V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Já myslím ČB, že se matete sami.
Ale Marie přece neměla Ježíše s Bohem. – jak to víš, Protestante? Tys jim u toho svítil, či co? Nebo je to v Bibli? Nebuď takový dogmatik!
navíc já to netvrdím- jen jsem chtěl vědět, jestli by “moderní křesťan” byl tak liberální a přijal to jako variantu. Koneckonců různé skupiny křesťanů tvrdí dost podobně bláznivé příběhy- třeba mormoni jsou docela tvořiví…
Slávek: “Myslim ale, ze ty dusledky 2. Vat. Koncilu jsou hlubsi, nez jen povrchova fasada”
Slávku, ja som neoznačila za fasádu II VC! Za fasádu som označila tú ekumenickú diplomaciu:
http://www.i-ateismus.cz/gotoid.php?id=38837
http://www.i-ateismus.cz/gotoid.php?id=38911
Po dvou tisících letech křesťanské teorie a praxe, teologických zkoumání a pří, náboženských knih věhlasných učenců, válkách a spojenectvích je výsledek “moderní náboženství” bez jasných a neměnných zásad..jak švédský stůl, z kterého si beru podle chuti a vzhledu, jen bych k tomu měl mít povinně pečivo? A ještě se to vydává jako plus- pestrost víry 🙂
Čestmír: “No né, vážně, Herme..co je podle tebe hereze u římského katolíka a jak by se k heretikovi mělo přistupovat?”
Čestmír, katolík sa dopustí formálnej herézy, keď vedome a dobrovoľne zastáva názory, ktoré sú v rozpore s dogmamy RKC. Formálna heréza je ťažkým hriechom.
Materiálna heréza je popretie dogmy z nevedomosti a tá sama osebe nie je hriechom.
Hlavným trestom za herézu je exkomunikácia.
Medeo, vzhledem k tomu, že si křesťané vybírají, co budou brát vážně a co ne, tak mi tvoje informace je k ničemu- mělo by to tak být teoreticky.. Mě zajímalo, co si z nabídky vybral konkrétně Hermes.
Médeo, ale ten ekumenismus a 2. Vatikánský koncil spolu souvisí. Ten koncil je taková formalizace trendů, které v té církvi existovaly a zároveň jejich posílením.
Osobně si myslím, že ty příčiny ekumenismu jsou trochu jinde a hlouběji. Ono to dnes možná podle těch Pyjů tak nevypadá, ale už před 2. válkou byla katolická církev v hluboké krizi, kdy její obřady byly čistě formální a stále méně a méně lidí jim skutečně věřilo, natož aby je nějak prožívalo. A ten trend se datuje až někam před první osvícenské panovníky.
Koncil pak toto směřování jen formalizoval. Ta striktní katolická doktrína v globalizujícím se světě prostě přestávala být funkční. To náboženství přestávalo rezonovat. Striktní doktrína byla nevynutitelná a proto se stávala směšnou. Podívej se třeba na Poláčkův seriál Bylo nás pět. A nejhorší, co se náboženství může stát je, že se stává směšným.
Myslím ale, že co se týče katolíků, tak se to děje i dnes. Když se řekne Islám, tak ti tuhne úsměv na rtech, ale když se řekne katolická církev, tak většina lidí si představí bandu nadržených gerontů lačnících po penězích a stálém přísunu bíleho masíčka. Strach nemá nikdo.
Náboženství prostě do jisté míry kopíruje politický a společenský vývoj a někdy ho i zpětně ovlivňuje. Bývaly doby, kdy náboženství hrálo skutečně významnou úlohu. Dnes se to snad dá tvrdit o islámu, ale ne o křesťanství. To dnes jen klopotně vývoj dohání.
V podstatě jo. U většiny je to zděděný. Prostě společenská záležitost. Někteří z nich to potom na základě nějakých prožitků z puberty a adolescence berou vážněji, ale spíš takovým tím stylem, že hodně věří v Boha, modlí se k němu a církev berou jako takovej servis, aby to nemuseli do detailu řešit. Nějaká teologie je nezajímá, věří že Bůh existuje a církev jim umožňuje toho Boha nějak konkrétněji uchopit. Většinou si jsou vědomi, že kdyby žili v Arábii, tak budou muslimové, v Indii budhisté nebo hinduisté a nijak je to neznepokojuje. Bůh je přece jen jeden ne a oni dělají to co mohou v podmínkách které mají. A on je spravedlivý a milosrdný, věří mu a nebojí se. Velká menšina potom nějak víc řeší ty kostely nebo hudbu. Důležitý je, že se v neděli sejdou u kostela se známýma, podají si ruce, prohodí pár frází, podrbou. To jim docela chybí, když chodí třeba do kostela v Čechách. Ta komunita.
Jako máš pravdu, ta víra těch lidí má hodně blízko k deismu a něcismu. Není tam nějaká striktní hranice. Někdo bere třeba tu lásku k Ježíši, nebo třeba Marii, vážněji než jiný, ale fakt neznám člověka, který by to řešil nějak dogmaticky, nebo znal a četl koncilní dokumenty apod. Můžou být třeba překvapeni, když jim řeknu něco o Bibli, ale s jejich vírou je to trochu mimoběžný. Trochu citlivější jsou na to, když jim presentuješ jinej obrázek Ježíše, než jakej si udělali podle pana faráře, ale ani to není nějak zdrcující pro jejich víru.
Vývoj k čemu Slávku?
Čestmír Berka says:
November 1, 2012 at 12:04 pm
Po dvou tisících letech křesťanské teorie a praxe, teologických zkoumání a pří, náboženských knih věhlasných učenců, válkách a spojenectvích je výsledek “moderní náboženství” bez jasných a neměnných zásad..jak švédský stůl, z kterého si beru podle chuti a vzhledu, jen bych k tomu měl mít povinně pečivo? A ještě se to vydává jako plus- pestrost víry
protestant:
Ono je to jinak ČB. Křesťané si nevybírají. Počítají se vším na tom stole. Jenže už ví, že ta šunka je na jídlo, kdežto ty kytky na okrasu, ty k jídlu nejsou. Stejně tak příbor či talíře se nejí. A ubrus už vůbec ne. Pak jsou tam ale zase sýry a ty zase nejsou na okrasu. Je to jasné? .. 🙂
Podle mě je taky potřeba vzít v úvahu, že jiná je situace v ČR, kde Církev nemá velkou podporu, a proto se drží s nějakými autoritativními kroky docela zpátky, a jiná situace bude třeba v Polsku, nebo i na Slovensku.
A něco jiného jsou běžní věřící, a něco jiného jsou církevní autority. Pokud budeš veřejně hlásat nějaké hereze, a budeš šmudla, tak tě asi nikdo řešit nebude. Pokud se ale dostaneš do cesty církevním autoritám, začneš jim být z nějakého důvodu trnem v oku – tak podle mě exkomunikace z důvodu veřejné hereze nemusí být až tak nereálná… ale jde v tomhle ohledu o moji čirou spekulaci. Dohromady nic o tom nevím.
protestant: Vývoj k čemu Slávku?
Tak určitě nevím k čemu, ale jistě se dá posat vývoj čeho. Určitě je to vývoj morální, kdy nábožentsví dnes v podstatě konzervuje morálku, která tu byla před mnoha lety. Určitě ale neudává v tomto směru nějaké trendy a nemá vedoucí úlohu. Teď nechci hodnotit jestli ten vývoj je dobrý nebo ne.
Dále je to vývoj vědeckotechnický a vzdělanostní. Ještě před pár set lety to možná byla běžná věc, že církev poskytovala vzdělání a kněží často posouvali vývoj vědy kupředu. Dnes je to spíše tak, že ti pokrokovější se snaží vývoj vědy nějak interpretovat v rámci náboženství, ale rozhodně nepředstavuje náboženství nějakou pokrokovou sílu.
Ale byly doby, kdy bylo organizované náboženství důležité i ekonomicky nebo politicky. Tady si možná nějaký vliv udržuje ještě Islám, ale dnes už se žádné křesťanské organizace nikdo neptá, jestli souhlasí s politikou nebo jmenováním vládce.
Atd., atd. – jmenuj jedinou oblast, kde náboženství dnes nějak udává trend a hraje nějakou významnou roli.
Michale souhlas. Máš pravdu.
Slávek: „Důležitý je, že se v neděli sejdou u kostela se známýma, podají si ruce, prohodí pár frází, podrbou. To jim docela chybí, když chodí třeba do kostela v Čechách. Ta komunita.“
Slávek, ale toto nie je zaujímavé pre angažovaného ateistu (šíriteľa ateistickej osvety). S tým sa predsa nedá polemizovať. My potrebujeme jasný cieľ, na ktorý zameriame svoju kritiku, teda jasné teistické vykreslenie Boha a Jeho účinkov vo svete a toto nájdeme v doktrínach teológov a v úvahách náboženských filozofov. My predsa nebojujeme s ľudovým náboženským živlom, ale s doktrínami. Ide nám o udržanie liberálnej a sekulárnej spoločnosti a rozšírením vhodných ateologických memov znemožníme alebo sťažíme prácu prípadným budúcim „evanjelizátorom“.
Ja nemám chuť brodiť sa v nejakom postmodernistickom slize (Halík, Hermes, Protestant, …), ale chcem pevný terč.
Mňa zaujíma budovanie solídnej ATEOLÓGIE.
protestant:
Ono je to jinak ČB. Křesťané si nevybírají. Počítají se vším na tom stole. Jenže už ví, že ta šunka je na jídlo, kdežto ty kytky na okrasu, ty k jídlu nejsou. Stejně tak příbor či talíře se nejí. A ubrus už vůbec ne. Pak jsou tam ale zase sýry a ty zase nejsou na okrasu. Je to jasné? ..
Není to jasné. Já psal o něčem jiném.
No myslím, že se Medea dokonale odkopala….. 🙂
Medeo, obávám se, že se budeš muset spokojit s tím ” postmodernistickým slizem” a semtam nějakým “človíčkem” či oponentem. Duka ani Benedikt sem myslím nezavítají.
Michal: “Podle mě je taky potřeba vzít v úvahu, že jiná je situace v ČR, kde Církev nemá velkou podporu, a proto se drží s nějakými autoritativními kroky docela zpátky, a jiná situace bude třeba v Polsku, nebo i na Slovensku.”
Michal, Cirkev nikdy nespí a len čo vycíti nejakú príležitosť, ktorou by mohla zvýšiť svoje bohatstvo, vplyv, moc, tak to využije.
Děkuji, Medeo. Domníval jsem se jen, že vás zajímá pohled na křesťanství. Ale vám se v podstatě jen stýská po zašlých časech. Nebojte se, vše se radikalizuje. Nejen náboženství. Zašlé časy možná zase přijdou. Cítím to ve vzduchu. A vaše ateológia shoří na hranici spolu s vámi za nadšeného potlesku Čestmíra Berky, který se vzápětí nechá pokřtít.
No myslím, že se Medea dokonale odkopala…..
Nejen křesťanství je pestré, Protestante. I ateismus je pestrý. Každý máme své motivy..