Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
MartiXXX: taky si někdy myslím, že vy ateisté jste poněkud omezení 🙂
Zajímavé, říct to takhle paušálně… Mohu se zeptat, v čem jsem např. já omezený, ať mluvíme konkrétně? 😉
V čistě
estetickém postoji při poslechu konkrétního provedení [nějakého díla] vyposloucháváme
nějakým způsobem z jednotlivých zvuků nebo zvukových útvarů vyššího řádu č i s t é
hudební kvality či s o u b o r y [těchto] k v a l i t , jež se neváží na způsob reálné
existence. Posloucháme-li nějaké provedení, ale jsme-li přitom zaměřeni [„nastaveni“] na
samotné dílo, pak jakoby mimovolně pomíjíme individuální způsob existence konkrétních
zvuků, kterým právě nasloucháme, a z tohoto pro nás právě přítomného concretum [jakoby]
vylamujeme samotné dílo, vybudované z „nadindividuálních“ kvalit [kvalit, jež nejsou
individualizovány]: tutéž a jedinou Sonátu h moll v její „vlastní podstatě“.
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap4.pdf
Michal: podvědomá pudová reakce na níže uvedené?. Z druhé strany se to může??????
jack says:
December 6, 2012 at 3:22 pm
Ianvs says:
December 6, 2012 at 10:12 am
a k výše zmíněným trolům bych rád poznamenal, že čta jejich odpovědi, plně chápu filipa tvrdého a jeho “arogantní invektivy”. i on je jenom člověk a poslouchat stále dokola stejné nesmysly a pozorovat stále stejnou neochotu myslet, argumentovat a vzdělávat se je věru k zbláznění.
jack:
Musím s vámi souhlasit. I já musím často bojovat s nutkáním napsat,že je dotyčný idiot, a že v mateřské školce by diskuse dopadla asi na úrodnější půdu!
Užívám-li slovo „tón“ (a jeho odvozeniny), musím ovšem předem
zmínit, že se vyjadřuji nepřesně a že tóny ve smyslu hic et nunc znějících
i n d i v i d u á l n í c h , v čase probíhajících procesů nebo v čase trvajících předmětů – jež
tvoří součásti jednotlivých provedení – n e p a t ř í k samotnému hudebnímu dílu.
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap4.pdf
Řekněte mě ateisti silný důkaz, že neexistují jiné formy poznávání (např. vlastní pozornost k věcem – bdělost; intuice) kromě vědecké metody. Vědecká metoda je nutná v případě techniky a vědy. Ale okolo nás samozřejmě není jen technika a věda. Máte silný důkaz, že neexistuje něco vyššího (bez ohledu na to zda si to někdo myslí a někdo ne)? Máte silný důkaz, že náboženství, hlavně nedokonalé a pokřivené církevní náboženství není přeci jen odrazem něčeho hlubšího)? Lidi se rvali s kameny (např. Stonenhenge; pyramidy). Vysvětluje se to tím, že byli oklamáni. No, nevím.
Každý reálný předmět (věc, proces nebo událost) je především něčím, co existuje nebo se děje
v nějakém vymezeném čase a prostoru. Pokud p ř i c h á z í m d o s t y k u s nějakým
reálným předmětem, nachází se tento předmět zde a nyní, kde se nacházím já. Neboli to, co se
děje zde a nyní, je nějaké p r o v e d e n í [Chopinovy] Sonáty h moll – jestliže „já“ sám
hraji anebo naslouchám, ale nelze to vztáhnout na samotnou sonátu. A to bez ohledu na to, že
ono „zde“ je proměnlivé a že se může vztahovat stejně tak k prvnímu koncertnímu provedení
sonáty samotným Chopinem. A b y l a s n a d t e h d y s a m o t n á s o n á t a ?
A b y l a v s á l e , v n ě m ž ji Chopin „hrál“? Mělo by to snad znamenat, že
Sonáta h moll je „zde“? Kde? V pokoji či v klavíru, nebo nad ním, pod ním, vedle něj? A
jestliže je hrána současně, což se občas může stát, na deseti různých místech – je snad jedna a
tatáž sonáta současně na deseti místech? To je zjevně nesmysl. V samotném obsahu této
sonáty, v jejich jednotlivých akordech, melodiích, harmonických spojích atp. neexistují
ž á d n é vlastnosti nebo složky, které by nějakým způsobem určovaly její umístění
v reálném prostoru anebo by samy byly tímto umístěním. Neexistují, a z celé výstavby sonáty
vyplývá, že v ní ani nemohou existovat. Právě proto se nám zdá absurdní již samotná otázka,
kde se Sonáta h moll nalézá.
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap4.pdf
MartinXXX: IMHO každý kdo takové vyjádření použije, by si za ním měl stát a měl by si ho umět obhájit. Mimo to, nevšiml jsem si, že by Jack nebo Janus mluvili o všech věřících. A to, že v diskuzích se někdy vyskytují “diskuzní trollové” a nebo lidé (omlouvám se) hloupí, je přece fakt.
Ale tak já beru tvoje vyjádření “a z druhé strany se to může???” jako že si za tím cos napsal až tak nestojíš, pročež to neřešme 🙂
martiXXX says:
December 6, 2012 at 12:14 pm
Vždy záleží na tom, jak definujeme co je pravda. Moc dobře nechápu bezmeznou víru třeba v Occamovu břitvu. Ano v řadě případů funguje ale jaký je důkaz či důvod, aby někdy nefungovala? Vědci věří v axiomata, je to víra. protože o nich nic neví. Neví proč existuje něco a ne nic; neví cobylo tím nečasovým okamžikem před velkým třeskem a proč z toho nečasí vznikl čas, neví toho strašnou spoustu. A na těchto axiomatech se vystaví empirická věda. Jistě funguje to. Ale pak dojde třeba ke změně pradigmatu a zjistí se, že to bylo pouze přibližné poznání a že se na to musíme dívat v jiných souvislostech. Např gravitační zákon; pak se zjistilo, že daleko přesnější a fundamentálnější je třeba kvantová teorie, z které gravitační zákon vyrůstá.
jack:
Ale o tom to je. Nejde o to tvrdit,že teď znám absolutní pravdu,jde o to,že v tuto chvíli mého poznání MÁM DŮVOD tvrdit,že pravda vypadá tak či onak. A tam kde žádný DŮVOD nemám,musím říci NEVÍM JAKÁ JE PRAVDA.Kdyby byly DŮVODY tvrdit,že existuje Bůh,tak jsem první,který tuto pravdu bude zastávat.
Zatím žádné důvody NEEXISTUJÍ,až budou existovat,tak rád změním názor!
Pro vaše názory jste nám také nepředložil žádné opodstatnění!!
MartiXXX: Řekněte mě ateisti silný důkaz, že neexistují jiné formy poznávání (např. vlastní pozornost k věcem – bdělost; intuice) kromě vědecké metody.
Ale jasně že existují, vždyť to nikdo nepopírá. I ta intuice MŮŽE vést ke správnému výsledku. Koneckonců, i úplná náhoda může vést ke správnému výsledku – např. když si někdo vsadí a vyhraje.
Ale u každé té metody poznávání se můžeme, A MĚLI BYCHOM se ptát po její spolehlivosti. Jak často je úspěšná, a jak často selhává?
Na čem se tedy shodneme: na tom, že je třeba rozlišovat mezi Chopinovou Sonátou h moll a
mezi jejími mnoha jednotlivými provedeními, anebo také na tom, že toto rozlišení není
zásadní?
Podrobnější uvažování nad tímto problémem nás vede k přesvědčení, že toto rozlišení je třeba
považovat za správné […] neboli je třeba přijmout e x i s t e n c i hudebního díla (např.
Sonáty h moll) i jeho jednotlivých provedení. Jde hlavně o to, že t o n e n í j e d n o a
t o t é ž , a to i kdyby by mělo obojí být pouhou fikcí.
O tom, že hudební dílo a jeho jednotlivá provedení nejsou jedno a totéž, svědčí fakt, že soudy,
které jsou pravdivé o jednotlivých provedeních, nejsou pravdivé ve vztahu k samotnému
hudebnímu dílu – a naopak […]
Jinými slovy: Můžeme poukázat na takové rysy jednotlivých provedení Chopinovy Sonáty
h moll, které nenáležejí oné sonátě a naopak – na takové rys sonáty, které neplatí pro její
provedení.
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap1.pdf
Žádné hudební dílo není ve svém vzniku a trvání podmíněno oněmi reálnými procesy, jež
zakládají jeho jednotlivá provedení, tzn. např. údery prstů do klaviatury atp. Příčinou jeho
vzniku jsou zcela j i n é psychofyzické procesy, tj. tvůrčí procesy umělce, které se vůbec
nemusí realizovat při nějaké efektní hře na nějakém hudebním nástroji.
http://musicology.ff.cuni.cz/pdf/gabrielova/Ingarden_kap1.pdf
Protestant: ”Jak víte, že vedlejší? Co když je to hlavní produkt evoluce? Možná jen věříte , že je to vedlejší produkt.“
Martix, sa pýtal na môj názor a ja som mu ho povedala.
Sklon napodobňovať dospelých a schopnosť učiť sa sú mimoriadne dôležité, to je zrejmé, ale aký biologický úžitok, by mal mať človek z náboženskej indoktrinácie? Nevidím, žiaden biologický dôvod prečo, by práve prijímanie náboženských zvyklostí od dospelých, malo byť zabezpečované nejakým špeciálnym biologickým mechanizmom, dokonca “hlavním produktem evoluce” slúžiacim na náboženskú indoktrináciu. Podľa mňa mechanizmy, ktoré zabezpečujú učenie a napodobňovanie, jednoducho nerozlišujú religiózne informácie od nereligióznych, teda prípadné prijatie náboženstva, je len vedľajší produkt fungovania týchto mechanizmov.
to Medea:
http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/nabozenstvi-a-veda-jako-evolucni-vyhoda
Tie základné mechanizmy jednoducho zabezpečia prijatie akýchkoľvek informácií, ktoré sú vyhodnotené ako dôležité.
to Medea:
…Vypadá to, že být náboženský je pro člověka výhodné.
Ano. Když se zamýšlíme nad tím, co je příčinou rozšíření a trvalosti náboženské víry, nesmíme zapomenout na možnost jejího genetického zakotvení. Je to pravděpodobné, protože věřícím, resp. skupině věřících lidí může zvyšovat evoluční zdatnost. Je to logická představa už proto, že všechny sociální projevy, tedy i spiritualita a religiozita, mají jak složku kulturní, tak i genetickou, tedy že se na nich oba druhy evoluce podílejí.
Spolu s některými vědci je možné říci, že náboženská víra mění vědomí i chování člověka v těchto směrech: podporuje pochopení a výklad světa; může umožňovat rychlou orientaci a intuitivní rozhodování v racionálně neřešitelných situacích; zprostředkovává pocit bezpečí a redukuje vnímání bolesti; napomáhá k vytváření společných mýtů i morálního systému, tedy autority, která posiluje vlastní skupinu a vede ke kooperativnímu jednání; a udržuje tradiční hodnoty a instituce. Všechny uvedené faktory nepochybně mohly představovat evoluční výhodu a mohly vést vedly jak k individuální tak i skupinové selekci…
http://www.dingir.cz/nabozenstvi_nepotrebuje_kazdy.shtml
Colombo, Ty si odborník na evolúciu, poznáš nejaké zaujímavé evolučné teórie vysvetľujúce vznik religiozity?
protestant says:
December 6, 2012 at 3:15 pm
Tedy shrnuto – první fuga z Umění fugy zahraná na cokoliv – od klavíru, přes smyčcové kvarteto, přes varhany až po kytary či hřebeny s papírem – to je pořád Bachovo Umění fugy. 🙂
jack:
To jste si ale zvolil špatný příklad.
Dílo bylo dlouho považováno za teoretickou práci, určenou pouze ke studiu. Vědecké spory se tedy týkaly nejprve otázky, zda je vůbec možné Umění fugy provést, a dále zejména instrumentace, pořadí a autenticity jednotlivých částí cyklu a také problému, zda a jak rekonstruovat závěrečnou Fugu a 3 soggetti, před jejímž dokončením Bach zemřel.
U hudebních děl zpravidla skladatel velice pečlivě vybírá a určuje které hudební nástroje mají hrát a co přesně mají hrát.
Jste jako malé dítě. Plácnete nějaký nesmysl a než aby jste uznal chybu,tak jste schopný to dovézt až do stupidní absurdity. Vy klidně poslouchejte Bacha z telefonu a všechny ostatní,kteří hledají kvalitu hudební reprodukce považujte za primitivy,jak jste nazval mě!
jack says:
Vy klidně poslouchejte Bacha z telefonu a všechny ostatní,kteří hledají kvalitu hudební reprodukce považujte za primitivy,jak jste nazval mě!
protestant:
Tak dokažte že nejste a že dokážete rozlišovat mezi kvalitou hudební reprodukce, kvalitou hudebního provedení, a kvalitou hudby. 🙂
protestant:
Zní odlišně, ale z hlediska hudby jsou zapsány naprosto stejně. Jednočárkované a na varhanách či houslích je pořád jednočárkované a, přestože na houslích má mnohem více vyšších harmonických.
Z hudebního hlediska jede o jeden a tentýž tón.
jack:
Proto je každá hudební osnova přiřazena konkrétnímu hudebnímu nástroji.
Možná že právě v konkrétním přiřazení toho co má hrát konkrétní hudební nástroj je velikost hudebního skladatele a “velikost” hudebního díla. Ale váš názor celkem chápu,kdybych posluchal hudbu na mobilu,tak bych asi blábolil stejně! 🙂
martiXXX says:
December 6, 2012 at 3:25 pm
jack: taky si někdy myslím, že vy ateisté jste poněkud omezení 🙂
jack:
Rozdím mezi námi a vámi je v tom,že ateisté dokáží svůj názor (na omezenost věřících) logicky doložit.
Vy jste to ještě nedokázal a to jsem vás o to už 2x žádal!!