Lidé z Biblických dob

Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.

Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).

Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.

Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.

***

Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).

V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).

Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.

Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.

V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.

***

Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.

Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).

Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.

***

Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.

Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“

Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)

Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.

Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…

Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.

Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.

V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…

Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).

***

Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.

Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana

***

Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…

Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.

Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!

Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god

***

Závěr

Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.

Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.

256 thoughts on “Lidé z Biblických dob

  1. Standa

    Protestant:

    Jo, ale ta fakta kulhají na obě nohy. Nejednoznačné formulace, spousta přímo nepravdivých tvrzení na kterých se ale dál staví, bezobsažná tvrzení, chybné zacházení s některými pojmy. Konkrétně – můžu začít hned s první tvrzením textu:

    “každé slovo má svůj význam.”

    A to není pravda. Význam slov není pevně dán, na významu slov se musíme dohodnout a v průběhu času se mění.
    Už jsem tu jednou uváděl odkaz na článek:

    http://koroptew.blogspot.cz/2011/07/o-definicich.html

    A konkrétně ty Protestante si se k němu vyjádřil, cituji:

    “Souhlasím, výborný článek. Myslím ten od Standy.”

    ( http://www.i-ateismus.cz/2012/07/asymetrie/comment-page-29/#comment-33099 )

    Tedy přinejmenším Hellerovo tvrzení, že “každé slovo má svůj význam” je chybné.
    – shodneme se aspoň tomhle?

  2. Slávek

    Protestant: Bible je k Bohu těsnější, protože ze všech vyprávění a příběhů Izraelců a křesťanů do ní byly vybrány pouze příběhy o něm. Vše co se Boha netýkalo bylo vyfiltrováno.

    Existuje spousta knih, kde jsou jen příběhy o bohu a bozích. Mnohé jsou starší než Bible, mnohé mladší. Máme tedy biblichápat jako kteroukoliv knihu, která je jen o bohu? Bhagavandítu, ročenky Strážné věže, apod?

  3. protestant

    to Standa:

    Slova bez svého významu nemají smysl. Například wliufhwefohwqfiw.
    Tedy opačně – každé slovo má skutečně svůj význam.

  4. Michal Post author

    Toto je docela zásadní věc, na které se neshodujeme. Slova jsou prostředek komunikace, a mají takový význam, jaký jim dávají ti, co se s nimi domlouvají.

    Navíc průběžně vznikají slova nová (která teda předtím neměly význam žádný!), a významy starších slov se mění. Navíc se významy slov liší i geograficky (mezi mluvčími stejného jazyka), např. mezi americkou a britskou angličtinou, ale určitě i v rámci Česka.

    Příklad: když se řekne v okolí mého rodiště “kolo”, může to znamenat nejen jízdní kolo, nebo kolo od auta, ale i plotnu od elektrického vařiče. Když to v tomhle významu (plotýnka) řeknu třeba v Praze, tak nikdo nebude chápat o čem to mluvím.

  5. Michal Post author

    Pro naši diskuzi je téma vyprázdněných slov zcela zásadní, protože kolega Protestant je používá s velkou oblibou. Všechny ty pojmy jako “následování Krista”, “komunikace s Kristem”, “inspirovanost Bible”, “setkávání se s Kristem”, atd. jsou vyprázdněné. Protestant je používá, a přitom není schopen ani ochoten vysvětlit, co znamenají.

    Protestant ale tvrdí, že ty pojmy přesto svůj smysl MAJÍ, jaksi inherentně (samy o sobě), a to že my tento “transcendentní smysl” třeba dostatečně nechápeme, je podle něj jiná věc.

    Toto je podle mě naprosto chybné tvrzení, a měli bychom se pokusit protestantovi objasnit PROČ.

  6. protestant

    To ale není Michale v rozporu s tím co jsem napsal.
    To že slova mají svůj význam není v rozporu s tím, že ten význam jim dávají lidé.
    Například slovo “diskuze” má svůj význam. Kdyby nemělo, kdyby mohla znamenat cokoliv, třeba strom, les, běh či vesmír, pak by takové slovo nemělo význam.

  7. protestant

    Michal says:
    Protestant ale tvrdí, že ty pojmy přesto svůj smysl MAJÍ, jaksi inherentně (samy o sobě)

    protestant:
    Kde to tvrdím?

  8. Michal Post author

    Vezmi si třeba už jen pojem ateismus: pod tím taky rozumí různí lidé různé věci!

    I já sám tím pojmem rozumím v různých situacích různé věci! Někdy tím myslím ty, co v sobě nemají víru v Boha, a jindy spíš “uvědomělé ateisty”, tedy ty co nevěří v Boha A NAVÍC mají svůj postoj promyšlený, zdůvodněný, a vědí PROČ nevěří.

    Jiní lidé pojmem ateista míní lidi, kteří “věří, že Bůh neexistuje”, a existuje určitě mnohem víc dalších významů.

    No a který je ten SKUTEČNÝ význam toho slova, o kterém protestante mluvíš?

  9. protestant

    Standa pochopil i ta Hellerova slova blbě.

    Heller tam nenapsal “každé slovo má svůj stálý význam nezávislý na lidech.”
    To je jen vaše (Standova i tvoje) konstrukce, kterou těmto slovům dodáváte.

    Jediné co tvrdím je, že když hledáme smysl nějakého starého textu, tak musíme vědě co to konkrétní slovo znamenalo tehdy, v době zápisu a ne teď. Dnešní význam toho slova je pro pochopení toho textu k ničemu.

  10. Michal Post author

    Protestant: “Jediné co tvrdím je, že když hledáme smysl nějakého starého textu, tak musíme vědě co to konkrétní slovo znamenalo tehdy, v době zápisu a ne teď. Dnešní význam toho slova je pro pochopení toho textu k ničemu.”

    Jasně, s tímhle souhlasím! S tímto nemám problém.

  11. Standa

    Pro Protestant:

    slovo samo o sobě nemá žádný význam, ten význam mu někdo musí přisoudit.
    A pokud jsou ty lidi aspoň dva, musí se na tom významu shodnout aby si rozuměli.
    Jaký význam má takové slovo “trojjedinost”? Žádný, protože to je nesmysl je to složenina více slov které nejdou dohromady jako např. hranatokulatost stejně jako tebou uvedené slovo wliufhwefohwqfiw. Vždyť i samotné slovo význam může znamenat dvě věci, jednak ten o kterém se dohadujeme a jednak význam ve smyslu důležitosti. Nepředpokládám že slovem význam v tvrzení “každé slovo má svůj význam.” myslí Heller důležitost. To Hellerovo tvrzení je chybné právě z toho důvodu že slovo ten význam nemá nijak automaticky, musíme mu ho přisoudit, a my lidé přisuzujeme slovům významy, ne Bůh.

  12. protestant

    Myslím, že jsi Stando mimo. Význam slov “každé slovo má svůj význam” je takový, že každé slovo v Bibli je tam uvedeno z nějakého důvodu, s nějakým účelem. Uvedení takového slova má svůj význam. Není to jen slovo pro slovo.
    Podobně jakékoliv jméno v Bibli má svůj význam. Nejsou to jen jména, ale charakteristiky osob.
    Přejmenování Abrama na Abrahama, Jákoba na Izraele či Saula na Pavla má jiný význam, než dnešní přejmenování na matrice.

  13. Standa

    Protestante, nebo jestě jednodušeji:

    wliufhwefohwqfiw je slovo.
    wliufhwefohwqfiw nemá význam.
    a tedy neplatí že “každé slovo má svůj význam.”

  14. protestant

    Standa says:
    …..slovo samo o sobě nemá žádný význam…

    protestant:
    Tohle jsi mohl napsat jen proto, že slova –“slovo”, “samo”, “sobě”, “nemá”, “žádný” a “význam” – právě svůj význam mají.
    Pokud by neměly, pak by nemělo smysl, abys takovou větu napsal. Nikdo by tomu nerozuměl.

  15. protestant

    to Standa:

    Právě že to slovo není:

    Slovo je skupina hlásek (někdy jen jednočlenná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam.
    cs.wikipedia.org/wiki/Slovo

  16. Standa

    Protestante, Heller netvrdí že těch šest ustálených slov ”slovo”, “samo”, “sobě”, “nemá”, “žádný” a “význam” mají význam proti tomu nic nemám.
    On tvrdí že “KAŽDÉ slovo má svůj význam.”

Comments are closed.