Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Karel: Nepochopil jsi mne. Myslím, že se nějaký pátek tady na servru známe a víš, že já fundamentalista nebyl.
Dnes je nám představa Boha na nebi k smíchu a to dokonce i zarytým fundamentalistům. Ale co před dvěma tisíci lety, když bylo vyřčeno: “Otče náš, jenž jsi na nebesích”? Co myslíš, že měli oni na mysli? Křesťane se z toho vykroutí tak, že to slovo NEBE symbolizuje nedostupný duchovní svět. Když takto budeš činit, potom můžeš říct, ano, víra je zajedno s vědou, s poznáním. O tom jsem už psal, to je křesťanství ústupku, místo aby na plnou hubu řekli: Ježíš a spol. se mýlili, převracejí význam slov.
protestant:
Už evangelisté psali o nebi i v obrazném významu:
…..Také NZ chápe výraz n. jednak ve smyslu fysickém, jednak přeneseném, obrazném. Ve smyslu fysickém nutno chápat rčení »pod nebem« [ L 17:24; Ko 1:23; Sk 2:5 ; Sk 4:12], jež označuje jednotu všeho stvoření i s hvězdami [ Mt 24:29; Žd 11:12; Zj 6:13], s oblaky [ Mt 24:30] a se vším, co má nějak vliv na lidský život na zemi [ Mt 16:2n ; Mt 24:29; Sk 14:17 ; Sk 26:13; Jk 5:18]. »Nebe i země« jako ve SZ je označením vesmíru [ Mt 5:18 ; Mt 24:35; Mk 13:31; L 12:56 ; L 16:17; Sk 14:15], stvořeného Bohem [ Sk 4:24] skrze Krista [ Ko 1:16 , Ko 1:20]. I tento vesmír jednou pomine [ 2P 3:5 , 2P 3:7 , 2P 3:10 , 2P 3:12]. Bůh stvoří nové n. a novou zemi [ 2P 3:13].
V náboženském smyslu je n. označením příbytku Božího, jeho trůnu [ Mt 5:34; Sk 7:49; Zj 11:19] a ovšem i jeho moci [ Mt 11:25; Sk 17:24], svrchovanosti [ Ř 1:18; Ko 4:1], vznešenosti, velebnosti [ Žd 8:1] a jinakosti ve srovnání se stvořením [ Mt 5:16 , Mt 5:45 , Mt 5:48 ; Mt 6:1 , Mt 6:9 ; Mt 7:11 , Mt 7:21 ; Mt 10:32n ; Mt 12:50 ; Mt 16:17 ; Mt 18:10 , Mt 18:14 , Mt 18:19 ; Mt 23:9; Mk 11:25n; L 11:13]. Tak jako v židovství i v NZ, zejména v evangeliích, se výrazu »nebesa« někdy užívá na označení Boha, jehož jméno nebylo vyslovováno z obavy, aby nebylo přestoupeno 3. přikázání. V tomto smyslu je třeba chápat zejména výraz »krá-lovství nebes« čili »nebeské« u Mt. Syn člověka sestoupil s nebe [ 1K 15:47], je vzat na n. [ Mk 16:19; L 24:51; Sk 1:10n ; Sk 2:34] a je v nebi [ J 3:13; Žd 4:14 ; Žd 8:1 ; Žd 9:24 ; Žd 12:25; 1P 3:22]. Je to znamením jeho vznešenosti, slávy a vůči člověku naprosté svrchovanosti [ Sk 2:34 – Sk 2:36; Ef 1:20 – Ef 1:22; Fp 2:9 – Fp 2:11]. Proto žádali farizeové a saduceové znamení s n. [ Mt 16:1 sr. 24,30; L 9:54].
N. představuje vyšší životní řád, odlišný od řádu tohoto světa [ Mt 22:30], řád neporušitelný a nepomíjející, jehož hodnoty nutno hledat a shromažďovat už na zemi [ Mt 6:20; Mk 10:21; L 12:33; 2K 5:1n; Fp 3:20; Žd 10:34]. Tělesný, »přirozený«, nekající člověk ovšem je od n. odloučen a nemůže od n. očekávat nic než soud [ L 15:18 , L 15:21 ; L 18:13; Ř 1:18; Zj 18:5]. Ale pro kající a věřící v Krista jsou už nyní ukládány poklady v nebi, t. j. tam, kde je Bůh [ Ko 1:15; 1P 1:4 sr. Mt 5:12; Mk 10:21; L 10:20; Žd 12:23]. Ovšem tyto nebeské spásné hodnoty se příchodem Kristovým začaly prolamovat na tuto zem [ J 6:31 – J 6:35], jednou však sestoupí celý nebeský řád na zem jako město s nebe [ Zj 21:2 , Zj 21:10]. N. je tedy místem spásy. V něm se vedou rozhodující boje o spásu člověka [sr. Zj 12:7]. Zdá se, že Pavel, jak už byla zmínka, rozeznával tři souběžné sféry nebeské: n. ve fysickém smyslu slova, n. v náboženském smyslu jako protiklad země a v tomto n. ráj, v němž jest patrna Boží přítomnost [ 2K 12:2; sr. Zj 2:7] a sláva [sr. Zj 21:23]. Tentýž názor má patrně i Žd 4:14 ; Žd 9:24. *Království nebeské.
Karle, klid. Protestant se musí nějakým způsobem ujistit, že ta tvá víra nebyla ta správná. Pěkně to napsal Michal a protestant to tu prostě jen školí v praxi. Nemyslí tím nic špatného. Chce se tím ujistit, že jeho víra je jiná. Ta jeho víra totiž prostý obchod není.
Myslím, že ho to zasáhlo i z toho důvodu, že váš přístup k víře byl velmi podobný. On teď prostě potřebuje najít tu odlišnost, kvůli které neodpadne a bude dál dobrým křesťanem.
Protestante, neuvedl jsi jediný verš, který by jasně odlišoval nebe co vidíme nad hlavou, od nebe, kde sídli Bůh, anděle, odkud se vrátí Kristus…..
Protestante. Ten tvůj úžasný copy a paste příspěvek je jen potvrzením toho, co psal Karel. Když budeš důsledný a dohledáš si ty citace v Bibli, tak v naprosté většině z nich jde chápat nebe jako skutečné a fyzické místo tam nahoře. Ty komentáře kolem už jen říkají, jak je má křesťan chápat dnes, aby šli dohromady s naší dnešní představou o světě a vesmíru.
Slávek Černý says:
May 16, 2012 at 3:18 pm
Karle, klid. Protestant se musí nějakým způsobem ujistit, že ta tvá víra nebyla ta správná. Pěkně to napsal Michal a protestant to tu prostě jen školí v praxi. Nemyslí tím nic špatného. Chce se tím ujistit, že jeho víra je jiná. Ta jeho víra totiž prostý obchod není.
Myslím, že ho to zasáhlo i z toho důvodu, že váš přístup k víře byl velmi podobný. On teď prostě potřebuje najít tu odlišnost, kvůli které neodpadne a bude dál dobrým křesťanem.
Karel: Mám podobný pocit. Jinak já jsem v klidu. 😉
Karel: Ber to tak, že jsem jíž na druhé straně břehu.
Ideologie nebude zveřejňovat fakta, které ji jsou nepohodlné.
protestant: už jsme zase těch faktů a argumetů které nikdy nikdo neslyšel. 🙂
Karel says:
May 16, 2012 at 3:27 pm
Protestante, neuvedl jsi jediný verš, který by jasně odlišoval nebe co vidíme nad hlavou, od nebe, kde sídli Bůh, anděle, odkud se vrátí Kristus…..
protestant: Aha. Tedy ve verši:
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
Matouš 23:13
..jsou vlastně farizeové policie bránící lidem odletět do stratosfery….. 🙂
Slávek Černý says:
May 16, 2012 at 3:27 pm
Protestante. Ten tvůj úžasný copy a paste příspěvek je jen potvrzením toho, co psal Karel. Když budeš důsledný a dohledáš si ty citace v Bibli, tak v naprosté většině z nich jde chápat nebe jako skutečné a fyzické místo tam nahoře.
protestant:
Opravdu? A jak si fyzicky představuješ tohle:
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.
Matouš 11:23
Opravdu dojde o vyzdvižení tohoto města až do horních vrstev atmosfery? Nebo snad ještě výše? Jako ve Vernově knize “Na kometě”? 🙂
Slávek Černý says:
May 16, 2012 at 3:18 pm
Karle, klid. Protestant se musí nějakým způsobem ujistit, že ta tvá víra nebyla ta správná. Pěkně to napsal Michal a protestant to tu prostě jen školí v praxi. Nemyslí tím nic špatného. Chce se tím ujistit, že jeho víra je jiná. Ta jeho víra totiž prostý obchod není.
Myslím, že ho to zasáhlo i z toho důvodu, že váš přístup k víře byl velmi podobný. On teď prostě potřebuje najít tu odlišnost, kvůli které neodpadne a bude dál dobrým křesťanem.
protestant:
Myslím, že Karel je dostatečně klidný. On totiž ví, že mi jeho přechod k ateismu nevadí. Že v tom nevidím nic špatného.
Jen ty bohužel asi nikdy nepochopíš že sousloví “dobrý křesťan” je nesmysl. 🙂
protestant: Aha. Tedy ve verši:
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
Matouš 23:13
..jsou vlastně farizeové policie bránící lidem odletět do stratosfery…..
Slávek: Pěkný pokus protestante. Za prvé jsi přišel s novým pojmem: království nebeským. Za druhé, pokud se nepletu, židé chápali království nebeské, jako to, které přijde na zem spolu s mesiášem. Matoušovo evangelium bylo určeno židům, a proto bych si tipl, že to znamená přesně to, co si pod tím tedy židé představovali: vládu toho, který přijde na zem z nebe, “království nebeské”.
Takže teď něco, co se týká nebe a ne jiného termínu. To je jako bys zaměňoval máslo a máslo pomazánkové.
protestant:
Opravdu? A jak si fyzicky představuješ tohle:
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.
Matouš 11:23
Slávek: Protestante, proč na mě pořád zkoušíš ty triky? Ježíš tu mluví obrazně. Dnes se také říká “vynášet někoho do nebe”, aniž by tím někdo myslel fyzické nebe nebo nebe křesťanské, ze kterého přijde Ježíš. Myslí se tím, že někoho velmi chválíme. Navíc verš určitě nemluví o městech, ale lidech, kteří tam žijí. Těžko bude probíhat poslední soud s ulicemi a cihlami.
protestant:
Jen ty bohužel asi nikdy nepochopíš že sousloví “dobrý křesťan” je nesmysl.
Slávek: Asi to nechápu společně s mnoha křesťany.
http://www.evangnet.cz/pisen?sg=SV247
http://tepla.evangnet.cz/?p=1190
protestant: Aha. Tedy ve verši:
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
Matouš 23:13
..jsou vlastně farizeové policie bránící lidem odletět do stratosfery…..
Karel: Ani tento verš nerozlišuje mezi nebem nad hlavou a nebem – sídlem Boha a andělů. Mluví jen o království nebeském, do kterého se vstupuje skrze víru. Tělem jsi však stále na zemi. Teprve až v příchodu Pána z nebe půjdeš směrem do nebe:
“Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí Z NEBE a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni V OBLACÍCH DO VZDUCHU k setkání s Pánem.”
protestant: A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.
Matouš 11:23
Opravdu dojde o vyzdvižení tohoto města až do horních vrstev atmosfery? Nebo snad ještě výše? Jako ve Vernově knize “Na kometě”?
Karel: O.k. Tak do jakého nebe by Kafarnau chtělo být vyvýšené? A jak?
Karel: Ani tento verš nerozlišuje mezi nebem nad hlavou a nebem – sídlem Boha a andělů. Mluví jen o království nebeském, do kterého se vstupuje skrze víru. Tělem jsi však stále na zemi. Teprve až v příchodu Pána z nebe půjdeš směrem do nebe:
“Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí Z NEBE a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni V OBLACÍCH DO VZDUCHU k setkání s Pánem.”
protestant: A to ses mi dušoval, že nejsi fundamentalista… 🙂
Karel: O.k. Tak do jakého nebe by Kafarnau chtělo být vyvýšené? A jak?
protestant: Do žádného přece. Jeto fráze neznamenající nic fyzikálního, ale popisující pýchu jednoho města.
Podobně dne používáme slov “vyvyšovat se nad druhé” a nemyslíme tím získání výškové převahy.
to Karel:
Nebesa totiž nejsou nadpozemský prostor někde nahoře. Nebe křesťanské víry není
nebem astronautů. Dnes se slovo „nebe“ používá jako metafora v souslovích typu „to
je do nebe volající!“. Takovéto metafory v sobě stále zachovávají něco ze svého
hlubokého náboženského významu. Slovo „nebe“ nelze jednoduše nahradit jinou
metaforou. Ale důležité je vědět, že když řeknu „Bůh je v nebi“, tak to neznamená, že
je v nějakém „nadpozemském světě“. Křesťané věří, že Bůh je přítomen ve světě.
Bůh není mimo svět, naopak svět je skryt v Bohu. Nebe proto není nějaké místo
nebo prostor, ale způsob bytí.
Ježíš nanebevstoupením vstoupil do způsobu bytí Boha Otce. Oblak, který ho zastřel
je oblakem zastírajícím Boží slávu. Ježíš se při svém nanebevstoupení nezmenšoval
jako pouťový balónek, který uletí a stoupá stále výš a výš a je pořád menší a menší,
až už není vůbec vidět. „Nebe“ je v Bibli jedním ze slov zastupujícím slovo „Bůh“.
Nejpatrnější je to v sousloví „království Boží“, které evangelista Matouš, jako správný
Žid, nahrazuje souslovím „království nebeské“, aby se slovo „Bůh“ nezprofanovalo.
Ježíšovo nanebevstoupení tedy znamená, že nezvratně přešel ze způsobu bytí
člověka do způsobu bytí Boha.
http://vrsovice.evangnet.cz/kazani/k080504.pdf
protestant: Do žádného přece. Jeto fráze neznamenající nic fyzikálního, ale popisující pýchu jednoho města.
Podobně dne používáme slov “vyvyšovat se nad druhé” a nemyslíme tím získání výškové převahy.
Karel: Takže, když je psané: Sk 1,11 „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ tak Ježíš odcházel nikam? A kam koukali ti učednici? Také nikám? A odkud přijde Kristus? Odnikud?
protestant: A to ses mi dušoval, že nejsi fundamentalista…
Karel: Už jsem ti to jednou vysvětloval: Je rozdíl mezi naším přístupem k Písmu, co s Písmem uděláme, od toho co si mysleli ti co to Písmo psali. Je zřejmé, že když napsali: Odešel do nebe, na které koukáte, tak měli na mysli skutečně to nebe nad hlavou. Na co jiného prosím tě koukali? Přemýšlej trochu nad těmi verši z těch Skutku. My dnes víme, že nebe nad hlavou není sídlem Boha, nevěděli to však první křesťané.
protestant: A to ses mi dušoval, že nejsi fundamentalista…
Karel: Už jsem ti to jednou vysvětloval: Je rozdíl mezi naším přístupem k Písmu, co s Písmem uděláme, od toho co si mysleli ti co to Písmo psali. Je zřejmé, že když napsali: Odešel do nebe, na které koukáte, tak měli na mysli skutečně to nebe nad hlavou. Na co jiného prosím tě koukali? Přemýšlej trochu nad těmi verši z těch Skutku. My dnes víme, že nebe nad hlavou není sídlem Boha, nevěděli to však první křesťané.
protestant:
Samozřejmě že věděli. V té době stále ještě stál Hospodinův chrám. Sídlo Hospodinovo. A ten chrám nebyl někde v horních vrstvách atmosfery nebo na oběžné dráze, ale prostě v Jeruzalemě.
Karel: Už jsem ti to jednou vysvětloval: Je rozdíl mezi naším přístupem k Písmu, co s Písmem uděláme, od toho co si mysleli ti co to Písmo psali. Je zřejmé, že když napsali: Odešel do nebe, na které koukáte, tak měli na mysli skutečně to nebe nad hlavou. Na co jiného prosím tě koukali? Přemýšlej trochu nad těmi verši z těch Skutku. My dnes víme, že nebe nad hlavou není sídlem Boha, nevěděli to však první křesťané.
protestant:
Zkus si spojit Ježíšovo nanebevstoupení s větou
Matouš 18:20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
a musí ti být jasné, že to nebe je všude. I zde na zemi. A muselo to být jasné i pisatelům evagelií.
protestant: Samozřejmě že věděli. V té době stále ještě stál Hospodinův chrám. Sídlo Hospodinovo. A ten chrám nebyl někde v horních vrstvách atmosfery nebo na oběžné dráze, ale prostě v Jeruzalemě.
Karel: Tak proč tohle někdo neřekl JK? Pak by modlitba Páně byla nějak takto: “Otče náš, jenž přebýváš v Chrámě”, a ne: “Otče náš, jenž jsi na nebesích.”
Jinak vzhledem k tvému komentáři z May 16, 2012 at 5:53 pm si pisatele Skutku nanebevzetí Krista vymysleli, že? Nebe není nebe, oblak není oblak. Když připojím ještě ty Tesalonické, tak potom i vzduch není vzduch. Chtělo by to nějaký slovník, možná by jsme se nakonec divili, co z NZ vyleze. Bude to však ještě křesťanství prvních křesťanů?