Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
protestant says:K problematice desatera (zobrazování Boha)
http://www.etf.cuni.cz/~prudky/pdf/Prudky-2001-Nezobrazis-FsRyskova.pdf
Karel: Ten odkaz mi nefunguje, text jsem si našel jinde:
http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CFUQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.etf.cuni.cz%2F~prudky%2Fpdf%2FPrudky-2001-Nezobrazis-%5BFsRyskova%5D.pdf&ei=7Ti5T_7ZG4GbOofQnKUK&usg=AFQjCNG1T5x_U63hPa2C_5T4p_a8_juVlw&sig2=2mLH7hYiYBCGyOfF88bl6Q
V podstatě tam tvrdí to samé co jsem ti psal já.
Michal says:
PS. samozřejmě, pokud je čtenář křesťanem, který čte s předporozuměním, …..
protestant: Autoři to ale psali s očekáváním tohoto předporozumění. Autoři nebyli ateisté. Tedy čtení bez předporozumění je čtení zkreslené, zavádějící.
to Karel: Opravdu tvrdí to samé? Já tam čtu něco zcela odlišného:
“Příslušné ustanovení Desatera vylučuje možnost, že by si Izrael či Izraelec (kolektiv Božího lidu i kterýkoli jeho jednotlivec) mohl zobrazit Boha nějakým zpodobením…..”
Kde je shoda s tvým tvrzením?
zdravím vás po delší době. pokud postavíte “víru” takovým způsobem, tj. v podstatě jakákoliv víra, muslimská, buddhistická, atd. atd., nikdy to nebude dávat celistvý obraz. Pokud beru víru opravdu vážně, musím ji brát do detailu. Pak zjistím, že jednotlivé víry se vzájemně vylučují. Např.křesťanství popírá všechna ostatní náboženství (např.Sk 4.12…V nikom jiném není záchrana než v Ježíši.) Podobně i ostatní “víry”. Když někdo řekne: “To není pravda, já si z každé víry beru to pozitivní.”, tímto výrokem připravuje víru o to, co má víra skutečně zajistit, tj.celistvý pohled na svět. Víra se pro něj stává pouhým seznamem moudrých vět, které nemají vypovídací schopnost jako celistvý pohled, ani se o ni nesnaží.
Pak je jasné, že “víra” takto postavená, se dá jednoduše vyvrátit. A to se zcela jistě Michalovi podařilo. Pak je víra opravdu jen nesmyslný pokus o něco, snůška (někdy) moudrých rčení. Pro ateisty je víra přesně tímto, není ctností, ale jen ignorancí rozumu, což se tady dočítám často. Nechává mě to ale v klidu, protože má víra není tohoto typu, je založena na osobním vztahu se zachráncem, s Ježíšem. A taky je to jen a pouze křesťanská víra. Křesťanem jsem se stal až poté, když jsem se modlil k Ježíši a prosil o otevření očí, doslova jsem mu řekl, pokud jsi, tak ať to poznám. On se dává poznat těm, kteří o to stojí. Těm, kteří o to nestojí, těm zůstane prostě víra pouhým nesmyslným ignorantstvím rozumu. Každý se rozhoduje sám za sebe, jak s Kristem naloží.
Karel: Postavili dům JHVH, nebo Jeho jménu?
protestant:
Ezdráš 4:1 Když Judovi a Benjamínovi protivníci uslyšeli, že synové přesídlenců budují chrám Hospodinu, Bohu Izraele …….
Michal says:
Shodou okolností ovšem představa nebe jako konkrétního místa, kde sídlí bohové, bylo naprosto typické pro dobovou kosmologii okolních národů – takže fakt není ani nejmenší překvapení, že toto přesvědčení zastávají i pisatelé Bible.
protestant:
…a proto zapsali jak izraelci postavili příbytek Hospodinu uprostřed nich (stan úmluvy, později chrám)
Michal says:
Zcela bezpochyby, takových je mnoho. Tak např. zrovna teď čtu knihu The Christian Delusion, Why Faith Fails? Tam je čirou náhodou celá kapitola The Cosmology of The Bible (kapitola 5), a tam se samozřejmě potvrzuje přesně to, co říká Karel, a co je jasné i každému normálnímu člověku který umí číst.
protestant:
Jak toto čte normální člověk který umí číst:
Žalmy 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
🙂
No já na tom nevidím nic obtížného, naprosto přímočaře: ten verš blahořečí Hospodina, který dle Izraelské víry přímo sídlí v posvátném Chrámu v Jeruzalémě, v nejsvatější místnosti zahalené “oponou”, kam smí jedině velekněz a to max. jednou do roka.
Když byl Ježíš ukřižován, tak se podle Marka ta opona, halící tuto supersvatou komnatu, měla roztrhnout (Mk 16:38), a Hospodin je od té chvíle k dispozici všem lidem na celém světě, nejen Izraelcům. To že podle Židovské víry měl Hospodin skutečně fyzicky přebývat (alespoň někdy) v této svatyni, mám z Ehrmana, jakož i to s tou oponou.
Nebráním se ani druhému výkladu, že “přebývá v Jeruzalémě” je myšleno obrazně, např. tak, že tam přebývá v srdci lidí, kteří ho v tomto městě většinově vyznávají.
protestant: “Příslušné ustanovení Desatera vylučuje možnost, že by si Izrael či Izraelec (kolektiv Božího lidu i kterýkoli jeho jednotlivec) mohl zobrazit Boha nějakým zpodobením…..”
Karel: Ten text z Ex 20 (“Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit”) znamená, že si neuděláš zpodobnění čehokoliv a kohokoliv, tedy i Boha.
Tady máš další citace z toho článku:
str. 2 Tak poněkud volně parafrázuje Ekumenický překlad. Bible Kralická převádí mnohem přesněji, ale trochu obstarožně – mluví o “rytinách … a podobenství”. Jeruzalémská bible mluví o “soše … něčem co se podobá”.
Všimni si jak hodnotí “překlad” ekumenických odborníku.
str. 4 Obraz Hospodinův nebo obraz bohů jiných?
Nejzávažnějším interpretačním problémem je u zákazu zobrazování otázka, koho (kterého subjektu) se zákaz vlastně týká. Formulace hebrejského textu obsahuje řadu napětí a umožňuje několik různých chápání. Problém dané formulace tkví v tom, že slova pesel (obraz) i temuna (zpodobení) jsou jednoznačně v gramatickém singuláru, zatímco vztažná zájmena u sloves (tzv. suffixy) jsou v plurálu – “klanět se jim” a “sloužit jim”. U “obrazu a zpodobení” se přitom nejedná o několikanásobný předmět, jenž by plurální zájmeno mohl navodit, nýbrž o blíže vysvětlující přístavek
(v Dt 5,8 je termín temuna připojen výslovně asyndeticky, bez slučovací spojky). Tato
formulace se zájmeny v plurálu – “… nebudeš se jim klanět, ani jim sloužit” – ovšem velmi dobře navazuje na zmínku o “jiných bozích”, o nichž byla řeč v předchozím výroku Desatera. Odtud vychází výklad, který větu “klanění se jim a sloužení jim” spojuje nikoli se zákazem zobrazování, nýbrž s prvním výrokem Desatera, zákazem uctívat jiné bohy. Toto pojetí lze podepřít řadou exegeticko-lingvistických argumentů. Například samo spojení sloves “klanět se a sloužit” je typickou vazbou, ano až stereotypní formulí deuteronomistických textů, která se vždy (bez výjimky!) týká služby cizím božstvům; předmětem těchto sloves nikdy není “obraz” či “zpodobení”. Jinak řečeno – věta, jež v Desateru rozvádí a specifikuje druhý výrok (zákaz zobrazení), patří z hlediska svých běžných souvislostí spíše k výroku prvnímu (vyloučení úcty k jiným božstvům). Stejně tak je tomu s argumentem “neboť jsem Bůh žárlivý”. Ten se také obvykle týká služby “cizím božstvům”, nikoli zobrazování. Přitom nejde samozřejmě jen o otázku, kde tato slovní spojení jsou či
naopak nejsou doloženy – argument ad sensum ukazuje stejným směrem: proč by měl Hospodin “žárlit” na svůj “obraz” či “zpodobení”? Tyto argumenty, jež nepostrádají jistou přesvědčivost, bývají uváděny ve prospěch pojetí, že /původní/ intencí zákazu zobrazování je /pouze/ zákaz zobrazovat cizí božstva, zobrazení Hospodina samého se však přímo netýká. Tato teze není o nic méně podnětná než provokativní. Nicméně formulace Desatera, která je v těchto pasážích výrazně určena jak deuteronomistickým jazykem, tak i teologií této školy, spojuje oba úvodní výroky Desatera do jednoho celku právě proto, že je chápe integrálně – pořízení “peselů” a jejich užití v kultu (“klanění a sloužení”) pojímá tato formulace jako službu “cizím božstvům”. Proto užívá termín pesel absolutně; tím vylučuje jakoukoli možnost, že by takový objekt mohl být legitimní: “neučiníš si zobrazení, jakékoli zpodobení…” Tato formulace zakazuje jakýkoli pesel, nejen pouze pesel “bohů cizích”. Jakkoli tedy můžeme z hlediska dějin náboženství o způsobech zobrazování Hospodina v Izraeli říci nemálo pozoruhodného, formulace Dekalogu je programově jednoznačná. Naším tématem v tuto chvíli není dějinné pozadí tohoto jevu, nýbrž význam požadavku “nezobrazovat” v dané literární souvislosti a v dějinách jeho působení.”
Mimochodem, já přece netvrdím, že rozumím všemu co je v Bibli napsáno. To, že tam ale existují pasáže, u kterých přesně nevím co se tím chtělo říct (např. to o Synech Božích a Dcerách Lidských v Genesis (Gn 6:2)), přece neznamená, že nerozumím ani ničemu z té drtivé většiny co mi smysl dává.
Karel: Postavili dům JHVH, nebo Jeho jménu?
protestant: Ezdráš 4:1 Když Judovi a Benjamínovi protivníci uslyšeli, že synové přesídlenců budují chrám Hospodinu, Bohu Izraele …….
Karel: Budovat chrám JHVH přece neznamená, že v něm bude JHVH bydlet.
1. Kr 5,17.19 Ty víš o mém otci Davidovi, že nemohl postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha……Proto hodlám postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha, jak prohlásil Hospodin mému otci Davidovi: Tvůj syn, kterého dám namísto tebe na tvůj trůn, ten postaví dům pro mé jméno.
1Kr 8,16 Ode dne, kdy jsem vyvedla svůj lid Izrael z Egypta, jsem nevyvolil žádné město ze všech izraelských kmenůc pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno.
1Kr 9,3 Hospodin mu řekl: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou úpěnlivou prosbu, kterou jsi prosil přede mnou o smilování: Posvětil jsem tento dům, který jsi postavil, aby tam bylo mé jméno navěky.
2Kr 21,4 Postavil oltáře v Hospodinově domě, o kterém Hospodin řekl: V Jeruzalémě položím své jméno.
atd, atd…..
Michal says:
May 20, 2012 at 9:20 pm
Mimochodem, já přece netvrdím, že rozumím všemu co je v Bibli napsáno.
protestant:
To snad netvrdí nikdo. Neznám člověka, který by tvrdil že rozumí v Bibli všemu.
Karel: Budovat chrám JHVH přece neznamená, že v něm bude JHVH bydlet.
protestant:
Žalmy 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Hermes says:
——————————-
K víře opravdu nepotřebujeme Bibli. Jen ke křesťanství ano. Nebo vlastně taky ne – tam by stačilo osobní svědectví, kdyby se to odehrálo loni.
———————————
Hermes jen jsem chtěl říci,
že s tím to s tebou plně souhlasím.
A Musím jen podotknout,
že ač je Bible stejná jako
v době jejího vzniku
coš potvrdili Kumránské
svitky svitky od Mrtvého moře
nalezeny roku 1947..
Tak je mnohdy přikrášlovaná
a není vní zaneseno vše.
Tak jako Evangelium Máří Magdalské.
nazívané také jako Apokryfní neboli
zakázané.
Tak zvané Koptské svitky nalezeny
roku 1896.
——————————-
Mariino evangelium
Text byl nalezen teprve v roce 1896 v Káhiře. Původní řecký text se dochoval ve dvou nepatrných zlomcích a v neúplném koptském překladu z počátku 5.století. Většina badatelů klade vznik textu do II.pol. 2.stol., nejpozději do počátku 3.stol. Evangelium pravděpodobně vzniklo redakcí dvou dříve nezávislých textů.[1]
Příběh v evangeliu Marie Magdaleny začíná nějakou dobu po Ježíšově zmrtvýchvstání. Spasitel vyzývá učedníky k šíření evangelia. Ti jsou však vystrašeni. Bojí se nebezpečí a smrti. Je to právě Marie Magdalská, která je na konci utěšuje a dodává odvahy:
—————————–
**********************
—————————-
http://myty.info/view.php?cisloclanku=2005040003
————————–
*********************
————————-
EVANGELIUM MARIE MAGDALSKÉ
Neúplné znění Mariina evangelia se zachovalo v koptském překladu z konce 4. nebo počátku 5. století. Je
součástí tzv. Berlínského kodexu (Berolinensis 8502) objeveném Dr. Carlem Reinhardtem roku 1896 v
Horním Egyptě. Do dnešní doby se zachovaly i dva řecky psané zlomky z počátku 3. století (Rylandsův
papyrus 463). Další dva zlomky jsou datovány do období na přelomu 2. a 3. století (papyrus Oxyrhynchus
3525).
Všechny spekulace o tom, kdy bylo Mariino evangelium napsáno, musíme
brát s rezervou. Někteří v něm vidí jedno z nejstarších písemných svědectví o
Ježíši Kristu. Většina badatelů se však přiklání k první polovině 2. století
nebo k období mezi roky 120 a 180.
——————————-
**********************
——————————–
http://gnosis9.net/pdf/Evangelium_Marie_Magdalske.pdf
—————————-
*********************
—————————-
Milan.Miló.
Karel says:
Tady máš další citace z toho článku:
str. 2 Tak poněkud volně parafrázuje Ekumenický překlad. Bible Kralická převádí mnohem přesněji, ale trochu obstarožně – mluví o “rytinách … a podobenství”. Jeruzalémská bible mluví o “soše … něčem co se podobá”.
Všimni si jak hodnotí “překlad” ekumenických odborníku.
protestant:
Vždy je problém zda překládat “doslova” či parafrázovat.
První varianta nedává možnost porozumět textu lidem bez hlubokých biblicko-hebrejských znalostí, druhá varianta zase už obsahuje výklad který překladatel zastává.
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=5678
Protestante, ahoj v pondělí po ránu 🙂
Teď jsem si vzpomněl na to svěcení té kaple v Rožnově pod Radhoštěm. Nikdo mi na ty moje otázky neodpověděl (nebo jsem si aspoň nevšiml) – nechceš mi napsat odpověď ze svého pohledu?
Michal says:
May 21, 2012 at 5:06 am
Protestante, ahoj v pondělí po ránu
Teď jsem si vzpomněl na to svěcení té kaple v Rožnově pod Radhoštěm. Nikdo mi na ty moje otázky neodpověděl (nebo jsem si aspoň nevšiml) – nechceš mi napsat odpověď ze svého pohledu?
protestant:
Nevím co je svěcení kaple. Na to by měl odpovědět někdo s tím obeznámený.
Ale já si to nevymyslel, viz
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/312281381990518-udalosti-v-regionech/
“Kaple ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm”
Mimochodem, Zkus si to vyhledat googlem: kolik výsledků ti to našlo? Jak je možné, že nevíš co to svěcení kaple je, když se to dělá, jak je vidět, naprosto běžně?
protestant:
Já věřím že se kaple světí. Ale já o této problematice nic nevím. U nás se nic takového neděje. Takže na internetu se dozvíš více než ode mne. Ani o svěcené vodě toho moc nevím. Jen jsem slyšel že je slaná. Ale kdo ví.
to Michal:
Nenašel jsem tvoji reakci na
http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/comment-page-23/#comment-28820
Souhlasíš, či nesouhlasíš s tímto mým názorem?