Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Fundamentalismus je v USA poměrně silně zastoupen. Je to dané asi i historickým pozadím a tradicí. Modli se a pracuj. Můj děda byl přesvědčený katolík, za komunistů byl zavřený jako kulak. Extrémně pracovitý člověk se silným katolickým pozadím. Já jsem byl spíš takový buřič, nechtěl jsem chodit do kostela, nebavilo mě to.
medea je to možné ale je jasné, že gravitace vyrůstá z fundamentálních přesnějších zákonů.
Tím chci říci, že fundamentalismus možná hodně souvisí se silným vztahem k tradici, rodině, k místu narození apod. Konzervativní záležitost.
Martix, ja hovorím o existujúcich platných teóriách. V súčasnosti žiadna platná kvantová teória gravitácie neexistuje.
MartiXXX: ”Vědci věří v axiomata, je to víra. protože o nich nic neví.“
Už som o tom písala. Celé ľudské poznanie má podmienečný charakter, teda dalo by sa vyjadriť schémou: “Ak je splnené to a to, tak potom platí to a to”.
MartiXXX: ”Vědci věří v axiomata, je to víra“
Môžu veriť, ale nemusia, stačí keď ich budú predpokladať.
Viera vo vedu, v jej silu a oprávnenosť, sa však má o čo oprieť. Takáto viera je masívne empiricky podložená a to nielen laboratórnymi experimentami a vedeckými pozorovaniami, žijeme predsa vo svete vedecko-technických artefaktov, ktoré pred 500 rokmi vôbec neexistovali: ľudia úspešne používajú počítač, internet, mobilný telefón, TV, auto, elektrinu, … a používaním týchto vecí si každodenne overujú silu a funkčnosť vedy.
Medea says:
Môžu veriť, ale nemusia, stačí keď ich budú predpokladať.
protestant:
V tom není rozdíl.
medea – já jsem někde řekl, že je mé pojetí náboženství proti vědě? Používám notebook, internet, programy, smartphone, mám zájem o techniku a vědu. Co to vůbec máte za paranoii, že náboženství je proti vědě? V mém pojetí vůbec ne. Myslím, že i fundamentalisté rádi používají technické výdobytky. Nemluvím o kreacionistech. Věda a technika je nástroj lidské psychiky k jakémusi ovládání světa za účelem pohodlnějšího života a za účelem uspokojení zvídavosti. Nevěřím ale tomu, že lidská psychika je odlišná velmi výrazně od zvířat. Není. Je geneticky podmíněná, překrytá mírně rozumem, který nakonec stejně často poslední slovo nemá. Jak je tedy podle vás možné, že lidstvo stále tolik podléhá organizovanému náboženství? Je to nějaký psychický úkaz z hlediska evoluce? Lidstvo je díky technice pohodlnější, uhlazenější ale strach se nepodařilo a nepodaří vymítit.
Příklad toho, co nám nadělila evoluce je strach. Bojíme třeba zkoušky, že nás opustí partner či dítě, že nás propustí z práce, že onemocníme, že zemřeme, že se budeme nudit, že nebudeme mít peníze a halda dalších věcí. To je zvířecí dědictví. proč nepřemýšlíme zcela racionálně a ovládá nás zvířecí dědictví nervozity, studu, strachu, stresu. Proč stále dokola přežvykujeme program strachu v hlavě což se projevuje i psychosomaticky, atd. Za zvířecí éry se problémy řešily okamžitou akcí, pak napětí opadlo. Dneska se neadekvátně prodlužuje naše strachová reakce (nervozita, stres, nutkavé přemýšlení o problému, atd.) protože přemýšlíme v čase. Což zvířata z hlediska strachu nedělají, pro ně je strch aktuální a pak se rychle uvolní a nepřežvykují to v hlavě.
…a spojení racionálního myšlení (tedy myšlení v čase) a podvědomé pudové reakce strachu na všech úrovních (což je zvířecí dědictví) je nepřekonatelná kombinace.. Myslím, že se subjektivně cítíme hůře než zvířata i přes veškeré pohodlí a technický či vědecký pokrok
příroda zkusila nový nástroj myšlení ale není zdaleka vyladěný s naší celkovou psychosomatickou existencí, která je stále navázána na zvířata a na svět bez myšlení založený na pudech
Medea: ”Môžu veriť, ale nemusia, stačí keď ich budú predpokladať.“
Protestant: ”V tom není rozdíl.“
Keď hovorím o predpokladaní vo vede, myslím tým logické vychádzanie z nejakej množiny predpokladov. Ja môžem logicky správne vyvodzovať svoje závery z nejakej množiny predpokladov, bez ohľadu na to, či týmto predpokladom verím alebo neverím.
MartiXXX: ”Jak je tedy podle vás možné, že lidstvo stále tolik podléhá organizovanému náboženství? Je to nějaký psychický úkaz z hlediska evoluce?“
Myslím, že je to spôsobené hlavne náboženskou indoktrináciou detí.
MartiXXX: ”Je to nějaký psychický úkaz z hlediska evoluce?“
Deti sa učia a napodobňujú dospelých a toto učenie a napodobňovanie je biologicky podmienené, teda povedala, by som, že náchylnosť k náboženskej indoktrinácií v detstve, je vedľajším produktom evolúcie.
martiXXX says:
December 5, 2012 at 9:15 pm
Racionálně popsat svůj názor na svět? Poznání je zoufale omezené, především z psychologického hlediska vidíme jen povrch jen kůži světa, vše podstatné je pod tím povrchem. Vidíme jenom záblesky, ne celek. Vidím, že čím více se pozná nejen z psychologického hlediska, tak se zjišťuje teprve o kolik víc toho neznáme. Svět se stále rozestupuje. Příklad: teoretická fyzika- pevné atomy, pak kvantovky, pak struny, pak M-brány, x rozměrů, čím dál složitější. A přeci musíme být součástí komplexního světa jako celku. To co neznáme je okolo nás (je toho mnohem více než to co známe) a žijeme v tom a s tím. Elektřina, černé díry, struny, 11 rozměrů, temná energie, higgsův boson,…………to vše i dříve existovalo, aniž o tom lidé věděli. Existuje jak to vypadá nekonečno věcí o kterých nevíme.
Je to můj světonázor, že poznání je drtivě omezené. Prakticky neexistuje. Nyslím relativně vůči tomu co neznáme.
jack:
Marti,pořád nechápu logiku vašeho vyvozování. Z toho co jste právě napsal mohu pouze vyvodit,že jsme tedy ještě spoustu věcí nepoznali a spoustu věcí nevíme!!
Ale nechápu,jak se z těchto informací dostanete k nadpřirozené bytosti!!!
Medea says:
Deti sa učia a napodobňujú dospelých a toto učenie a napodobňovanie je biologicky podmienené, teda povedala, by som, že náchylnosť k náboženskej indoktrinácií v detstve, je vedľajším produktom evolúcie.
protestant:
Jak víte, že vedlejší? Co když je to hlavní produkt evoluce? Možná jen věříte , že je to vedlejší produkt.
protestant:
Co to proboha blábolíte? Tón není tvořen kmitočtovým rozsahem, ale jeho konkrétním kmitočtem.
například tón a1, tedy ton a v jednočárkované oktávě je 440 Hz. Nejvyšší tóny, které se ve skladbách používají mají zhruba kolem 3kHz.
jack:
Tak to je mi líto,ale nemáte vůbec ponětí o čem píšete. I váš Bach psal svou hudbu,která měla být prezentována pomocí jasně daných hudebních nástrojů. Ale hudební nástroje nehrají pouze váš základní tón,ale přidávají k němu ještě tzv.tón alikvotní,ten způsobuje tzv.barvu tónu. Proto zní vaše a1 na každém hudebním nástroji odlišně. Tyto rozdíly se snaží do reprodukce přenést konstruktéři audio soustav,což je velmi náročné.
Jestli posloucháte svého oblíbeného Bacha z mobilního telefonu,tak o moc přicházíte,protože rozebíráte jinou hudbu než kterou Bach složil. To co složil totiž v takovém případě vůbec neslyšíte!!!
A k vašemu názoru,že dobrá hudba nemusí být vůbec hrána,že stačí když je napsaná.
To už je velká hovadina i na vás. Vy si klidně “vnímejte” hudbu tím,že si ji předčítáte z notové osnovy a “přehráváte” si ji v hlavě,ale většina lidí toto nedokáže a hudbu prostě poslouchá. A já se domnívám,že autoři hudby píší svou hudbu aby se poslouchala,nikoliv aby se četla,jako to děláte asi vy!! 🙂
A ještě něco,nepouštějte se do témat,kterým vůbec nerozumíte!!
to jack:
Měl byste konečně pochopit, že je rozdíl mezi hudbou a zvukem nástrojů. Hudba je univerzální – není vázána na konkrétní nástroje.
Například u Umění fugy, či Hudební obětiny a spousty dalších skladeb Bach vůbec nenapsal na co se to má hrát. Jsou to prostě čtyři hlasy zapsané ve čtyřech notových osnovách nad sebou. Více nic. Žádné určení nástroje. A přesto je to hudba.
Tedy shrnuto – první fuga z Umění fugy zahraná na cokoliv – od klavíru, přes smyčcové kvarteto, přes varhany až po kytary či hřebeny s papírem – to je pořád Bachovo Umění fugy. 🙂
Ianvs says:
December 6, 2012 at 10:12 am
a k výše zmíněným trolům bych rád poznamenal, že čta jejich odpovědi, plně chápu filipa tvrdého a jeho “arogantní invektivy”. i on je jenom člověk a poslouchat stále dokola stejné nesmysly a pozorovat stále stejnou neochotu myslet, argumentovat a vzdělávat se je věru k zbláznění.
jack:
Musím s vámi souhlasit. I já musím často bojovat s nutkáním napsat,že je dotyčný idiot, a že v mateřské školce by diskuse dopadla asi na úrodnější půdu!
jack:
Tak to je mi líto,ale nemáte vůbec ponětí o čem píšete. I váš Bach psal svou hudbu,která měla být prezentována pomocí jasně daných hudebních nástrojů. Ale hudební nástroje nehrají pouze váš základní tón,ale přidávají k němu ještě tzv.tón alikvotní,ten způsobuje tzv.barvu tónu. Proto zní vaše a1 na každém hudebním nástroji odlišně.
protestant:
Zní odlišně, ale z hlediska hudby jsou zapsány naprosto stejně. Jednočárkované a na varhanách či houslích je pořád jednočárkované a, přestože na houslích má mnohem více vyšších harmonických.
Z hudebního hlediska jede o jeden a tentýž tón.
jack: taky si někdy myslím, že vy ateisté jste poněkud omezení 🙂
jack:
Musím s vámi souhlasit. I já musím často bojovat s nutkáním napsat,že je dotyčný idiot, a že v mateřské školce by diskuse dopadla asi na úrodnější půdu!
protestant:
Je pravda, že ve školce by vám ty vaše nesmysly zbaštili…. 🙂