Pár poznámek k osobnímu bohu

Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.

Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.

***

Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).

Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.

Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?

Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.

Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.

***

Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.

Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.

POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?

***

Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.

Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.

Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.

Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.

Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.

Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?

***

Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.

Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.

O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.

Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.

***

Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.

Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.

Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.

***

Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.

I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.

3,150 thoughts on “Pár poznámek k osobnímu bohu

  1. martiXXX

    Z mého úhlu pohledu když umřu já, umře celé lidstvo. nemám potřebu mít děti nebo snít o kariéře jakéhosi Lidstva mířícího k nebesům. K čemu by mi to bylo? Mám rozum a nejsem už pudově naprogramován jako zvíře, které má potomstvo a svůj druh jako nejdůležitější úkol prostřednictvím primitivních pudů a instinktů. Ty pudy mohu vybouřit aniž zplodím dítě.

  2. Medea

    Pavol vyrastal a pôsobil pohanskom prostredí. Zažil extatickú víziu kozmického Krista a trochu to s tou adoráciou prehnal, ale posmrtné tituly sa udeľujú ľahko, zvlášť, keď človek žije a pôsobí v polyteistickom prostredí.

    Ale Pavol nestotožňoval Ježiša s Bohom:

    “Ale chcem, aby ste vedeli, že hlavou každého muža je Kristus, hlavou ženy je však muž a hlavou Krista je Boh.(1 Kor 11:3)

    “Pravda, každý, keď príde rad na neho: ako prvotina Kristus, potom pri Jeho príchode tí, čo sú Kristovi, a potom bude koniec, keď odovzdá kráľovstvo Bohu a Otcovi, keď už zničil každé kniežatstvo, každú mocnosť a moc. Lebo On musí kraľovať, dokiaľ Mu nepoloží pod nohy všetkých nepriateľov. Ako posledný nepriateľ zničená bude smrť; veď všetko Jemu poddal pod nohy. Keď však hovorí, že všetko je poddané, je jasné, že všetko okrem Toho, ktorý Jemu všetko poddal. A keď Jemu všetko bude poddané, vtedy aj sám Syn poddá sa Tomu, ktorý Jemu všetko poddal, aby Boh bol všetko vo všetkom.” (1 Kor 15:23-28)

    Inak prví kresťania boli hlavne žido-kresťania. Pavlovské kresťanstvo sa stalo dominantným prúdom až po páde Jeruzalema a vyhnaní kresťanov zo synagóg.

  3. martiXXX

    Colombo: je mi líto, proč tak dramaticky klesá porodnost ve vyspělých zemích ve srovnání s minulostí?

  4. Colombo

    martiXXX: kolik je ti let?

    je mi líto, proč tak dramaticky klesá porodnost ve vyspělých zemích ve srovnání s minulostí?
    Říká ti něco r stratégové a K stratégové? (poradím, r a K jsou parametry Verhulstovy rovnice/modelu)

  5. martiXXX

    Já jen říkám, že dneska lidi mohou vybít své pudy kontrolovaně – především chlapi – porno, prostituce, antikoncepce. A je řada lidí, kteří nechtějí děti. ti ostatní mají tak jedno, max. 2. Existují výjimky. Nemluvím o rozvojovém světě.

  6. Medea

    Martix, tá pôrodnosť je OK. Ľudí je už priveľa. S dnešnými primitívnymi technológiami Zem veľa ľudí neuživí. Keď prebehnú bio-, nano-, robo- technologické revolúcie, potom nech sa ľudstvo veselo namnoží, pokiaľ bude chcieť, ale zatiaľ nech to nepreháňa 🙂

  7. Čestmír Berka

    Hahaha, you are sweat. Say it again.

    “sweat” je pot, ne? Nemělo to být “sweet” – sladký?

    Jinak- pomalu na nás s angličtinou- sice jí vládnu lépe, než matematikou.. 😀 V originále jsem něco schopen přečíst, ale mluvenému slovu rozumím, jen když je to “pidgin” 😀
    Taky cizí slova jsou docela překážkou pro staršího maturanta- třeba “ontologický” si vždycky vygoogluju, co znamená, ale pak zase zapomenu a pak jsem mrzutý, když na to slovo narazím znovu 🙁 . Nicméně chápu, že jednoslovný cizí termín se často česky nevyskytuje…

  8. Michal Post author

    Médeo, ale můžeš si připsat bod 😉 Přesvědčila jsi mě, že Ježíšovi učedníci (jakož i další první křesťané) mohli Ježíše začít považovat za apokalyptickou postavu. 😉

    Ještě si to ale promyslím.

  9. Stefan

    Chcem sa ta spytat preco sa vlastne nezucastnis regresnej terapie? Myslim, ze tato vec by ti dala nove zaujimave podnety. Ked si budes len citat knihy a hladat v nich rozne nazory tie spracovavat a na zaklade nich si vytvarat svetonazor tak tento sposob poznavanie je neuplny. Tu sa vlastne len pohybujes po ceste, ktoru ti pod nohami rozprestiera niekto iny. Mozes takto stravit cely zivot, aby si potom videl, ze to bola slepa ulica.

  10. Colombo

    Čestmír: jaj, sry, moje chyba.

    Tak to dopadá, když tam chci napsat tři slova a neumím se mezi nima rozhodnout. Dycky z toho vyjde paskvil.

  11. Colombo

    Regresní terapie? To je to, kdy jsi v hypnóze a vymýšlíš si různé věci o tom, co si byl a co si dělal?

    Záležitost vyvolala značný odpor ze strany vědeckých psychiatrických i skeptických organizací (významnou roli hrála skeptická psychiatrička E. Loftusová), kterým se podařilo dokázat, že vzpomínky pacientů na sexuální zneužívání byly jen konfabulacemi, vzniklými na podkladě sugestivního působení psychoterapeutů a že šlo tedy o vzpomínky falešné. Mluví se proto o syndromu falešných vzpomínek.

  12. Stefan

    Vsetko, co niekto povie sa da nejako spochybnit. To je normalne. Ludia spochybnuju, ze Jezis zil, iny spochybnuju, ze zomrel na krizi. Jedni trdia, ze bol zenaty, iny zas ze nie atd. Mnohi historici napr. spochybnuju holokaust. Asi pred piatimi rokmi (neviem to presne) siel jeden kvoli tomu za mreze. Opakujem: Ak niekto povie nejake tvrdenie, vzdy pride niekto dalsi a povie: No dobre a nemyslis si, ze sa mylis a ze je to v skutocnosti takto?

  13. Colombo

    Stefan: možná proto my chytřejší nestavíme na tom, kdo co řekl, ale jaké jsou pro to důkazy?

  14. Stefan

    Chcem sa este vratit k holokaustu. Existuje kopa ludi, ktori ho prezili – napr. Soros, stari ludia vam budu tvrdit ako boli Zidia deportovani, existuju filmove dokumenty, a pri tom niektori budu drzo popierat, ze nieco take existovalo. Na tejto stranke som sa naucil, ze clovek moze stravit hodiny v diskusii s opacnou stranou a pritom nikto nezmeni svoje stanovisko. Je to velmi zaujimave.

  15. Michal Post author

    Stefane, to není tak úplně pravda, že tu nikdo nezmění své stanovisko. Tak třeba zrovna teď naposledy mě přesvědčila Médea, že Ježíšovi následovníci ho mohli začít považovat za apokalyptickou osobu, která bude soudit lidi.

    Obecně naprosto jednoznačně deklaruji svoji ochotu změnit názor, pokud by se ukázalo že tím směrem ukazují argumenty.

    A teď se ptám, Stefane: kdo z křesťanů je schopen říct něco podobného?

    Když se tedy baví dvě strany, a ani jedna z nich nezmění v průběhu dlouhodobé diskuze svůj názor, tak to vůbec nemusí znamenat, že postavení těch dvou stran je symetrické. Jedna z těch dvou stran si může svůj názor ponechávat proto, že cítí že ho má silně podložený, a ta druhá ho třeba prostě a jednoduše změnit NECHCE. Myslím, že přesně toto je případ naší diskuze.

    Zkus kouknout na můj článek asymetrie.

  16. Colombo

    Stefan: dycky najdeš někoho, kdo je blbec a fakta na něj neplatí. Imho, takových lidí je hromada a sebeklam je standardní lidskou vlastností.

Comments are closed.