Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Medea says:
December 15, 2012 at 3:36 pm
Slávek: ”Neznám žádnou současnou vědeckou teorii, která by vysvětlila, proč se organismy vyvíjejí od jednoduchých ke složitějším …“
Slávek, neblázni, však evolučná teória to krásne vysvetľuje. Replikácia DNA predsa nie je bezchybný proces, ale objavujú sa pri ňom náhodné odchýlky od pôvodného vzoru – mutácie.
Jarda:
Je ještě i jiná věc. Na Oslu je dost článků o výzkumech, které dokazují, že do lidského genomu, samozřejmě i do zvířecího, jsou vnášeny části genomu virů, a že také, to je úplně fantastické, viry snad mohou do živočišných buněk vnášet geny nejen živočišné ale i z rostlin. Že to možné je, dokazuje i genové inženýrství.
Jarda: To s těmi rostlinami je trochu přehnané. Jako že hodně. Co vím, tak je poměrně velká bariéra bezi živočišnými a rostlinými viry.
Jinak jo, říká se tomu horizontální přenos. U nižších organismů je to velmi běžné.
U vyšších méně.
Stefan says:
December 15, 2012 at 9:22 pm
Chcem sa este vratit k holokaustu. Existuje kopa ludi, ktori ho prezili – napr. Soros, stari ludia vam budu tvrdit ako boli Zidia deportovani, existuju filmove dokumenty, a pri tom niektori budu drzo popierat, ze nieco take existovalo.
Jarda:
Pozor, o holokaustu se nesmějí vést ani vědecké diskuze. Jednou bylo “stanoveno” že zahynulo 6 miliónů Židů a o tom nikdo nesmí pochybovat. Dotyčný pán tvrdil, že nezahynulo 6 miliónů Židů, ale “jen” asi 4,5 miliónu. Že nebyli vyvražděni plánovitě, ale že umřeli následkem otrocké, vysilující práce a nedostatku jídla. Zpochybnil též existenci plynových komor a krematorií. To jsou ale PRAVDY o nichž se nesmějí vést ani vědecké, historické diskuze.
Osobní vzpomínka: Před léty jsem byl v Osvětimi. Otřesné místo. Viděl jsem tam hromady ženských vlasů, osobních potřeb, bot a já nevím, čeho všeho. Je to tam velmi depresivní. Kolega, zkušenější v historii neustále “rebeloval: “Kde jsou ty plynové komory, kde jsou ta krematoria?” a já si v duchu říkal – to mu nestačí, co tady vidí?
Doma jsem si našel stránky těch popíračů a jejich názory jsem porovnal s tím, co jsem viděl. Předně – tvrdili tam, že zpočátku před norimberským tribunálem vystoupili “očití” svědci kteří tvrdili, že Němci svezli Židy ve vlacích do podzemních nástupišť, kde lidi nahnali do bazénů s asi 0,5 m vody a s železným dnem a tam je zabili el. proudem. Pak se ta dna vynořila a el. proudem rozpálila, až všechny mrtvoly shořely. Když se prokázalo, že něco takového je nemožné, tito “očití” svědci zmizeli a objevili se noví, kteří svědčili o existenci plynových komor a krematorií. Jenže; kyanovodík, který měl být používán pro vraždění, tvoří s vápnem(ve stěnách) nerozpustnou sloučeninu, která nezmizí. Tato sloučenina nikdy v prostorách, které byly označeny jako plynové komory, nalezena nebyla. Naopak byla nalezena jinde, v místnosti, kde skutečně byli desinfikovány oděvy proti vším.
Ale jak už jsem napsal, o holokaustu se nesmí ani diskutovat natož pochybovat .
OK, zda sa, ze je to historia a ze je to ´chvalabohu´ za nami.
http://technet.idnes.cz/nejvetsi-cerna-dira-ve-stredu-galaxie-dwl-/veda.aspx?c=A121130_152955_veda_mla
Zajímavé! Černá díra o hmotnosti 17 miliard Sluncí, s poloměrem 11x vzdálenějším než Neptun (kdyby byla ve středu naší sluneční soustavy) – mazec 🙂
Je odpuštění správná věc? já myslím, že ano. Je to něco co jde proti naší zvířecí podsttě, která je založena na odplatě, na psychosomatické reakci. S odpuštěním by lidstvo mohlo mít šanci. Jinak budou rozpory pokračovat. je jedno, kdo tzv. konflikt vyprovokoval, tzv. “má pravdu” všude je spousta resentimentů viz např. Palestinci-Izraelci
http://zpravy.ihned.cz/#comm
SORRY…tady je správný odkaz
http://zpravy.ihned.cz/svet-usa/c1-58977510-deti-masakr-connecticut-usa-jmena-odpusteni
Porovnejte pasáž Lukáš 14:26 v seriózním překladu (např. KJV nebo NIV) a v Bibli21.
http://www.biblegateway.com/passage/?search=luke%2014:26&version=KJV
NIV, podobně i KJV:
“If anyone comes to me and does not hate father and mother, wife and children, brothers and sisters—yes, even their own life—such a person cannot be my disciple.”
Bible21:
„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.
Docela legrace 🙂 Českým překladatelům se asi zdálo, že by ten skutečný výrok stavěl Ježíše do nepříznivého světla, tak to klidně změnili… 🙂
PS. koukám že ČEP použil korektnějšího “zříci se” – ovšem i tak je to změna významu.
ad odpuštění: Podle mého názoru JAK KDY. Odpustit psychopatickému několikanásobnému vrahovi IMHO na místě není.
a je správně anglický překlad? hate může znamenat i nelpění
odpuštěn buď je nebo ne…člověk by měl odpustit i sám sobě i druhým;. bez ohledu na míru; možná by to znamenalo skutečnou psychologickou revoluci, odpoutání od pouhých psychosomatických reakcí na minulost
já s tím plně souhlasím…nelpět…lpění je základem utrpení…lpění na já, na vzhledu, na rodině, na všem…….ne to popírat ale být jaksi v proudu…nenechat se stále vláčet pamětí resp. minulostí
martiXXX: tak se zabij a mlč.
Proč bych se měl zabíjet?????..je vidět, že jsi závislý na zvířecích pudech
hmmm
když někomu odpustím, tak to neznamená, že to schvaluji; ale prostě je to fakt; změnit to nemůžu a když se pomstím /zvířecí psychosomatická reakce) tak nic nezměním; jen uspokojím své zvířecí pudy……a proč bych se měl dopouštět násilí proti sobě??????
Právě jsem se vrátil z vánočních trhů v Brně, a mimo jiné mě tam zaujal jeden pán 🙂 Měl přes ramena ceduli.
Na zádech měl napsáno: Soudný den se blíží
a zepředu měl napsáno: Jedině Ježíš tě může zachránit
V obchodě mě pak napadlo, že bych s ním mohl pokecat, ale už jsem ho nenašel 🙂 Škoda!
Citujem autora:
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Ak Vám teda rozumiem, zastávate názor, že čas ako fyzikálna veličina je tu stále a bola aj pred BigBangom?
Michal, nechápem, prečo citujete Bibliu21. Nie je autorizovaná.
martiXXX
Princíp odpustenia v zásade schvaľujú všetci inteligentní ľudia a je vo výzbroji aj ateistických psychológov a psychiatrov. Túžba po pomste človeka zotročí vlastným hnevom. Dôsledky môžu byť tragické ako pre človeka opantaného túžbou po odplate tak aj pre jeho okolie.
A kolotoč vraždenia sa točí ďalej…
TvojOponente, v tom článku připouštím, že může být víc na sobě nezávislých časů. Náš Vesmír může mít svůj, který třeba před velkým třeskem nemusel plynout – a Bůh může mít svůj. Tvrdím ale, že osoba, která myslí, něco chce, a nějak jedná, a která přitom existuje mimo (jakýkoliv!) čas, je nonsens.