Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
…lépe řečeno každý ateista který splňuje:
Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos „bůh“) je v širším smyslu absence víry v existenci Boha či božstev.
A zároveň nemá politické a karierní cíle atp. Existují i tací kteří jsou “náboženští Ateisté”.
Jejich existence ale nevyprazdňuje pojem a theos!
…chtěl jsem říct, že tito “ryzí” ateisté, viz. příspěvek výše, nebojují s Bohem ale s dětinskými představami některých věřících o něm.
Anirybo, sympatické. Já osobně to beru ještě o trochu jinak: že tito “ryzí” ateisté, viz. Váš příspěvek, nebojují s Bohem, ale se svými vlastními chybnými představami o něm. V tomto smyslu jsem ateista.
Zajímavá diskuze. Přemýšlím, kam zařadit sebe 🙂
Ještě tak dva roky zpět jsem byl určitě ateista dle Anirybovi definice: prostá nexistence víry.
Účastí tady v diskuzích a studiem literatury jsem se ale od té doby dovzdělal (aniž bych příliš změnil to základní přesvědčení) a přirozeně jsem se podrobněji vymezil ponejvíce vůči křesťanství. V poslední době pracuji i na Islámu.
Účastí na sdružení ateistů jsem od začátku roku vypadl i z kategorie “A zároveň nemá politické a karierní cíle atp”, kam by se to sdružení asi dalo zařadit. Účastním se proto, že si myslím, že v současnosti existuje skupina lidí v ČR, která má jisté společné “politické” zájmy a je definována právě nevírou v nadpřirozené bytosti.
Diskuzi s křesťany o náboženství beru jako takový kontakt s extrémními formami reality. V některých ohledech jsem si upravil svůj názor. Na druhou stranu nemám ani ten nejmenší pocit, že by se něco přiblížilo mému základnímu postoji: “když je ten Bůh tak zázračný, všemocný a všudypřítomný, proč nikde nevidíme jeho věrohodný důkaz? To by taková bytost skutečně měla problém sem tam za náma přijít a pokecat s námi?”
Nemám pocit, že bych s někým bojoval.
– Takto vypadá dnešní křesťansko-ideologická nesnášenlivost:
“V dnešnom zvrátenom svete a na ateistickom portále by som výroky o láske moc nepoužíval.Lebo tak, ako si ateisti zamieňajú ateizmus za humanizmus, zamieňajú si lásku so sexom a úctu s milovaním v podobe koitu.”
– Takto vypadá odvěká i dnešní křesťanská realita:
Slova o lásce je dnes povoleno používat pouze v kostelích a to lidmi, kteří zaměňují lásku s przněním dětí, kterým přitom ještě žehnají ve jménu svého nezvráceného Boha.
Hermes: Nepochopil.. jako příklad nemůžu uvést nikoho než sebe protože nikoho tak neznám. Já se svými představami o Bohu nebojuji, jen když mě věřící na ulici i jinde začne něco nutit… jinak jsem úplně bez zájmu o náboženství v jakékoli formě, od přírody by mě ani nenapadlo zabývat se antropomorfními přestavami o stvořiteli… to co mě dráždí je následující věc: ať je to jak chce netíhnu k hitlerům-stalinům a přece musím pokud někde prohlásím že jsem ateista neustále řešit ptákoviny které k tomu slovu jantaři jako vy přisuzují.
Protestante, nechceš mi zkusit i ty odpovědět na moji otázku ze včerejšího večera?
Ježíš říkal, že máte milovat bližního svého. Ptám se, jak toto Ježíšovo přikázání plníte, třeba konkrétně vzhledem ke mě. Jak se konkrétně projevuje vaše láska ke mě?
Dnes to doplním: já vás nemiluji, ani si nemyslím že bych měl. Jste prostě lidé, ke kterým mám úctu z důvodu humanistických ideálů, navíc jste moji známí, se kterými se tu už rok a půl bavím, takže mi nejste ani lhostejní… Za určité situace bych byl ochoten vám s ledasčím pomoct…
Vy mě ale máte milovat. Ptám se teda, jak se váš vztah ke mě liší od mého vztahu k vám. Jak se projevuje vaše snaha mě milovat (snažíte se naplňovat přikázání Pána Ježíše Krista, ne?)? Co děláte navíc, co já nedělám?
Anirybo, je mi líto, kolik nálepek se lepí na vaše přesvědčení, ale buďte trochu chlap. Zkuste někde říct, že jste jantar jako já. Pak uslyšíte: násilná christianizace Sasů, svaté války, dobyvačné války, likvidace kultur jižní a severní Ameriky, kupčení s odpustky, inkvizice, pálení čarodějnic, rekatolizace, pálení knih, Galileo, potlačování vědeckého bádání, prznění chlapců, restituce, dětinské představy… To byste snad slyšel radši?
Herme, mě se tak trochu zdá, že je vám líto, že zde takovéhle argumenty vůči vám zaznívají zcela minimálně.
To je vlastně další asymetrie, že? 🙂
Zatímco my tu každou chvíli musíme odpovídat na nejapnosti typu Hitler byl ateista a “máte na rukou krev milionů lidí”, a za socíků nám komunisti ubližovali, a ten Stalin, a gulagy, atd. – tak nevím o tom, že by se tu VŮBEC KDY OBJEVIL JAKÝKOLIV ATEISTA, který by svou argumentaci zakládal na tom že przníte chlapečky, upalovali jste čarodějnice, Vatikán podporoval Hitlera, atd.!
Jakto, že vy takovouhle argumentaci často používáte, a my analogickou nikoliv?
Michale, je potřeba číst v kontextu celou Bibli, ne jen vytrhnout pár vět které se hodí.
Ježíš také říká:
A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.
Lukáš 9:5
Totální katastrofa je v tomhle TvůjOponent: ten, zdá se, dokonce není schopen ani o ničem jiném mluvit 🙂 Argument ala “ad Hitlerum” je to JEDINÉ, čím je schopen se zabývat 🙂
Podobný zoufalec tu snad ještě nebyl. Někdy si říkám, jestli spíš křesťanství takové exoty přitahuje, a nebo jestli je generuje…
Jenomže my vás Protestante nejen příjmáme, my vás sem dokonce i zveme! 😉
Kromě toho, neříkají náhodou křesťané docela často, že učení o lásce k bližnímu je základem křesťanství? Nevykládal jsi takhle náhodou i TY, co znamená “následovat Krista”?
Já jsem ji někdy použil?
Michal says:
Jakto, že vy takovouhle argumentaci často používáte, a my analogickou nikoliv?
protestant:
Ale vy takovou argumentaci používáte. A často.
To že je církev proti vědě, že upalovala čarodějnice (miliony), že baží jen po penězích apod.zde zaznívá velmi často. Řekl bych mnohem častěji, než poukazy na to, že komunismus byl režim bez -boha, tedy a-teistický apod.
Herme, dost možná že ne. Ale to já přece ani neříkal. Ta asymetrie spočívá v tom, že mezi křesťany je tenhle typ argumentu běžný, a někteří, jako např. TvůjOponent, se ani nejsou o ničem jiném schopni bavit.
U ateistů se toto neobjevuje, nebo alespoň já jsem se s tím nesetkal.
To že ty konkrétně to nepoužíváš, na tom přece vůbec nic nemění.
Michal says:
August 14, 2012 at 6:53 am
Jenomže my vás Protestante nejen příjmáme, my vás sem dokonce i zveme!
Kromě toho, neříkají náhodou křesťané docela často, že učení o lásce k bližnímu je základem křesťanství? Nevykládal jsi takhle náhodou i TY, co znamená “následovat Krista”?
protestant:
Ano. Bez lásky, bych zde na tomto webu už dávno nebyl…. protože: …A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim…. 🙂
Michal says:
U ateistů se toto neobjevuje, nebo alespoň já jsem se s tím nesetkal.
protestant:
Ty máš Michale jediné štěstí, že na tomto webu nelze vyhledávat v komentářích. Jinak bych ti ukázal že ani zde na tomto webu neplatí co jsi napsal.
Protestante, to je další asymetrie.
Asymetrie je, že já nepopírám, že se tu argumentuje Hitlerem a Stalinem (i když tak osobně neargumentuji).
Zajímavý názor:
Claude Lanzmann, tvůrce devítihodinového filmu Shoah, se výslovně vyjadřuje v tom smyslu, že kult holocaustu má nahradit křesťanství, když píše: „Pokud Osvětim je něco jiného než horor historie, potom se křesťanství otřásá v základech. Kristus šel na konec lidsky snesitelného, kde snášel nejkrutější utrpení, ale pokud je Osvětim pravdou, potom existuje lidské utrpení, které se s utrpením Krista jednoduše nedá srovnat. … V tom případě je Kristus falešný a spása nepřijde od něj. … Osvětim je vyvrácením Krista.“
http://mariapro.cz/2012/06/claude-lanzmann-kristus-je-falesny-prevzato/