Tvrzení o různých formách kontaktu s Kristem či Duchem Svatým jsou mezi křesťany evergreenem. Používají je v několika kontextech: ujišťují se navzájem, a dost možná že i sami sebe, že jejich víra je pravá; prokazují tím pravost své víry navenek; posilují tím sobě i navzájem své prožívání křesťanského společenství – totiž těch, kteří jsou v kontaktu s Duchem Svatým, či s Kristem.
Dva příklady:
William Lane Craig v debatě s Michaelem Tooleym řekl:
A konečně šestý argument. Bůh se může nechat bezprostředně poznat a zažít. Toto není ani tak argument ve prospěch Boží existence; je to spíš tvrzení, že vy sami můžete poznat, že Bůh existuje, zcela stranou od argumentů, jednoduše tím, že ho bezprostředně zažijete.
Podobně David Černý v diskuzi s Tomášem Hříbkem, které jsem se účastnil, krátce po začátku podotkl, že my ateisté pomíjíme osobní zkušenost Boha, která pro toho daného člověka Boží existenci prokazuje.
Jako člověk, který hledá pravdu, a kterému na pravdě záleží, ať je jakákoliv, tato tvrzení nemohu ignorovat. Pojďme společně celou záležitost promyslet.
***
Uvažme následující fakta:
1) religiozní prožitky a zážitky mají členové snad všech náboženství, nevyjímaje Buddhisty, kteří ani nemají boha, nebo např. domorodce v pralese s jejich přírodními božstvy. Kenneth W. Daniels v knize Why I Believed dokonce napsal, že ty samé prožitky, které mu v době víry “prokazovaly” její pravost, si umí navodit i dnes, kdy je ateista. Hádám, že to nebude až tak výjimečné.
2) lidské prožívání a vnímání je až do extrémní míry ovlivnitelné a změnitelné chemickými látkami (protože mozek sám pracuje na chemickém principu). Tyto látky mohou být jak externě podané (přírodní nebo umělé drogy, alkohol), a nebo, a to je pro nás klíčové, si je může mozek produkovat sám (a také tak nonstop činí).
3) meditace, půst, hromadné prožívání rituálů, zvlášť se spirituálním podtextem (prožitky na shromážděních (nejen) letničních či evangelikálních církví, stavy tranzu při rituálních tancích domorodých kmenů, vedených šamany, atd.), může navodit změněné stavy vědomí.
4) dále uvažme, že o svých osobních citech a pocitech je extrémně snadné říkat polopravdu, či úplně klamat, protože neexistuje možnost ověření.
5) člověk může dokonce snadno oklamat sám sebe. Postupem času může přesvědčit sám sebe, že zažil něco trochu jiného, než co skutečně zažil, že cítil něco trochu jiného než cítil, jiného, hlubšího, atd. O to snazší a upřímnější je pak tvrdit totéž i svému okolí.
6) věřící mají zcela zjevnou MOTIVACI, aby spirituální kontakty vyznávali. Například:
6.1) chtějí zapadnout mezi své. V okamžiku, kdy ostatní vyznávají, že se jich dotýká Duch Svatý, je jejich zřejmým zájmem, aby to nebyli oni, kdo musí říct “mě se ale nedotýká, já nic necítím”. Stačí přitom tak málo: stačí interpretovat svůj příjemný pocit např. při impozantní mši v kostele, působivé varhanní hudbě, působivém kázání kněze, čtení silné pasáže v Bibli, jako dotek Ducha Svatého. Stačí “si říct”, že tomu budu věřit.
6.2) může se to zdát jako účinný způsob jak odpálkovávat nepříjemné otázky.
“Já jsem s Bohem v kontaktu, cítím jeho dotek, tak co mi budeš vykládat, že neexistuje…”
7) věřící jsou jen zřídka kdy ochotni mluvit o tom, co skutečně cítí. V čem jejich zážitky spočívají. Tvrdí, že jejich zážitky jsou nepopsatelné. Často používají argumenty jako “copak ty jsi schopen vysvětlit, co znamená být zamilován, člověku, který zamilován nebyl?” Myslím, že toto je docela důležitá věc, a proto se u ní zastavme. Ovšemže je možné naše duševní prožitky popsat někomu, kdo je nezažil.
Například u lásky lze dotyčnému snadno vysvětlit, že jde o hluboký cit k člověku opačného (někdy i stejného) pohlaví. Jste šťastní, když s milovanou osobou jste, toužíte s ní být, když s ní zrovna nejste. Musíte na ni stále myslet, myšlenky na ni vyplňují značnou část vaší pozornosti. Mnohdy se nemůžete soustředit na nic jiného. Pokud s milovanou osobou zrovna nejste, uzavíráte se do sebe, a věnujete se právě myšlenkám na svou lásku. Máte radost když ona má radost, máte o ni strach, máte sklon mít “růžové brýle”, tzn. neuvědomujete si dostatečně chyby milované osoby, a nekriticky vnímáte její přednosti. Přitahuje vás sexuálně, toužíte být v její tělesné blízkosti. Atd. Myslím, že je zřejmé, že své city a pocity LZE popsat člověku který je nezažil, docela pěkně, a nic na tom nemění fakt, že ten samotný POCIT to nenahradí.
Čili pokud někdo tvrdí, že o svých spirituálních zážitcích nemůže vůbec nic říct, nikoliv proto že by nechtěl, ale proto že to nejde, je velmi pravděpodobné, že je to jen výmluva – a i zde je zřejmá motivace: z popisu těch zážitků by mohlo být i danému věřícímu patrné, že závěr, že vysvětlením je kontakt s Bohem, je poněkud unáhlený. Věřící si ovšem tuto skutečnost nechce připustit – proto se do popisu svých citů raději ani nechce pouštět. Prohlásit je za zahalené v nevyslovitelnu a tajemnu a transcendentnu přece vypadá a hlavně funguje mnohem líp.
***
William Lan Craig a spousta dalších tvrdí, že věřícím jejich spirituální zážitky prokazují Boží existenci. Spoléhají při tom zjevně na to, že subjektivní pocity nejsou příliš dobře zkoumatelné. V tomto případě se ale pletou.
Stačí si uvědomit: JAK mohou věřící VĚDĚT, že to co zažívají, je Bůh? Co když to je třeba ďábel? Co když to je jiný padlý anděl? Co když to byl normální, ne-padlý anděl? Co když se stali obětí pokusu UFO? Co když na nich testuje americká vláda novou supertajnou mentální zbraň? A co když – úplně prozaicky – jsou jejich pocity výhradně produktem jejich mozku? JAK mohou vědět, že to není tento poslední případ? A jak si můžou i jen myslet, že Bůh je nejpravděpodobnější vysvětlení jejich zážitků?
Tvrdí-li někdo, že mu jeho spirituální zkušenost prokazuje existenci Boha, evidentně klame sám sebe, POKUD ovšem neumí vysvětlit, JAK mu tato zkušenost Boha prokazuje. Musel by vysvětlit, JAK VÍ, že ta zkušenost nemůže mít původ nikde jinde, než v Bohu. Nemyslím si, že by bylo vůbec možné toto vyargumentovat.
***
Kdyby šlo věřícím o to, co je skutečně pravda, a nikoliv o přeochotné uvěření tomu, co chtějí, aby byla pravda, pak by se na celou situaci pokusili podívat trochu z odstupu. Zamysleli by se nad tím, co přesně zažili a cítili, jaká jsou možná vysvětlení a příčiny těch zážitků či pocitů, a která z nich jsou pravděpodobná více a která méně. Jak by vůbec mohl vypadat zážitek, jehož nejpravděpodobnějším vysvětlením (nikoliv jediným možným, jako v minulém bodě) by bylo, že ho způsobil Bůh?
Odhaduji, že zdaleka nejčastější pocity, které věřící připisují blízkosti Ducha Svatého či Krista, jsou různé pocity dotyku transcendentna, míru a pokoje a klidu, pocit dotyku nebo blízkosti něčeho vznešeného, něčeho co nás zdaleka přesahuje, pocit zalití láskou, pocit blízkosti něčeho, skrze co všechno pošlo, něčeho s nekonečným významem a důležitostí, pocit blízkosti milující bytosti, která pro nás tak moc udělala a obětovala, a my jsme jí přitom tak moc ublížili, a ona nás přitom tak miluje… a je teď úplně blízko, blizoučko, až ji cítíme…
Toto všechno jsou sebe-vyplňující představy. Považuji za zcela evidentní, že kdybych JÁ sám byl křesťanem, a upřímně bych věřil, že Bůh JE milující, obětoval za nás svého jediného Syna, který za nás trpěl, a přitom nás nesmírně miluje, má Kosmickou důležitost, skrze něj všechno pošlo, atd., a zejména že v určitých situacích (o samotě při modlitbě, při četbě Písma a rozjímání, při mši v kostele, na náboženském shromáždění, atd.) se mi může přiblížit a vejít se mnou do osobního kontaktu – a v této situaci bych BYL, a celá má pozornost by byla upřena k těmto představám (ať už o samotě při meditaci, a nebo ještě lépe na nějakém náboženském shromáždění, kde by témuž věřili všichni) tak že by tyto představy byly neodlišitelné od pocitu, že Ho opravdu cítím, že tu opravdu je.
A, co je naprosto klíčové – toto funguje BEZ OHLEDU na to, zda Bůh skutečně existuje nebo ne.
***
Mám právě v hlavě jistou poměrně surrealistickou scénu. Popsal jsem ji asi na pěti řádcích do textového souboru. SHA256 hash toho souboru je
47e9494f16f4cc2e50c1cd27f008a9d21fe38e1dff7165314b754409a4df36cb
Je-li někdo ve skutečném kontaktu s Duchem Svatým – ať mi někdo tu moji představu popíše! Celá ta představa tvoří jedinou scénu, stačí tedy, aby Duch Svatý dotyčnému vnuknul jedinou myšlenku, jediný obraz! A ten nám zde pak může popsat. Já nemohu svoji představu dodatečně změnit, protože hash jsem už tímto zveřejnil, a je výpočetně nemožné zkonstruovat k danému hashi jeho vzor. Není to ale nemožné pro všemohoucího Boha – a ten beztak zná moje myšlenky, a tím spíš obsah konkrétního souboru na mém disku. Je to tedy naprosto fér.
Přidám ještě motivační myšlenku: POKUD by někdo uspěl, pak by to mohlo na ledaskoho zapůsobit, a přivést ho k víře – a není každá taková “zachráněná duše” úžasný úspěch? Není to důvod MODLIT SE, aby Bůh mě, zpupnému ateistovi, ukázal, zač je toho loket, veřejně ho znemožnil, a navíc tak případně přivedl lecjakou ztracenou ovečku na cestu Spásy?
Vím vím – je zde notoricky známá výmluva, že Bůh se přece nenechá testovat… Postavme to tedy jinak! NAŘIZUJI Bohu, aby o mé představě nikomu neříkal. Zároveň asi umím predikovat budoucnost – protože jsem si JIST, že mě Bůh poslechne a můj příkaz neporuší. Žádné nové ovečky, žádné vyplněné modlitby! Ticho!
Předpovídám, že Bůh se bude chovat přesně tak, jak se chová vždy – totiž jako by neexistoval.
Nuže, nechme se “překvapit”, jak to dopadne.
Průběžně budu zveřejňovat došlé reakce. Za tři měsíce, tedy 24.2.2013 zveřejním moji původní představu. Každý bude moci ověřit, že sedí hash – a celý pokus pak vyhodnotíme.
***
Pro úplnost se chci zmínit o jednom přístupu, a tím je postoj: “věřím, že jsem s Kristem v kontaktu”, aniž by za touto vírou stály jakékoliv pocity, komunikace, vidění či cokoliv podobného. Dotyčný tomu věří například proto, že je v Bibli napsáno, že to tak má být (“Neboť kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” (Mt 18:20). Tímto postojem asi nemá cenu se blíže zabývat, protože je zjevné, že neprokazuje nic ani nevěřícím, ani dotyčnému věřícímu.
Závěr
Ukázal jsem, že typické spirituální zážitky neprokazují nic ani samotným věřícím, kdyby se na ně ovšem byli schopni podívat nezaujatě – a už vůbec neprokazují nic nevěřícím (pro korektnost dodejme, že věřící většinou ani netvrdí, že by mělo). Mluví-li věřící o tom, že “zažili Boha”, že pro ně jsou jejich zážitky průkazné, je zde zjevně přání otcem myšlenky. CHTĚJÍ aby to tak bylo, a tak tvrdí, že to tak opravdu je. Věřící nejsou schopni vyargumentovat opak: JAK jim jejich spirituální zážitky Boha prokazují.
Jako ve spoustě jiných případů, i zde mnozí věřící klamou sami sebe.
Jsou myslitelné spirituální zážitky, které by byly jen obtížně vysvětlitelné – ovšem takové věřící v reálu nemají, viz náš pokus. Existuje naprosto věrohodné, logické a naturalistické vysvětlení toho typu spirituální zkušenosti, který věřící mívají. Je evidentní i motivace, kterou věřící mají, aby o svých spirituálních zážitcích a “kontaktech s Duchem” mluvili.
Z těchto důvodů nemám ani s maximálně otevřenou myslí nejmenší důvod věřit, že by věřící měli jakýkoliv reálný spirituální kontakt (ať už s Kristem, nebo s Duchem Svatým, nebo s čímkoliv jiným).
Petr: zkusil si tohle říct na hodině fyziky nebo matematiky? Že by vzorec měl být více citlivý? Že s trochou empatie může být 2+2=5?
jack:
A čím máme být podle vás ovlivněni? Vy by jste se nechal ovlivnit blábolením například scientologa? Vy to asi zase nepochopíte,tak vám napovím. Zrovna tak,jako vás nemůže ovlivnit nesmyslné blábolení scientologa (předpokládám,že se neztotožňujete s jejich názory),tak nás nemůže ovlivnit nesmyslné blábolení vaše.
Dokážete pochopit náš postoj. Je to asi stejný postoj,jako máte vy například k scientologům!
protestant:
Já nikde nenapsal, že mou motivací je nad scientology vyhrát. A že jsem si jistá, že já mám pravdu. To píší vaši soukmenovci.
Protestant: Možná si to neuvědomujete, ale já mám za sebou ateistickou etapu možná delší, než je celý život Michala. Tedy vím přesně o čem mluví. Znám přesně všechny vaše argumenty a myšlenky.
Protestant včera: Přiznávám, že je sám moc nechápu.
Nevím, jestli mě to vůbec má překvapovat… 😉
Život je mnohem pestřejší než matematické vzorce.
Matematika je pouze nástroj.
to Michal:
Vytrhovat z kontextu , to by ti šlo. 🙂
Jardo, ještě k tomu ďáblu a hříchu a svobodné vůli – IMHO se tím ten problém jen odsouvá: Pokud je ďábel tím, kdo (nejen) věřící manipuluje, tak se ptám: jsou schopni ďábla neposlechnout? Pokud ho jsou chtějí neuposlechnout, ale nejsou toho schopni, pak nemají svobodnou vůli, a je nespravedlivé je za to trestat.
A pokud ho chtějí neuposlechnout, jsou toho schopni, a stejně ho poslouchají – tak to je trochu nekonzistentní jednání ne?
Možnost, že ho ani nechtějí neposlouchat snad rozebírat nemusím.
čekal bych, michale, fundovanější doklady toho, že tzv. spirituální prožitky mají se zjeveními nadpřirozených entit jen málo společného. dnešní kognitivní věda jich nabízí neúrekom. tvé příspěvky jsou často stejně dojmologické jako argumenty protistrany,. možná to děláš schválně, abys rozproudil debatu, ale ty flejmy většinou mnoho poučného nepřinášejí, krom exhibicí několika trolů; ty zas rychle omrzí.
koukolík se těmhle tématům docela intenzivně věnuje a stálo by za to pracovat s fundovanějším materiálem, pokud má tento blog ukazovat ateizmus (raději mu říkám milý nihilizmus a la rosenberg).
Tak když je neurékom lepších argumentů než mám já, tak možná by nebylo od věci jich sem pár napsat, co říkáš? Já to jen vítám…
Po pravdě bych dost pochyboval o tom, že kognitivní věda může dokázat že jakékoliv zážitky nemají spirituální původ; manipulace ze strany Boha tam IMHO připadá v úvahu vždy.
Jsem spíš panteista. Nebo něco, co se tomu přibližuje. Nevidím důvod jednoznačně odmítat, že něco není možné, když vědění se neustále vyvíjí. Dříve říkali vědci o spoustě věcí, že jsou dokončené a že mají pravdu. Newtonovy gravitační zákony, ano platí pro naše účely dostatečně, ale jen přibližně. Pak byla objevena teorie relativity a kvantová fyzika……Nebo atomy jako kuličky. Asi by byli zaskočeni, že atomy a i molekuly, částice, atd. mají dvojí povahu /vlnovou a částicovou. A mnoho jiných věcí. Svět je podle mě podivně koherentní.
@Ianvs: přístup s jakým jsem napsal ten článek byl nejlepší který mě napadl. Jsem si vědom toho, že kdovíjak silné to není, ostatně ani to tak nestavím. Pokud opravdu víš o něčem silnějším, tak sem s tím, vážně!
Z toho důvodu nemohu jednoznačně říci, zda svět přeci jen nestojí na nějakém transcendentním principu. Zdá se, že je vše propojeno. Fyzici mluví o částicích, kterí vznikají na dluh a trvají extrémně krátkou dobu. Dokud si vesmír nevšimne, že v něm byla narušena rovnováha energie. A ta podivná propojenost na dálku. Spin částice se okamžitě změní, jakmile se změní spin druhé částic /když předtím byly od sebe odtrženy. A to bez ohledu na vzdálenost. Okamžité působení bez ohledu na max. rychlost světla.
Z toho důvodu nemohu odmítnout hypotézu propojenosti všeho se vším i když jí třeba nechápeme, protože život je hluboký a individuální rozum je nutně mělký. Ale myslím, že dá jaksi vycítit. Vše je energie.
kognitivní věda, jako ostatně každá jiná věda, nikdy nic nedokazuje, pouze dokladuje 😉 důkazy jsou maximálně v matematice.
až budu doma u svých knih, dám sem nějaké odkazy. zatím jen doporučím knihy lewise-williamse “mysl v jeskyni” a “uvnitř neolitické mysli”, kde se tím autor podrobně zabývá.
Ianvs: důkazy jsou maximálně v matematice.
Michal: to všichni dobře víme 😉
Na odkazy a případně i argumenty se budu těšit.
PS. koukám že ty Williamsovy knihy nejsou ani jedna pro Kindle :/ Tím je to pro mě celkem pasé :/
Problém zla může být jen problém energie. Dobro bez zla neexistuje. Nelze psát bílou křídou na bílém povrchu. Pro život nutné napětí mezi póly. Pravděpodobně se to vyrovnává. Nemůžeme vidět do druhé člověka, každý trpí jinak. On může trpět a my si můžeme myslet, že má radost. Já si myslím, že i velké excesy tzv. “zla” se vyrovnávají. Nemůžeme vidět do psychologie miliard lidí každou sekundu jejich životů v historii lidstva, do jejich psychologických zkušeností. Tzv. extáze může být souhrou negativních a pozitivních pólů – proč lidé hrají hry a dělají spoustu jiných činností. nemohu si poci nejšťastnější jsem se cítil, když jsem z něčeho vyvázl. Naopak, když jsem žil tzv. pohodový život tak jsem leckdy podléhal depresi z nudy atd.
Možná, že ten můj panteismus je děsivý v tom, že vystavuje lidi nutnému zlu (i tzv. “hroznému”), který i likviduje jejich tělesné bytí. Co když na té vyšší úrovni je “děsivé”pouze velmi relativní a naopak přispívá k pochopení jakési vyšší pravdy, transcendentní “extáze”. Nebe by pak nebylo tzv. dobro ale pochopená souhra dobra a zla. Pak by i hrozné zlo odpadlo, protože je jen relativní. Proč je něco zlé – protože to fyzicky a psychicky ohrožuje naše ego, naše já. Ale likvidace já prostřednictvím pochopení je cílem mnoha duchovních cvičení.
Říká se, že někteří lidé se dostanou daleko na duchovní cestě a pak propadnou hrůze. Obrovské hrůze. Tím musí projít.
Podle mě ale zas tak slabá ta argumentace není:
1) připoměl jsem, že religiozní prožitky mají příslušníci všech náboženství. To je v rozporu s predikcí teismu, že Bůh komunikuje jen s těmi kdo věří v NĚJ, a ne v nějaké bohy deště, případně v panteistické představy (Buddhismus?)
2) přibarvovat si své pocity je extrémně snadné
3) věřící mají jasnou motivaci, aby religiozní zážitky vyznávali
4) religiozní zážitky jsou primárně o pocitech a jejich interpretacích, přičemž vzhledem k (3) je TAK snadné říct si “při dnešním rozjímání nad Biblí jsem se cítil povznesený a super – to při mě asi stál Duch Svatý”
5) religiozní zážitky, které by prokazovaly skutečný spirituální kontakt nebo KOMUNIKACI, jsou perfektně myslitelné, leč věřící je nemívají, mimo jiné viz můj pokus
6) religiozní zážitky na bázi pocitů při nezaujaté mysli neprokazují a NEMOHOU prokazovat nic ani tomu, kdo je zažívá
7) nastínil jsem mechanismus, jak úzce spojená je atmosféra náboženského rozjímání nad dobrotivým a milujícím Bohem s příjemnými pocity
Celkově jsem religiozní zážitky pro mě docela uspokojivě vysvětlil, tedy ukázal jsem, že existuje jejich logické, přirozené a snadno uvěřitelné naturalistické vysvětlení. Pokud ale někdo chce i přesto preferovat vysvětlení teistické – tak celkem netuším jak bych mu to mohl vyvrátit. Ta MOŽNOST spirituálního kontaktu je tu IMHO vždy.
Slávek: Existují pro toto tvrzení nějaké argumenty?
Nejdříve je třeba říci, že se vyjadřuju ke své představě panteismu. Ta odpovídá něčemu, co není v rozporu s ateismem. Tedy není co dokazovat. Racionálně vzato je takový panteismus ateismem. To co se liší je pouze volba slov a pocit sounáležitosti. Domnívám se, že kromě zdůraznění sounáležitosti to umožnilo lidem přežívat náboženskou nesnášenlivost vůči ateistům.
Colombo: Zkusil si tohle říct na hodině fyziky nebo matematiky? Že by vzorec měl být více citlivý? Že s trochou empatie může být 2+2=5?
Víš o větě o neúplnosti? Přeneseně se jedná o důkaz, že nedílnou součástí matematiky je také pocit. Prostě si musíš v rámci možností vybrat. Výběr provedeš nejspíš intuicí. A je dokázáno, že neuděláš chybu.
Také se sluší poznamenat, že k zásadním vědeckým objevům často nedochází racionálním přístupem.