Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Michal says:
Představ si, že existují lidé, jejichž cílem je poznat jak to opravdu je, resp. se takovému poznání alespoň snažit přiblížit, a nikoliv nutně udržet sám sebe v dosavadním myšlenkovém světě co nejdéle.
protestant: Tohle bohužel u mnoha zdejších ateistů postrádám….
Protestant: only in your dreams…
Můj sen je jiný. Aby zde zazněl alespoň jeden z argumentů o kterých Michal i Karel mluví.
Zatím mám pocit, že ty argumenty jsou něco jako paní Colombová. Tu také nikdo nikdy neviděl, přestože vystupuje v každém díle.
Jakých argumentů? Že je neudržitelná tvoje verze křesťanství, kterou jsi sám definoval jako víra v to, že “Ježíš je Kristus”? Tak proti tomuhle konkrétně bych snad ani neargumentoval, protože to tvrzení má pro mě nulový reálný obsah, resp. dosah do života.
A nebo ne, vždyť ono je to jednoduché: Kristus není nic jiného než Mesiáš. A termín Mesiáš byl v Izraeli té doby velmi dobře definovaný, přičemž Ježíš tuto definici rozhodně nesplňoval, a to hned z několika důvodů, popsaných snad nejlépe rovnou nějakým židovským Rabínem, konkrétně např. zde: http://www.aish.com/jw/s/48892792.html
Ježíš tedy nebyl Mesiáš, a tedy nebyl ani Kristus. Tečka.
A to vůbec nemluvím o nulových implikacích víry že “Ježíš byl Kristus” pro život. I kdybychom i přes výše uvedené tedy věřili, že Ježíš byl Kristus, tak aby to mělo nějaké důsledky, musíme současně věřit, že
1) se nám zachovaly autenticky jeho výroky a učení, a
2) že bychom vůbec měli žít nebo se chovat podle toho, co učil Židovský Mesiáš.
Nic z toho jsi ovšem do své definice nezahrnul, takže se tím teď nemusím zabývat. Uprav svou definici, a můžeme se o tom pobavit.
Tím považuji tvou minimalistickou verzi křesťanství za vyvrácenou.
Michal says:
A nebo ne, vždyť ono je to jednoduché: Kristus není nic jiného než Mesiáš. A termín Mesiáš byl v Izraeli té doby velmi dobře definovaný, přičemž Ježíš tuto definici rozhodně nesplňoval, a to hned z několika důvodů, popsaných snad nejlépe rovnou nějakým židovským Rabínem, konkrétně např. zde: http://www.aish.com/jw/s/48892792.html
Ježíš tedy nebyl Mesiáš, a tedy nebyl ani Kristus. Tečka.
protestant:
To jsi jen ukázal, že ježíš nebyl mesiáš ve ve významu tohoto pojmu běžném v židovském prostředí před 2000 lety. Nic více.
Michal says:
A to vůbec nemluvím o nulových implikacích víry že “Ježíš byl Kristus” pro život.
protestant: Neutrina také mají nulový vliv na lidský život. Dokonce většinu historie lidstva o nich lidé nevěděli. Podle tebe neutrina neexistují a neexistovala?
musíme současně věřit, že
1) se nám zachovaly autenticky jeho výroky a učení, a
2) že bychom vůbec měli žít nebo se chovat podle toho, co učil Židovský Mesiáš.
protestant.. nemusíme
…………Tak proti tomuhle konkrétně bych snad ani neargumentoval, protože to tvrzení má pro mě nulový reálný obsah, resp. dosah do života…………..
protestant: Většina věcí ve vesmíru má nulový dosah do lidského života. Přesto to neznamená, že neexistují.
protestant:
To jsi jen ukázal, že ježíš nebyl mesiáš ve ve významu tohoto pojmu běžném v židovském prostředí před 2000 lety. Nic více.
Slávek:
Což bylo také jediné prostředí které má v souvislosti s Ježíšem smysl uvažovat. Ježíš byl žid před 2000 lety.
Slávek Černý says:
May 16, 2012 at 12:55 pm
protestant:
To jsi jen ukázal, že ježíš nebyl mesiáš ve ve významu tohoto pojmu běžném v židovském prostředí před 2000 lety. Nic více.
Slávek:
Což bylo také jediné prostředí které má v souvislosti s Ježíšem smysl uvažovat. Ježíš byl žid před 2000 lety.
protestant:
Jenže my se neptáme zda byl Ježíš mesiášem pro židy. Otázkou je zda byl a je mesiášem pro křesťany.
Protestante, Ježíš byl Žid, jeho učedníci byli Židé, ti kterým kázal byli Židé. Ježíš uznával Židovskou Tóru, a svým Židovským okolím byl považován za Syna Židovského Boha Jahweho (míněno nikoliv v křesťanském smyslu, ale v tehdejším, tedy jako osoba nadána speciální mocí (uzdravovat, a konat další mocné činy) a blízká Bohu).
Proto tedy, když evangelisté věřili, a psali, že je Ježíš Mesiáš, mínili tím naprosto přirozeně Mesiáše v Židovském smyslu. Toho, který byl předpovězen Židovským Písmem (což obsáhle dokladují mnoha citáty z Tóry), toho z rodu Davidova (což opět Lukáš i Matouš dokládá Ježíšovou genealogií), narozeného v Betlémě, atd.
Jinými slovy, je-li podle tebe Ježíš Mesiáš v jiném smyslu než Židovském, stávají se okamžitě evangelia ještě nevěrohodnějšími než už jsou, protože ta ho vidí jako Mesiáše v Židovském smyslu.
Ale OK, zkus jen pro zajímavost definovat, co tedy podle tebe znamená “křesťanský Mesiáš”! Buď vymysli svoji definici, nebo uprav moji:
Křesťanský Mesiáš je syn lidské matky a samotného Boha, který je současně úplným Bohem. Před dvěma tisíci lety byl seslán na zemi (sám sebou? Svým otcem?) aby několik let (jeden rok?) učil neznámo co (o nadcházející apokalypse a následném Božím Království? O tom jak se lidé do té doby mají chovat? Nebo o tom že je roven samotnému Bohu a že v něj lidé mají “věřit”? (dle Jana) Nebo na tom co učil nezáleží?) aby byl poté lidmi ponížen, mučen, zabit ukřižováním, a po třech dnech aby vstal z mrtvých, kterýmžto aktem spasil (co to znamená? Co to znamená zvlášť neexistuje-li podle tebe duše, protestante?) neznámou množinu lidí (ty co v něj věří? Nebo ty co věří v jeho Otce? Nebo v NĚJAKÉHO Boha? Nebo ty co se chovají dobře? Nebo ty co bude mít Bůh zrovna náladu spasit, tedy zcela dle jeho libovůle?).
Oprav to prosím dle sebe, nebo to napiš od začátku podle sebe.
Michal says:
Proto tedy, když evangelisté věřili, a psali, že je Ježíš Mesiáš, mínili tím naprosto přirozeně Mesiáše v Židovském smyslu.
protestant: Omyl. Evangelia jsou plná toho, že Ježíš je jiný mesiáš než všichni očekávali.
Michal says:
May 16, 2012 at 1:43 pm
Jinými slovy, je-li podle tebe Ježíš Mesiáš v jiném smyslu než Židovském, stávají se okamžitě evangelia ještě nevěrohodnějšími než už jsou, protože ta ho vidí jako Mesiáše v Židovském smyslu.
protestant: naprostý omyl – to by jej židé přijali. Dokonce byl jiný než očekávali apoštolové.
Michal says:
Ale OK, zkus jen pro zajímavost definovat, co tedy podle tebe znamená “křesťanský Mesiáš”! Buď vymysli svoji definici, nebo uprav moji:
Křesťanský Mesiáš je syn lidské matky a samotného Boha, který je současně úplným Bohem. Před dvěma tisíci lety byl seslán na zemi (sám sebou? Svým otcem?) aby několik let (jeden rok?) učil neznámo co (o nadcházející apokalypse a následném Božím Království? O tom jak se lidé do té doby mají chovat? Nebo o tom že je roven samotnému Bohu a že v něj lidé mají “věřit”? (dle Jana) Nebo na tom co učil nezáleží?) aby byl poté lidmi ponížen, mučen, zabit ukřižováním, a po třech dnech aby vstal z mrtvých, kterýmžto aktem spasil (co to znamená? Co to znamená zvlášť neexistuje-li podle tebe duše, protestante?) neznámou množinu lidí (ty co v něj věří? Nebo ty co věří v jeho Otce? Nebo v NĚJAKÉHO Boha? Nebo ty co se chovají dobře? Nebo ty co bude mít Bůh zrovna náladu spasit, tedy zcela dle jeho libovůle?).
Oprav to prosím dle sebe, nebo to napiš od začátku podle sebe.
protestant:
Celé to zahoď. Je to příliš složitá konstrukce.
Ježíš je Kristem pro konkrétního křesťana proto, že mu ukazuje cestu k Bohu.
protestant: Trochu jsem tohle čekal. Pokud jsi byl takto fundamentální křesťan a opravdu jsi za sídlo Boha považoval nebe, pak je pochopitelné, že tvoje víra nemohla vydržet nápor záběrů z okolí Země ve kterých Bůh není zachycen.
Karel: Nepochopil jsi mne. Myslím, že se nějaký pátek tady na servru známe a víš, že já fundamentalista nebyl.
Dnes je nám představa Boha na nebi k smíchu a to dokonce i zarytým fundamentalistům. Ale co před dvěma tisíci lety, když bylo vyřčeno: “Otče náš, jenž jsi na nebesích”? Co myslíš, že měli oni na mysli? Křesťane se z toho vykroutí tak, že to slovo NEBE symbolizuje nedostupný duchovní svět. Když takto budeš činit, potom můžeš říct, ano, víra je zajedno s vědou, s poznáním. O tom jsem už psal, to je křesťanství ústupku, místo aby na plnou hubu řekli: Ježíš a spol. se mýlili, převracejí význam slov.
protestant: evangnet.cz není žádná instituce, ale prachobyčejná internetové doména. Ty stránky jsou stránky mého sboru.
Karel: Ale píšou je lidé, že?
protestant: Já myslím, že se Karel odkopal touto větou:
“Je logické, že evangnet.cz si nebude řezat větev pod sebou.” Tato věta vlastně ukazuje jak jako křesťan přemýšlel.
Karel: Ber to tak, že jsem jíž na druhé straně břehu.
Ideologie nebude zveřejňovat fakta, které ji jsou nepohodlné. To je to podřezávání větve. A platí to pro každou ideologii, nejen pro křesťanství.
protestant: Já myslím, že se Karel odkopal touto větou:
“Je logické, že evangnet.cz si nebude řezat větev pod sebou.” Tato věta vlastně ukazuje jak jako křesťan přemýšlel.
Karel: Aspoň máš důvod být se mnou srovnaný.
protestant:
Tohle je přesně to na co jsem se ani Karla nechtěl ptát. Zde odhalil svoji bývalou víru. Byl to prostý obchod. Něco za něco. Taková víra mnoho nevydrží. Při prvních problémech se zřítí jako domeček z karet.
Karel: Takže ty v ty věci, které jsem citoval nevěříš? Jinak se ve svém soudě mýlíš. Vše co jsem tam napsal, je obsahem evangelia, evangelia, které se nese k uším posluchačům. Žádný obchod, ale zvěst. Pokud v tom vidíš obchod, měli by jste o evangeliu pomlčet a zahodit NZ, ten je plný těchto zaslíbení? Proč je jích plný???
Nebo ty máš snad jiné evangelium? Prosím tě, napiš mi ho. Co obsahuje? Moc by mne to zajímalo co říkáš lidem o Bohu. Nebo snad mlčíš o Jeho lásce? O Jeho odpuštění? O tom, že se o své děti stará? Co těm lidem říkáš?