překladu. Nevíte někdo, jak je to v hebrejštině?
Čestmír Berka says:
Nemluvil jsem jen o Genesis.
Ale padne-li Genesis, nebude čím odůvodnit smrtelnost člověka, prvotní hřích, podřízenost ženy muži, proč had nemá nohy a tak…
protestant:
Dobrý vtip…. 🙂
Čestmír Berka says:
January 17, 2013 at 10:27 am
“Kdo ví která víra by za takových okolností člověka podržela, zda fundamentalismus, liberální víra či ateismus. Kdo ví, která víra by člověku pomohla aby se z toho nepo….”
Víra, že nás zachrání Plejáďané s Aštarem Šeranem? Mám věřit jako Vesmírní lidé ing. Ivo. A. Bendy?
Takže Ježíš a jeho oběť, …Bůh je nedůležitý- my potřebujeme hlavně duchovní opium, abychom se z toho nepo..?
protestant:
Opium ti nepomůže. Chce to něco co skutečně funguje, ne co jen maskuje realitu.
to SVH: V pripade zajmu doporucuju Vyklady ke Staremu Zakonu, budou to mit v kazde vedecke knihovne.
to SVH: Hezky rozbor…. vazne.
Jirko, ten rozbor už tu byl nedávno: http://k1.kreteni.cz/prvotnihrich.html
protestant:
Opium ti nepomůže. Chce to něco co skutečně funguje, ne co jen maskuje realitu.
Víra ale zkresluje vidění reality světa – že stačí vydržet bolest, žal, utrpení a potom budeš odměněn..ale nebudeš- je to jen předávaný slib, že to prý kdysi dávno neomylný Ježíš řekl.
Dobrý vtip? Ano, vtip z Bible o tom, proč se had plazí:
4I řekl Hospodin Bůh hadovi: “Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
(moc se mi líbí přesný text z Bible Kralické: …po břiše svém plaziti se budeš a prach žráti budeš po všechny dny života svého.)
Důležitý moment. Had je potrestán tím, že poleze po břiše. To se skutečně stalo, had po břiše leze. Další důkaz, že to nemohl být Satan, jak bez uzardění lžou křesťané. Leze snad Satan po břiše po všechny dny svého života? V Knize Jób Satan říká, že procházel zemi křížem krážem. Ne, že proplazil. A řekl by Hospodin Satanovi, že bude vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře? Proč by Hospodin Satana řadil k polní zvěři? U hada je to jasné. Verš 14 vylučuje, že by v tom měl prsty Satan, protože by to z Hospodina dělalo jen nevědoucí figurku, která byla podvedena. Vždyť by potrestal nevinného hada. Takhle trestá svůj nástroj (proč by ho jinak stvořil nejchytřejšího a s darem řeči?), který mu sice dobře posloužil, ale jeho potrestání bylo také v plánu. “Spravedlivý” Hospodin.
Čestmír Berka says:
Víra ale zkresluje vidění reality světa – že stačí vydržet bolest, žal, utrpení a potom budeš odměněn..ale nebudeš- je to jen předávaný slib, že to prý kdysi dávno neomylný Ježíš řekl.
protestant:
To máš z vlastní zkušenosti? Nebo jsi to někde četl? 🙂
Říkal to prý nějaký rabín- že víra je důležitá, aby jsme se nepo…, když jde do tuhého. Citoval ho, nevímproč, nějaký Protestant.
protestant:
Rozhoduje něco jiného. Viděl jsem v jednou TV pořadu diskuzi o víře a o její síle. Jeden diskutující (rabín) tam řekl, že by se neodvážil říci, že jeho víra je silná. Řekl, že se to pozná až v krajních situacích kdy je člověk pořádně drcen okolnostmi.
Kdo ví která víra by za takových okolností člověka podržela, zda fundamentalismus, liberální víra či ateismus. Kdo ví, která víra by člověku pomohla aby se z toho nepo….
Jarda:
Už jsem to tady včera psal: Přednáška Proč Bůh mlčí na TV NOE. Ta přednáška byla i dnes, ale prošvihl jsem ji, má být ještě asi 2 x. Tak si ji, zájemci, v pořadech TV NOE najděte. Pak asi bude zařazena do archivu Akademických týdnů na www.
Takže ano,já vás považuji za hloupého!
A já jsem vám za to vděčný. Skutečně se ještě mám co učit. Taky se nepovažuju za chytrého.
protestant:
Opium ti nepomůže. Chce to něco co skutečně funguje, ne co jen maskuje realitu.
S.V.H.:
Nevím jak opium, ale citovaný rabín mluvil o víře. Že ta je podle něj důležitá, aby se z toho člověk v krajních situacích nepo… A je úplně jedno, jestli je to víra v Ježíše Krista nebo Aštara Šerana, kterého zmiňoval Čestmír B. Rabínovi šlo o sílu víry; její pravdivost (tedy jestli třeba jen maskuje realitu) je věc podružná.
Čestmír Berka says:
Jirko, ten rozbor už tu byl nedávno: http://k1.kreteni.cz/prvotnihrich.html
S.V.H.:
Dobrý článek!
K překladům jsem našel následující:
http://myty.info/view.php?nazevclanku=v-ten-den-propadnes-smrti&cisloclanku=2008110002
Podle toho by “propadnout smrti” mělo opravdu znamenat “zemřít”. Z toho by plynulo, že Bůh lhal a had mluvil pravdu. 🙂
Jirka, tak ako si vlastne predstavuješ ten pôvod ľudstva a dedičný hriech, keď Adam a Eva sú podľa Teba mytologické postavy a Eden je len mytologické miesto? Ako sa objavil človek s nesmrteľnou dušou a ako upadol do hriechu?
Ďalšie otázky na zamyslenie a prípadnú inšpiráciu:
Mohlo to byť takto: kde bolo, tam bolo, bola pred 100 000 rokmi jedna tlupa druhu homo sapiens a Bohu sa jedného pekného dňa, uráčilo vdýchnuť jednotlivým členom tejto tlupy nesmrteľné duše? Pred tým (ešte ne-animovaní nesmrteľnou dušou) ľudia umierali a po smrti prestali existovať, rovnako ako delfíny alebo nosorožce, ale potom, už členov tejto tlupy a ich potomkov čakal večný posmrtný život? Ľudia pred 100 000 rokmi nežili v raji, ale zápasili o svoje prežitie s drsným prostredím. Čo také museli spraviť, členovia našej Bohom animovanej (alebo pneumatizovanej?) tlupy, aby sa dopustili prvotného hriechu a boli vyhnaní z neexistujúceho raja?
Alebo to nebola jedna tlupa, ale nesmrteľnou dušou bolo animované celé vtedajšie ľudstvo, aj neandertálci, aj homo erectus v pralesoch Jávy? A bolo to pred 100 000 rokmi? Nemohla animácia ľudstva prebehnúť pred 1 000 000 rokmi, keď sa na Zemi ponevierali len príslušníci homo erectus? 🙂
Ak boli animovaní homo erectus, čo znamená tvrdenie, že „Boh stvoril človeka na svoj obraz“? 🙂
Mám pocit, intuici, že ta energie okolo nás a v nás je inteligentní – že to je celek. Tak bych definoval víru. Není to přání je to skutečně intuice, pocit, indicie, atd. – není to myšlenkový systém.
Tušení stínu – Tušení souvislostí – Tušení světla 🙂
“Mám pocit, intuici, že ta energie okolo nás a v nás je inteligentní – že to je celek. Tak bych definoval víru.”
Já myslím, že to není energie, ale vibrace. Pozitivní vibrace. Tak bych definoval víru.
Ďalšie otázky na zamyslenie a prípadnú inšpiráciu:
Mohlo to byť takto: kde bolo, tam bolo, bola pred 100 000 rokmi jedna tlupa druhu homo sapiens a Bohu sa jedného pekného dňa, uráčilo vdýchnuť jednotlivým členom tejto tlupy nesmrteľné duše? Pred tým (ešte ne-animovaní nesmrteľnou dušou) ľudia umierali a po smrti prestali existovať, rovnako ako delfíny alebo nosorožce, ale potom, už členov tejto tlupy a ich potomkov čakal večný posmrtný život? Ľudia pred 100 000 rokmi nežili v raji, ale zápasili o svoje prežitie s drsným prostredím. Čo také museli spraviť, členovia našej Bohom animovanej (alebo pneumatizovanej?) tlupy, aby sa dopustili prvotného hriechu a boli vyhnaní z neexistujúceho raja?
Čistě teoreticky to možné je. Neandrtálci žili, máme pro ně jasné důkazy a je potřeba se k nim nějak postavit. Ale jestli bible obsahuje i toto, nejsem si jistý. Určitý klíč může představovat období před potopou, tak jak ho známe z Geneze. A propo nikdo nikdy neřekl jak Adam a Eva vypadali. Předpokládáme, že jako my, ale co když to byli australopytékové? Uznvám, že to může vypadat jako moje zoufalá snaha absorbovat evoluci do biblického vyprávění, ale proč by tomu tak být nemohlo? takže před potopou se to nějak pokazilo. čteme osetkávání dcer lidských se syny božskými. Kdo to byl? Staří rabíni i novodobá židovská exegeze tvrdí, že “synové božští” jso potomci urozených a mocných zatímco dcery lidské jso ženy nízkého původu. Některé rukopisy např. Filón, apokryfy atd, církevní otcové a skoro všichni moderní vykladači v tom vidí anděly. Zachycují tak skutečnost, že jde o setkání oblasti lidské s božskou. Používá se zde výraz Bené ha-elohím což nikdy neoznačuje lidi, ale anděly. dochází však k velmi nezřízenémy styku mezi nimi. Bůh se rozhoduje zasáhnout. Zdůrazňuje se zde, že člověk je jen tělo, doslovně “maso”. Pak se mluví o vzniku zrůd. Nefilím. tento kořen souvisí se slovem n-p-l, což označuje také pád. Tedy došlo k něčemu ohavnému k čemu přesně nelze vyložit. jistá je inspirce bájemi okolních národů. Myslel bych si tedy, že oni neandrtálci apod. jsou v období před potopou, udála-li se někdy. Tvrzení, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu může znamenat svobodného k činění dobra. hlavním aspektem by pro mě byla svoboda. A je tu problém. Bůh už musel vědět, jak bude člověk vypadat a hlavně jak bude vypadat jeho syn až sem přijde. Ale to je hluboká otázka a na toto pole bych se teď nechtěl pouštět.
“jsou v období před potopou, udála-li se někdy”
Ty pochybuješ o tom, že Bůh utopil kromě ryb a vodních ptáků, Noeho a jeho příbuzných vše živé? Koloušky, myšky,koťátka,babičky, dědečky, kojence, batolata, panny a panice, těhotné i bezdětné? O čem dalším pochybuješ?
Medea:
Alebo to nebola jedna tlupa, ale nesmrteľnou dušou bolo animované celé vtedajšie ľudstvo, aj neandertálci, aj homo erectus v pralesoch Jávy? A bolo to pred 100 000 rokmi? Nemohla animácia ľudstva prebehnúť pred 1 000 000 rokmi, keď sa na Zemi ponevierali len príslušníci homo erectus?
Jarda:
Biblické stvoření se odehrálo před 6425 lety, v 8 hod. a 36 min., jak vypočítali židovští rabíni.
Jirka:
A propo nikdo nikdy neřekl jak Adam a Eva vypadali. Předpokládáme, že jako my, ale co když to byli australopitékové? Uznávám, že to může vypadat jako moje zoufalá snaha absorbovat evoluci do biblického vyprávění, ale proč by tomu tak být nemohlo? Takže před potopou se to nějak pokazilo. Čteme o setkávání (J: Přímo o souložení) dcer lidských se syny božskými. Kdo to byl? Staří rabíni i novodobá židovská exegeze tvrdí, že “synové božští” jsou potomci urozených a mocných, zatímco dcery lidské jsou ženy nízkého původu. Některé rukopisy např. Filón, apokryfy atd., církevní otcové a skoro všichni moderní vykladači v tom vidí anděly.
Jarda:
Erich v. Daniken v nich vidí astronauty. A když si přečteš jeho vysvětlení/hypotézu, užasneš, jak mu všechno do sebe logicky zapadá. Zvláště, když nepracuje výhradně s biblickými texty jako Židé a křesťané, ale bere v potaz všechny starověké mýty které měl k dispozici.
I my se zde bavíme výhradně o Bibli, zatímco před ní i souběžně s ní bylo a rozvíjelo se hafo mýtů (= s historických záznamů?).