Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

This entry was posted in Nezařazeno. Bookmark the permalink.

823 Responses to Karlova dekonverze

  1. Čestmír Berka says:

    Herme, a co byly ty miliony katolíků, co byly fascinovány filmem Mela Gibsona Umučení Krista…jóó, to byl positivní naturalismus 😀 . Ale kdybych nafilmoval, jak Bůh přihlíží, jak se topí kojenec, to by bylo vošklivý! Čenda Berka, hnusnej naturalista.

    Herme, já bych řekl, že ty salonní katolík takovými spoluvěrci, jako je TvojOponent nejsi moc nadšen..ale jejich lži ti nevadí, protože účel světí prostředky a lež pro Krista je v pořádku. Aspoň jsem si nikdy nevšiml, že by někdo z vás jiného věřícího korigoval- jenže tohle chování je myslím kontraproduktivní!

    Protestante, já jsem si to tady docela pročetl, ale stokrát zodpovězené jsem ty otázky nenašel. Jestli jo, stačilo napsat. Místo toho jen mlčení. Takže jsem se od tebe, TO, Herma nedozvěděl, jestli , kdyby uslyšeli příkaz Boha, šli by bez váhání upálit svého syna, aby vševědoucímu dokázali pevnost své víry. Na žádnou otázku jsem nedostal ani JEDNOSLOVNOU odpověď.

    Vy se umíte jen vyžívat, když jde o abstraktní pojmy- takže TO se mě místo odpovědi zeptá, proč si myslím, že je vražda absurdní..Protestant se nimrá v pojmu “představa” a když po něm chce někdo vědět, jaký je jeho Bůh, tak to zůží na vzhled, ačkoli i ten nejblbější ateista ví, že fotku ani sochu křesťané dodat nemůžou. Takže se nikdy nedozvíme, jakého Boha Protestant miluje a jaký Bůh miluje protestanta. To je prostě TABU.

  2. Slávek says:

    Díky za uvedení do problematiky. Já se zase s většinou ateistů neshodnu ve svém poměrně zdrženlivém postoji k významu rozumu a logiky (jako že si je příliš necením). Dalo by se říct, že filosoficky asi mám blíž k tobě Herme, než ty k Davidovi, jestli to chápu dobře. 🙂

  3. protestant says:

    to Berka:

    Takže jsem se od tebe, TO, Herma nedozvěděl, jestli , kdyby uslyšeli příkaz Boha, šli by bez váhání upálit svého syna, aby vševědoucímu dokázali pevnost své víry.

    protestant:
    Proč by ti na takovou hloupost odpovídali. Tu odpověď máš přece v tom příběhu o Izákovi. Je z něj jasné, že Bůh lidské oběti nechce.

  4. Čestmír Berka says:

    Protestante, to je jen interpretace. Všichni bohové v té době nechtěli lidské oběti. Takže to mohl řešit, až by to někoho napadlo, že mu udělá radost a upálí někoho blízkého. Když mohl řešit v Desateru, že mají mít jeden den v týdnu volno i otroci ( a otrokyně).. stačilo k NEZABIJEŠ přidat “lidské oběti nemám rád”.
    Já zapomněl, že Bůh Starého zákona byl ještě nedokonalej…možná si netroufl to říct takhle natvrdo. Zakázat otroctví se taky neodvážil- jen museli mít otroci taky volno..a nesměl jsi jinému jeho otroka závidět- to by byl hřích. Jo, a otrokyně taky..

    Proč z jednoduchých věcí furt Bůh dělá rébus?
    Proč nebyl ten, co se vydal na pokyn zabít syna potrestán za to, že věřil tomu, že je tento Bůh stejný jako ti, co oběti chtěli?

  5. Hermes says:

    ČB: O chování TvojhoOponenta na tomto fóru moc nevím. Omlouvám se, ale skutečně zde nepobývám kvůli čtení katolických příspěvků – na to znám lepší média (a krom toho témata jako argument ad Hitlerum ani neotvírám, protože mi připadají trapná a asi bych se tam unudil. Navíc si myslím, že správně latinsky má být ad Hitlerem, protože “Hitler” se nebude převádět do latiny jako o-kmen, nýbrž jako r-kmen, takže mne jako salónního katolíka odpuzuje už samotná forma titulku 🙂 ). Své nadšení ze souvěrců pak neměřím podle toho, jestli se s nimi shodnu, ale podle toho, jestli jsou ochotni tolerovat to pojetí katolicismu, které je mi blízké.

    Slávku, možná máte pravdu. Jenže já jsem nevyhraněný až rozpolcený: 1. Jsem přesvědčen, že fixace, radikální a výlučná fixace na 2350 let, nebo 750 let starou filozofii mou církev ničí. Zároveň ale mám starověkou filozofii rád a občas ji i studuju, protože mě baví a protože to umožňuje lépe rozumět dějinám křesťanského myšlení. 2. Jsem přesvědčen, že princip sporu je základní princip fungování lidské komunikace, a to dokonce už na nereflektované, předracionální rovině (na lingvistické rovině hláskových systémů). Ovšem nemyslím si, že je to jediný princip a že je jaksi automaticky nutné využívat ho způsobem jako Aristotelés. 3. – Tady se budu asi lišit od vašeho názoru (a dost možná od protestantova); a přítomné scientisty tím přivedu k zběsilému šílenství (Colombo?), ale bohužel nejsem v kondici, abych mohl ztratit několik dní odpověďmi na jejich námitky. – Křesťanský jedinec, který to myslí vážně se svou vírou v jednoho, živého a skutečného Boha, stvořitele tohoto skutečného světa, musí pracovat na interpretaci své víry tak, aby nebyla ani proti rozumu, ani proti vědě, jinak je v jeho pojetí víry spor. V tom jsem tedy umírněný racionalista.

  6. protestant says:

    to Berka:
    Copak Bibli napsal Bůh?

  7. Čestmír Berka says:

    Protestante, takhle to interpretují jiní křesťané: http://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/obetovani-izaka – tedy jako zkoušku oddanosti Bohu. Zápalná oběť, obětování prvorozeného syna byla zkouškou Abrahámovou- o nic víc tam nešlo. Ten příběh je o poslušnosti! Abrahámův lid někdy předtím lidi obětovával? Ne, vždy šlo jen o dobytek. Tohle bylo naprosto výjimečné!..a najednou chce Bůh lidskou oběť – nejen jakoukoli lidskou, ale oběť přesně Izákovu proto, aby ukázal, že ( podle tebe) jakoukoli lidskou oběť nechce?

  8. protestant says:

    to Berka:

    Bylo to tak výjimečné, že se to fakticky nestalo. Jde o literární postavy. 🙂

    Je to zkouška, ale zkouška literární. Tedy zkouška předkládaná čtenáři již s výsledkem.

  9. Skeptik says:

    Jde o literární postavy: konkrétní obsazení (neexistujících) literárních postav: Abrahám, Izák, bůh, nějakej anděl

  10. Čestmír Berka says:

    “to Berka:
    Copak Bibli napsal Bůh?”

    Samozřejmě, že ne! To bylo později sepsaný. Jen Bohem inspirovaný- občas na přeskáčku, občas se opakovali a někdy netrefili. Bůh přeci psát nemůže- nemá ruce! On telepaticky- jak si vzpomněl. Někdy si pamatoval i dost nepodstatný věci… Je hezký, že je Bible taková vícevrstevná a ponechává prostor pro fantasii- máme nad čím přemýšlet, máme o čem se přít, máme proč se kvůli své interpretaci zabíjet s lidmi, co to vidí jinak…
    Ani Ježíš nemohl psát! Sice měl ruce..i nápady, ale něco mu bránilo- možná to neuměl a nebo by to po něm nepřečetli, protože hrozně škrábal..
    Bible musí být trochu pohádková, jinak by ji nikdo nečet..to Bůh nemohl vydat jako sbírku zákonů- tu taky normální lidi nečtou, i když kvůli tomu můžou přijít o mnoho, když zákony neznaj.
    Kdyby Bůh na zlatých svitcích poslal po andělovi jen pár přikázání, např.:
    a) nezabiješ ( ani kvůli mě)
    b) nebudeš krást
    c) nebudeš lhát ( ani kvůli mně)
    d) budeš se dobře učit ( kvůli mně i kvůli sobě)
    tak by to bylo moc stručný a nebylo by nad čím přemýšlet a teologové by byli bez práce ( Hermes by si našel jinýho koníčka)
    Takhle s d) musel přijít až Lenin, co byl vlastně Uljanov a udělal říjnovou revoluci v listopadu ( to je spletitý jak v Bibli 😀 )- pro ty, co chyběli, nebo maj odpor k Leninovi i na papíře cituji: ” učit se, učit se, učit se” . Nevíme ovšem, jestli se maj učit i otroci..a otrokyně…- to u božích přikázání víme, že maj mít taky volno.třeba.

  11. protestant says:

    rozhodně bych doporučoval od Lenina se moc neučit…

  12. Čestmír Berka says:

    Protestante, ty tedy tvrdíš, že někdo ( a Bůh to nebyl, v tom jsme ve shodě… jen možná to, že Bůh ruce nemá je pro tebe odvážné tvrzení a důvod vidíš jinde) napsal po tisících let po Stvoření světa mravoučný příběh, aby lidi věděli, že nemaj dělat zápalné oběti z lidí?
    Aha, já zapomněl, už připouštíš, že o tom to není..že je to fakt jen o zkoušce, jestli jsem kvůli Bohu upálit syna a ne berana…
    Protestante, cítil jsi někdy, když se pálí vlna? Jak tohle mohlo být bohům příjemný???

    Takže ty jsi, Protestante moderní a Bible je jen knížka příběhů? Proč jsi to nenapsal rovnou? že se tím nemusíme řídit..že je to jen jako…

  13. protestant says:

    Čestmír Berka says:
    Bůh přeci psát nemůže- nemá ruce!

    protestant:
    Odkud tohle víš? Kde jsi tuto informaci získal? Která věda na tohle přišla? 🙂

  14. protestant says:

    Čestmír Berka says:
    Protestante, cítil jsi někdy, když se pálí vlna? Jak tohle mohlo být bohům příjemný???

    protestant: Jak můžeš vědět jaký má Bůh čich?

  15. Čestmír Berka says:

    “rozhodně bych doporučoval od Lenina se moc neučit…”
    no vidíš, pro komunistu je učení důležitý a pro křesťany se do Desatera nedostalo. Aláh aspoň zakázal alkohol- možná věděl, jak Lota dcery opily a znásilnily.

  16. Čestmír Berka says:

    Čestmír Berka says:
    Bůh přeci psát nemůže- nemá ruce!

    protestant:
    Odkud tohle víš? Kde jsi tuto informaci získal? Která věda na tohle přišla?

    Tak má. Nejsem dogmatik!
    Bůh má ruce
    Upřesním: Bůh má ruce od krve.

  17. protestant says:

    to Berka:

    Kterou vědou jsi zjistil, že Bůh má ruce?

  18. Čestmír Berka says:

    Protestante, nevím, jaký čich má bůh, ale vím, jaký to je, když se pálí maso….

    Nechám toho, musím jít vyrábět orgonit :http://orgo-net.blogspot.cz/ a pak jdu octovat: http://octovani.webnode.cz/ .

  19. Čestmír Berka says:

    Než půjdu octovat, tak ti odpovím, Protestante: v možnosti zjišťování, jestli má Bůh ruce jsme na tom my dva naprosto stejně.
    Bůh nemá ruce! Ale kdyby je chtěl, tak je mít bude- prostě si je udělá jako Adama vlastníma rukama. Bůh ale ruce nechtěl, tak je nemá a proto za něj Bibli museli sepsat jiní až měl čas diktovat..jenže to už leccos zapomněl a proto je Bible trochu zmatená.

  20. Jarda says:

    Tak jo, zkusím to. Už jsem psal, narodil jsem se a vyrostl v katolické rodině. Jeden strýc kněz, dvě tety jeptišky. Maminčiny sourozenci. Ale táta byl komunista, ale ne ateista. A chodil do kostela. Jako dělník si to mohl dovolit.
    Už v mládí jsem si ale uvědomoval, že jaksi v tom věření všech PRAVD víry, jaksi pokulhávám. Když jsem si své pocity a názory porovnával se zbožnou literaturou, vycházel jsem z toho srovnání velice špatně. A míval jsem vskutku obavy, jestli mě Pán Bůh nezavrhne když nedokážu být tak dobrý jako ti literární světci.Jednou, už hodně dospělý, jsem se i zpovídal, že mám malou víru a že neumím předat ji dětem. Musím uznat, že ten kněz mě uklidnil, že víra je dar od Pána Boha a jakou mně dal, takovou že mám. A s dětmi ať se netrápím, že Pán Bůh jistě bude vědět, jak je k sobě přitáhnout.
    Také jsem cítil, že musím svoji víru bránit před “pohany”, nevěřícími, i když se mně ledacos nezdálo. Ale uvědomoval jsem si, že nemohu dopustit aby v mé víře vznikla nějaká trhlina, ta že by celou tu “stavbu” mohla snadno narušit a zbourat.

    Docela nyní chápu jak Protestanta tak i Martina. Nepochybně i oni cítí, že svoji víru musejí bránit zuby-nehty, že kdyby povolili, že by jim snadno mohla spadnout.

    Když se po 90. roce církev osvobodila a začala svobodně expandovat, byly mé obavy potvrzeny oficiálně: “Nediskutujte, nebavte se – s heretiky, ateisty, nevěřícími, Svědky Jehovovými …. nečtěte literaturu nepřátelskou církvi a náboženství, vyhýbejte se erotice a pornografii, mohli by vaši víru zviklat a narušit váš vztah k Pánu Bohu.

    To už jsem dost zviklán byl, protože jsem se dlouhodobě přesvědčoval, že modlitby a prosby k Pánu Bohu nefungují. A že takové ty dobré rady – Pán Bůh nakonec modlitby vyslyší a NĚCO udělá, že jde jen o spojování vzájemně nesouvisejících událostí do rádoby logických vztahů (s tím jsem se setkal v září na “camíňu” ve Španělsku: “Kdyby se našim kamarádům nenarodila postižená dcera, tak by u nás ve městě nevznikl klub rodičů postižených dětí!”).
    Byl to prostě takový poznatek, že život plyne a každý problém nějak dopadne. A záleží čistě jen na “víře”, zda si dotyčný řekne – “aha, a ono se to vlastně vztahuje tam k tomu, o co jsem před 5 lety prosil a zdálo se mně, že Pán Bůh nereaguje. A on vlastně zareagoval takto překvapivě jinak, a když to vezmu kol a kolem, tak je to vlastně také dobře”.

    Celý život jsem měl problém v komunikaci s lidmi. Problémů v manželství bylo nakonec také neúrekom. A tak jsme se po 19 letech rozvedli. A v dalších vztazích znovu problémy. Poslední přítelkyně nás objednala k psychologovi, známému odborníkovi. Když jsem mu začal líčit mé problémy, řekl: “Moment” otočil se ke knihovně, vytáhl knihu a začal předčítat. A já na to: “Ano, pane doktore, to jsou přesně moje problémy.” A on zavřel knihu a povídá: “Víte, pane, vy máte jeden problém; vy jste vlastně deviant!”
    A tak jsme moji osobnost v rámci možností rozebrali, poradil mně, na co si dávat pozor, co předvídat – pokud možno, jak jednat s přítelkyní. No, zatím nám to jakž takž vychází.
    Ale pro mě to byla poslední skobička do rakve mé víry. Řekl jsem si – co je to za “Dobrotivého” Pána Boha, když lidi zatěžuje takovými negativy. Dokud člověk o nich jenom čte, neumí si ty problémy představit. A když ty problémy sami máte, neuvědomujete si je, ale chyby a viny hledáte u těch druhých. Když jsem v duchu prošel svůj život, se znalostí problémů jsem objevoval ty momenty, kdy jsem dělal chyby a rozbíjel si manželství i vztahy s dětmi
    A ještě bych mohl vzpomenout, jak mě víra v náboženské příkazy a zákazy, a všelijaká strašení a výhružky, narušovaly sexuální život.

    Stal jsem se poněkud alergický na všechny ty zbožné řeči o tom, jak se člověk ve svých problémech má “vrhnout do náruče Boží”, protože předně je to nesmysl – žádný ten dobrý rádce mně neuměl vysvětlit, když jsem se zeptal, jak se “vrhat”, a pak, když Všemohoucí Pán Bůh nedokáže nebo nechce stvořit lidi jako dobré, tak proč je potom trestá?

    Po 90. roce jsem také začal pozorovat, jak se církev katolická pomalu mění do podoby, kterou nám líčili komunisté – že je to organizace podporující vládnoucí vykořisťovatelskou třídu. Já, vyrostlý v chudé rodině, jsem dosti citlivý k sociálním nespravedlnostem. A i ve “zbožných” knihách jsem nacházel body svědčící o tom, že církev, zvláště v rozvojových zemích, podporovala vykořisťování. Po tom 90. roce se to začalo objevovat i u nás. Ano, církev rozdává hladovým polévku, obnošené šatstvo, udržuje útulky a chudobince a pod., ale zásadně nepodporuje změnu společnosti k větší sociální spravedlnosti. A pokud ano, pak jen v míře, která se nedotkne bohatých. Já to vidím tak, že církev, jako organizace, je také bohatá a tak “drží basu” s těmi bohatými, třebaže neustále vykládá, že se stará především o chudé.

    A tak všechny mé životní zkušenosti a poznatky mě postupně vedly od katolické církve k jiným církvím, ale i u nich jsem se přesvědčil, že jsou dogmatické jinak a že jejich učení je prostě stejně nelogické jako to katolické.

    Když jsem se nakonec seznámil s agnosticismem, řekl jsem si, že to asi tak nejvíce odpovídá mému smýšlení: Nezavrhuje potenciální možnost existence (nějakého) boha/božstva – ale dosud věda nic takového neprokázala. Osobně jsem si ověřil, že modlitby nefungují a co si člověk neudělá, to nemá. Akceptoval jsem princip evoluční náhody – někdo prostě má štěstí a je dlouho živ a zdráv, někdo ne. Někdo je schopnější, pracovitější, aktivní …. jak se v něm geny namixovaly – a jsem rád, že žiji ve vyspělé společnosti, kde je o postižené jedince přece jenom jakž takž postaráno. A vidím, že to není zásluhou církve, ale naopak odmítaného liberalismu, humanismu a socialistických idejí. Dokud v Evropě ideově vládlo křesťanství, byly zde jen chudobince a špitály. Na víc se ta křesťanská společnost nezmohla.

    Zjistil jsem i to, že ten agnosticismus mě duševně osvobodil. Já si bez problémů zajdu na bohoslužbu katolíků, pravoslavných, metodistů, Svědků Jehovových, evangelíků …, zúčastním se holotropního dýchání i pouti ke sv. Jakubovi Staršímu do S. de Compostely, přečtu si jakoukoliv literaturu která mě zaujme. Naopak sleduji, že jednotliví věřící by ani za nic nevstoupili do svatyně jiné církve, nevzali by do ruky jinou literaturu – ze strachu, aby se “nenakazili” a neztratili tu svoji jedinou pravou víru.
    O to více se cítím být svobodný.