Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
selviskhed: dik za info. uz jsem se lekl. koukam na to na ipadu a to je takovy omezeny zarizeni. no videl jsem rude:-) myslel jsem, ze je to aktualni, jak michal psal o dopise
Karel: Jinak vzhledem k tvému komentáři z May 16, 2012 at 5:53 pm si pisatele Skutku nanebevzetí Krista vymysleli, že? Nebe není nebe, oblak není oblak. Když připojím ještě ty Tesalonické, tak potom i vzduch není vzduch. Chtělo by to nějaký slovník, možná by jsme se nakonec divili, co z NZ vyleze. Bude to však ještě křesťanství prvních křesťanů?
protestant says:
May 16, 2012 at 6:42 pm
Nevymysleli. Jen nepopisují start teplovzdušného balonu či rakety, ale duchovní posuny. A stále to bude křesťanství, protože to není závislé na takových prkotinách jako jsou GPS souřadnice nebeského království.
Karel: Duchovní posun? protestante, udaly se ty události, tedy nanebevzetí JK tak jak jsou ve Skutcích popisovaný, nebo se neudaly a JEN symbolizuji duchovní posuny?
protestant says:
May 16, 2012 at 7:59 pm
Stačí věřit vzkříšenému Kristu. On je mezi těmi kteří se sešli v jeho jménu. On byl s evangelisty.
Karel: A komu jsi uvěřil ty, protestante, vzkříšenému Kristu, nebo těm, kteří o vzkříšeném Kristu psali?
protestant: První generace křesťanů žádný NZ neměly. A nechybělo jim to. Není to zase až tak velký problém.
Karel: Už jsem se ptal jednou, ptám se znovu. Kolik myslíš, že by jsi toho dnes věděl o Bohu, Kristu, vzkříšení…. kdyby jsi neměl NZ? Odkud máš povědomí o tomto, přímo od Boha, nebo z toho, že sis to přečetl v NZ?
No já do té ČT asi fakt napíšu. Jsem z toho rozladěnej ještě dnes – jako, udělat pořad o ateistech, a nedat slovo ani jedinému ateistovi který o tu problematiku má zájem, a něco o tom ví, to je teda fakt ostudné.
Mimochodem: hledám všechny náboženské pořady ČT. Je jich docela dost, třeba jen v jednom týdnu viz zde: http://tisk.cirkev.cz/z-domova/porady-redakce-nabozenskeho-vysilani-od-5-5-do-11-5-2012/
Za posledních několik let jsem naproti tomu nenašel ANI JEDEN pořad, který by byl pro ateisty (kterých je přitom v ČR víc než věřících!), kde by vzdělaní ateisté dostali prostor říct něco o důvodech svého přesvědčení!
Dále jsem našel jeden či dva pořady, který byl o ateistech – ovšem byly to pořady právě toho typu na který jsem včera večer odkazoval. Čili naprosto krajně nekorektní, a zejména v nich mluví o ateistech vždy převážně věřící, a samozřejmě negativně a zkresleně.
Podle mě je to celé naprosto ostudné, a MĚLO by se s tím něco dělat.
Slavek says:
May 16, 2012 at 9:57 pm
protlestante, myslis, ze bys nam mohl trochu poradit? radi bychom, aby treba v ramci toho poradu nebo i nejak jinak vzniklo neco objektivnejsiho.
S televizi nemame zadne zkusenosti a jakoukoliv radu nebo treba kontak uvitame. rad bych s tim udelal neco smysluplneho.
predem diky
protestant:
Podle kodexu České televize (schváleném parlamentem ČR) může televize vysílat i kontroverzní pořady vyjadřující pohled jedné určité skupiny obyvatel. Jedinou povinností je na tento fakt upozornit, což je zde podle mne splněno titulem pořadu který jasně ukazuje, že půjde o pohled věřících na ateismus.
http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-7-otazky-nabozenstvi-a-etiky/
Dále bych se podíval zda něco podobného už nebylo řešeno:
http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/eticky-panel/
Ale celkově není podle mne povinností ČT aby každý konkrétní pořad byl vyvážený. Vyvážená musí být celková produkce.
Ale zkuste to.
Protestant: Vyvážená musí být celková produkce.
Výborně, takže kde je odpovídající pořad, vyjadřující pohled ateistů na věřící?
Karel says:
May 17, 2012 at 5:47 am
protestant says:
May 16, 2012 at 7:59 pm
Stačí věřit vzkříšenému Kristu. On je mezi těmi kteří se sešli v jeho jménu. On byl s evangelisty.
Karel: A komu jsi uvěřil ty, protestante, vzkříšenému Kristu, nebo těm, kteří o vzkříšeném Kristu psali?
protestant: První generace křesťanů žádný NZ neměly. A nechybělo jim to. Není to zase až tak velký problém.
Karel: Už jsem se ptal jednou, ptám se znovu. Kolik myslíš, že by jsi toho dnes věděl o Bohu, Kristu, vzkříšení…. kdyby jsi neměl NZ? Odkud máš povědomí o tomto, přímo od Boha, nebo z toho, že sis to přečetl v NZ?
protestant:
Ty, Slávek či Michal jste důkazem, že informace v NZ nic neznamenají. Vám všem jsou přístupné a přesto nejste věřící. Musí jít tedy evidentně o něco jiného než o informace v NZ.
Michal says:
May 17, 2012 at 7:15 am
Protestant: Vyvážená musí být celková produkce.
Výborně, takže kde je odpovídající pořad, vyjadřující pohled ateistů na věřící?
protestant:
Nechceš po mně doufám, abych procházel celou produkci ČT. Já se na TV moc nedívám. Zkus do ČT napsat a tuto otázku dej jim.
A tušíš na koho bych se měl obrátit?
Michal says:
May 17, 2012 at 7:18 am
A tušíš na koho bych se měl obrátit?
protestant:
Určitě na stránkách ČT najdeš kontakt a bude ti odpovězeno. Pokud nebudeš s odpovědí spokojen můžeš se obrátit na Radu ČT.
protestant:
Ty, Slávek či Michal jste důkazem, že informace v NZ nic neznamenají. Vám všem jsou přístupné a přesto nejste věřící. Musí jít tedy evidentně o něco jiného než o informace v NZ.
Karel: Informace musí být, ať chceš, nebo ne. Nejprve musíš slyšet, aby jsi mohl uvěřit.
to Karel:
Evidentně to tak neplatí. Na informacích to nestojí.
protestant:
Ty, Slávek či Michal jste důkazem, že informace v NZ nic neznamenají. Vám všem jsou přístupné a přesto nejste věřící. Musí jít tedy evidentně o něco jiného než o informace v NZ.
Karel: To, “něco jiného”, k tomu mi asi nic víc neřekneš, že? Já tuším co máš na mysli, ale asi by jsi to nenapsal na plnou hubu: To něco jiného je vyplnění touhy člověka po pokoji, po pevném bodě v tomto nejistém světě…..
Protestant: Ty, Slávek či Michal jste důkazem, že informace v NZ nic neznamenají. Vám všem jsou přístupné a přesto nejste věřící. Musí jít tedy evidentně o něco jiného než o informace v NZ.
Colombo: Máme k dispozici stejné informace a přeci jen si někdo myslí, že vyhraje Sparta a druhý že Slávie (nám Baníkovcům je to jedno).
Máme k dispozici stejné informace a přeci jen někdo je schopen příklad vypočítat a druhý ne.
To, že u biologických systémů máš stejná vstupní data, ale jiné odpovědi (které se navíc můžou a taky mění v čase), je očekávatelné. To je ona skrytá variabilita biologických systémů.
protestant: Ty, Slávek či Michal jste důkazem, že informace v NZ nic neznamenají. Vám všem jsou přístupné a přesto nejste věřící. Musí jít tedy evidentně o něco jiného než o informace v NZ.
Karel: Informace musí být, ať chceš, nebo ne. Nejprve musíš slyšet, aby jsi mohl uvěřit.
protestant: Evidentně to tak neplatí. Na informacích to nestojí.
Karel: “Ježíš je Kristus”, to není informace?
Karel: To, “něco jiného”, k tomu mi asi nic víc neřekneš, že? Já tuším co máš na mysli, ale asi by jsi to nenapsal na plnou hubu: To něco jiného je vyplnění touhy člověka po pokoji, po pevném bodě v tomto nejistém světě…..
protestant:
Ale řeknu. Je to Duch svatý. Bez něj jsou ty informace k ničemu.
protestant: Evidentně to tak neplatí. Na informacích to nestojí.
Karel: “Ježíš je Kristus”, to není informace?
protestant: To je vyznání. Ne informace.
protestant:
Ale řeknu. Je to Duch svatý. Bez něj jsou ty informace k ničemu.
Karel: Je to prostě takto: Informace – evangelium – nese sliby, zaslíbeni, něco co zaplní prázdné místo v člověku, člověk tomu uvěří, tato víra pak nese své ovoce, pochopitelně, což je radost, pokoj, láska…. a to vše v takové míře v jaké člověk informaci věří. A to je ten tvůj Duch svatý.
protestant: To je vyznání. Ne informace.
Karel: Pokud nevěříš a někdo ti řekne: “Ježíš je Kristus”, to není informace?
Protestante, dík za info ohledně TV. Píšu si to jako další bod, na čem je potřeba zapracovat. Také si nemyslím, že každý pořad musí být vyvážený, to mi přijde jako nesmysl.
Pokud by se na to někdo z vás chtěl podrobněji podívat budu rád. IMHO má smysl spíše začít s TV spolupracovat a dát o sobě vědět. Tento konkrétní pořad můžeme ukázat jako příklad. Přijde mi, že ti lidé jsou spíš naprosto neinformovaní, než že by to byl nějaký záměr. Prostě si rochní v tom svém náboženském chlívečku a o některých věcech nemají páru.
IMHO je potřeba vystupovat z pozice toho silnějšího a velkorysého, který má zodpovědnost a je ochoten k dialogu. Nemá smysl se nějakou radikální rétorikou stavět na roveň těch pár procent křesťanů, kteří tu v ČR žijí.
Ten pořad je možná dobrá věc od které se odpíchnout, ale pokračovat bychom měli nějakým pozitivním směrem. najít v ČT spřízněné duše a zkusit se s profíky domluvit na nějaké protihodnotě. Živě si dovedu představit třeba pořad “Ateistické Česko”, které pozitivně mapuje Česko z hlediska našich hodnot a naší sekularity: morálku, historii, nějaké obecné zamyšlení nad současným vývojem ateismu u nás a ve světě.
Co vy na to?