Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.
Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).
Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.
Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.
***
Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).
V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).
Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.
Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.
V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.
***
Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.
Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).
Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.
***
Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.
Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)
Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.
Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…
Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.
Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.
V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…
Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).
***
Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.
Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana
***
Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…
Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.
Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!
Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god
***
Závěr
Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.
Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.
Stando, Protestant zde tohle píše už po několikáté. Viz třeba zde nebo zde nebo zde:
Koukněte se na tu následnou diskuzi v tom druhém odkazu!
Shakespeare si ale nevymýšlí. Popisuje s velikou přesností lidskou společnost, vztahy mezi lidmi, lidské charaktery apod. Je velmi pravdivý.
Pro Protestant:
Však Shakespeare také netvrdí nic o existenci nadpřirozených jevu.
Ano a souhlasím s vámi že Bible může také velmi pěkně a pravdivě popisovat lidskou společnost. Ale to nic nevypovídá o tom nadpřirozenu o které tu jde.
Protestant by měl říct, o CO má Bible společného s Bohem víc, než třeba ta Homérova Odyssea.
Protestant s oblibou cituje prof. Hellera, který definuje inspirovanost Bible tak, že “si Bůh může Bibli použít, kdykoliv a k čemukoliv se mu ráčí”. Vtip je v tom, že to si může Odysseu taky, stejně jako třeba Robinsona Crusoe nebo Babičku Boženy Němcové.
Takže ptám se, JE v něčem vztah Bible k Bohu těsnější? Pokud ano, tak v čem?
Bible je k Bohu těsnější, protože ze všech vyprávění a příběhů Izraelců a křesťanů do ní byly vybrány pouze příběhy o něm. Vše co se Boha netýkalo bylo vyfiltrováno.
Protestante, ta citace co jste uvedl, ona je perfektní z hlediska formy. Cítím tam jistou poetičnost, určitou pádnost těch formulací, člověk by to skoro recitoval, kázal. S nadšením úplně se do toho dá jakoby vžít, úplně cítím až tu nádhernou rozechvělost, prostě krása.
Ale jen do té doby dokud se nepodívám za tu formu a začnu přemýšlet o obsahu, co to vlastně znamená. Když si to přepíšu do jednoduché, dobře srozumitelné formy, ta pádnost mizí a zůstává nesmyslnost, absurdnost.
Mě tohle docela fascinuje ty duchovní texty z hlediska formy. To je mistrovské dílo! Tak vznešené, chvalitebné formulace, jako bych chtěl vychválit do nebes svého nejlepšího kamaráda. Ale musím si klást otázku: Je za tím něco víc než ta forma? Co z toho zbyde když si to přeformuluju do jednoduchého jazyka? Když jednoduchým jazykem někomu řeknu že tomuhle doslova věří, bude se právem cítit dotčen, uražen. Ale když mu to řeknu tím vznešeným jazykem, bude v zlzách a s rukou na srdci jásat to je svatá pravda, tak to je!
Nabízí se otázka jestli lidé nevěří spíš té formě, která v nich vzbuzuje ty nádherné emoce, než tomu obsahu…
Michal:
1) „člověk není schopen roztrhnout okovy a řetězy. Ani nejsilnější člověk na světě toho není schopen. Navíc, z toho příběhu je patrné, že ho lidé spoutali OPAKOVANĚ (tedy se nepochybně snažili, aby to už tentokrát vyšlo) a on ty okovy VŽDY rozerval. Tohle celé je pohádka, prostě železný řetěz je mnohem pevnější, než lidské svaly a kosti.“
Ano? Tak mi řekni, z jaké konkrétní slitiny, jaké železo použili s příměsí kterých prvků, jak silné byly články řetězu. 🙂 To, co zde prezentuješ, je jen tvá „víra“ plná předsudků a předpojatostí.
2) “zlí duchové se nevtělují do lidí, a nedávají jim nadpřirozenou sílu trhat řetězy a okovy, a nepřecházejí mezi těly, např. z člověka do prasat”
Tvou víru už trochu znám, nemusíš ji tu opakovat. Říkáš tím jen znovu: “Já jsem ateista”.
3) “Matouš ten příběh líčí také, a u něj jsou ti posedlí dva (Mt 8:28-34) Tak trochu rozpor ve “svědectvích”…”
Ano, tady je rozpor, nicméně Matouš popisuje tento příběh podstatně stručněji než Marek. O Ježíšových příbězích si v Janovi čteme také to, že těchto příběhů bylo mnohem víc a že by se to nevešlo vše do knih tehdejšího světa. Myslím, že při sepisování Matoušova evangelia měli k dispozici dvě verze tohoto příběhu anebo smíchali dva různé příběhy do jednoho. Více v posledním odstavci.
4) “Překlad Bible21 píše o tom, že ta prasata se vrhla do jezera, ale v originále bylo (viz např. KJV), že se vrhla do moře. Jenže kraj Gerasene je od moře přes 31 mil… Překladatelé Bible21 se z toho snažili vybruslit tak, že místo moře psali o jezeru, a překladatelé KJV zas psali o kraji Gadarene, který je moři mnohem blíž než Gerasene. Jenže Marek psal původně o kraji Gerasene a o moři. Takže taková legrace ”
Opravdu je to ta nejdůležitější věc v příběhu? 🙂 Já si nemyslím, že takhle doslovně a do posledního puntíku přesně je Bible napsaná. Ano – některá místa jsou nejasná, ale je vidět, na co se pisatelé zaměřovali. Víme dnes přesně, kde byla krajina Gadarenských? Kde byl kraj Gerasene? Dnešní místa mají mnohdy stejné názvy jako místa tehdy a přesto jsou o kilometry jinde… Jen se domníváme v nepřesných konturách. Navíc – dnes se také používá v některých případech slovo „moře“, přestože označuje jezero.
4) “žádná taková fakta, o kterých píšeš, a která žádáš abych přijal, neexistují. Neexistuje žádné svědectví žádného člověka, který by napsal to co ty vydáváš za fakta. O žádném takovém svědectví nepíšou ani evangelisté – oni jen píšou, že se stal ten samotný příběh, ale nikoliv že by si lidé všimli toho cos ty napsal. Je fakt zábavné, jak sis tahle “fakta” prostě vymyslel (resp. odvodil z příběhu, který považuješ za pravdivý) a obratem jsi tomu podvědomě sám uvěřil, a podpořil tímto závěrem ten samotný příběh, jehož pravdivost chceš ukázat!”
Tak tady se očividně rozcházíme v naších vírách. Ty tomu textu nevěříš, já ano. Píše se v něm mimo jiné, že lidé věděli o tom posedlém, poznali jej, když byl najednou normální a taky přišli o stádo prasat, a proto prosili Ježíše, aby šel pryč. Opět se dostávám k argumentaci, která pramení pouze z toho, zda věřím či nevěřím tomu danému příběhu. Opět tím říkáš pouze: “Jsem ateista.”
5) “No a nakonec je třeba uvážit alternativní vysvětlení – že totiž je ten příběh vymyšlený, za zřejmým účelem, totiž aby demonstroval jak mocný Ježíš byl. Buď vznikl mezi lidmi procesem “jedna paní povídala”, a nebo ho vymyslel přímo Marek. Já se kloním k tomu druhému, a to z dobrých důvodů, o kterých chystám samostatný článek. Dále, Matouš, který ten příběh převzal od Marka, ho vylepšil: vyhnat démony hned ze dvou posedlých z hrobů je lepší, než vyhnat je jen z jednoho… Taky vynechal zmínku o těch roztrhaných řetězech – ono to přece jen působí docela nevěrohodně, a Ježíšovy schopnosti to nevylepší.”
Říká ti něco vůbec „ústní tradice“? Říká ti něco „gramotnost“? Zkus odhadnout, kolik lidí tehdy bylo gramotných natolik, aby uměli číst? Kolik z nich umělo také psát? Můj názor je, že těch příběhů opravdu bylo hodně a pisatel Matoušova evangelia jednak čerpal z Marka, ale také chtěl napsat své pozorování a svědectví jiných svědků. Nešlo mu o to jen přepsat Marka. Odtud plynou rozdíly a také některá sporná místa, která si těžko vysvětlujeme…
Majkle, na konkrétním složení toho kovu vůbec nezáleží – ať by to bylo JAKÉKOLIV železo, tak ho člověk nemůže rozervat! Ani kdyby to bylo z mnohem měkčí mědi, nebo z olova, tak by to nerozerval! SNAD kdyby to byl hliník – ale ten tehdy lidi neznali.
Argumentuješ tím, že neznáme tloušťku těch řetězů – ale nám přece stačí vědět, že ho ti lidé CHTĚLI spoutat tak aby se nebyl schopen osvobodit. Pokud nebyli dementní, tak asi nepoužívali nějaké milimetrové řetízky, a asi se taky snažili vyhnout železu, co by mělo pevnost kartonového papíru.
Však zkus rukou rozervat obyčejný řetízek na psa! Nemáš šanci. Ani pitomý milimetr tlustý drát nepřetrhneš! A my tady mluvíme o okovech a řetězech.
Prostě plácáš totální hovadiny, a já tě považuji za naprosto odstrašující příklad toho, jak může víra člověku vymýt mozek 🙁
protestant says:
September 4, 2012 at 6:56 pm
Bible je k Bohu těsnější, protože ze všech vyprávění a příběhů Izraelců a křesťanů do ní byly vybrány pouze příběhy o něm. Vše co se Boha netýkalo bylo vyfiltrováno.
Karel: Příběhy o Bohu? A řikaj tam pravdu?
Protestante, ty věříš na zlé duchy, které dávají jimi posedlému člověku sílu trhat železné řetězy a okovy? Ne? Tak to jsi pak asi podle Majkla taky ateista…
docela by mě zajímalo, KOLIK křesťanů tomu vlastně věří. Řekl bych, že jich moc nebude.
“Bible je k Bohu těsnější, protože ze všech vyprávění a příběhů Izraelců a křesťanů do ní byly vybrány pouze příběhy o něm. Vše co se Boha netýkalo bylo vyfiltrováno.”
To že se v některé knize píše o Bohu ještě neznamená, že se o něm píše pravdivě. Jsou to spíš představy tehdejších lidí v určitém místě o tom jaký by Bůh byl kdyby skutečně existoval. Proti tomu vůbec nic nemám, lze psát příběhy s libovolnými smyšlenými postavami.
Kdybychom dnes psali příběh o tom jaký by Bůh byl kdyby skutečně existoval pravděpodobně bychom to napsali úplně jinak. Ježíš by nejspíš nebyl popraven ukřižováním na kříži, ale jiným nástrojem jako třeba elektrickým křeslem, oběšením, smrtící injekcí. A naši potomci by na krku nenosili kříž, ale malé elektrické křesílko, smyčku z provázku, případně malou injekci.
Kromě toho je samotný křesťanský kříž možná špatně (historicky).
Už si nevzpomenu kde, ale někde jsem četl, že v době a místě kam je ten příběh o ukřižování umístěn se nekřižovalo na dva trámy spojené v pravém úhlu, ale na jediný vertikální trám, takže křesťané by správně měli spíš nosit na krku něco jako sirku.
Zřejmě se “sirka” jako symbolika nehodila (příliš jednoduché), tak si někdo vymyslel kříž. (Možná zajímavý námět, který by se dal rozpracovat)
Chci říct to, že ten příběh odpovídá reáliím své doby, tomu co si mysleli lidi v té době, tomu jak žili, tomu v co věřili atd. A samozřejmě preferovali to čemu věřili a filtrovali to co bylo s jejich představama s rozporu. Ale my dnes víme že se tehdejší lidé také ve spoustě věcí mýlili. Tedy zakládat víru na svědectví tehdejších lidí místo na moderních poznatcích je iracionální nebo přinejmenším diskutabilní.
Napsal jsem si kratičký a jednoduchý php skriptík na vyhledávání v komentářích, tak ho nabízím k vyzkoušení
http://www.i-ateismus.cz/find.php
Michale, dobrej nástroj.
Jsem to schválně zadal a protestant ten konkrétní text od toho Hellera citoval už 7x!
Zřejmě ho velmi dojímá ta forma, i když obsah toho textu moc smyslu nepobral.
Super, tak to jsem moc rád že vám to přijde užitečné!
Michale, když nezadám uživatele, ale zadám jenom řetězec, třeba “bible”,
tak to najde jen 6 přízpěvků, ale když zadám i uživatele, tak jich najde daleko víc.
jojo, zatím to mám tak, že ta první položka se vždy bere v úvahu. Takže když ji necháš prázdnou, pak hledáš všechny ANONYMNÍ příspěvky které obsahují ten druhý řetězec, a anonymních příspěvků moc není.
Ale upravím to – jdu na to. Dám vědět.
Už! Vyzkoušet prosím 🙂
to Standa:
Asi tě zklamu. Není to žádný poetický text, ale obyčejná vysokoškolská skripta. Zkus do nich nahlédnout a uvidíš, že jsou převážně spíše suchá a faktická, než poetická. Odkaz jsem uvedli, ale klidně jej zopakuji:
http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-SZSkripta.html
a teď k Novému Zákonu:
Jak to tedy bylo?
Vůbec původní žánr, ve kterém se informace o Ježíšovi uchovávaly, byl jakýsi rozhovor se vzkříšeným Kristem. Šířil se ústně, ale šlo o pevnou, přesně uzavřenou sbírku. Podle dochovaných záznamů z ní vycházel i apoštol Pavel. Když se na žádost věřících vyslovoval k různým problémům, říkal obvykle:”K tomuto mám slovo Páně …”Ale pak se ho třeba ptali na něco okrajového, například, jestli se mají holky vůbec vdávat, když má být ten konec světa, a on přiznává:”O nevdaných ženách nemám žádné slovo Páně. Ale mám také Ducha svatého, a tak vám řeknu své mínění …”Z toho plyne, že zdroj byl původně zcela jasný, uzavřený. Pokračováním tohoto žánru byla Sbírka Ježíšových výroků, nedochovala se, ale citace z ní ano. V Nag Hamadí se pak objevila celá další série drobných samostatných textů, v nichž údajně sám Ježíš připomíná apoštolům, co všechno udělal.
Co z toho plyne?
Ústně tradované drobné celky, formálně Ježíšovy výroky a krátké příběhy, byly zpočátku spojovány naprosto primitivně. Zpočátku vystačila slova “a potom” nebo “druhý den”. Nebo se jednotlivé části spojovaly geograficky. Když šlo o tradici z různých míst, bylo nutno tam Ježíše dopravit. Odtud spojovací věty “a potom šel do Kafarnau a tam se stalo …”.Evangelia byla už něčím docela jiným. Šlo o pokus vyložit smysl Ježíšova příběhu, dát mu pevný řád a strukturu. A také ho konzervovat jako celek, protože předchozí žánry nebyly moc dobře kontrolovatelné. Nebyla tam zpětná vazba. Všechno, co se osvědčilo, přiřklo se do úst Ježíšovi, protože to nabylo rychlé autority. Od Marka, evangelisty, který se jako první rozhodl, že celou věc podá jako existenciální příběh, a zasadil Ježíšova slova pevně do jeho života, to bylo velmi revoluční řešení.
Takže v evangeliích jde spíš o literaturu než o nějaká svědectví apoštolů?
O svědectví apoštolů nešlo nikdy. Žádné evangelium, jehož autorem by byl přímo nějaký Ježíšův učedník, neznáme. Nejstarší, Markovo, vzniklo až čtyřicet let po Ježíšově smrti. A teprve ono spolu se Sbírkou Ježíšových výroků posloužilo o deset let později jako předloha Matoušovi a Lukášovi.
Prof. ThDr. PETR POKORNÝ, DrSc
http://etfuk.sweb.cz/pokorny.htm
tohle je také dobré:
Jste hlavní řešitel grantu nazvaného Historický Ježíš. Objevilo se v poslední době v životě tohoto muže něco, co by mohlo zajímat i ateisty? Už se třeba ví, kdy se vlastně narodil? V roce nula to prý nebylo, spíš ve čtvrtém. Nebo v sedmém?
Přesný letopočet se asi nedozvíme nikdy.
Historické okolnosti jeho narození jsou také vymyšlené?
Mezinárodní delegace mudrců s dary je ryze literární a teologický motiv. Sčítání lidu v těch dobách probíhalo, ale není přesným vodítkem. A konjunkce hvězd teprve ne. Problém je v tom, že lidé na Ježíšovo narození vzpomínali až poté, co se proslavil. A zpětně si řekli, že ta hvězda, kterou viděli jako malí, byla asi kvůli němu.
Co se tedy vlastně ví?
Pokud jde o Ježíšovo narození, je téměř jisté, že k němu nedošlo v Betlémě, nýbrž v galilejském Nazaretu. Podle dochovaných pramenů to mimo jiné tvrdí i Ježíšovi odpůrci. Cožpak se Mesiáš nemá narodit v Betlémě, městě Davidově? A Ježíš je z Galileje! Na což jim Ježíš odpovídá ve stylu Kdybyste věřili Otci, uděláte líp, ale ani on sám tu Galileu nevyvrací.