Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Karel: Tak proč tohle někdo neřekl JK? Pak by modlitba Páně byla nějak takto: “Otče náš, jenž přebýváš v Chrámě”, a ne: “Otče náš, jenž jsi na nebesích.”
protestant: Protože to není v rozporu.
Karel: Jinak vzhledem k tvému komentáři z May 16, 2012 at 5:53 pm si pisatele Skutku nanebevzetí Krista vymysleli, že? Nebe není nebe, oblak není oblak. Když připojím ještě ty Tesalonické, tak potom i vzduch není vzduch. Chtělo by to nějaký slovník, možná by jsme se nakonec divili, co z NZ vyleze. Bude to však ještě křesťanství prvních křesťanů?
protestant:
Nevymysleli. Jen nepopisují start teplovzdušného balonu či rakety, ale duchovní posuny. A stále to bude křesťanství, protože to není závislé na takových prkotinách jako jsou GPS souřadnice nebeského království.
Protestante, ty jsi mi napsal: “Celé to zahoď. Je to příliš složitá konstrukce.
Ježíš je Kristem pro konkrétního křesťana proto, že mu ukazuje cestu k Bohu.”
Můžeš to nějak rozvést? Jak ukazuje Ježíš křesťanům cestu k Bohu?
Abych ti uvedl argumenty konkrétně proti tvé verzi křesťanství, abys mi pořád neodpovídal slaměným panákem, musíme se nejdřív dobrat k tomu, čemu přesně věříš. Netuším, jak z teze “Ježíš je Kristus” plyne jakýkoliv náznak, kudy vede cesta k Bohu.
Ježíš nam svým životem ukázal co je Bohu milé, k čemu se Bůh hlásí.
Takže tedy musíš věřit, že informace o Ježíšovi zaznamenané anonymními a vlastní teologické i jiné cíle sledujícími lidmi, desítky let po Ježíšově smrti, poté co byly tyto informace desítky let předávány systémem “jedna paní povídala” – musíš věřit, že jsou tyto informace spolehlivé! Jinak o Ježíšově životě nevíš s určitostí prakticky vůbec nic. Jak ti teda Ježíšův život může ukazovat cestu, když o něm prakticky nic nevíme?
Proč mají věřící tolik berliček – zázraky, uzdravování, zázračné ikony, zjevení P. Marie (nejraději dětičkám), různá zázračná poutní místa atd.? Někdy se k víře obrací lidé pociťující prázdnotu a nesmyslnost bytí. Odpověď dostanou jednoduše na všechno. V křesťanství je také hodně umění – stavby, obrazy, sochy, hudba, literatura… to mnozí milují. Rovněž působivé obřady (pro někoho), tajemné přítmí chrámu a celková atmosféra, vonící kadidlo, liturgie, varhany, obřadní předměty a roucha… To, že s nimi kněží často manipulují, jim nevadí. Je to často pohodlné, na všechno mají jednoduchou odpověď. Nikde se nesetkáme s veřejnou diskusí křesťanů s ateisty. Oni se tomu vyhýbají a jsou schopni jen urážet toho, kdo jejich mantry nepřijímá.
Nezapomenme, ze se nam tu protestant snazi upresnit alternativni vyklad toho, co to znamena, ze Jezis je Kristus.
podle nej to tedy znamena, ze nam jezis svym zivotem ukazal, co je bohu mile a k cemu se buh hlasi. to je vse protestante?
pokud ano, tak se hlasim k michalovi: o kristove zivote mnoho jisteho nevime. pokud mas jiny nazor, tak nam rekni neco o kristove zivote. co je bohu mile?
to Michal a Slavek
Stačí věřit vzkříšenému Kristu. On je mezi těmi kteří se sešli v jeho jménu. On byl s evangelisty.
První generace křesťanů žádný NZ neměly. A nechybělo jim to. Není to zase až tak velký problém.
protestante, Michalovi jsi poprve odpovedel zcela jinak. to ze je Jezis Kristus tedy znamena: Jezis nam svym zivotem ukazal co je bohu mile, k cemu se Buh hlasi. A mame zaroven verit vzkrisenemu Kristu a najdeme ho mezi temi, kteri se sesli v Jeho jmenu. treba muzeme zajit mezi lidi ze spolku sv. Josefa.
je to tak? toto je tedy vyznam toho, ze Jezis je Kristus?
Slávku, koukněte na tohle
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/306298380070017-ateismus/
To je teda tragédie…! Mám chuť do ČT napsat. Vrchol, fakt.
Slavek says:
May 16, 2012 at 8:11 pm
protestante, Michalovi jsi poprve odpovedel zcela jinak. to ze je Jezis Kristus tedy znamena: Jezis nam svym zivotem ukazal co je bohu mile, k cemu se Buh hlasi. A mame zaroven verit vzkrisenemu Kristu a najdeme ho mezi temi, kteri se sesli v Jeho jmenu. treba muzeme zajit mezi lidi ze spolku sv. Josefa.
je to tak? toto je tedy vyznam toho, ze Jezis je Kristus?
protestant:
Můžeš přesněji formulovat otázku?
Michal: ty vole, fuj… Napiš jim.
Ten doktor tam mluví dobře.
Michale,
díky za tip. Já se na Cesty víry nedívám, takže jsem ani netušil, jaká taškařice se tam dá shlédnout. Mě oslovil hlavně katolický (to tam tuším nebylo zmíněno) filosof Jiří Fuchs. Zjištění, že jsem ateistou proto, že podléhám diktátu orgasmu, to mě skutečně pobavilo. Čím to je, že je křesťanství tak posedlé sexem?
A jeho finální zjištění, že když se rozloučíme s nepodmíněnou závazností mravního zákona, tak se můžeme rozloučit s nepodmíněným mravním zíkonem, to mě přímo ohromilo svou nerozbitností. Odborníci to nazývají tautologie, lid to komentuje slovy “to by němej neřekl, ani kdyby mu hubu rozbil.”
Jestli budeš psát do České televize, tak napiš, ať takových věcí dávají více. Po práci legraci :).
Michal: nejlepší byl ten stand-up komik, co se procházel před knihovnou a předvedl parodii na argument boží existence:
P1: Absolutní nepodmíněný mravní zákon existuje právě tehdy když existuje Bůh.
P2: Já chci, aby existoval absolutní nepodmíněný mravní zákon.
P3: Co chci aby existovalo musí existovat.
Z1: Absolutní mravní zákon musí existovat.
Z2: Bůh musí existovat.
QED
Tak cely dokument je natoceny jako tezka nabozenska agitka. Ateiste: asi 20 vterin prostoru. obycejni lide z ulice. vyklad o ateismu, ktery jej ukazuje jako produkt komunisticke propagandy. lidske vyjadreni krestanu, kteri dostanou vetsi prostor nez ateiste. ( nadherne priznani maminky proc veri – nemusi premyslet). verici autorita – doktor Pavko. a jako vrchol, nejvice prostoru a jakesi zdaniobjektivniho jomentare tomu dodava to absurdni predstaveni saska pred knihovnou. V podstate by to dle meho bylo celkem OK . At si krestane delaji svoje porady, kde si vzajemne sdeluji sve predsudky a utvrzuji se ve sve vire. ten Fuchs tomu ale dodal tak absurdni ramec, ze je to skutecne neprijatelne.
Panove, Michale, jste schopni zformulovat nejaky dopis, ktery bychom do CT poslali? navrhoval bych otevrenou formu. OSA se urcite prida jako zastresujici organizace nebo jako ucastnik. podle vaseho uvazeni. Prijde mi absurdni delat porad o ateismu, kde o ateismu neni ani zminka a ktery se navic tvari jako objktivni zhodnoceni situace.
me asi nejvic pobavilo to o ateisticke indoktrinaci deti, kdyz pritom toto je naprosto jednoznacna domena krestanskych a jinych nabozenskych spolku.
Ja bohuzel zitra odjizdim do Danska a budu tam do nedele s omezenou moznosti spojeni. Budu moc rad, pokud by se do te doby podailo neco zorganizovat.
protlestante, myslis, ze bys nam mohl trochu poradit? radi bychom, aby treba v ramci toho poradu nebo i nejak jinak vzniklo neco objektivnejsiho.
S televizi nemame zadne zkusenosti a jakoukoliv radu nebo treba kontak uvitame. rad bych s tim udelal neco smysluplneho.
predem diky
Kde je tam ten koukolík? Těšil jsem se na Koukolíka. Kam se schoval?
podle me si spletli koukolika s pavkem. k tomu otevrenemu dopisu: chtelo by to oslovit co nejvic lidi. ct si platime vsichni. Napsat Filipu Tvrdemu k nejakym pregnantnim argumentum proti tomu komikovi Fuchsovi, aby bylo skutecne jasne, ze je to jen komik. a nabidnout nejake konstruktivni reseni, abychom byli soucastinejakeho jineho poradu.
Slávek: Podle programu ČT byl ten díl odvysílaný pouze dvakrát, v obou případech to bylo v létě roku 2006. To jde mimochodem uhodnout i z toho, že knikupec neměl v knihovně ani Boží blud (2009) a ani Bůh není veliký (2009). Myslím že tohle by bylo trochu s křížkem po funuse:)