Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
jack:
Jirko,Bible nedává smysl ani dohromady a ani po částech.
protestant:
Na to je známé přísloví: “podle sebe soudím tebe” 🙂
Jirka says:
January 15, 2013 at 8:47 pm
Ano to je jedno z hlavních poselství Bible: “nebojte se”. Zvlášť denešní doba by to potřebovala.
jack:
Tak přece!! A když jsem psal,že jste všichni věřící podělaní strachem a víra vás má upokojit,tak jste se vztekal!
jack:
S tím souhlasím,tedy s tím,že bez vesmíru bychom zde nebyli,ale to je ateistický názor
protestant:
Co je na něm ATEISTICKÉHO? Kde je v té větě vyloučen Bůh?
jack:
Tak přece!! A když jsem psal,že jste všichni věřící podělaní strachem a víra vás má upokojit,tak jste se vztekal!
protestant:
Že by převážná většina Čechů byli věřící? 🙂
protestant:
Vy si připadáte POKORNÝ ?
jack:
Napsal jsem z tohoto pohledu,tedy z pohledu výjmečnosti,ano. Nepřipadám si jako něco výjmečného z pohledu existence vesmíru. Nedomnívám se,že ten skoro nepochopitelně obrovský vesmír,existuje pouze kvůli lidem na této planetě!
protestant says:
January 15, 2013 at 10:50 pm
to jack:
“Odlišné” nezanamená, že “nemá nic společného” 🙂
jack:
Mě je celkem jedno,co si vy představujete pod pojmem “nemá nic společného”.
Já se ztotožňuji s tím článkem.
Tedy:”Máme za to, že intuitivní PŘESVĚDČENÍ O ROZDÍLU mezi náboženstvím a uměním se nám PODAŘILO POTVRDIT pomocí estetické teorie, která rozlišuje mezi dvěma znakovými funkcemi – estetickou a náboženskou.JSME PŘESVĚDČENI O TOM,ŽE NEODLIŠOVÁNÍ UMĚNÍ OD NÁBOŽENSTVÍ,ŠKODÍ JAK OBLASTI UMĚNÍ,KTERÉMU JE PŘIKLÁDÁN VĚTŠÍ ÚKOL,NEŽ JAKÝ MŮŽE PLNIT,TAK NÁBOŽENSTVÍ,KTERÉMU JE NAOPAK UPÍRÁNA JEHO VÝLUČNOST DANÁ PŘEDEVŠÍM JEHO NADPŘIROZENÝM PŮVODEM!”
Jestli tedy aspoň trochu chápete význam textu,tak by jste příště měl tyto dva pojmy ODLIŠOVAT! Máte to v tom textu zvýrazněné. Více už pro vás nemohu udělat!
protestant says:
January 15, 2013 at 10:51 pm
jack says:
January 15, 2013 at 10:49 pm
protestant:
Ale kdepak. To je jen o našem pohledu na Boha. Ne o Bohu. Musíte rozlišovat meziskutečností a lidským pohledem na ni.
jack:
Oni existují nějaké “skutečnosti” o Bohu a mimo to lidský pohled na Boha?
A kdo zná ty skutečnosti? Vy?
protestant:
To jste ale jen potvrdil mé tvrzení. Opravdu jste to chtěl?
jack:
???
Chtěl co?
Já jsem vám dal otázku. Oni existují nějaké “skutečnosti” o Bohu a mimo to lidský pohled na Boha?
A kdo zná ty skutečnosti? Vy?
protestant says:
January 15, 2013 at 10:53 pm
jack:
Jirko,Bible nedává smysl ani dohromady a ani po částech.
protestant:
Na to je známé přísloví: “podle sebe soudím tebe” 🙂
jack:
Mohl jste vysvětlit v jakém vzahu je toto přísloví k mému vyjádření?
Já bych toto přísloví tedy použil v jiném případě. Například kdybych napsal,že všichni lidé kradou. Ale vy mi to určitě vysvětlíte! 🙁
protestant says:
January 15, 2013 at 10:56 pm
jack:
S tím souhlasím,tedy s tím,že bez vesmíru bychom zde nebyli,ale to je ateistický názor
protestant:
Co je na něm ATEISTICKÉHO? Kde je v té větě vyloučen Bůh?
jack:
V té větě není vyloučen žádný bůh a ani milióny jiných bytostí,ale v té větě také není žádný bůh a žádná bytost zmíněna! Proč by měl tedy někdo z nějakou bytostí počítat a hlavně z jakou?
protestant says:
January 15, 2013 at 10:58 pm
jack:
Tak přece!! A když jsem psal,že jste všichni věřící podělaní strachem a víra vás má upokojit,tak jste se vztekal!
protestant:
Že by převážná většina Čechů byli věřící? 🙂
jack:
Zase nějaké křesťanské vyvozování???
Medea:
Jirka, mal by si sa rozhodnúť, či budeš veriť v existenciu nejakej pravekej rajskej idyly alebo dáš prednosť evolučnému pohľadu 😉 Z hľadiska evolučnej teórie totiž raj na Zemi nikdy neexistoval, práve naopak, existencia infekcií, parazitov a predátorov, nepretržitý kolobeh bolesti, utrpenia a smrti je odvekým stavom pozemskej biosféry.
Jarda:
To samozřejmě nemohou popřít, a ani nepopírají, ani věřící, vyjma těch, které popsal Michal. Jen bylo nutno Bibli “nově vyložit”, jak to definoval JP II. Pak je samozřejmě možno tvrdit cokoliv, a vždy budou biblické texty v souladu s vědeckým poznáním.
Bylo by ovšem velice zajímavé, kdyby někdy byla přijata jiná hypotéza o vzniku našeho Vesmíru než je momentálně Velký třesk. Takové hypotézy se objevují, protože s Velkým třeskem jsou také spojeny velké problémy. Věda by to samozřejmě ustála, zajímavé by bylo, jak by biblické texty byly nově vyloženy.
Jen pro zajímavost, před nějakými 150 lety věřící tvrdili, a setkal jsem se s tím i nyní, že protože zvířata nemají duši, necítí ani bolest. A jestliže při vivisexi sebou cukají a ječí, není to tím, že by je něco bolelo, ale jedná se pouze o mechanickou reakci nervů.
jack says:
January 15, 2013 at 10:27 pm
protestant says:
January 15, 2013 at 2:42 pm
Bez vesmíru bychom zde nebyli a tak bychom pochopitelně nemohli být spaseni…. 🙂
jack:
S tím souhlasím,tedy s tím,že bez vesmíru bychom zde nebyli,ale to je ateistický názor.
Nechtěl jste napsat,že bez Boha bychom tu nebyli?
Co je to s vámi, stáváte se ateistou nebo už ani nechápete co sám píšete?
Jarda:
Není jistě náhodou, že sv. Duchyně “našeptávala” svatopiscům, že Země je mladá a malá. Ke spáse člověka přece Všemohoucí Pán Bůh nepotřebuje nekonečný Vesmír. Nehledě na to, že sv. Duchyně svatopiscům vnukávala, že nad nebeskou klenbou je nebe. A když je Vesmír nekonečný, není to nebe jaksi kam dát. Teologové to vyřešili, nebe prý je jen duchovní “prostor”. Jenže do toho “duchovna” už Pán Bůh vzal hmotná těla Henocha, Eliáše, ty dokonce živé, a P. Marie.
S.V.H.:
Šutr možná nepřiletí, ale každopádně se Slunce postupně změní v rudého obra a následně v bílého trpaslíka. A to bude náš konec (samozřejmě pokud do té doby nenajdeme způsob, jak se tomu vyhnout). Vesmír bude ale existovat dál.
Slunce se změní v červeného obra za 5 mld let. Ale život na Zemi zanikne dříve. Jak Slunce stárne, zvyšuje svůj zářivý výkon. Už za 1 mld. let bude svítit tak, že voda v oceánech se vypaří.
Jarda:
Takže bakterie a všelijaké ty “breberky” byly už v Ráji a tam se živily trávou? Podobně jako šelmy a draví ptáci? Nebo je Dobrotivý Pán Bůh stvořil až později, aby si Adam a Eva ten svůj “pád” pořádně vyžrali?
Myslím, že v ráji mohly breberky být, ale víme, že tam nikdo neumíral, tudíž prostě na lidi ani zvířata nemohly….:-)
Pozorovatel: V ráji musely být breberky alespoň v trávicím traktu zvířat a lidí, ponevadž jsou zapotřebí ke zpracování potravy.
jack:
Jirko,Bible nedává smysl ani dohromady a ani po částech. To je prostě fakt,který si věřící NECHCE uvědomit,protože by se tím celá víra vycházející z této knihy zhroutila!!
Bible dává smysl. Ať to byl Noe, nebo Abraham, nebo Mojžíš, nebo apoštolové – Bůh chce po člověku kompletní odevzdání svého života. Je to však těžké, protože ze svých vlastních sil to člověk nedokáže splnit. Aby člověk pochopil Bibli – musí mu otevřít oči Bůh a aby člověk mohl žít podle Bible – musí ho uschopnit rovněž Bůh. Je zcela vyloučené, aby někdo ze svých vlastních sil se “dozkoumal” k víře. Oči otevírá Bůh a jen tomu, komu chce a v čase, kdy určí.
to Pozorovatel: Receno natvrdo, ano je to tak.
Jirko, zareagoval jsi na tenhle můj příspěvek z včerejšího pozdního večera?
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-112/#comment-52261
A Pozorovateli, Vy byste se k němu mohl také vyjádřit.
@Pozorovatel:
Mimochodem, na ulici a v zimě se usazeniny řeší docela blbě, ale jak je to podle Vás s tou celosvětovou potopou? Věříte, Pozorovateli, že
1) nastala, tak jak je líčena v Bibli, a fosilní záznam je pozůstatkem po ní – tedy o ní máme naprosto jasné doklady
2) nebo nastala, avšak ve fosilním záznamu po ní z nějakého důvodu nezůstala stopa (Bůh ji odstranil?)?
a nebo 3) žádná potopa světa, tak jak byla líčena v Bibli, nikdy nenastala?
@Pozorovatel:
Píšete: “Bůh chce po člověku kompletní odevzdání svého života.”
Hm – Bůh tedy člověku něco dal, avšak chce, aby mu to zase “kompletně odevzdal”. Dal mu to tedy doopravdy?
jack:
V té větě není vyloučen žádný bůh a ani milióny jiných bytostí,ale v té větě také není žádný bůh a žádná bytost zmíněna! Proč by měl tedy někdo z nějakou bytostí počítat a hlavně z jakou?
protestant:
Ateismus je vyloučení Boha, ne nezmínění Boha.