Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
Protestante nacházíte se v jednovláknové diskuzi. Je slušností neplýtvat místem. Není jenom vaše. Necitujte dlouhý text, pokud to není nezbytně nutné, a nedělte své odpovědi do několika komentářů.
Přiznám se, že nevím, co s tím dělat. Jestliže jedni křesťané považují víru za to, a druzí za ono a možná nějací třetí za něco jiného, pak to není můj problém, ale jejich. Oni se ve svých definicích rozcházejí, ať si to dají do pořádku.
Mohu jen opakovat, že pro 62 % křesťanů je závazné tvrzení, že víra je ctností – tady prodávám tak, jak jsem u nich nakoupil . Připouštím, že pro ostatní křesťany to platit nemusí a že pro ně je závazné to, co je v Bibli. Ovšem stále musím trvat na tom, že ti tvoří menšinu, protože 38 % je menšina.
neruda says:
Mohu jen opakovat, že pro 62 % křesťanů je závazné tvrzení, že víra je ctností – tady prodávám tak, jak jsem u nich nakoupil ……
protestant:
Mohu jen opakovat, že pro 100% křesťanů je Bible závazná – i s citátem mnou uvedeným.
Protestante,
v tom s Vámi snad ani nejsem ve sporu. Ale zkrátka vidím, že římští katolíci a pravoslavní mají v katechismu něco jiného. Proč to tam mají, to nevím, já jsem to tam nedal. Máte-li za to, že by římští katolíci a pravoslavní měli více dbát toho, co je v Bibli, a méně se řídit katechismem, běžte jim to vysvětlit. Máte mé požehnání.
Michale, nevšiml jsem si, že bych z předpokladu, že Bůh existuje, vyvozoval, že je automaticky pravda, co lidé o Bohu tvrdí. Napsal jsem jen (a jestli jsem to nenapsal jednoznačně, tak jsem to tím alespoň myslel), že stačí věřit této větě (logickému obsahu této věty), aby člověk mohl mít k Bohu existenciální důvěru (fides qua). A tato víra není vírou v nějaké tvrzení. Spíš než vírou v to, o čem si někdo někde povídá, je důvěrou v to, co Bůh dělá, neboli individuálním spolehnutím se na to, že má osoba a jednotlivé mé životní události jsou součástí Božího plánu.
neruda says:
May 18, 2012 at 8:52 pm
Protestante,
v tom s Vámi snad ani nejsem ve sporu. Ale zkrátka vidím, že římští katolíci a pravoslavní mají v katechismu něco jiného. Proč to tam mají, to nevím, já jsem to tam nedal. Máte-li za to, že by římští katolíci a pravoslavní měli více dbát toho, co je v Bibli, a méně se řídit katechismem, běžte jim to vysvětlit. Máte mé požehnání.
protestant:
Možná jinak chápou význam slova ctnost.
protestant:
Mohu jen opakovat, že pro 100% křesťanů je Bible závazná – i s citátem mnou uvedeným.
Karel: Co znamená závazná?
@Hermes: jenže z předpokladu, že Bůh existuje, přece neplyne ani to, že má s lidmi nějaké individuální plány.
Ale víte co, řekněme že Bůh MÁ s lidmi plán, a že tedy všechno co děláte je součástí tohoto Božího plánu. Má pak člověk svobodnou vůli? Může se od toho plánu odchýlit? A pokud svobodnou vůli má, a odchýlit se tedy může, tak pak už zas nemáte žádnou záruku že kdokoliv jedná v souladu s Božím plánem… čili ten předpoklad by tímto neplatil… ne?
A jen pro pořádek: pokud člověk svobodnou vůli nemá, protože jen tehdy může svět “jít” podle Božího plánu, pak jak můžeme mít odpovědnost za naše jednání před Bohem? Jak můžeme být trestáni za naše hříchy, když jsme tím jen plnili Boží plán?
A nebo platí ještě další možnost, že Bůh měl se světem plán, a ten byl Adamem a Evou porušen okamžitě hned na samém začátku, a dál už se podle plánu nejede?
Mimochodem, byla součástí Božího Plánu 2. světová válka? Byl to Bůh, kdo naplánoval Holokaust? Byl Bůh autorem gulagů? Pokud NE – tak pak se tedy svět Božího plánu fakt moc nedrží, … že?
Já ale navrhuji vrátit se zpět k víře.
Máme spoustu vzájemně nekompatibilních tvrzení různých lidí o Bohu. Vy říkáte, že věříte Bohu. Já se ptám, k čemu vám tato důvěra je, chcete-li zjistit jak se chovat a čemu věřit abyste zvýšil svoji šanci na spásu. Jak si můžete být jist, že zrovna ta víra, kterou jste přijal (od lidí!), není jedna z těch věcí, co se ve světě “pokazila”, podobně jako ten Holokaust? Co když jste prostě uvěřil “těm špatným” lidem, a z Božího plánu jste tím uhnul, stejně tak jako z něj (jistě budete souhlasit) uhnuli např. soudruzi v SSSR?
Michale, to by bylo nekonečný. Máte děti? Máte s nimi plány? Jste dost mocný? Alespoň finančně? Pak máte na to, abyste je naplnil. Jsou proto Vaše děti nesvobodné? Nemůžou občas za školu? A nemůžou Vás nakonec kopnout do zadnice, když to s nimi nebudete umět?
Já vím, co přijde teď: To s tou všemohoucností a tak pořád dokola. To jsou ohrané argumenty, které jsou starší než samo křesťanství. Není z nich logické východisko, pokud nechcete najít sám nějaké THEO-logické. Uměl byste ho najít sám bez nápovědy?
Michale, kdybych se měl rozhodovat teprve poté, co budu mít odpovědi na všechny otázky, co lidi napadnou, nebo dokonce i jen na ty, co napadnou mne samotného, tak bych buď seděl někde v zaopatřovacím ústavu pro autisty a počítal zápalky, než bych se dožil ústavního stáří a umřel a nic neudělal, nebo bych se stal zbabělým ateistou, který místo aby na sebe vzal odpovědnost za řízení své cesty, raději řekne, že žádná cesta není, jen samé bloudění. To není útok na ateisty, protože to může platit jen pro ty, co někdy už na nějaké cestě stáli.
Větě ” chcete-li zjistit jak se chovat a čemu věřit abyste zvýšil svoji šanci na spásu” moc nerozumím. Nebo vlastně rozumím, ale je to pro mne tak vzdálený způsob uvažování, že se tím vůbec neumím zabývat.
Karel says:
May 18, 2012 at 9:04 pm
protestant:
Mohu jen opakovat, že pro 100% křesťanů je Bible závazná – i s citátem mnou uvedeným.
Karel: Co znamená závazná?
protestant:
Stejně jako je závazný katechismus řkc
Zbabělý ateista – moc pěkné. No, já to vidím přesně opačně. Co jsou to ty vaše obřady, mše, pobožnosti, růžence, čtení starých textů nejasného původu a významu, modlitby a doprošování se, prostě takové babské manýry…? Místo vlastního jednání doprošovat se u jakési iracionální představy, věřit v anděly a svaté, v neposkvrněné početí… dávat peníze na modlení za události či osoby… Praxe víry je něco jiného než mudrování o nějakých slovíčkách tady. Samozřejmě je víra i v rozporu s logickým myšlením. Pokud se to někdo snaží harmonizovat, stává se to úplně směšným. I v běžném životě rozhovor s věřícím je skoro nemožný. Víra – rozumové důvody. To nejde dohromady. Kolikrát jsem četl zprávu, jak autobus s poutníky spadl do propasti, jak věřící skupinu spláchla mořská vlna. Asi nastala ta vaše boží vůle. Věřící se ohání svou vírou, jak všude ji v životě uplatňuje, jak ve všem věří svému Pánu, pak dostane rýmu a letí k lékaři. – A vyhlašovat dnes, že Alláh je jen jméno pro stejného boha, to mi přijde úplně mimo. Za chvilku i víra v duchy někde na Nové Guinei bude mít stejný význam. Křesťanství je úplně v defenzivě. Ateismus není žádné bloudění, je to přijetí reality, jak ji můžeme poznat, ne nějaké staré fikce.
Hermes: ….nebo bych se stal zbabělým ateistou, který místo aby na sebe vzal odpovědnost za řízení své cesty, raději řekne, že žádná cesta není, jen samé bloudění…
😀 Že by zbabělosti bylo odmítnuti naservírované pravdy? Řekla bych, že je to přesně naopak.
oprava: Řekl bych.
Hermesi ale pozor, já v tom vidím něco obecnějšího:
Myslím že z toho co jsme včera večer probrali vzniká přinejmenším důvodné podezření, že z Vámi navržené sady předpokladů (existuje Bůh, má s námi plán, víra je Důvěra Bohu) se velice záhy dostaneme do problémů. Pokud nenalezneme způsob, jak se s těmi jednoduchými a nijak násilnými logickými dedukcemi vyrovnat, pak mě z toho plyne, že ty předpoklady jsou chybné. Tak, jak jste navrhl, to být nemůže.
A druhá klíčová věc je, že existují jiné sady předpokladů, kde se do žádných podobných problémů nedostanete. Např. ta moje, “ateistická”: “osobní Bůh neexistuje”.
Alternativní cesta, jak ten problém můžete vyřešit, je, že mi ukážete, že i z mého předpokladu plynou nějaké sporné či jinak nepřijatelné závěry. Pak bychom na tom byli stejně, a zase by to bylo jen o tom, jednu tu sadu předpokladů si vybrat.
Pokud mi ale žádný rozpor v důsledcích tvrzení “Bůh neexistuje” neukážete, pak to pro mě znamená, že je situace intelektuálně zřejmá, a to ve prospěch ateismu. Souhlasíte? Víra by pak byla právě přesvědčení BEZ OHLEDU na argumenty a často i V ROZPORU s fakty, přičemž právě tohle mimochodem už dost dlouho tvrdím. A když se vrátíme k mému článku – já jsem v něm v podstatě tvrdil, že křesťané PRÁVĚ TAKTO postupují, a tento svůj, z mého hlediska zcela nepochopitelný postup, omlouvají právě jakousi “superioritou víry”, její “interní” přidanou hodnotou – ve zkratce prostě tím, že víra je ctnost. No a já v tom článku ukazuji, proč mám za to, že tato argumentace neobstojí.
A ještě mě zaujala jedna věc. Píšete, že ty argumenty jsou “ohrané”. No jistě, jenže potíž je, že tyhle ohrané argumenty jsou pořád na stole! Nikdo se s nimi nevypořádal, a přesto stále spousta lidí zastává přesvědčení, které jsou právě těmito ohranými argumenty vyvrácena!
Představte si to na analogii: Budu věřit nějakému zjevnému nesmyslu, třeba že Země je placatá. Existuje mnoho zcela přesvědčivých argumentů, proč to tak není. Copak je legitimní smést takové argumenty ze stolu s tím, že jsou ohrané, a věřit si v placatou Zemi i dál?
Michal says:
Představte si to na analogii: Budu věřit nějakému zjevnému nesmyslu, třeba že Země je placatá. Existuje mnoho zcela přesvědčivých argumentů, proč to tak není. Copak je legitimní smést takové argumenty ze stolu s tím, že jsou ohrané, a věřit si v placatou Zemi i dál?
protestant:
Výborný příklad Michale. Všimni si, že argument proti placaté zemi skutečně existuje a tudíž jej většina obyvatel Země přijala.
To že je stále PŘEVÁŽNÁ většina obyvatel Země věřící ukazuje jasně na to, že argumenty o neexistenci boha neexistují, nebo jsou velmi slabé.
Michal says:
Myslím že z toho co jsme včera večer probrali vzniká přinejmenším důvodné podezření, že z Vámi navržené sady předpokladů (existuje Bůh, má s námi plán, víra je Důvěra Bohu) se velice záhy dostaneme do problémů….
protestant: Uveď nějaký takový problém.
xorron says:
May 18, 2012 at 10:39 pm
Zbabělý ateista – moc pěkné. No, já to vidím přesně opačně. Co jsou to ty vaše obřady, mše, pobožnosti, růžence, čtení starých textů nejasného původu a významu, modlitby a doprošování se, prostě takové babské manýry…? Místo vlastního jednání doprošovat se u jakési iracionální představy, věřit v anděly a svaté, v neposkvrněné početí… dávat peníze na modlení za události či osoby… Praxe víry je něco jiného než mudrování o nějakých slovíčkách tady. Samozřejmě je víra i v rozporu s logickým myšlením. Pokud se to někdo snaží harmonizovat, stává se to úplně směšným. I v běžném životě rozhovor s věřícím je skoro nemožný. Víra – rozumové důvody. To nejde dohromady. Kolikrát jsem četl zprávu, jak autobus s poutníky spadl do propasti, jak věřící skupinu spláchla mořská vlna. Asi nastala ta vaše boží vůle. Věřící se ohání svou vírou, jak všude ji v životě uplatňuje, jak ve všem věří svému Pánu, pak dostane rýmu a letí k lékaři. – A vyhlašovat dnes, že Alláh je jen jméno pro stejného boha, to mi přijde úplně mimo. Za chvilku i víra v duchy někde na Nové Guinei bude mít stejný význam. Křesťanství je úplně v defenzivě. Ateismus není žádné bloudění, je to přijetí reality, jak ji můžeme poznat, ne nějaké staré fikce.
protestant:
Řekl bych že na vás naprosto přesně platí slova sociologa Roberta Vida:
“Řekl bych, že projevovat v Česku odstup od náboženství (či ho přímo odmítat) znamená v prvé řadě vyjadřovat svůj vztah k notně zkresleným a silně negativně stereotypizovaným představám o tom, co náboženství a náboženská víra jsou (případně mohou být), a předvádět vlastní neinformovanost a ignoranci (ve smyslu nevědomosti). ”
http://vido.blog.respekt.ihned.cz/c1-45966610-pevnost-ateistu