Mohl bych uvěřit v Boha?
Předně musím už asi po milionté zopakovat, že naprosto přirozeně bych uvěřil, kdyby (*) mi někdo ukázal, že v mých argumentech jsou zásadní chyby, a celková evidence ve skutečnosti ukazuje, že křesťanství je pravdivé a Ježíš byl opravdu Boží Syn, který zemřel za naše hříchy, atd. Pak bych se zcela logicky a nevyhnutelně stal křesťanem. Bylo by to zcela upřímné, správné, a nešlo by proti tomu nic namítnout.
Řekněme ale, že by se žádné nové argumenty neobjevily. Před nějakou dobou mi jeden diskutující na tomto webu řekl, že i já můžu uvěřit – stačí chtít. Opravdu? Moje subjektivní vnímání síly evidence, že křesťanský Bůh neexistuje, je srovnatelné s mou subjektivní jistotou, že Země je spíš kulatá než placatá. Copak si můžu jen tak říct, že budu od teď věřit, že Země je ve skutečnosti placatá?
Napadlo mě, že pokud bych měl MOTIVACI uvěřit, pokud bych CHTĚL – pak by to mohlo být docela zajímavé. Takovou motivací by mohl být např. život v zemi, kde věří drtivá většina obyvatel, a kde nevíra znamená společenský nebo i vážnější problém.
Vždycky bych například mohl tvrdit, že věřím. Mohl bych se chovat, jako kdybych věřil. Chodil bych do kostela, vykonával bych všechny rituály jak se patří, modlil bych se, na otázky bych odpovídal tak, jak odpovídají křesťané – s tím nemá průměrně inteligentní člověk, který se nějakou dobu do diskuzí s křesťany zapojuje, žádný problém.
Kdo by pak poznal, co si opravdu myslím? Bez hříchu není nikdo, já nehřeším nijak moc i když jsem ateista, tj. podle hříchů by se to nepoznalo – a do hlavy mi nikdo nevidí.
Alternativně bych se na spoustu těchhle “povinností” dokonce mohl vykašlat – vždyť kdo dnes chodí do kostela? Jak jsem se minule dozvěděl od moderních křesťanů, chození do kostela z vás nejen neudělá lepšího křesťana, ale zpochybňovali dokonce i jakýkoliv vztah mezi tím, jak vážně svou víru člověk bere, a jak často chodí do kostela. Hm, zřejmě sami do kostela nechodí…
Kdo se dnes na veřejnosti otevřeně hlásí ke své víře? Slabý výsledek pro křesťany ve Sčítání 2011 se vysvětluje právě tak, že co je komu do toho, čemu kdo věří? Nemusel bych tedy o své víře ani mluvit. Stačilo by říct, co je komu do toho.
Kolik “křesťanů” asi “věří” právě tímto způsobem?
***
Dobrá, co kdybych ale chtěl opravdu uvěřit? Není-li splněna podmínka (*), nemám o to sice zájem a tedy to ani nebudu zkoušet, ale říkám si, co kdybych zkusil následující kroky?
Premisou je, že bych měl motivaci uvěřit. Chtěl bych. Řekl bych si, že Bůh prostě existuje, protože design světa je tak očividný, velký třesk musel mít nějakou příčinu, a Bůh to vysvětluje velmi elegantně. Přemýšlel bych o Ježíšově příběhu – ale pozitivně, tj. neřešil bych co a proč se tak nemohlo stát, a jakou o tom máme evidenci. Představoval bych si, jak za nás trpěl na kříži, jak ušlechtilá to byla oběť, jak jsme všichni nenapravitelně hříšní, a zasloužíme si za to smrt, jak jsme Ježíše zradili – a že On je při tom všem naše jediná spása.
Začal bych k němu v duchu mluvit, říkal bych tomu “komunikovat s Kristem”. Vyprávěl bych mu o svých každodenních starostech i radostech, a to co nejčastěji. Jako čtyřleté dítě se svým virtuálním případně plyšovým kamarádem.
Cílevědomě bych potlačoval veškeré pochybnosti: o tom že hypotéza Boha ve skutečnosti vznik Vesmíru vůbec nevysvětluje, o tom že svět jeví znaky designu jen při velmi povrchním pohledu, o skutečné evidenci že příběh NZ je pravdivý, o jeho vnitřních inkonzistencích, o tom že ve skutečnosti mluvím jen já ke svému virtuálnímu kamarádovi, ale odezva nepřichází žádná.
Začal bych interpretovat běžné věci jako že jde o odpověď Krista. Něco se mi povedlo – super, Ježíš mi pomohl, protože mě tak moc miluje! Něco se mi nepovedlo? Určitě je za tím moudré vedení mého Pána, který mě na tom učí něco, čemu ještě plně nerozumím, ale určitě to dřív nebo později pochopím. Nebo taky ne, ale určitě to je celkově pro moje dobro.
Mohl bych zkusit použít i taktiku “proseb Boha aby mi pomohl uvěřit”. Jak by časem vzpomínek na mou dřívější nevíru a na příslušné argumenty přirozeně ubývalo, radostně bych to interpretoval, jako že mi Pán pomáhá. Kdyby jich teoreticky neubývalo, a stále se objevovaly pochybnosti, řekl bych si, že Pán přece není automat, a nemůžu čekat, že zareaguje hned jak si písknu.
Také bych se snažil do celé věci zaangažovat city. Dojímal bych se nad Pánovým osudem, nad jeho šlechetnou obětí. Snažil bych se představit si velikost jeho oběti, jeho utrpení na kříži, snažil bych se myslet na to, že to udělal pro nás, obdivoval bych ho za to – a později snad i miloval? Štítil bych se sám sebe za svoji hříšnost, a o to víc bych se upínal k Pánu, který je mou jedinou nadějí.
Rozhodně bych chodil na mše. Sborový zpěv a rituální praktiky při mši mají prokazatelný efekt na psychiku člověka (podobně jako rituální obřady domorodých kmenů atd.) a to bych interpretoval jako jasnou známku bezprostřední blízkosti Pána.
Život v komunitě věřících by byl vůbec důležitý. Snažil bych se věnovat maximum času kontaktu s věřícími přáteli a lidmi. Nic nenaladí mysl na patřičnou notu tak spolehlivě, jako když příslušné věci považují všichni okolo za samozřejmost. Minimum kontaktu s pochybovačnými myšlenkami = minimum vlastních pochybností.
Velmi efektivní by jistě bylo utužování skupiny ostentativním vymezováním se k jejímu vnějšku: radostí nad tím, že my máme to štěstí a věříme, zatímco ONI (nevěřící) mají smůlu, doufejme že jen dočasně, samozřejmě. Hovořili bychom spolu o pošetilosti ateistů, o tom jak je celá ta věc přece zřejmá, spekulovali bychom nad jejich nemorálností, pýchou – čímž bychom se automaticky “poplácávali” po ramenou, že my – díky Bohu! – pyšní a nemorální až tak nejsme, což je přece fajn, protože tak máme blíž k našemu Pánu Ježíši Kristu, a děláme mu tím radost, atd.
Mezi věřícími se často považuje za samozřejmost “být v kontaktu s živým Kristem”. Nikdo mi zatím nebyl schopen definovat, co se tím přesně myslí – ale když to nikdo není schopen definovat, tak to asi většina věřících sama neví, a proto bych to nepotřeboval vědět ani já. Stačilo by mi, abych si řekl, že s ním prostě v kontaktu jsem, a totéž abych s okázalou jistotou tvrdil i ostatním. Dle příkladu ostatních nepotřebuji umět vysvětlit, v čem ten kontakt spočívá, nebo jak sám poznám, že jej mám – stačí to tvrdit. Stačí tvrdit, že “to cítím”. Sám pro sebe bych si to mohl spojit třeba s příjemnými pocity ze sborového zpěvu v kostele, s pocity při soustředěné modlitbě, atd.
Dále, nemálo věřících deklaruje svou jistotu, že Bůh existuje. I já bych to třeba tvrdil. Dle předpokladu jsem v situaci, že chci věřit, svoji potlačenou nejistotu považuji za špatnou – tak co kdybych si prostě řekl, že mám jistotu? Pochybnosti mít nechci, tak jim jsem schopen vědomě nevěnovat pozornost (nejsem schopen zabránit tomu, aby mě pochybnost čas od času nepřišla na mysl, ale jsem schopen v té myšlence dál nepokračovat, a nerozvíjet ji. Vědomě ji potlačit.) – a tedy mám jistotu. A když ji mám, tak mohu totéž tvrdit i ostatním.
Co by mi tedy po nějakém čase zbylo? Zůstaly by stále méně často se objevující ojedinělé myšlenky na to, že jsem dřív měl nějakou evidenci, která svědčila o tom, že nemám pravdu – myšlenky, které bych se snažil vědomě utnout jakmile by se objevily. Navíc bych si v takovém případě vědomě “řekl”, že to prostě celé byla chyba. Byla to chyba, bylo to špatně, TEHDY jsem se mýlil. Tečka.
Závěrem připomínám, že v celém tom procesu nebyla potřebná sebemenší skutečná intervence Boha. Vše je jen o sebeobelhaní se, o nasazení si klapek na oči, o zakázání si přemýšlet o jistých věcech, o cílevědomé sebe-manipulaci s mou vlastní myslí.
A teď klíčové otázky:
1) Byl bych v takovém případě věřící?
2) Pokud ne, tak co by mi chybělo k tomu, abych byl “opravdu věřící”? Uvědomme si, že v reálném životě nám stačí k tomu, abychom někoho považovali za věřícího, jen to, aby to o sobě tvrdil. NĚKDO by snad mohl požadovat i to, aby se dotyčný choval jakž-takž morálně – ovšem obé bych splnil hned v tom úplně prvním kroku.
3) z mého současného pohledu je výše uvedený postup čistokrevná psychologická sebe-manipulace. Manipulace mě samotného. Nic jiného, než sebeobelhaní se. Je to pravda? Pokud ne, tak proč?
4) Je-li výše uvedené psychologická manipulace, obelhaní sama sebe, pak taková cesta k víře asi nebude úplně OK – a jistě se mi nikdo nemůže divit, že se jí NEHODLÁM pouštět. POKUD by ale byla splněna premisa, a já bych CHTĚL uvěřit (ovšem nikoliv za cenu výše popsaného sebeobelhávání se a zmanipulování sebe sama) – pak jakou jinou cestou mohu jít, než že mi někdo objasní problémy, které s křesťanstvím mám, a o kterých píšu v článcích zde na tomto webu?
5) vzhledem k tomu, že mi ty problémy za rok a půl nikdo nebyl schopen objasnit (a to jsem s jejich výčtem ani zdaleka neskončil), znamená to, že já prostě uvěřit nemohu, aniž bych podvedl sám sebe?
staroindicky: Dyaus-Pytar
řecky: Zeus-Pater
Latinsky: Diespiter
Skythsky: Zeus-Papaios
Thrácky: Zeus-Pappos
Skyndinávsky: Tyr
Germánsky: Teiva
Staroprusky: Deivas
Litevsky: Dievas
Lotyšsky: Dievs
Z těchto dochovaných jmen božské bytosti(nevypsal jsem všechny, mám důležitější práci) v různých indoevropských jazycích vykonstruovali lingvisté pravděpodobné znění jejího jména ve staré indoevropštině které zní Deivo, Daevo nebo Div.
Samozřejmě můžete mě obvinit že jsem si to vycucal z prstu, ale to je věda příteli. Nebudu tady dělat ramena, že jsem religionista, nicméně mám k tomuto oboru velmi blízko. Pokud chcete zpochybňovat výsledky mnohaletého výzkumu a bavit se o religionistice asi na takové úrovni jako kostelní babička, prosím. Pak vám, ale nemůžu sloužit za oponenta kolego.
jack:
Pořád vám nerozumím. Právě jste vyjmenoval názvy jednoho z bohů v polyteistických náboženství. Klidně mohu přistoupit na to,že všichni ostatní bohové jsou intentičtí,i když pro ně mají různá náboženství různé názvy.
Co třeba tyto.
římská verze
řecká verze
etruská verze
sféra vlivu
Nona, Decuma a Morta Klothó, Lachesis a Atropos Athrpa bohyně osudu, sudičky zvané v Řecku jako Moiry a v Římě jako Parky (lat. Parcae)
Jupiter (Iuppiter), též Joviš Zeus (Ζεύς) Tinia nejvyšší bůh, společně s Marsem a Quirinem se podílí na ochraně Říma
Juno (Iuno) Héra (‛′Ηρα) Uni nejvyšší bohyně, ochránkyně manželství
Mars Arés (’Άρης) Laran, též Maris bůh války a vojenství, společně s Jovem a Quirinem se podílí na ochraně Říma
Quirinus není není bůh války, společně s Jovem a Martem tvořili trojici hlavních bohů ochraňujících Řím
Neptun Poseidón (Ποσειδῶν) Nethuns bůh moří, oceánů a veškerých vod, bratr nejvyššího boha Jova (Dia)
Pluto, též Orcus Hádés (ᾍδης) Aita, též Eita bůh mrtvých a podsvětí, bratr nejvyššího boha Jova (Dia)
Bakchus, též Dionysus Dionýsos (Διόνυσος) Fulfuns bůh vína a radovánek
Sol Hélios (Ἥλιος) Usil bůh slunce
Apollo Apollón (Απόλλων) Apulu, též Aplu bůh slunce
Janus není Culsans bůh brán, dveří a vchodů
Diana Artemis (Ἄρτεμις) Artumes, též Aritimi bohyně lovu a měsíce
Luna Seléné (Σελήνη) Tiur bohyně měsíce
Proserpina Persefona Prospenai bohyně smrti a vládkyně podsvětí, manželka boha podsvětí
Victoria Níké (νίκη) není bohyně vítězství
Ceres Déméter není bohyně zemědělství
Bellona Enyo není bohyně války
Kupido, též Amor Erós (Ἔρως) není bůh lásky a vášně
Merkur Hermés (Ἑρμῆς) Turms posel bohů
Minerva Athéna Menerva, též Menrva bohyně války a moudrosti
Saturn (Saturnus) Kronos (Κρόνος) není bůh zemědělství a sklizně
Uran, též Caelus Úranos (Οὐρανός) není bůh nebes
Venuše, též Kypris Afrodíté (Ἀφροδίτη) Turan bohyně lásky a krásy
Adonis Adónis Atunis souvisel s ročními obdobími, milenec bohyně lásky
Eskulap Asklépios Esplace bůh léčitelství
Vesta Hestie (Ἑστία) není bohyně rodinného krbu
Vulcanus Héfaistos (Ἥφαιστος) Sethlans bůh kovářů, řemeslníků a ohně
Aurora Éós Thesan bohyně jitřního úsvitu
Lucifer Eósfóros, též Fosfóros není bůh světla vládnoucí nad Jitřenkou
Fortuna není není bohyně štěstí
Spes není není bohyně naděje
Faun, též Panus Pan (Πάν) není bůh lesa a patron stád
Flóra není není bohyně jara a rostlin
Somnus Hypnos není bůh spánku
Tellus, též Terra Mater Gaia (Γαῖα) není bohyně země
Libertas není není bohyně zosobňující svobodu
Tiber není není říční bůh, pod jeho vliv spadala hlavně řeka Tibera
Hercules, též Heracles Héraklés Hercle, též Herecele hrdina přijatý mezi bohy, syn boha Dia a smrtelnice Alkmény
Daphne Dafné není bohyně věštectví
Bona Dea není není „dobrá bohyně“, uctívaná pouze ženami
Honor není není bohyně cti
Virtus není není bohyně statečnosti na bitevním poli
Honus není není bůh vojenských poct
Providentia není není bohyně prozíravosti
Pomona není není bohyně sadů, zahrad a ovocných stromů
Voltumna není není bohyně bdějící nad novorozenými dětmi
Vertumnus není není bůh ročních období, rostlin, zahrad a ovoce
Priapus není není bůh plodnosti, představovaný ztopořeným penisem
Zephyrus Zefyros není bůh západního větru
Boreas, též Aquilo Boreás není bůh severního větru
Notus Notos není bůh jižního větru
Eurus, též Vulturnus Euros není bůh východního větru
Portunus není není bůh přístavů, ochránce vchodových dveří
Silvanus není, je nejspíše etruského původu ??? nižší bůh lesů a stád, ochránce sadů a vinohradů
Lactanus není není nižší bůh úrody
Promitor není není nižší bůh zemědělství
Clementia není není nižší bohyně vlídnosti a laskavosti
Potina není není nižší bohyně, ochránkyně novorozenců
Sors odvozen od Tyché není nižší bůh štěstí
Mutinus není není nižší bůh plodnosti, vzýván ženami toužících po dítěti
Vagitanus není není nižší bůh cest a porodů
Ubertas není není nižší bůh zemědělství
Vervactor není není nižší bůh zemědělství odpovídající za oráním půdy
Spiniensis není není nižší bůh zemědělství odpovídající za prořezáváním trnitých keřů
Sterculius není není nižší bůh zemědělství odpovídající za hnojení polí
Moneta bohyně peněz
A k tomu mohu připsat bohy Máyů,Aztéků atd.
Kde tedy máte v historii náboženství VŽDY POUZE JEDNOHO BOHA??? 🙁
Jirka:
Naproti tomu škola kulturně-historická v čele s Wilhelmem Schmidtem DOKÁZALA a to naprosto přesvědčivě, že původním náboženstvím lidstva je etický MONOTEISMUS.
jack:
Potom by jste si měl položit otázku,jako každý rozumný člověk,PROČ u toho monoteismu lidstvo nezůstalo,když je to podle vás jediné “správné” náboženství! 🙂
Ale to by mohlo narušit vaši víru,že?
Jirka:
Co je svět světem se lidé od nejstarších dob snažili upínat se k něčemu vyššímu k různým druhům božstev nebo k jednomu Bohu a tuto otázku byť se nad ní zamýšlely miliony lidí se dosud nikomu nikdy v dějinách nepodařilo uspokojivě vysvětlit. tečka
jack:
Já se naopak domnívám,že otázka PROČ lidé “stvořili” bohy je dostatečně vysvětlena.
Jirka says:
September 20, 2012 at 11:31 pm
tak poslední věta teď. Fanatismus mi taky vadí a nejen to on je nebezpečný. Jakýkoliv ne jen ten náboženský. Fundamentalismus mi taky vadí a když jsem byl u zkoušky tázán jak se jmenuje člověk který tvrdí, že v Bibli je všechno tak pravda jak to tam stojí a nikdy jinak na věčné časy, tak jsem řekl, že blbec a byl jsem vyhozen. přitom to je stejné ne? fundamentalista-blbec… 🙂
jack:
Mohl by jste nám napsat co vůbec studujete? Zajímalo by mě při jaké zkoušce se zkoušející ptá na Bibli??? 🙁
Jirka says:
September 21, 2012 at 7:24 am
to Medea: maličko jste udělala chybu s tím Schmidtem. Já si nemyslím, že ho jako vědce diskredituje to, že byl kněz. Prostě viděl to svým kukátkem, nebyl plně objektivní. stejně tak není diskreditován vědec ateista, ale taky to vidí svým kukátkem tzn. není plně objektivní.
jack:
To je nějaký nesmysl. V čem je kukátko ateisty neobjektivní. Snad to,že přistupuje k existenci nadpřirozených bytostí objektivně? Tedy dokud jejich existence není prokázána,tak jejich existenci nepovažuje za pravděpodobnou?
Už jse z vás zase zklamaný!
A v čem je neobjektivní kukátko kněze? A jsem rád, že jste ze mě zklamaný. Ale po těch všech hláškách, třeba ve smyslu, že jsou lidi co je napadají hovadiny(to bych nemusel brát osobně ale beru) se divím, že si pořád stěžujete, že s vámi chudáky ateisty nechtějí křesťané debatovat. No bodejť by chtěli. Triviální slušnost vám trošku chybí pane kolego, ale to mě nepřekvapuje.
Mě se totiž líbí ateismus co mě provokuje k myšlení. Líbí se mi ateismus který mě nutí k tomu, abych uměl vyjádřit to v co věřím. Ale štvou mě lidi, kteří pod rouškou objektivity se do mě budou navážet, přečtou si co napíšu, pak vezmou slovník, zpochybní slovo po slově a napíšou mi, že jsem blbec. Ateismus, který říká, že Bůh tak jak my křesťané o něm mluvíme a svědčíme není, ten je konstruktivní. Bůh skutečně není takový jak ho kdokoliv může představit. Ale ateismus který tvrdí, že Nic nadpřirozeného není, ten je destruktivní. Jelikož nýbrž protože nenabízí alternativu. Je morálně-relativní. Tzn. dovoleno je vše na čem se domluvíme. Já jako křesťan tvrdím, že pravda je jen jedna a je na nás nakolik se jí snažíme poznat a naplnit. Ateista tvrdí(pokud jsem pochopil myšlenku), že nenabízí žádný morální systém. Tedy dovoleno je co? Vše? Nebo to na čem se shodneme? Fajn. Já chci být kanibal. Jsem přesvědčený, že to je správné a při dnešním nedostatku potravin např. v Africe by to ledacos řešilo. Co mi nabídnete za protinázor? Proč bych nemohl být? Jako křesťan řeknu nezabiješ a mám jasno.
Proč lidstvo nezůstalo u monoteismu Jacku? Protože ty brďo člověk je tak na úrovni, že ani není schopen přestat kouřit i když mu nade vší pochybnost vědecky empiricky prokážeš, že na to UMŘE. Ani tak si nepomůže. Můžeš milionkrát říct, že drogy jsou smrtící a pořád se fetuje….a mohl bych pokračovat donekonečna. donekonečna. Pokud si lze představit nekonečno, což nelze. Protože kdyby se Bůh postavil na nároží do všech měst a řekl to své Já Jsem tak skončí v psychiatrickém ústavu, no ne? Kdyby se zjevil naprosto ve své slávě před námi, veř, že jso lidé které by to nezajímalo. Ale o to nejde. Já věřím v člověka, nechci aby to znělo, že ne. Věřím v člověka protože ho stvořil Bůh a proto má člověk naději. Vždyť neštve vás ateisty, že už nevím kolik let říkáte “osvoboďme se od představ, že je Bůh” “je nade vší pochybnost prokázáno, že není” a furt nic. Furt jde procesí včele s knězem do pole. Po Osvětimi. Po gulagu. A pořád jsou babičky do kostela. Mrzne, prší, sněží. znám kněze, že vstanou ve dvě ráno a pěšky půjdou přes kopec když to někdo potřebuje. A znám matky rodin nevěřící co vstávají 10 krát za noc k malému a nejsou mrzuté. Těchhle lidí si vážím. A v práci potkávám lidi a bohužel to k mé práci patří, co když budeš umírat na ulici, tak tě ješte okradou a přijde jim to v pohodě. Těchhle lidí je mi líto. Myslím, že když nechceš věřit: nevěř. A bude to v pohodě. Hlavně buď dobrej člověk. A jestli jsi gratuluju. Bůh s tebou.
A Jacku na Bibli se ptají na teologické fakultě.
“co když budeš umírat na ulici, tak tě ješte okradou a přijde jim to v pohodě.”
Jirko, myslím že se míjíme. Tito lidé tě okradou a pak třeba můžou jít do kostela se pomodlit a prosit o odpuštění a o to jde.
Lze ukázat, že křesťanství není žádným morální autoritou. Naopak, lze ukázat, že morální hodnoty jsou nějaké společné a dost v závislosti na kultuře, bez ohledu na náboženství.
Křesťanský Japonec má svou morálku blíže Japoncům než křesťanům.
A ano, Ateismus je destruktivní. Ateismus se nenabízí jako alternativa k jiným náboženstvím. Protože ateismus není náboženství, ač se jej tak někteří snaží vidět či z něj přímo náboženství dělají.
Co uděláš dále se svým životem a proč se budeš chovat dobře k ostatním lidem, to záleží na tobě. Jestli se k ostatním chováš dobře jen proto, že Bůh a že by si šel do pekla, pak je mi tě líto.
” Je morálně-relativní. Tzn. dovoleno je vše na čem se domluvíme.”
Svým způsobem ano.
” Ateista tvrdí(pokud jsem pochopil myšlenku), že nenabízí žádný morální systém. Tedy dovoleno je co?”
Teď si protiřečíte.
Ateista tvrdí, že ateismus nenabízí žádný morální systém. Ateista jich může nabízet hned několik.
Kdokoliv kdo má alspoň nějaké znalosti o evoluci, zejména o evoluci chování, či kdo je trochu informovaný o historii, pak dokáže říct, kde se bere morální systém. A že je relativní, protože se mění s místem a časem.
K tomu nepotřebuju žádné spekulace, to je čisté pozorování.
Ne nechovám se dobře(ale pozor na definici slova dobře) proto, že se bojím pekla(i když to je taky dobrý důvod). Odkazuješ na klasické rozdělení morálky? tedy 5 definic proč jednat správně? Pak usím napsat, že toto se v průběhu života vyvíjí a většina lidí(křesťany nevyjímaje) nikdy nedosáhne vyšších stupňů. Můžu to i vypsat: 1. Strach z trestu, 2. Očekávání odměny 3. hodný kluk 4. zákon a právo 5. společenská smlouva atd… toto je rozdělení podle nějakého francouze jméno už jsem zapoměl. ale dovol dotaz: často jsem byl zde litován, že se chovám dobře, protože se bojím Boha, co je na tom špatného? Nebo, jak to snižuje ten kredit těch skutků? Jako, že nejsem nezávislý? Frikulín?
Jirka says:
September 22, 2012 at 8:22 pm
A v čem je neobjektivní kukátko kněze? A jsem rád, že jste ze mě zklamaný. Ale po těch všech hláškách, třeba ve smyslu, že jsou lidi co je napadají hovadiny(to bych nemusel brát osobně ale beru) se divím, že si pořád stěžujete, že s vámi chudáky ateisty nechtějí křesťané debatovat. No bodejť by chtěli. Triviální slušnost vám trošku chybí pane kolego, ale to mě nepřekvapuje.
jack:
Mě chybí slušnost? A čím jsem se provinil? Tím,že jsem konstatoval skutečnost,že někteří lidé vymýšlí hovadiny? Vy se domníváte,že to není pravda? Když napíši pravdu,která se vám nelíbí,tak jsem neslušný? Kromě toho jste to vzal na sebe zbytečně,vy jste přece náboženské historky nevymyslel. To že jedné z nich nekriticky věříte,je zase jiné téma.
Jirka says:
September 22, 2012 at 8:22 pm
A v čem je neobjektivní kukátko kněze?
jack:
To kukátko je zcela evidentně ovlivněno náboženskou vírou. Je tady zjevná zaujatost proti všem vyjádřením a dokonce vědeckým názorům,které ve svých teoriích nepotřebují nadpřirozeno (nadpřirozené bytosti),konkrétně u křesťanů,křesťanského “Boha”.
Jirka says:
September 22, 2012 at 8:40 pm
Mě se totiž líbí ateismus co mě provokuje k myšlení. Líbí se mi ateismus který mě nutí k tomu, abych uměl vyjádřit to v co věřím. Ale štvou mě lidi, kteří pod rouškou objektivity se do mě budou navážet, přečtou si co napíšu, pak vezmou slovník, zpochybní slovo po slově a napíšou mi, že jsem blbec. Ateismus, který říká, že Bůh tak jak my křesťané o něm mluvíme a svědčíme není, ten je konstruktivní. Bůh skutečně není takový jak ho kdokoliv může představit. Ale ateismus který tvrdí, že Nic nadpřirozeného není, ten je destruktivní.
jack:
Doufám,že tento text není určen mě. Já totiž VŮBEC NIC o vašem “Bohu” a vaší víře v jeho existenci neříkám. Já nevím jestli existuje. Já se chci pouze dozvědět,PROČ by podle vás měl existovat. To je tak těžké pochopit? A nikde jsem nenapsal,že jste blbec.
Ale mohl by jste pochopit,že člověk může být flustrovaný,když se druhého na něco desetkrát ptá a dotyčný není schopen odpovědět.
Jirka:
Jelikož nýbrž protože nenabízí alternativu. Je morálně-relativní. Tzn. dovoleno je vše na čem se domluvíme. Já jako křesťan tvrdím, že pravda je jen jedna a je na nás nakolik se jí snažíme poznat a naplnit. Ateista tvrdí(pokud jsem pochopil myšlenku), že nenabízí žádný morální systém. Tedy dovoleno je co? Vše? Nebo to na čem se shodneme? Fajn. Já chci být kanibal. Jsem přesvědčený, že to je správné a při dnešním nedostatku potravin např. v Africe by to ledacos řešilo. Co mi nabídnete za protinázor? Proč bych nemohl být? Jako křesťan řeknu nezabiješ a mám jasno.
jack:
Mám z vašich slov pocit,že v souvislosti s náboženstvím máte v hlavě pouze otázku morálky. Mě zase tato otázka tolik nezajímá. Například vašimi starostmi se zabývali v Berlíně a nahradili výuku náboženství,výukou etiky. Ateismus má tedy i z morálního hlediska alternativu k náboženství. Dokonce mnohem lepší,protože je adaptovaná na naši dobu.To pouze vy jste se svými názory zůstal někde ve středověku. A doufám,že vás to neuráží.
Ale jak už jsem řekl,otázka morálky mě ve své podstatě příliš netlačí. Co mě tlačí jsou náboženské názory,které vysvětlují svět kolem nás pomocí nadpřirozených bytostí a teď to nejdůležitější,dělají to i když k tomu neexistuje naprosto žádný DŮVOD.
A o tom to je. Já se vás tímto celou dobu ptám,abych zjistil,jestli vy máte nějaké informace,které by tímto důvodem mohli být! Pořád nerozumíte?
Jirka says:
September 22, 2012 at 8:50 pm
Proč lidstvo nezůstalo u monoteismu Jacku? Protože ty brďo člověk je tak na úrovni, že ani není schopen přestat kouřit i když mu nade vší pochybnost vědecky empiricky prokážeš, že na to UMŘE. Ani tak si nepomůže. Můžeš milionkrát říct, že drogy jsou smrtící a pořád se fetuje….a mohl bych pokračovat donekonečna.
jack:
Máte ve své úvaze chybičku. Že drogy jsou smrtící je empiricky prokázáno,ALE není empiricky prokázáno,že existuje jeden “Bůh”. Ono není zatím prokázáno,že by existoval jakýkoliv bůh nebo více bohů. Takže jste se svým přirovnáním zase mimo.
Jirka says:
September 22, 2012 at 8:52 pm
A Jacku na Bibli se ptají na teologické fakultě.
jack:
Tak tím se mnoho vysvětluje. Tak to je to vaše vysokoškolské studium.
Jirka:
často jsem byl zde litován, že se chovám dobře, protože se bojím Boha, co je na tom špatného?
jack:
Špatné je na tom to,že “dobré” chování má dělat dobře právě vám.
Nezlobte se,ale dobré chování z důsledku strachu ? To není nic čeho bych si já osobně vážil.
Moje žena to vystihla správně,když říká,že raději dárky rozdává než dostává.
Dělat radost druhým ji naplňuje větším štěstím,než když se druhý snaží udělat radost jí.
A to vám asi chybí.