V minulém článku jsem zdůraznil, jak důležité je pro správné pochopení textu mít povědomost o tom, co v době sepsání daného textu (spisů Nového Zákona) považoval jak autor tak i jeho čtenáři za samozřejmé, ale co pro dnešního čtenáře zdaleka samozřejmé býti nemusí.
Dnes bych chtěl napsat pár řádek o apokalypticismu, který je naprosto klíčový pro vhled do NZ textů. Bez apokalyptického předporozumění podle mého názoru nelze Novému Zákonu náležitě porozumět.
Co je apokalypticismus?
Obecným apokalypticismem se rozumí víra, že svět jak ho známe, skončí v kataklyzmatické události, zvané apokalypsa. Apokalypticismus v Novém Zákoně byl mnohem specifičtější, a já se budu v dalším soustředit na něj.
Lidé věřili, že svět je kolbištěm kosmického zápasu sil Dobra a Zla. Svět je pod silným vlivem kosmických mocností Zla, a katastrofy které Izrael té doby postihovaly (nadvláda Římanů, potlačení Makabejského povstání kolem roku 170 př.n.l., atd.) jsou toho přímým důsledkem. Zlé věci, které se Izraeli děly, jsou trestem sil Zla za věrnost Izraele Bohu.
Převaha mocností zla ale nebude trvat dlouho. Bůh co nevidět zasáhne ve prospěch svého lidu a z nebe sestoupí božská bytost jménem Syn Člověka. Mocnosti Zla budou poraženy v kataklyzmatické události, jak si představoval např. autor knihy Zjevení – a s nimi budou zničeni i lidé, kteří jim na zemi přisluhovali. Jako poslední pak bude poražena Smrt. Na zemi (nikoliv v nebi!) pak bude nastoleno utopické Boží Království, pod přímou vládou Boha.
Historické pozadí
Vznik apokalyptické víry má dle Barta Ehrmana velmi zajímavé historicko-teologické souvislosti. Izrael, jakožto malý národ obklopený mocnými sousedy, čelil v průběhu velké části své historie agresi sousedních říší. Byl okupován Asyřany (722 př.n.l.), Babylonci (586 př.n.l), Peršany (539 př.n.l) – a Proroci (Amos, Izaiáš, Ozeáš, Jeremiáš, Ezechiel, …) tehdy většinově soudili, že tyto útrapy byly Božím trestem za nedodržování Zákona. A měli pravdu, protože lidé v Izraeli tehdy opravdu uctívali i jiné bohy, jak přesvědčivě dokazují archeologické nálezy, i větší část knih Starého Zákona. Proroci brojili proti uctívání cizích Božstev a zkaženosti dětí Izraele PRÁVĚ PROTO, že lidé tehdy cizí božstva uctívali, a Zákon dodržovali nedostatečně.
Jenže zhruba po Babylonském zajetí se situace začala obracet. Izrael si vzal slova Proroků k srdci, a v posledních stovkách let před naším letopočtem Zákon opravdu dodržoval. Obrátil se k Bohu, přestal uctívat modly, … Jenže na utrpení Izraelců se tím mnoho nezměnilo. Přišla poroba od Řeků vedených Alexandrem Makedonským (356-323 př.n.l.), Egypťanů a Syřanů (198 př.n.l.), pak krvavě potlačené Makabejské povstání…
Tato situace představovala pro standardní vysvětlení Proroků zásadní problém – a apokalypticismus byl “vynalezen” jakožto zajímavé teologické řešení. Vše výše popsané je důsledkem nadvlády sil Zla nad světem, a kosmického zápasu se silami Dobra. Lid Izraele je trestán silami Zla za své dodržování Zákona a věrnost Bohu. Bůh ale ve prospěch svého lidu zasáhne, atd., viz výše.
Apokalypticismus v Synoptických evangeliích
Je docela pravděpodobné, že už Jan Křtitel věřil v apokalypsu. Podle Matouše Jan Křtitel kázal:
Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! (Mt 3:2)
Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? (Mt 3:7)
Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Mt 3:10)
Obdobně Jana Křtitele cituje i Lukáš. (Lk 3:7-15)
Ve světle apokalyptického předporozumění je jasné, co tím vším chtěl Jan říct. Přicházejícím hněvem se míní příchod Syna člověka a následné vymýcení Zla. Sekera je už napřažena ke kořeni stromů = celé to nastane co nevidět, a zlo bude vyťato od samotného kořene, od základu. Utéct před přicházejícím hněvem = chtěli se dát od Jana pokřtít.
Za velmi důležité ale považuji, že podle dvou nejstarších evangelií, Markova a Matoušova, byl apokalypticismus samotným jádrem JEŽÍŠOVA evangelia!
Hned v úvodu Marek shrnuje Ježíšovo evangelium jednou větou: “Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“” Čas se naplnil – svět jak ho známe bude za krátko končit. Bůh zasáhne, nastane Apokalypsa, příchod Syna Člověka z nebe, bude Soud – a ti kdo nebudou odsouzeni, přežijí, a pak bude Boží království. Podobně Matouš 4:17.
Kdy k tomu všemu dojde?
A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)
To je velmi silné prohlášení: Ježíš jednoznačně říká, že někteří z těch, kdo tu stojí nezemřou, dokud Boží království nepřijde k moci. Nebo-li, věřil, že apokalypsa nastane ještě za života některých jeho současníků!
Podobně když Ježíš odpovídal veleknězi, řekl:
Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ Mk 14:61,62
Ježíš veleknězi říká, že přímo on, velekněz, na vlastní oči uvidí Syna člověka přicházet nebeskými oblaky!
V Markovi 13:30, na konci apokalyptického exkurzu (Mk 13:5-29), který se mimochodem vyplatí si přečíst, Ježíš opět tvrdí: “Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.”
Opět, to všechno se stane ještě za života Ježíšovy generace.
Podobně Matouš 10:23 říká: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.”
Tedy, než stihnou Ježíšovi učedníci projít všechna Izraelská města, přijde Syn člověka.
Apokalyptických pasáží jsem v evangeliích napočítal desítky, ale asi nemá smysl je zde všechny vypisovat. Uvedu ještě jeden z několika popisů, jak si Ježíš, a tedy i autoři evangelií, nadcházející události představovali:
Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘ Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích
s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Mt 24:27-31) Podobně také Mt 25:31-45.
Ještě chci zmínit verš
“Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.” (Matouš 24:36)
který bývá někdy interpretován jako vysvětlení toho, proč apokalypsa dodnes nenastala. Tvrdívá se, že Ježíš tímto totiž popřel, že kdokoliv ví KDY apokalypsa nastane. JENŽE Ježíš ve skutečnosti říká, že nikdo nezná přesný čas jejího příchodu, den a hodinu! ŽE ale nastane velmi brzo, rozhodně za života některých jeho současníků, to Ježíš věděl – a mýlil se.
Pavel a ostatní autoři epištol
Apokalypticismus podbarvuje i epištoly. Snad nejzjevnější je to v 1. dopise Tesalonickým:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. (1 Tess 4:15-18)
Zde Pavel sám očekává, že se dožije Pánova příchodu!
V 2. Tim 3:1 říká adresátům svého dopisu, aby si byli jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy – a asi jim tohle neklade na srdce s tím, že tato situace nastane za stovky generací a tisíce let…
Autor dopisu Židům hned na samém začátku připomíná, že žijí v posledních dnech. (Židům 1:2)
Jasné je i Pavlovo vyjádření v 1 Kor 7:29:
Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
V tomto světle je mnohem jasnější celá 7. kapitola 1 Korintským! Jak může Pavel napsat, že
“Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.”? (1 Kor 7:8)
No právě proto, že nezbývá mnoho času, svět bude končit, a nemá smysl ztrácet čas světskými záležitostmi! Jen “Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší
vstoupit do manželství než být spalován touhou.” (1 Kor 7:9).
I autor Jakubova dopisu věřil v brzký Ježíšův návrat:
Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko. (Jakub 5:7,8)
Ještě chci zmínit pozdní pseudografický 2. dopis Petrův. Jeho autor žil v době, kdy už měla apokalypsa dávno nastat, ale pořád nepřicházela. Proto píše:
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2 Petr 3:3,4)
Autor psal jménem sv. Petra, proto o své současnosti psal jako budoucnosti, jako předpověď. Navíc je zjevné, že i autor tohoto dopisu věřil, že Pánův příchod nastane během JEHO života, že on, ve chvíli psaní svého dopisu, žije metaforicky v posledních dnech! Stejně jako tomu věřily všechny generace křesťanů – vždy každá o své vlastní době! – vlastně až do dneška.
Globální pohled
Celé Markovo i Matoušovo evangelium lze shrnout z apokalyptického pohledu: Ježíš byl apokalyptický prorok, který hlásal nadcházející konec světa a příchod Božího Království. Jeho pozemské působení lze podle Barta Ehrmana chápat jako jistou předzvěst tohoto království, a to v následujícím smyslu:
– Ježíš z lidí vymýtal démony a zlé síly, protože v Božím Království žádní démoni a zlé síly nebudou
– Ježíš uzdravoval nemocné, protože v Božím Království nebudou žádní nemocní
– Ježíš křísil mrtvé (např. Jairovu dceru), a sám vstal z mrtvých, protože Smrt bude poražena a v Božím Království už pak nebude.
Dále, podle Marka i Matouše celé Ježíšovo působení na Zemi bylo o Božím Království. Ježíš kázal, že nastane, kdy nastane, jaké bude, jaký bude jeho příchod, kdo se tam může dostat spíš a kdo má menší šanci, kolik lidí se tam dostane (“Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází… ” (Mt 7:14)) a v neposlední řadě, jak je nutné žít, a jak se chovat, ABY člověk zvýšil svou šanci dostat se do Božího království dostat.
Samotné Ježíšovo ukřižování a zejména zmrtvýchvstání má pak také souvislost s apokalyptickým pohledem: Ježíš měl být první vzkříšený. Po něm měli následovat všichni ostatní, každý “ve svém pořadí” (1 Kor 15:20-23). Ostatně, nikoliv náhodou Matouš psal, že po Ježíšově ukřižování začali v Jeruzalémě vstávat mrtví z hrobů (Mt 27:51-53). Z hlediska Marka mělo být navíc Ježíšovo zmrtvýchvstání jeho ospravedlněním, potvrzením od Boha, že to byl opravdu Mesiáš (a že tedy na jeho zvěst ohledně Království se lze spolehnout).
Mimochodem, nedávno jsem se setkal s názorem, že autor knihy Zjevení musel snad být “zhulený” když tohle psal. Nic nemůže být dál od pravdy. Autor knihy zjevení, i autoři dalších apokalyptických knih (Zjevení sv. Jana není ani náhodou jediný spis svého druhu!) opravdu věřili, že něco podobného svět v dohledné době čeká. První křesťané skutečně žili přípravami na tuto událost, a úvahami o ní. Proto byl také spis Zjevení sv. Jana sepsán, proto přišel nanejvýš zajímavý a aktuální svým součastníkům – a proto byl také zařazen do Nového Zákona. Bez povědomí o apokalypticismu mají dnes mnozí lidé potíže pochopit, jak se vůbec mohl podobný text v NZ objevit.
Závěr
Závěr bude tentokrát velice stručný. Ježíš byl apokalyptický prorok, a selhal. Žádná apokalypsa nenastala, ani v době kdy ji předpovídal, ani později. Syn Člověka nepřišel, Ježíš se nevrátil, Svět jak ho známe neskončil.
Desítky generací křesťanů jeho evangelium velice správně pochopily, ale mylně si namlouvali, že Ježíš mluvil nikoliv ke své, ale k JEJICH generaci, a že tedy konec světa nastane V JEJICH době – a všichni se spletli.
Spletli se hned dvakrát: Poprvé – Ježíš mluvil o své generaci, mluvil k lidem své doby, a příchod Syna Člověka předpovídal ve své době. A podruhé – Ježíš nebyl Syn Boží, nebyl Mesiáš. Byl to obyčejný člověk, a také se zcela lidsky a přirozeně mýlil, a to v tom hlavním co kázal.
Křesťanství proto stojí na falešném proroku – a tedy je samo falešné.
Ježišovi stúpenci našli Ježišovi zodpovedajúci mytologický titul v rámci ich náboženského kontextu – v rámci judaizmu. Stotožnili ho so Synom človeka, Vyvýšeným po pravici Božej.
A Ježišova apoteóza prebehla v pohanskom prostredí, kde sa napr. aj Augustus a Caesar mohli stať bohmi 😉
Len tak pre zaujímavosť, Vieš aké tituly mal Augustus na svojom náhrobku? Syn boží, Spasiteľ sveta 😀
Michal: “Ale od Božího proroka a svatého muže je pořád šíleně daleko k bytosti, která sedí v nebi po Boží pravici, na konci věků sestoupí z oblaků, zlikviduje jednou pro vždy Zlo a Smrt, a bude soudit všechny lidi při Posledním Soudu.”
Michal, prosím Ťa, posmrtné tituly sa dávajú ľahko 😉
Ale ak si to nevieš predstaviť, potom by si mal možno predsa len prijať, to Protestantom ponúkané vysvetlenie: “Samozřejmě. Bez vzkříšení je to celé pitomost….” 😉
😀 😀 😀
Urcite, su sny kedy rozpozname, ze snivame. Ale preco sa strhneme z nocnej mory?
Zo snicka:-) Aj Sokrates hovori o Bohu a o svete ideí…
protestant: ….Vše, co Ježíš ve svém pozemském životě dělal a říkal, dostalo jeho vzkříšením novou váhu a trvalou platnost….
Karel: Pokud byl JK omylný, nemůže mít to co řekl trvalou platnost. Tak jako se mýlil v tom, že příchod Syna člověka, který bude viditelný jako když blesk ozáří oblohu, se udá ještě za života jeho generace, stejně tak se mohl mýlit v čemkoliv co řekl. Podobně je tak i s jeho učedníky, s údajnými svědky jeho vzkříšení.
protestant: Myslím, že stačí, když napíši, že Písmu “Slovo Boží” neříkáme. Ani “I Bůh řekl” ve významu jaký jsi naznačil.
Karel: Pokud říkáte “Bůh tě miluje, Bůh vzkřísil Ježíše, Bůh ti chce pomoct, Bůh udělal toto, Bůh udělal ono….” a přitom cituješ Písmo, nebo tyto slova jsou výkladem toho Písma, nepřímo tím naznačuješ, že Písmo je slovo Boží. Ne, že by to šlo z Božích úst, ale že to slovo vyjadřuje to co Bůh chce, jeho vůli. Prostě, jako by to řekl Bůh.
Michal napísal: „Ale od Božího proroka a svatého muže je pořád šíleně daleko k bytosti, která sedí v nebi po Boží pravici, na konci věků sestoupí z oblaků, zlikviduje jednou pro vždy Zlo a Smrt, a bude soudit všechny lidi při Posledním Soudu.
O kom že z těch jmen co jsi jmenovala lidé věřili něčemu podobnému? O Jonesovi? Koreshovi? Mambrovi? Měl snad sestoupit z nebe Mohamed, Slávku? Nebo zakladatel Mormonů, Smith?
Podle mě ta víra s Ježíšem JE docela unikátní, ne že ne.“
Mytologický kontext: Židia v 1. storočí mali svoju mytológiu. Jej súčasťou boli napr. Boh, anjeli, proroci, Syn človeka.
(1) Pre muslimov je Mohamed tým najväčším prorokom, je to „Pečať prorokov“, „Priateľ Boží“. Prečo, by Ježišovi stúpenci nemohli urobiť z Ježiša najväčšieho židovského proroka?
(2) Na konci vekov mala prísť podľa Židov, spolu s anjelmi a prorokmi, apokalyptická bytosť – Syn človeka, ktorá bude súdiť ľudstvo. Prečo, by najväčší prorok Ježiš, nemohol byť týmto Synom človeka?
(3) Pavol, Žid z helénistického prostredia, sa na základe svojho extatického zážitku, mystického stretnutia s Ježišom, stal kresťanom a posunul Ježišov kult na kvalitatívne vyššiu úroveň – urobil z Ježiša preexistentného kozmického Krista.
(4) Teológia Ježiša Krista sa v pohanskom prostredí ďalej rozvíjala a napokon vyvrcholila Jánonovou apoteózou Krista – Kristus a Boh Otec sú jedno 😉
Michal: „Podle mě ta víra s Ježíšem JE docela unikátní, ne že ne.“
Keby mali Židia vicerých bohov, možno by sa Ježiš stal len ďalším členom nebeského panteónu, ale pri jedinom Bohu to bolo iné 😉 Áno, mytologizácia Ježiša má svoje jedinečné historické okolnosti.
protestant: Jinak dogmata jsou dogmaty právě proto, že nejsou ničím podloženy. Je to podobné jako s axiomy.
Karel: Takže jste si je vycucali z prstu? A jaké mate ty dogmata?
Dogma bych s axiomem nesrovnával. Dogma, na rozdíl od axiomu, ovlivňuje život člověka. Řekl bych, že je nutnost dogmata zkoumat, dle mne prostě už z principu je zavrhnout, protože vše co je mi předkládáno k věření a je mi zakázáno o tom pochybovat, je nadmíru podezřelé. Kdysi jsem měl na přebalu svého “vzdoru” vůči křesťanským dogmatům tento obrázek: V pozadí Bible, před ni nápis: “Nerozbitné”. A ještě předtím nápis: “Nesahat”.
Pravda se nemusí bát, ale když se něco bojí, zřejmě to má k pravdě daleko.
@Médea:
No, … moc přesvědčivé mi to nepřijde.
Shodli jsme se myslím na tom, že Syn Boží je prostě člověk blízký Bohu. Výjimečný člověk – ale pořád jenom člověk. Nevidím tedy nic divného na tom, když se takto Augustovi říkalo. Nevidím nic divného ani na titulu spasitel světa. Prostě přináší lidem spásu – na tom nevidím nic božského. A přináší spásu celému světu? Trocha přehánění, to se u panovníků stává.
Považovat člověka za boha, to už by bylo jiné kafe – KDYBY to ovšem nebylo v Řecko-Římském panteistickém světě, kde bylo něco jako inflace bohů. Ehrman píše, že své bohy měly dokonce i jednotlivé rodiny, uznávali se bohové všech možných náboženství napříč celým impériem … za těchto okolností ztrácí exaltování Césara na titul boha poněkud na lesku.
Ježíš byl ale považován za rovného JEDINÉMU Bohu, stvořiteli Vesmíru! Ježíš nebyl jeden z mnoha.
Takže se ptám: najděte mi analogii. Nepotřebuji jich tisíce, o kterých mluví Slávek, stačí mi jeden. Najděte mi v celé historii smrtelníka, který byl později ztotožněn s JEDINÝM a věčným tvůrcem celého Universa – kromě Ježíše, samozřejmě. To jsem tedy zvědav 🙂
Michal napísal: “Ježíš byl ale považován za rovného JEDINÉMU Bohu, stvořiteli Vesmíru! Ježíš nebyl jeden z mnoha.
Takže se ptám: najděte mi analogii. Nepotřebuji jich tisíce, o kterých mluví Slávek, stačí mi jeden. Najděte mi v celé historii smrtelníka, který byl později ztotožněn s JEDINÝM a věčným tvůrcem celého Universa – kromě Ježíše, samozřejmě. To jsem tedy zvědav :)”
Už som to hore popísala:
(1) V židovskom prostredí sa Ježiš stal (pre svoju sektu) najväčším prorokom, Synom človeka, Vyvýšeným po pravici Božej.
(2) V pohanskom prostredí z neho Pavol urobil kozmického Krista.
(3) Apoteóza sa zavŕšila v pohanskom prostredí Jánovou teológiu – Boh Otec a Kristus jedno sú.
Michal napísal: “Ježíš byl ale považován za rovného JEDINÉMU Bohu, stvořiteli Vesmíru!”
Samozrejme! Veď Židia mali v 1. storočí iba jediného Boha, ak chceli mať kresťania z Ježiša Boha a zostať monoteistami, tak mali len jedinú možnosť 😀
Michal says:
October 15, 2012 at 4:02 pm
Médeo, já vím že Boží Syn nebyl to, co si pod tím pojmem představují dnešní křesťané.
protestant:
Snad jsi chtěl říci ateisté, ne?
Médeo, to jsi mi ale neodpověděla! 😉
Ptal jsem se:
Najděte mi analogii. … Najděte mi v celé historii smrtelníka, který byl později ztotožněn s JEDINÝM a věčným tvůrcem celého Universa – kromě Ježíše, samozřejmě.
A dodávám: tu analogii beru i v případě polyteismu. V případě polyteismu mi najděte mi případ, kdy byl v pohanském světě někdy nějaký smrtelník ztotožněn s HLAVNÍM Bohem (např. Diem), bohem “na vrcholu božské pyramidy” (nevím jestli jste viděli tu Ehrmanovu ilustraci, můžu ji zde ofotit). Prostě, kdy byl někomu přisouzen naprosto unikátní božský status, jedinečný pro celé Universum.
Michal: “Takže se ptám: najděte mi analogii.”
V hinduizme sa všetky bytosti môžu chápať ako prejavy jediného Božstva. Keď dosiahneš osvietenie stávaš sa totožný s Jedným 😉 Ale to samozrejme nemusí byť jedinečná udalosť, pretože mnohí môžu dosiahnuť osvietenie.
Hmm, to se mi líbí 🙂 To je jen potvrzení mého tušení – že mi žádný rozumný protipříklad nenajdete 😉
Páč v tom hinduismu určitě nebyl osvícený (a tedy totožný s Jediným) jen jeden člověk, že? 😉 Tím zase tu unikátnost ztrácíme. Čili tohle neberu.
Jsem tím argumentem docela nadšen, nechápu že mě to nenapadlo dřív. Měli bychom to pozorně prozkoumat.
Znovu tedy: Stalo se teda někdy v historii, že by byl nějakému smrtelníkovi přisouzen, tak jako Ježíšovi, naprosto unikátní Božský status, jedinečný jak mezi všemi smrtelníky (nikomu jinému podobný status dle dané filozofie přisouzen nebyl), tak i mezi všemi Bohy (byl roven NEJVYŠŠÍMU Bohu, JEDINÉMU svého postavení).
Myslím si, že NIE, zatiaľ sa to stalo iba raz, ale druhý krát sa to stane po mojej smrti 😀
Hehehe 🙂
OK, a můžeme pokračovat: ví někdo o tom, že by byl někdy v historii přisouzen nějakému smrtelníkovi naprosto unikátní nadpřirozený status, srovnatelný např. s Ježíšem coby Synem Člověka (jediný svého druhu), sestupujícím z nebe (!) v Poslední den (také unikátní událost)?
Dále, byl někdy nějakému smrtelníkovi přisouzen status, že sedí v nebi po pravici (unikátní místo) jediného (resp. v případě polyteismu nejvyššího) Boha?
To jsem ustoupil z toho svého požadavku, aby byl ROVEN jedinému Bohu.
Dva přispěvatelé se mi zde smáli za tento výrok:
„Království Boží je opravdu blízko. Nejpozději za několik desítek let se o něm každý z nás dozví celou pravdu.“
Byl jsem přesvědčen, že má další slova zcela jasně vysvětlují, jak je to myšleno. Někteří méně pozorní čtenáři (slavek, Čestmír Berka) to patrně pochopili tak, že předpovídám příchod konce světa nejpozději do několika desítek let.
Jenže já jsem k tomu napsal ještě toto: „ Zjevení (odhalení) je každému z nás opravdu blízko – ta vzdálenost se počítá maximálně na jeden lidský život – někomu zbývá den, někomu padesát let.“
Prostě a jednoduše: každý z nás dříve či později zemře. Takže, o tom, jak je to s Božím královstvím, se každý z nás nejpozději do své vlastní smrti dozví pravdu. Pokud žádný Bůh ani jeho království není, pak nikoho z nás nečeká žádné překvapení, prostě nic. Pokud ale Bůh existuje, pak zcela zřejmě uvidíme něco, co se vymyká všem představám. Proto také Bible používá slovo zjevení, odhalení.
Pokud Bůh existuje, pak je jasné, že okamžik zjevení je pro všechny lidi světa, kteří žili, žijí a budou žít, společným okamžikem, který je jen tak vzdálený, jak daleko je od nás naše vlastní smrt. Nikdo z lidí nebude žít déle, než několik desítek let, včetně všech, kteří jsou v této diskusi. Takže odhalení pravdy o Království Božím je každému z nás opravdu velice blízko.
Ja osobne o žiadnej náboženskej doktríne, v ktorej by došlo k takejto exkluzívnej apoteóze neviem.
Samozrejme, nemôžeme s istotou vylúčiť možnosť, že sa už podobná udalosť udiala v nejakej prehistorickej (predpísomnej) kultúre.
Dva přispěvatelé se mi zde smáli za tento výrok:
„Království Boží je opravdu blízko. Nejpozději za několik desítek let se o něm každý z nás dozví celou pravdu.“
Byl jsem přesvědčen, že má další slova zcela jasně vysvětlují, jak je to myšleno. Někteří méně pozorní čtenáři (slavek, Čestmír Berka) to patrně pochopili tak, že předpovídám příchod konce světa nejpozději do několika desítek let.
Jenže já jsem k tomu napsal ještě toto: „ Zjevení (odhalení) je každému z nás opravdu blízko – ta vzdálenost se počítá maximálně na jeden lidský život – někomu zbývá den, někomu padesát let.“
Prostě a jednoduše: každý z nás dříve či později zemře. Takže, o tom, jak je to s Božím královstvím, se každý z nás nejpozději do své vlastní smrti dozví pravdu. Pokud žádný Bůh ani jeho království není, pak nikoho z nás nečeká žádné překvapení, prostě nic. Pokud ale Bůh existuje, pak se smrt bude jevit jen jako poslední zoufalý útok zla na život člověka.
Pokud Bůh existuje, pak je jasné, že okamžik zjevení je pro všechny lidi světa, kteří žili, žijí a budou žít, společným okamžikem, který je jen tak vzdálený, jak daleko je od nás naše vlastní smrt. Nikdo z lidí nebude žít déle, než několik desítek let, včetně všech, kteří jsou v této diskusi. Takže odhalení pravdy o Království Božím je každému z nás opravdu velice blízko.
Omlouvám se za duplicitní příspěvek. Chvíli to tam nešlo nacpat 🙂
Je zajímavé, že přispěvatel „slavek“ (15. 10, 8.36 hod.) zde přesně odhalil ty verše, které odkazují na pravou podstatu Božího Království. Autor článku vyhlašuje, že učení o konci světa, je to HLAVNÍ, což Ježíš kázal. To HLAVNÍ, co Ježíš kázal, je úplně něco jiného. Hlásal, že smyslem lidského života je milovat, život bez lásky je nenaplněný a prázdný a lásku nic nedokáže nahradit. Hlásal, že bychom měli odpouštět a hledat odpuštění, protože bez toho není lásky. Ježíš, pověšený na dřevo jako sprostý vrah, se modlil za své katy a začal zpívat biblický žalm, který odkazuje na to, že zvítězí i nad smrtí a s ním všichni, kdo jeho učení přijmou. To je HLAVNÍ podstata Ježíše, podstata úspěchu křesťanství – a to bez ohledu na svévolníky, kteří zneužili, zneužívají a ještě zneužijí jeho jméno pro své zločiny. Jenže svět si bude vždycky pamatovat jméno Jana Husa a nikoli jméno kteréhokoli z šedesáti církevních doktorů, kteří ho prohlásili za arcikacíře.
Jan Heller biblické verše citované přispěvatelem slavkem shrnul do této věty: „Ježíš říká – nový věk už je přítomen tam, kde je láska, odpuštění, věrnost a naděje. Když tohle všechno nesu, nový věk je tam, kde se uskutečňuje to, co nesu.“
Je zajímavé, že ateista slavek dokáže tak snadno ukázat v Bibli na verše, které dokonale argumentačně osvětlují a tím pádem zpochybňují smysl celého článku. Problém je v tom, že slavek je přesně tím člověkem, o němž se zmiňuje Bible a který pracuje na cizím poli, i když z něj nemá žádný užitek.
@Médea: Výborně. To samozřejmě nevylučuje, že se to nemohlo stát u Ježíše – jen bychom nad to asi měli dát tučný otazník.
A teď pointa: podle Fundova modelu byla takováhle unikátní apoteóza v podstatě to první, čemu o něm jeho učedníci uvěřili! A navíc tomu velice ochotně věřili další a další lidé – v době Pavla, tedy pár let po Ježíšově smrti, už v podstatě napříč celým impériem! To má být věrohodný model?
Michal: “ví někdo o tom, že by byl někdy v historii přisouzen nějakému smrtelníkovi naprosto unikátní nadpřirozený status, srovnatelný např. s Ježíšem coby Synem Člověka (jediný svého druhu), sestupujícím z nebe (!) v Poslední den (také unikátní událost)?”
V zoroastrizme sa popisuje Saošjant, Obnoviteľ sveta, ktorý príde na Konci vekov. Čítala som, že podľa niektorých koncepcií zoroastrizmu je Saošjant totožný s prorokom Zarathustrom. Ale presné detaily nepoznám.