Předně se všem omlouvám za tříměsíční pauzu – byl jsem v poslední době poněkud zaneprázdněn 🙂 Snad to teď už bude lepší.
Jednou z věcí, které mi dlouhodobě leží v hlavě, a pohánějí mě při psaní tohoto webu, je hledání odpovědi na otázku, jak mohou i inteligentní lidé věřit v křesťanského Boha? Věří-li i inteligentní lidé, nemůže pak být chyba na mé straně? Mě je jasné, že osobní Bůh neexistuje, ale jim je jasné, že existuje! Co když oni mají pravdu, a já se mýlím?
Psaní článků se (pro mě) ukázalo jako výborná cesta, jak si utřídit a zformovat argumenty, a vytříbit pohled na věc. Bezpochyby v tom hodlám dál pokračovat. Do projektu i-ateismus.cz jsem šel s myšlenkou, že existují-li smysluplné odpovědi na moje argumenty, legitimizující víru, pak s nimi jistě někdo přijde. Žel, zatím se tak nestalo, a to u žádného z mých článků! Ani u jednoho z nich nemám pocit, že by mi kdokoliv z věřících ukázal, v čem je má argumentace chybná. Tato naprostá absence smysluplných reakcí na racionální argumenty ze strany věřících výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že pravda je na mé straně.
To ovšem jen posiluje můj údiv a touhu porozumět, co tedy vede i inteligentní lidi, že bez ohledu na argumenty se často velmi silně a oddaně identifikují s křesťanstvím?
John Loftus ve své knize Why I Became an Atheist velmi správně upozorňuje, že křesťanská víra (jakož zřejmě i jiné náboženské víry) jsou subjektivně často silně podporovány řadou “kontrolních přesvědčení”, jakýchsi “předporozumění”. Jedna z těchto velmi mocných “kontrolních věr” je přesvědčení o tom, že víra je ctnost.
Jak to funguje?
Inu, je-li víra ctnost, pak je dobré věřit, a špatné nevěřit. Věřit je dobré, morální, hodnotné a svým způsobem vznešené. Věřit je slušnost. Nevěřit pak vice versa: nevěřit je špatné, nemorální, neslušné.
Každý chceme být dobrým člověkem, a nikdo nechceme být špatným člověkem, v důsledku čehož mají věřící zřejmě více či méně podvědomý odpor k čemukoliv, co by jejich víru mohlo oslabit, či jim ji zcela “vzít”.
Toto bývá navíc podpořeno přesvědčením, že víra je (vzhledem k výše uvedenému cenný) dar od Boha. Z pohledu věřících by pak bylo jistě pošetilé pouštět se do jakýchkoliv akcí (např. přemýšlet o “nebezpečných” myšlenkách), které by mohly vést k tomu, že by o tento dar mohli přít a svou víru tak ztratit. Hazardovat s dary od Tvůrce Vesmíru je přece bláznovství. Navíc by takový hazard byl neuctivý a neslušný k Bohu. Asi podobně, jako když někomu dáte něco cenného, a on to zahodí.
Důsledkem všeho výše uvedeného v praxi je, že věřící člověk zhusta cítí nechuť zabývat se argumenty nevěřících. V prvé řadě je sám nevyhledává (čehož názornou demonstrací je i směšně malý počet věřících, kteří se rozhodli zareagovat na některý článek na tomto webu za celou dobu jeho provozu. Výjimka potvrzuje pravidlo.). Střetne-li se s nimi náhodou, nebo musí-li už si je nějakým nedopatřením poslechnout, rozhodně se jimi nehodlá zabývat a zamýšlet se nad nimi. Snaží se nepřipouštět si je. Jediná jeho starost je, jak je co nejrychleji shodit se stolu a zachovat si přitom tvář.
Tento přístup je v křesťanských komunitách dále upevňován přesvědčením, že pochybnosti jsou projevem slabosti, případně (mravního) pádu. Člověk, který se dostane na “šikmou plochu” pochybností vzbuzuje ve svých blízkých starosti, pocit smutku nad jeho potenciálním “pádem”. Ostatní členové komunity mu přejí (a (nejen) tím na něj vytvářejí větší či menší tlak), aby se s touto “mrzutou” situací co nejrychleji vypořádal, pochybností se zbavil, a získal zpět pevnou víru.
Je tedy víra ctnost nebo ne?
Zvažme následující fakta:
1) Víra i rozum jsou svého druhu způsoby poznávání.
2) V reálném životě vykazuje strategie řídit se rozumem ve všech měřitelných ohledech vyšší úspěšnost, než řídit se vírou.
3) Nevím o žádném dobrém důvodu, proč by to u otázek týkajících se Boha mělo být jiné.
4) řídit se vírou je v mnoha případech vyloženě škodlivé až nebezpečné. Tak například fanatici všeho druhu jsou jasným příkladem toho, kam vede maximalizování víry. Mezi nimi pak vynikají sebevražední atentátníci. Jejich víra je jistě téměř bezmezná – je na tom ale cokoliv ctnostného? Mnozí věřící jejich kultury, kteří sami sebevražedné atentáty nepáchají, věří že ANO! (a náležitě je pak také oslavují, coby mučedníky.) Analogicky to platí o všech druzích pověr, pavěd, horoskopech, Woodoo, černé magii, atd. Když někdo věří, že fungují – pak je to tím dáno, a opravdu fungují, ne? Jistěže ne. Samotný fakt víry ze svého předmětu pravdu rozhodně nečiní, ani nikterak nezvyšuje pravděpodobnost téhož.
5) vírou docházejí různí lidé ke vzájemně protichůdným závěrům, a NEMOHOU mít všichni najednou pravdu
6) do důsledku aplikované poznávání vírou znamená, že každý může věřit v zásadě čemu chce, a tím končí diskuze. Vždyť přece věří. Tento závěr je zjevně absurdní, což je i důvodem proč nemůže být poznávání vírou Bohem ceněno.
7) zbývá možnost, že legitimní je jen křesťanská víra, a jen v jejím případě končí diskuze; ostatní věřící by se měli chytnout za nos, na svoji dosavadní víru použít rozum, v důsledku toho ji opustit, a pak, tentokrát už bez pochybností, přijmout křesťanství. I tato možnost je zjevně absurdní.
8 ) Zatímco vírou docházejí různí lidé nezávisle na sobě k rozdílným závěrům, viz (4), tak poznávání rozumem vede většinou různé lidi nezávisle na sobě ke stejným závěrům.
9) opakované používání rozumu, tedy kritické přehodnocování již akceptovaných pravd, vede zjevně a logicky k vyšší pravděpodobnosti odhalení případných chyb. Naproti tomu poznávání vírou vede jednoznačně k zakonzervování případných chyb. Pochybnovat je naprosto klíčové a mimořádně cenné pro člověka, kterému jde o Pravdu, naproti tomu jsou pochybnosti negativní a nežádoucí z hlediska víry. A to je špatně.
10) s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému mě absolutně nenapadá, jak by mohlo být vůbec myslitelné, že by Bůh, který vše výše uvedené samozřejmě dobře ví, mohl i přesto preferovat poznávání vírou, a to navíc čím odtrženější od faktů tím lepší (tj. absolutní protiklad toho, co funguje v reálu) Jaký by k tomu mohl mít důvod? Jak by si mohl Bůh vážit toho, že osoba XY slepě věří čemukoliv, co jí její okolí o Něm, o Bohu, napovídá?
Možné námitky
1) víra je důvěra Bohu.
Není pravda. Víra je důvěra tvrzení jiných lidí o Bohu! Tedy nikoliv Bohu samotnému. Podobně víra ve výroky Ježíše není důvěrou ve výroky Božího Syna, ale je (bezmeznou, nezpochybňovanou) důvěrou v lidi, kteří jeho výroky desítky let po Ježíšově smrti zapsali, jakož i ve spoustu dalších lidí, kteří jim je ústním podáním předali. Dále jde o důvěru v tvrzení církve, tedy opět lidí, že toto ústní předávání (tedy nic jiného než systém jedna paní povídala) bylo zrovna v Ježíšově době Bohem podporované, a tedy nesmírně spolehlivé.
Zmiňme ještě osobní spirituální zážitky: zde opět nejde o důvěru Bohu, ale o víru ve své vlastní pocity, ŽE původcem toho co jsem cítil je zrovna samotný Tvůrce Vesmíru. Zde si neodpustím přirovnání: Jeví se mi to podobně, jako kdyby uživatel LSD byl skálopevně přesvědčen o tom, že jeho zážitky z drogového opojení jsou způsobeny skutečnou a reálnou návštěvou jeho duše ve světech jiné dimenze…
2) každý přece něčemu věříme!
Toto tvrzení je matení pojmů. Jistěže každý věříme spoustě věcí ve smyslu, že je máme za pravdivé. Ale zdaleka ne každý máme nějaká tvrzení nebo koncepty, kterým věříme bez ohledu na argumenty, případně navzdory argumentům – přičemž přesně toto je případ náboženské víry.
Obdobně, zdaleka ne každý cítíme nechuť se o svých přesvědčeních bavit s názorovými oponenty, a zdaleka ne každý už dopředu víme, že se svých pravd nikdy nevzdáme. Já např. věřím tomu, čemu věřím, proto, že tím směrem ukazují argumenty, založené na faktech z reálného světa; a jsem rozhodně připraven své přesvědčení upravit, nebo změnit, pokud se ukáže, že argumenty ukazují ve skutečnosti jinam.
3) spoléhat se na lidský rozum je jen naše pýcha. Poctivý člověk se spolehne na Boha.
Analogicky jako v bodě (1). Věřící se nespoléhají na Boha, oni se spoléhají na tvrzení jiných lidí o Bohu, případně lidmi sepsaných dokumentů o Bohu. Mezi různými vzájemně nekompatibilními lidskými “pravdami” o Bohu se pak rozhodují opět buď vírou, nebo rozumem – ale každopádně se v tomto procesu nespoléhají na Boha.
Navíc uvažme, že i z hlediska křesťanství je rozum darem od Boha, protože ten nás přece stvořil. Co by tedy mělo být pyšného na tom, používat tento dar?
Závěr
Víru lze chápat jako ignorování rozumu, tedy Božího daru, a slepé spolehnutí se na to, co nás naučili rodiče, případně náboženské autority naší kultury. Používat rozum, hledat si evidenci, a přemýšlet o věcech, je náročné. Bolí to, trvá to, a může to vést k nepohodlným závěrům. S velkou pravděpodobností se tak ale přibližujeme k Pravdě.
Naproti tomu věřit je tak snadné a pohodlné: můžu si věřit čemu chci (případně jiným hotovým pravdám, které jsou mi naservírovány autoritami), tomu co mě činí šťastným, a ještě tím prý činím radost Bohu – a komu záleží na Pravdě? Alternativně si stačí jednoduše říct, že to čemu věřím JE pravda – a dál se tím nezabývat. Přesně takto věřící postupují.
Podle mého názoru na samotném předmětu mnohých proudů v křesťanství, jako např. umírněného křesťanství, není celkem nic špatného – až na adorizaci víry. Víra nejen že není ctnost, ale víra v náboženském smyslu (tedy bez ohledu na argumenty, často s dodatkem že čím méně důkazů, tím je víra silnější, a tedy lepší a hodnotnější!!!) je podle mého názoru vyloženě škodlivá a negativní.
opravuji . Romana Vida
protestant: Uveď nějaký takový problém.
Protestante, měl jsem na mysli diskuzi mezi mnou a Hermesem v průběhu celého včerejšího večera, a zejména pak tyto dva moje příspěvky. Tam jsou ty problémy popsané.
http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/comment-page-18/#comment-28696
http://www.i-ateismus.cz/2012/05/vira-neni-ctnost/comment-page-18/#comment-28697
Protestante, co povídá obecně nějaký profesionální věřící, a samozřejmě jen přitom nálepkuje a nasazuje psí hlavu místo argumentů, není pro mě rozhodující. Už jsem jich pár slyšel a četl, nic nového pro mě. S prostým jednoduchým faktem se nevypořádá on ani vy. Když jsem před nedávnem pochovával maminku, přistoupil jsem kvůli rodině na kostel. Pořádně mi to šlo na nervy, ty farářské bláboly – prostě hantýrka, nesmyslná gesta, jakési pohádky, které věřící příjímají bez jakékoli rozvahy, bez jakékoli ověřitelné zkušenosti, což já prostě nedovedu. Oni jsou na to zvyklí a dělá jim to dobře. Takže si to užívejte a pochopte, že někdo jiný to nepotřebuje a považuje to (pro sebe) za zbytečný balast.
Michale, sežralo mi to příspěvek, tak jen ve zkratce:
Křesťanství a ateismus nejsou porovnatelné: Ateismus je ideologický systém (soubor systémů interpretace světa vystavěných na předpokladu, nebo alespoň s předpokladem, že Bůh neexistuje); křesťanství je individuální cesta (individuální rozhodnutí žít podle předpokladu, že v dějinách došlo k jisté neopakovatelné události). Přijetí tohoto dějinného předpokladu může vést některé jedince k intelektuální kreativitě, která má zpravidla za následek formulaci nějakého systému, který je pak také ideologický (zpravidla je to systém interpretace dějin). Tento systém může být rozporný nebo nerozporný, ale prokázání jeho rozpornosti je prokazuje pouze selhání ambiciózního jednotlivce, nikoli celého křesťanství.
Mne tu vždy pobaví, jak si u křesťanů (v oficiálních dokumentech, nebo možná často spíš někde na nějaké přitroublém evangelizačním fóru) najdete nějakou tezi, tu pak jakože vyvrátíte a máte velikou radost, že jste ukázali rozpornost křesťanství. Někdy dokonce velmi pofidérní argumentací. Jako tentokrát s tou ctností: Našli jste někde, že víra je ctnost, a bez zájmu o to, co je ctnost (a co je teologální ctnost, protože pouze touto ctností je podle katolíků víra) a co je to víra, se mezi sebou uspokojujete tím, jak je tato teze neplatná, a jak tím snad dokonce možná padá celé křesťantsví. 🙂
Takže se vykašlete na tyto podružnosti. Dokažte experimentálně, že Kristus nevstal z mrtvých, a bude hotovo. – Ale to není možné. Nelze přivést Krista nějak ve zkumavce znovu na svět a zabít (tentokrát ovšem pořádně a pod lékařským dohledem). Lze pouze tvrdit, že je to nepravděpodobné, že je to nedostatečně doložené, že jsou nevěrohodní svědci, že to odporuje jiným předpokladům (svět je uzavřený systém, Bůh neexistuje…). Toto všechno však může posoudit jen jednotlivec, když se tím důkladně zabývá, individuálně a se závazností pro sebe samého. Nelze na základě individuálního úsudku o míře doloženosti a věrohodnosti svědků vynášet soudy závazné pro druhého nebo pro všechny.
Takže se tu dobře bavte, hodně zdaru v bádání. Já jdu taky „zkoumat Písma, jestli to tak je“ (Sk 17,11), abych neměl jen fides qua (= důvěru k), ale také fides quae (= víru, že). 😉
Dokažte experimentálně, že Kristus nevstal z mrtvých, a bude hotovo.
Hm, dokažte vy, že vůbec existoval, že se narodil z Panny, že chodil po vodě, měnil vodu ve víno, vůbec konal třeskuté zázraky a pak zemřel, sestoupil do pekel a vstal z mrtvých. Dokažte, že bible je boží slovo, že židovští pastevci pobíhající po horách před tisíci let mají dnes nějakou prorockou autoritu, že kolem vás létají pečující andělé. Dokažte, že s vámi jakýsi Bůh, Kristus, Duch sv. komunikuje, že dnes koná nějaké zázraky, ovlivňuje světové dění…
Svět jde svou cestou, a vůbec ne k lepšímu, náboženských systémů jsou mraky, každý si drží to své, náboženské nenávisti je svět plný. Zato lze snadno dokázat, že křesťanství sloužilo jako ideologie k územním výbojům, k držení obyvatelstva v poslušnosti, k odůvodnění vlády těch, co potřebovali si to nějak na vrcholku společenské pyramidy zdůvodnit. U nás naposledy Habsburkové a pěkně masivně.
Xorrone, moc čtete. 🙂
xorron says:
May 19, 2012 at 8:31 am
Protestante, co povídá obecně nějaký profesionální věřící, a samozřejmě jen přitom nálepkuje a nasazuje psí hlavu místo argumentů, není pro mě rozhodující. Už jsem jich pár slyšel a četl, nic nového pro mě. S prostým jednoduchým faktem se nevypořádá on ani vy. Když jsem před nedávnem pochovával maminku, přistoupil jsem kvůli rodině na kostel. Pořádně mi to šlo na nervy, ty farářské bláboly – prostě hantýrka, nesmyslná gesta, jakési pohádky, které věřící příjímají bez jakékoli rozvahy, bez jakékoli ověřitelné zkušenosti, což já prostě nedovedu. Oni jsou na to zvyklí a dělá jim to dobře. Takže si to užívejte a pochopte, že někdo jiný to nepotřebuje a považuje to (pro sebe) za zbytečný balast.
protestant:
1. kdo je tím profesionálně věřícím?
2. já slyšel bláboly při sekulárním rozloučení v krematoriu. Co s tím?
3. možná jen demonstrujete tu ignoranci co popisuje Vido
xorron says:
May 19, 2012 at 8:31 am
Protestante, co povídá obecně nějaký profesionální věřící, a samozřejmě jen přitom nálepkuje a nasazuje psí hlavu místo argumentů, není pro mě rozhodující. Už jsem jich pár slyšel a četl, nic nového pro mě. S prostým jednoduchým faktem se nevypořádá on ani vy. Když jsem před nedávnem pochovával maminku, přistoupil jsem kvůli rodině na kostel. Pořádně mi to šlo na nervy, ty farářské bláboly – prostě hantýrka, nesmyslná gesta, jakési pohádky, které věřící příjímají bez jakékoli rozvahy, bez jakékoli ověřitelné zkušenosti, což já prostě nedovedu. Oni jsou na to zvyklí a dělá jim to dobře. Takže si to užívejte a pochopte, že někdo jiný to nepotřebuje a považuje to (pro sebe) za zbytečný balast.
protestant:
I toto je jen ukázka té ignorance o které mluví Vido.
xorron says:
May 19, 2012 at 9:18 am
Dokažte experimentálně, že Kristus nevstal z mrtvých, a bude hotovo.
Hm, dokažte vy, že vůbec existoval, že se narodil z Panny, že chodil po vodě, měnil vodu ve víno, vůbec konal třeskuté zázraky a pak zemřel, sestoupil do pekel a vstal z mrtvých. Dokažte, že bible je boží slovo, že židovští pastevci pobíhající po horách před tisíci let mají dnes nějakou prorockou autoritu, že kolem vás létají pečující andělé. Dokažte, že s vámi jakýsi Bůh, Kristus, Duch sv. komunikuje, že dnes koná nějaké zázraky, ovlivňuje světové dění…
Svět jde svou cestou, a vůbec ne k lepšímu, náboženských systémů jsou mraky, každý si drží to své, náboženské nenávisti je svět plný. Zato lze snadno dokázat, že křesťanství sloužilo jako ideologie k územním výbojům, k držení obyvatelstva v poslušnosti, k odůvodnění vlády těch, co potřebovali si to nějak na vrcholku společenské pyramidy zdůvodnit. U nás naposledy Habsburkové a pěkně masivně.
protestant: Systém, který mne držel naposleldy v poslušnosti byl systém přísně ateistický.
Protestant: jenže ten kec Romana Vida je totální píčovina.
1. je to celé ad hominum
2. neříká, jak to má být (resp. kde se dělá chyba, proč atp), takže je k ničemu
3. Většina ateistů velmi dobře ví, proti čemu se vymezuje, když se s věřícími setkává dnes a denně. Takže se možná nevymezují podle teologicky promakané víra salóních filosofů (kteří ji mají jen více propracovanou, používají složité obraty, latinská slovíčka, ale jinak je to ten samý blábol prost faktických argumentů…, viz hermes), ale vymezují se proti víře těch věřících, s kterýma se setkávají.
4. Rom Vidlák totiž naprosto arogantně ignoruje to, že různí věřící můžou mít různé představy. Jeho názor je tak špatný a ergo irelevantní.
Colombo, k bodu 3: Jestli se vymezujete proti víře náhodně potkávaných věřících, tak to jsme vlastně na jedné lodi. Všichni bojujeme proti pověře – vy zvenku, my zevnitř, jan každý z jiných ideologických předpokladů 🙂
Hermesi, a co je špatného na pověře?
Z našeho hlediska je to jasné: je proti rozumu. Je iracionální. Argumenty vedou k tomu, že by pověry neměly fungovat, a empirická evidence pak ukazuje, že skutečně nefungují. Tím je to pro nás dáno.
No ale co z vašeho hlediska? Argumenty pro vás nic moc neznamenají, empirická evidence též ne (obé totiž ukazuje, že váš Bůh neexistuje) – a naopak vyzdvihujete víru, kterou ovšem můžu úplně stejně dojít k tomu, že pověry fungují! Prostě UVĚŘÍM tomu, že pátek 13. je nešťastný den – a přes to nejede vlak, ne?
Proč ve vašem případě je víra OK, ale jako metoda kterou dojdu k tomu, že pověry jsou pravdivé, OK není? Hádám že proto, že je nutno přijmout ještě jeden axiom: jen VAŠE víra je pravá a hodnotná. Ostatní víry jsou falešné, a tam je plně legitimní použít racionální argumenty k jejich vyvrácení. Vaše JEDINÁ PRAVÁ víra je však před racionalitou chráněna. Ta je před ní imunní. Rozumím tomu tak dobře? Opravte mě prosím! 🙂
Prostě, mě by zajímal epistemologický standard, který umožní přijetí vaší víry, ale současně odfiltruje pověry jako falešné.
to Colombo:
Celá tvoje reakce je ad hominem v krystalické podobě.
Zejména tehdy, když definice toho, co je víra a toho, co je pověra, se mění v závislosti na osobě a pozici sálóního teologa…
“….Víra, o které svědčí Bible, je zároveň stálý zápas s hlavním protivníkem víry, s pověrou a modloslužbou…”
http://www.halik.cz/clanky/poznamky_o_vire.php
protestant: jestli myslíš, že nesouhlas nebo požadavek faktických argumentů je pro vás věřící ad hominum… no, tak asi ano.
Hermes: nic proti, ale na můj vkus používáte moc rétoriky. Imho, pokud sledujete moje reakce, tak se celkem často vymezuju proti nabubřelé rétorice, částečně kvůli tomu, že znesnadňuje porozumění nebo nalezení faktů, kvůli tomu, že i argumentačně prázdná rétorika vypadá efektně a taky kvůli tomu, že když si dá člověk práci a danému textu porozumí, tak může 3/4 slov vyškrtat jako naprosto nepodstatných pro danou argumentační rovinu.
Já sám osobně jsem si před lety vybral fakta, místo rétoriky. Kdyby jste tedy mohl používat pouze fakta, bez těch všech “fancy” slov…
to Colombo:
ad hominum neznám. Pouze ad hominem.
Michale, vlastně to, co jsem napsal, tak úplně neplatí. My bojujeme s pověrou na prvním místě každý u sebe a vyvracíme ji každý sám sobě. Bojovat proti pověře a jinověře druhých se nám za 2000 let moc neosvědčilo. Proto také katolická církev teď před 50ti lety rozjela nový experiment: hledání modu mezináboženské tolerance a vzájemného respektu k odlišnosti tradic. Doufám, že jí to vydrží.
Jinak, jak napsal protestant: biblická víra je stálý zápas… (já říkám raději cesta), není to systém.
Colombo, rozumím Vám, vymezení se proti rétorice byl důvod, proč jsem včera vstoupil do diskuze pod tímto rétorickým článkem (už jen ty vykřičníky!). Ale rétorická teorie je tak trochu má odborná profese. Nemůžu se toho úplně zbavit. Chcete-li fakta, jsou jednoduchá: Tvrdím, že Kristus vstal z mrtvých. Nic jiného mě nezajímá. Všechno ostatní – ctnosti, Habsburkové, křížové výpravy, zázraky, pastevci, svatí sochy, kadidlo, epistemologie, kosmologie – to jsou jen kecy.