Apokalypticismus

V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.

Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.

Co je apokalypticismus?

Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.

Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.

Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.

Historické pozadí

Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.

Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…

Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.

Apokalypticismus v Synoptických evangeliích

Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)

Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.

Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!

Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.

Kdy k tomu všemu dojde?

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)

To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!

Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62

Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!

V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.

Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.

Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:

Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.

Ještě chci zmínit verš
Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.

Pavel a ostatní autoři epištol

Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:

Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)

Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!

V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…

Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)

Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).

I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)

Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.

Globální pohled

Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.

Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.

Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).

Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.

Závěr

Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.

Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.

Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.

Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

2,543 Responses to Apokalypticismus

  1. Slávek says:

    Však oni Ježíše bez problémů našli. Třeba se Jidáš sám nabídnul a iniciativně navrhnul řešení, jak se Ježíše zajmout, aniž by to vyvolalo problémy a krveprolití. No a Římané té možnosti využili. Nebo to zařídili Saducejové, kteří se s Jidášem domluvili.

    Někdo to udělat musel a byl to holt Jidáš. No problem. Jako mohli to udělat jinak, nemuselo se to vůbec stát, ajk je to popisováno, ale v rámci toho příběhu to prostě smysl dává.

    V podstatě mě stavíš do pozice Michale, kdy obhajuju, proč šla Karkulka temným lesem k babičce sama, když ji mohl někdo doprovodit. Jako mohl, asi by to bylo logické nepouštět malou holku samotnou do temného lesa, ale v rámci příběhu to celkem dává smysl.

    Stejně tak ten Jidášův příběh mohl být vyprávěn jinak a také by to dávalo smysl. Stejně jako dává smysl současná verze.

    Podívej se třeba kolem sebe, jak dnes zatýká policie. Někdy je to velká akce a na místě zasahuje URNA s granátama, jindy je stejný zločinec jednoduše předvolán na polici. Jeden podezřelý z korupce je odváděn v poutech za účasti desítek lidí, jindy jej decentně sbalí v noci na cestě z baru. Jeden je propuštěn druhý den, druhého drží měsíce ve vazbě.

    A teď si představ že o těch lidech máme jen pár veršů napsaných po 50 letech. A teď se hádáme, proč jednoho drželi ve vazbě a druhého ne … absurdní

  2. Michal says:

    ad Afghánistán: jo, jenže Afghánistán má přes 640 tisíc kilometrů čtverečních hornatého a obtížně přístupného, a často minimálně zalidněného terénu 🙂 To je malinko jiná situace, než v Jeruzalémě 🙂

  3. Michal says:

    Ještě mě napadá – jak Ježíše našli ti lidé, co jim kázal? To ho každý viděl jen jednou – protože znovu už byl problém ho najít? A ti kteří se o něm jen doslechli, a chtěli si ho poslechnout – tak byli v zásadě bez šance, dokud na něj čirou náhodou nenarazili, ne? 🙂

    Jinak Slávku souhlasím, že v rámci toho příběhu to dává smysl. Přesně, podepisuji. V rámci příběhu ano, v rámci reality ale ne.

  4. neruda says:

    Římané možná mohli mít s vypátráním a identifikací Ježíše problém, ale pokud jsem si všiml, primárně zájem na jeho zadržení (a umlčení) měli sami židovští předáci. U těch se dá předpokládat, že se v jeruzalémském prostředí přece jen orientovali lépe než římští legionáři.
    Evangelijní líčení Ježíšova zatčení tak působí poněkud příliš spektakulárně, tedy jako by to někdo tak dodatečně vymyslel.

  5. protestant says:

    Do Jeruzaléma se na velikonoce sjížděly desítky, možná stovky tisíc Židů odevšad. V té době tam byla naprosto nepřehledná situace.

  6. protestant says:

    ….O každých velikonocích vzrostl počet obyvatel Jeruzaléma někdy i desetinásobně. Nikde jinde než v jeruzalémském chrámu nebylo totiž možné slavit hod beránka. Izraelci z celého světa přicházeli a přijížděli do Davidova města, aby tu oslavili největší židovský svátek – den svobody a naděje na příchod Božího království. ….

    http://brno1.evangnet.cz/node/127

  7. Slávek says:

    Všechno mi to přijde jako spekulace. Skutečnost neznáme a je velká možnost, že to celé je vymyšlený příběh, který nemá žádnou spojitost s realitou, nebo ta spojitost je minimální. Faktem je, že se to hypoteticky mohlo udát podobně, jak popisuje Bible a mohli existovat důvody pro to jednat tak, jak v Bibli lidé jednali. Byly pašije a Římané nechtěli čeřit vodu nějakým spektakulárním veřejným zatýkaním. V tom kontextu byla možnost využití zrádce, který se sám nabídl prostě nejjednoduší alternativa. Nevíme, co se přesně stalo, jestli vůbec něco a vůbec neznáme motivace jednotlivých lidí.

    To je jako se bavit, jak vlastně mohl uprchnout Krejčíř, ne? To je přece naprosto nepravděpodobná a neuvěřitelná historka. Nebo proč proboha výrobci alkoholu lili do flaší matanol. To jde přece proti zájmů naprosto všech.

  8. protestant says:

    ….Když bylo město následně v r. 70 po Kr. dobyto, římskou armádou. V tomto hrozném obležení bylo zabito přibližně 1 100 000 lidí, protože byly Velikonoce. A tak Jeruzalém, jehož počet obyvatel se počítal na desítky tisíc, v tu dobu byl doslova přecpán lidmi, kteří tam přišli strávit Velikonoce…..
    http://www.sk.amazinghope.net/odhalte-svet-biblie-prednasky-na-dolezite-zivotne-temy/2-bude-konec-sveta/

  9. Čestmír Berka says:

    Trochu odbočím- moc pěkně je Jidášův příběh popsán Leonidem Andrejevem v povídce Jidáš Iškariotský
    http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/leonid-nikolajevic-andrejev-propast-jine-povidky

  10. neruda says:

    Nepochybuji o tom, že v rámci svátků bylo v Jeruzalémě mnohem více lidí, než obvykle, a že tam tedy panoval větší zmatek, než jindy.
    Jenomže si nelze nevšimnout, že i v tom zmatku si židovští předáci rychle všimli, že se ve městě objevil někdo, kdo by mohl způsobit problémy. Domnívám se tedy, že situace možná byla nepřehledná, ale ne dost na to, aby Ježíše nebylo vidět.

  11. Michal says:

    Slávku, v zásadě souhlas, ale i tak ještě malou poznámku – oni ho Římané i tak zatkli veřejně. Jidáš ho označil, a oni ho veřejně zatkli. Čili mi není moc jasné, čemu vlastně předešli…

    OK, a teď ještě perličku na konec: Jidášův přídomek, Iškarjotský, je nápadně podobný aramejskému slovu Ish-karya, které znamená anglicky “The false one”. Tak trochu Nomen-Omen… prostě, zase náhodička.

  12. Slávek says:

    A nemohli mu ten přídomek dát až zpětně. Ehm? Prostě proto, že byl … ehm … zrádce?

  13. Medea says:

    Michal: “Médeo, koukám na Vaši večerní diskuzi se Slávkem… zajímavé!”

    Mala som nejaký geniálny matematický nápad ohľadom ľudskej histórie. Myšlienka priam v štýle Nadácie (od Isaca Asimova). Chcela som ju porodiť, ale napokon som tú myšlienku potratila. Ale teraz si myslím, že to bola len hypnagogická “halucinácia” zaspávajúceho mozgu 😀 😀 😀

  14. protestant says:

    ….To jeho druhé jméno Iškariotský, může být jistě docela prostým hebrejským označením muže, muž se řekne „iš“, odněkud z vesničky nebo městečka Kariótu, ale může také ukazovat až někam ke skupinkám židovských horlivců, sikáriů, kteří také velmi intenzivně očekávali příchod zachránce a mesiáše…..
    http://horni-pocernice.evangnet.cz/Mt_26_14-16.html

  15. Michal says:

    Mohli 🙂 Jasně že mohli.

    Dobrá, a co k těm apoštolům? Měl Ježíš víc učedníků, a z nich si zvolil dvanáct, “podle toho jak sám chtěl”? A co tím zamýšlel?

    Nebo měl prostě všech učedníků celkem dvanáct, a další už pak “nebral”? Nebo se mu další ani nenabízeli?

    A proč se o většině z těch Dvanácti v evangeliích nic nepíše, proč jsou to jen jména na seznamu? Proč si je Ježíš vyvolil, když většina z nich nesehrála v žádném evangeliu žádnou roli?

  16. Michal says:

    Médea: Myšlienka priam v štýle Nadácie (od Isaca Asimova). Chcela som ju porodiť, ale napokon som tú myšlienku potratila.

    😀 hehehe, vtipné! 😀

  17. protestant says:

    Význam přídomku ?Iškariotský? je kontroverzní. Nejrozšířenější vysvětlení jej vykládá jako ?muž z Keriót?, což je odkaz na jeho rodnou ves, ležící poblíž Hebronu a zmiňovanou dvakrát v Písmu svatém (srv. Joz 15,25; Am 2,2). Jiní jej interpretují jako variaci výrazu ?sikario? jako by šlo o narážku na bojovníka, ozbrojeného dýkou, která se latinsky nazývá sica. A nakonec je tento přídomek pokládán za jednoduchý přepis hebrejsko-aramejského výrazu, který znamená: ?Ten, který ho měl zradit.
    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6628

  18. protestant says:

    Michal says:
    A proč se o většině z těch Dvanácti v evangeliích nic nepíše, proč jsou to jen jména na seznamu? Proč si je Ježíš vyvolil, když většina z nich nesehrála v žádném evangeliu žádnou roli?

    protestant:
    Podle mne se píše o těch, kteří později v rané církvi zastávali nějakou významnější roli.

  19. Medea says:

    Michal: “Pojďme se ještě kouknout na jednu věc: Jak vlastně Fundův model řeší Dvanáct učedníků? Podle něj to byly reálné osoby, skuteční učedníci historického Ježíše.”

    Funda vôbec netvrdí, že by to číslo 12 nutne popisovalo historickú realitu. 12 je len pekné magické číslo 🙂

  20. protestant says:

    A ono jich ani většinou 12 nebylo.
    Napřed podle NZ počet stoupal, pak klesl o Jidáše, pak jednoho dovolili (Barnabáše ?) a nakonec se mezi ně počítal i Pavel.