V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Medeo, ve svém příspěvku jste nepoužila takové příklady, abych porozuměl, co jste měla na mysli.
Chápu, že tvrzení má pravdivostní hodnotu bez ohledu na toho, jak ho máme argumentačně podložené. Ale co podobná tvrzení jako “Kníže Václav zahynul roku 935” a “Kníže Václav zahynul roku 929”? Jejich pravdivostní hodnota je OBECNĚ zřejmá: Jedno je pravdivé, druhé pak je určitě nepravdivé, protože obě nemohou platit zároveň. Z hlediska logiky jsme uspokojení. Ale pokud jsme kupříkladu historici, spokojení nejsme. Potřebujeme zaujmout stanovisko k tomu, jakou hodnotu má které z nich KONKRÉTNĚ. A o tom se dohadujeme na základě zkoumání argumentů, které předložili badatelé před námi. Podobných příkladů jsou v interpretativních vědách stovky, ne-li tisíce.
Slávek: „Podle mě jde totiž o to, že náboženství je poměrně komplikovaný společensko evolučně politický jev a separovat z něj ty teze je trochu kontraproduktivní.“
Slávek, ja o voze, Ty o koze! 🙂
Teraz som vôbec nehovorila o náboženstve ako o sociálnom fenoméne, ale o náboženskej filozofii, ktorú dané náboženstvo prezentuje. Konkrétne som rozoberala katolícku ontológiu (alebo prípustné katolícke ontológie) s Bohom, anjelmi, s nejako sa prejavujúcim Duchom Svätým. Katolicizmus má avoju ontológiu vymedzenú dogmami a mali sme tu spor s Hermom či téza o existencii anjelov je dogma.
Náboženstvo formuluje nejaké tvrdenia o svete a tieto je možné logicky aj empiricky analyzovať.
Logické a filozofické skúmanie náboženských téz:
Napr. téza, že svet má nekonečne dobrého, všemohúceho, vševedúceho Stvoriteľa má zaujímavé dôsledky. Pokiaľ, by sme tú nekonečnú dobrotu Stvoriteľa chápali ako nezlučiteľnú s utrpením živých bytostí vo svete, teda, tak že dobrý, všemohúci, vševedúci Boh sa snaží vyhnúť utrpeniu, teda tvorí len svety bez utrpenia a napriek tomu stvoril náš svet, tak dospejeme ku kontradikcii.
Alebo predpoklad, že vševedúci Boh už pri stvorení sveta poznal celú budúcnosť svojho stvorenia je v kontradikcii s existenciou slobodnej vôle (pokiaľ chápeme slobodnú vôľu ako vedúcu ku kontingentnej budúcnosti a kontingentnú budúcnosť ako nezlučiteľnú so vševedúcnosťou).
Alebo ak si Boh želá spásu všetkých ľudí a viera je dôležitá pre spásu, prečo nezabezpečil Boh odovzdanie pravej viery ľudstvu nejakým efektívnejším a presvedčivejším spôsobom, ako cez apoštolov (napr. poverení mediálni anjeli, by presvedčivo a priamo komunikovali s ľudstvom a prezentovali na požiadanie záujemcov tú pravú vieru)? 😀
Empirické skúmanie náboženských téz:
Alebo téza, že Boh stvoril pred 6 000 rokmi Zem a jej biosféru je v rozpore s prírodnými vedami.
Alebo Scholastická téza o nehybnej Zemi v strede sveta bola pochovaná astronómiou.
Slávek: „Celkem by mně třeba zajímalo, jak by podobný přístup dopadl, pokud bys té analýze a dialogu podrobovala fyziky, kvantovou mechaniku a obecnou teorii relativity“
No, mohol by ukázať nedokonalosť fyzikálnych teórií. Takýto prístup, by mohol ukázať ich problémy a viesť k vylepšeniu teórií alebo dokonca k novým objavom. Galileo analyzoval logicky a filozoficky aristotelovskú fyziku a sformuloval novú galileovskú fyziku. Einsteina priviedli jeho myšlienkové experimenty k sformulovaniu prevratnej teórie. Keby Galileo alebo Einstein skúmali súdobú fyziku ako sociálny fenomén, obávam sa, že by ich to k ničomu nedoviedlo 😀
Hermes, ja som len zdôraznila, že pravdivostná hodnota tvrdenia je jedna vec a odôvodnenosť tvrdenia je vec druhá.
Ano, Medeo, a podobně je to s tvrzeními “XY je dogma” a “XY není dogma”.
Medeo, logické a empirické zkoumání náboženských tezí je záslužná práce. Církev se tím mnohému naučila a jistě ještě naučí.
Hermes: “Ano, Medeo, a podobně je to s tvrzeními “XY je dogma” a “XY není dogma”.”
Samozrejme.
Hermes: Medeo, logické a empirické zkoumání náboženských tezí je záslužná práce. Církev se tím mnohému naučila a jistě ještě naučí.
Výborne, ateisti a teisti sa môžu navzájom utvrdzovať vo vlastnej (ne)viere 😀
Medea
Vy by ste na ktoré miesto zaradili strach ako motiváciu pre náboženstvo. Aký význam dávate strachu ako príčiny teizmu.
Hermes, tak už mám celú Ottovu knihu: Fundamental of Catholic Dogma (1954). Trochu som sa v nej hrabala: v kapitole Revelation Concerning the Angels or Christian Angelology, v paragrafoch 26 a 27 sa píše o existencii, pôvode aj podstate anjelov a Ott sa tam tiež odvoláva na ten I. kánon Lateránu IV.
Teraz hovorím o týchto dvoch dogmách:
In the beginning of time God created spiritual essences (angels) out of nothing. (De fide.)
The nature of angels is spiritual. (De fide.)
Oprava: Fundamentals of Catholic Dogma
TvojOponente: “Vy by ste na ktoré miesto zaradili strach ako motiváciu pre náboženstvo. Aký význam dávate strachu ako príčiny teizmu.”
Strach môže, byť významnou náboženskou motiváciou.
Ano,to iste. Dosť dôverne poznám kohosi so Spoločentva svedkov Jehovovych a tí až v panickej hrôze radi argumentujú práve apokalypsou v tom zmysle, ako to tu Michal v tom článku myslel – pôvodne. (=katastofa, živelné pohromy…) U jedného z nich, bývalého spolužiaka – na počudovanie kedysi správaním ateistu , formálne začleneného do RKC krstom, to dosiahlo až desivé rozmery. Zo strachu z Armagedonu sa s manželkou rozhodli nemať deti – lebo koniec sveta je blízko. Vraj načo. Na ňom bolo a nakoniec je videť zhubný dosah fanatizmu.
Majú ateisti nejaký recept pre fanatikov tohoto druhu? Ak ano, aký?
Slávek: „Podle mě jde totiž o to, že náboženství je poměrně komplikovaný společensko evolučně politický jev a separovat z něj ty teze je trochu kontraproduktivní. V podstatě ti to znemožňuje efektivní uchopení problému.“
Slávek, to je straw man. Ja vôbec neodmietam sociologické, psychologické, evolucionistické, … skúmanie náboženstva. Ja len hovorím, že náboženstvo má filozofický rozmer a dobrá ateológia na tento dôležitý rozmer nesmie zabúdať.
Slávek: „Ty zákony, dekrety apod. jsou hlavně určitým svědectvím toho, co v tuto chvíli řeší církevní vedení.“
Slávek, zabúdaš, že texty autorít môžu spoločnosť aj ovládať. Príkladov je mnoho: Biblia, Korán, Aristotelove spisy, Konfuciove spisy, … . Text sa môže stať despotickým memom, modlou. A tento mem má svojich služobníkov-vykladačov, ktorí z tejto autority žijú a vo vlastnom záujme sa snažia, aby text svoju autoritu nestratil. Vhodnou (dez)interpretáciou takéhoto textu môže človek získať postavenie alebo moc, nevhodnou interpretáciou môže prísť o všetko, aj o život. Králi, cisári, pápeži môžu niekedy vytĺcť politický kapitál z jediného slova autoritatívneho textu. Národy sa môžu kvôli jedinému slovu nenávidieť a vraždiť. S despotickým textom sa niekedy pri presadzovaní nového musí aj bojovať. Skús sa chvíľu pozerať na autoritatívny text ako na despotický mem 😉
Aj kánony koncilov mali svoj memetický život a tvarovali spoločnosť.
Milá čtenářko Ludwiga Otta Medeo, to je velmi závažné zjištění, že Ott stanovil, že existenci andělů a spoustu dalších tezí je nutno klasifikovat jako de fide. Ještě závažnější zjištění je, že jeho učebnice z konce 40. let se dodnes vydává. Dokonce sám jsem se z ní před bezmála dvaceti lety trochu učil. Představte si tu hrůzu: Na některých diecézních kněžských seminářích se tato učebnice jistě nadále používá jako hlavní referenční příručka. Velká část zdejších studentů teologie neoplývá zrovna přebytkem inteligence, o samostatném kritickém myšlení raději nemluvě. Tito lidé nyní zažívají obrovská traumata, když vidí jistá individua vegetující na teologických fakultách po celém civilizovaném světě v profesorských funkcích, která se nezdráhají přemýšlet o věcech, která jsou v “Die Dogmatik” přece s konečnou platností stanovena. A co horšího. – Ve vatikánských kongregacích sedí většinou lidé, jejichž vzdělání přesahuje rámec diecézních kněžských seminářů, kteří často umějí číst plynně řecky, latinsky a některými dalšími jazyky, a tito lidé dobře vědí o úpadku profesorů teologických fakult (jak by nevěděli, sami jsme jim je nabonzovali) a oni nic nedělají!!! Oni nikoho z těchto pochybovačů nevyobcují!!! Z toho vyplývá, že modernistické spiknutí skrze rozvrácené teologické fakulty už prorostlo až na nejvyšší místa a s církví je konec. Není se proč divit panu Dohnalovi a podobným, že poslechli hlas prorockého ducha a hájí Kristovu věc na vlastní pěst. Kdybych byl blb, dělal bych to taky.
P.S.: Jsem rád, že nejste katolička.
Medea, myslim ze nejsme ve sporu. jen jsem chtel rict, ze verici a nabozenstvi nemuzeme zcela pochopit, kdyz se budeme divat jen do tech psanych zakonu. k cemu je nam vedomost, ze katolici nekolik set let verili jakesi klasifikaci andelu, kdyz dnes to roztrideni zna malokdo a vedeni tu nauku nijak neprosazuje.
Kdyz uz to tedy zkoumame, tak je potreba vnimat kontext tech memu a jejich limity. A stejne tak jejich silu. ja ji samozrejme nijak nesnizuji a v urcitych pripadech je ta sila velika. medeo, ty treba beres ekumenismus jako prechodnou modu, ja se priznam, ze to nejsem schopny posoudit. Myslim ale, ze ty dusledky 2. Vat. Koncilu jsou hlubsi, nez jen povrchova fasada. Nevim jaky to bude mit dusledky, ale je celkem evidentni, ze se katolici za tech par desitek let posunuli z oblasti strnule a formalni dogmatiky smerem k vetsi otevrenosti a jiste flexibilite a jsou dnes schopni lepe absorbovat vyvoj na poli vedy a spolecnosti.
Jacku, mozna ze mas pravdu. Mam spoustu vericich kamaradu a znamych a mam ty lidi rad. Proto se je snazim spis pochopit, nez ze bych to stavel konfrontacne. Nemyslim ale, ze to nejak oslabuje me presvedceni o neexistenci boha.
(PS: medeo, s tim sociologicky zkoumanim fyziky bod pro tebe. Fakt me to rozesmalo.)
Mozna je to taky tim, ze kdyz se bavim s beznyma vericima v podstate kdekoliv a kdykoliv, tak jsem se jeste nesetkal s nekym, kdo by bral vazne nejakyho Pia XX. No a kdyz je dnes uz neberou moc vazne ani cirkevni autority a teologove, tak jaky ma smysl se tim z pohledu ateismu zabyvat? Tady ty veci je treba chapat v urcitym konextu a davat tem vecem duraz a misto, ktere jim patri.
No, Slávku, to je takové hezké, lidské- s těmi věřícími kamarády. Ale pak je mi záhadou, proč se někdo, kdo dlabe na katechismus, papeže, anděly atd. označuje zrovna za římského katolíka? Protože má rád tu architekturu kostelů a sborový zpěv? Existuje tedy u římských katolíků hereze? Teologie je cosi jako studium folkloristiky?
Křesťané tvrdí, že mají odpověď na to, na co věda odpověď nemá- smysl života… ale nemají odpověď ani na záležitosti, které se týkají jejich věrouky. Modernizace křesťanství neexistuje, je jen zrychlující se eroze křesťanství.. nakonec z něj zbyde ten “něcismus”…
ČB, opravdu jsou i tací katolíci. Já ovšem nedlabu ani na papeže, ani na koncil, ani na katechismus, ani na anděly. Já dlabu hlavně na Otta a jiné dogmatiky, dlabu na architekturu kostelů (v tom jsem největší heretik) a na sborový zpěv. A úplně nejvíc na varhanní hudbu. Snad ještě víc než na ateisty, kteří si pletou věty z katechismu se závaznými dogmaty.
No né, vážně, Herme..co je podle tebe hereze u římského katolíka a jak by se k heretikovi mělo přistupovat? ( nepředhazuji ti upalování, to moderní křesťané dneska už nepožadují- to vím). Byla by hereze například tvzení, že Bůh není Otec, ale Matka, která implantovala své vajíčko Marii a to oplodnil Josef? Nebo jsou křesťané tak dalece liberální a přijali by to jako variantu, podle hesla- je to jedno, hlavně že Ježíš?
Hermes, irónia nie je argument 😉 Je mi jasné, že väčšina katolíkov vo vyspelých krajinách na katolícke dogmy zvysoka kašle 😀 veď kresťanstvo nie je štátnou ideológiou, žijeme predsa v liberálnej a sekulárnej spoločnosti, ale to nemá žiaden vplyv na to, či téza o existencii anjelov je alebo nie je RK dogma.
Na aké dogmy kašle Hermes? 😀
Neomylnosť pápeža, nanebovzatie tela Panny Márie, … ?
Ale Marie přece neměla Ježíše s Bohem.
Vy křesťané mě ateistu hrozně matete. Človíček mě poučí, že všichni blbě čtou Bibli..že když Bůh zatvrdil, tak vlastně nezatvrdil faraonovo srdce..”přikázání”nejsou přikázání, ale jen jsme se s Hospodinem kdysi na něčem domluvili- ale vlastně nedomluvili, protože jsme to nebyli my, ale Mojžíš ( ale ty přikázání pak předhazujem ateistům, že my máme morálku od Boha a oni žádnou, takže ateisti fuj fuj- jsou dobří jen náhodou, bez Božího návodu).
Bibli podle vás nemůžem brát tak vážně dogmaticky, ale když chcem po vás vědět, jaký je váš Bůh, tak argumentujete přikázáním, co není přikázání, že ho nesmíte zobrazovat, ačkoli obrázek ani sochu od vás nikdo nežádá a PODLE BIBLE je Bůh nepopsatelný a člověkem nepochopitený ( v tom Bibli berete najednou vážně)