Apokalypticismus

V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.

Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.

Co je apokalypticismus?

Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.

Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.

Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.

Historické pozadí

Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.

Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…

Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.

Apokalypticismus v Synoptických evangeliích

Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)

Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.

Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!

Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.

Kdy k tomu všemu dojde?

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)

To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!

Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62

Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!

V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.

Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.

Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:

Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.

Ještě chci zmínit verš
Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.

Pavel a ostatní autoři epištol

Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:

Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)

Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!

V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…

Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)

Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).

I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)

Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.

Globální pohled

Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.

Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.

Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).

Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.

Závěr

Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.

Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.

Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.

Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.

2,543 thoughts on “Apokalypticismus

  1. človíček

    Vzešla zde otázka, zda byl někdy v historii nějakému smrtelníkovi přisouzen nějaký unikátní „božský status“.

    Minimálně jeden takový příklad by tu byl. Například egyptský král Ramesse II. (Ramses Veliký).
    Tento muž byl již za svého života prohlášen za vtělení nejvyššího boha Amona, byl zobrazován jako roven bohům a ztotožňován s jejich vládcem – o tom jasně vypovídají dochované reliéfy i písemné prameny. Patrně žádný panovník před ním ani po něm neměl takovou aureolu moci, jako právě Ramesse II. Navíc vládl přes šedesát let, takže většina Egypťanů se narodila i zemřela za vlády stejného panovníka, protože lidé tehdy běžně umírali ve třiceti letech. To taktéž přispělo k víře, že je skutečným bohem. Dokladů o jeho uctívání a ztotožňování s nejvyšším božstvem máme opravdu hodně.
    Jenže z jeho božství v průběhu historie nezůstalo vůbec nic. Turisté obdivují jeho kolosální stavební díla, ale takovým tím stylem: „To je úžasné, jak to mohli postavit“.Většina lidí jeho jméno ani nepřekousne. Ramesse je sice i nadále označován za mocného panovníka, ale jeho kolosální hlavní město bylo rozebráno na výstavbu nedalekého Tanisu již ve starověku, nejrozsáhlejší hrob v Údolí králů byl vykraden a zpustošen živly, jeho mrtvola, v době staroegyptských krizí ukrytá ve skalní skrýši, se stala kuriozitou v muzeu, a víru, do níž se zahrnul jako božská bytost hodná uctívání, dnes již nikdo nesdílí.
    To je zcela zásadní rozdíl oproti osobě Ježíše, který se stal nejznámější osobou na světě navzdory tomu, že nebyl ani spisovatelem, ani králem, ani stavitelem a navíc byl popraven vrcholně ponižujícím způsobem. Bible píše, že „nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele“ a zároveň Bible píše, že „Bůh je láska“. Takže mně osobně je docela jasné, kdo Kristus byl.

  2. Medea

    Michal, ja samozrejme viem kam mieriš. Ježiš, podľa Teba, nie je historická postava, ale mytologické vtelenie kozmického Krista. Teda Ježiš je historizáciou mytologickej postavy. Lenže, povedz mi prosím Ťa, o koľkých takých vteleniach vieš, ktoré by úspešne prebehli v priebehu niekoľkých desaťročí. Teda keby sme aj prijali Tvoju hypotézu demytologizácie, je to tiež jedinečná udalosť.

    Ale zrod svätca, proroka, môže byť veľmi rýchly, viď sekty. Stačí pár rokov. Poznáš nejakú demytologizáciu, ktorá, by prebehla za pár rokov? A keď už máme mŕtveho proroka/svätca, môžeme mu celkom ľahko pridávať posmrtné tituly … .

    Mne sa zdá moja hypotéza oveľa pravdepodobnejšia než Tvoja.

  3. Medea

    Človíček: “Tento muž byl již za svého života prohlášen za vtělení nejvyššího boha Amona,”

    Ale to boli aj mnohí iní faraóni a Michal požadoval jedinečnosť v rámci jednej doktríny.

  4. Medea

    Človíček: “To je zcela zásadní rozdíl oproti osobě Ježíše, který se stal nejznámější osobou na světě navzdory tomu, že nebyl ani spisovatelem, ani králem, ani stavitelem a navíc byl popraven vrcholně ponižujícím způsobem.”

    Ježiš mal šťastie, že sekta jeho uctievačov pôsobila v Rímskej ríši a jeden z vládcov tejto ríše urobil z kresťanstva štátnu ideológiu. Túto ideológiu prijali aj mnohí germánski králi/náčelníci a keď Ríša na Západe padla, na jej troskách vznikli síce barbarské, ale kresťanské kráľovstvá. A kresťanstvo ako štátna ideológia európskych ríší úspešne vplávalo do budúcnosti.

  5. Medea

    Človíček: “Tento muž byl již za svého života prohlášen za vtělení nejvyššího boha Amona,”

    No, presnejšie povedané bol synom boha Amona, tak.

  6. Karel

    človíček: ….Pokud Bůh existuje, pak je jasné, že okamžik zjevení je pro všechny lidi světa, kteří žili, žijí a budou žít, společným okamžikem, který je jen tak vzdálený, jak daleko je od nás naše vlastní smrt.

    Karel: To nekoresponduje např. s tímto:
    Mt 24,27.30.40 Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka….Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci…..Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.

  7. Medea

    Michal, prijmeme pre naše potreby dve definície:

    Historizácia – premena mytologickej postavy na historickú.

    Mytologizácia – premena historickej postavy na mytologickú.

  8. jack

    Božím královstvím, se každý z nás nejpozději do své vlastní smrti dozví pravdu.
    človíček:

    Pokud žádný Bůh ani jeho království není, pak nikoho z nás nečeká žádné překvapení, prostě nic. Pokud ale Bůh existuje, pak zcela zřejmě uvidíme něco, co se vymyká všem představám. Proto také Bible používá slovo zjevení, odhalení.
    Pokud Bůh existuje, pak je jasné, že okamžik zjevení je pro všechny lidi světa, kteří žili, žijí a budou žít, společným okamžikem, který je jen tak vzdálený, jak daleko je od nás naše vlastní smrt. Nikdo z lidí nebude žít déle, než několik desítek let, včetně všech, kteří jsou v této diskusi. Takže odhalení pravdy o Království Božím je každému z nás opravdu velice blízko.

    jack:
    Máte pravdu,že pokud neexistuje žádný “Bůh” a jeho království,tak nikoho z nás nečeká po smrti žádné překvapení.
    Ale co pořád nechápu je skutečnost,PROČ bych si měl myslet,že by mě po smrti mělo něco takového čekat??? Já zatím žádné důvody nemám a nikdo mi žádné pádné nepředložil?

  9. Medea

    Michal: “A teď pointa: podle Fundova modelu byla takováhle unikátní apoteóza v podstatě to první, čemu o něm jeho učedníci uvěřili!”

    Prvé až tretie, čomu mali podľa modelu uveriť, bolo toto:

    (1) Ježiš bol apokalyptický židovský prorok, ktorý mal pomerne blízko k farizejskej tradícii. Ježiš kritizoval súdobú spoločnosť a hlásal skorý príchod Syna človek, ktorý nastolí Božie kráľovstvo na Zemi. Okolo Ježiša sa sformovala skupina jeho prívržencov. Po Ježišovej smrti sa títo dočasne rozpŕchli po Galilei. Podľa Fundu, nevyznávali Ježišovi prívrženci hneď po Ježišovej smrti jeho zmŕtvychvstanie, len očakávali jeho skorý príchod. Ježiša stotožnili s apokalyptickou postavou – Synom človeka. Začali Ježiša chápať ako vyvýšeného na pravici božej, ktorý už čoskoro príde ako Syn človeka. Vyznávali ho formulou: Maranata – Príď náš Pane. Po nejakom čase sa jeho stúpenci pod vplyvom tejto proto-viery opäť zhromaždili v Jeruzaleme.

    (2) Ježišovi stúpenci boli fanatickou charismatickou vizionárskou sektou (prorokovanie, obcovanie s Duchom svätým, „hovorenie jazykmi“, extatické vízie). Po proto-viere „Boh Ježiša vyvýšil“ sa (na základe subjektívnych zážitkov) objavila u členov tejto sekty viera, že „Ježiš sa zjavil“.

    (3) Na základe subjektívnej vízie „Ježiš sa zjavil“ sa postupne rozvinula viera „Ježiš bol vzkriesený“, (legenda o prázdnom hrobe sa objaví až oveľa neskôr). To bola prvá fáza vývoja kresťanskej viery.

    Apoteózu zavŕšil až Ján vo svojom evanjeliu.

    Model je tu: http://www.i-ateismus.cz/2011/11/ke-korenum-krestanstvi/comment-page-12/#comment-35829

  10. Čestmír Berka

    Bůh je láska? Na takhle jednoduché sdělení je Bible trochu moc tlustá.. a trochu moc nelásky z toho vzešlo..stovky denominací a sekt..papeži a vzdoropapeži..hostie a víno, co je podle jedněch Kristovým tělem a krví a není podle jiných…

  11. Medea

    Slávek, Michalovi išlo o jedinečnú apoteózu v rámci danej doktríny, o jedinečné stotožnenie s najvyšším bohom doktríny.

    Faróni, rímski cisári, japonskí cisári, hindusti, ktorí splynuli s átman, … toto nespĺňajú.

  12. Slavek

    Jsou tam i jiní, kteří to splňují. Co takhle Alavité nebo drůzové? Moonisté? A desítky menších sekt.

    Na druhou stranu je jasné, že ta unikátnost je realizovatelná jen v rámci monoteismu. V polyteismu proste není důvod toho nového boha nejak dávat na vrchol pyramidy. A co pozorujeme? Skutecne v rámci monoteismů ( krestanství, islám, judaismus) vzniká mnoho kultů jejichž zakladatelé jsou považováni za hlavní bohy.

  13. Medea

    Jedinečné udalosti sa v histórii stávajú. Jedinečnou udalosťou tu chápem stret apokalyptického židovstva s helénistickým pohanstvom v rámci svetovej ríše. Priaznivá konštelácia dejinných udalostí a výsledkom je kresťanstvo.

    A čo sa stalo?

    Ježiš sa stal pre svojich stúpencov v rámci judaizmu prorokom, Synom človeka, Vyvýšeným po pravici Božej. Stal sa len tým, čo mu umožňovala mytológia judaizmu.

    A potom v pohanskom prostredí Ježiš posmrtne získaval ďalšie mytologické tituly, ktoré nemali v judaizme precedens: kozmický Kristus, Logos a napokon sa stal pre Jána totožný s Bohom.

  14. Slavek

    Jak jsem uvedl, nejedná se o událost jedinečnou. Tímten argument padá. Pokud by se jednalo o událost jedinečnou, tak bych akceptoval Michalovu logiku a bylo by jasné, že ta událost je velmi nepravděpodobná. Ale není. Tečka.

  15. Medea

    Slávek: “Co takhle Alavité nebo drůzové?”

    Ak sa nemýlim, tak je tam tých inkarnácii Boha v rámci doktríny viac 🙂 potom, by nebola splnená tá jedinečnosť požadovaná Michalom. Ďalšia vec ma napadá, že Ježiš môže byť pre ďalšie monoteistické apoteózy precedensom alebo vzorom.

    Ale všetko (čo sa ľudských dejín týka) je raz po prvý raz. Judaizmus je prvý striktný a dogmatický monoteizmus a kresťanstvo je jeho produktom. Otázka prečo je toto prvý a nie druhý raz je nezmyselná 🙂

  16. Medea

    Slávek: “a bylo by jasné, že ta událost je velmi nepravděpodobná”

    Koľko dogmatických monoteizmov, ktoré sa stali národnou/štátnou ideológiou a prísne trestali odpadlíctvo poznáš?

  17. Slavek

    coze? Nevim. Z hlavy tri. Judaismus, islám, krestanství. Proč? U všech těch monoteismů vznikají sekty, které nejakeho cloveka stotozni s bohem.

  18. Medea

    Všetky sú produktom judaizmu. Ide mi o to, že nepoznáš viacero primárnych monoteizmov (dogmatických, ktoré sú národnou/štátnou ideológiou a prísne trestajú odpadlíctvo).

Comments are closed.