Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
Jardo, souhlasil bys s tím, abych to co zde píšeš zveřejnil jako článek?
Jardo, to je silný příběh. Vidím to dost podobně ( bez tvých zkušenstí). Měl jsem holt štěstí na ateistickou rodinu.
Michal says:
November 30, 2012 at 8:14 am
Jardo, souhlasil bys s tím, abych to co zde píšeš zveřejnil jako článek?
Jarda:
Jo, klidně to zveřejni.
protestant says:
August 15, 2012 at 9:53 am
to Berka:
Takže jsem se od tebe, TO, Herma nedozvěděl, jestli , kdyby uslyšeli příkaz Boha, šli by bez váhání upálit svého syna, aby vševědoucímu dokázali pevnost své víry.
protestant:
Proč by ti na takovou hloupost odpovídali. Tu odpověď máš přece v tom příběhu o Izákovi. Je z něj jasné, že Bůh lidské oběti nechce.
Jarda:
A co taková Jiftákova dcera, kterou její otec pro Pána Boha, tehdy, pravda, ještě krutého a nelítostného Jahveho, podšmikl a ugriloval?
Jarda:
A co taková Jiftákova dcera, kterou její otec pro Pána Boha, tehdy, pravda, ještě krutého a nelítostného Jahveho, podšmikl a ugriloval?
protestant:
Je to podobné jako když dětem popisujeme, jak se spálí o kamna. Tím také nepředvídáme zranění našich dětí, ale naopak to říkáme proto aby se to nestalo.
Jarda, už sme tu rozoberali aj iné pohľady kresťanov na túto záležitosť s Abrahámom, pohľady odlišné od Protestantovho, napr. pohľad Tomáša Akvinského, ten to videl inak 😉
protestant:
Proč by ti na takovou hloupost odpovídali. Tu odpověď máš přece v tom příběhu o Izákovi. Je z něj jasné, že Bůh lidské oběti nechce.
Takže Bůh dal do přikázání, že mají mít otroci a dobytek v sobotu taky volno, ale to, že nechce lidské oběti je řečeno tímto příběhem, který si každý vykládá podle svého?Já si troufám tvrdit, že váš výklad tohoto příběhu o obětování Izáka je minoritní a většina křesťanů si ho vykládala a vykládá jako důkaz absolutního se podřízení vůli Boží. Jenže tenhle krutý Bůh už moderním křesťanům překáží a tak si vymýšlejí všelijaké krkolomné vysvětlení jeho příkazu k upálení Izáka. Mimochodem- pálení ovcí není též nic hezkého…ale co je nám po ovcích, že? Když pečínka Bohu voněla, tak jde milosrdnost ke zvířeti stranou…
Možná by bylo dobré sem napsat kdy žil Akvinský.
Pro srovnání sem můžeme dát nějakou vědeckou hypotézu s té doby ….. 🙂
to ČB:
Základem pro pochopení my mělo být, že tenhle příběh vznikl a byl zapsán asi 1000 let poté co by vůbec Abrahám mohl žít. Tedy zpětně. A není v Bibli proto aby popsal jak to tehdy bylo ( to pisatel nemohl vědět) ale aby to ovlivnilo pisatelovy současníky.
A proč je co v Bibli napsáno nám řekne někdo, kdo žil ještě o dva tisíce let později, že? 😀 Protestante, trapný pokus. Vy křesťané jste ve vysvětlování svatého nezměnitelného textu neskutečně “pružní” . Tomáš Akvinský věřil blbě a ty věříš moderně dobře 😀
Čestmíre, lidský mozek je velmi dobrý v hledání zpětných racionalizací. To není jen záležitost křesťanů, protestanta a věřících.
Nakonec protestantova mystika je na těchto zpětných racionalizacích v podstatě založena. Základem jeho myšlení je vědomí vlastní nedostatečnosti, které nám dovoluje naprosto svobodně měnit a zpochybňovat jakýkoliv názor nebo stanovisko. Od toho se odvíjí důraz který klade na formu. Obsah je pro něj nestálý a proměnlivý, forma je stálejší.
Například protestant chápe proměnlivost významu (a tedy obsahu) Izákova příběhu. Plně akceptuje, že tento příběh může každý interpretovat jinak a toto mu naopak slouží jako další potvrzení Boha. Protože všechny interpretace jsou již od začátku správné a zamýšlené.
Jen mám pocit, že je protestant celkem nedůsledný a o toto chápání se spíše snaží, než že by ho skutečně dosáhl.
Čestmír Berka says:
November 30, 2012 at 1:13 pm
A proč je co v Bibli napsáno nám řekne někdo, kdo žil ještě o dva tisíce let později, že? Protestante, trapný pokus. Vy křesťané jste ve vysvětlování svatého nezměnitelného textu neskutečně “pružní” . Tomáš Akvinský věřil blbě a ty věříš moderně dobře
protestant:
I věda je dnes jiná než v tobě Akvinského. ….:-)
protestant says:
November 30, 2012 at 11:52 am
Jarda:
A co taková Jiftákova dcera, kterou její otec pro Pána Boha, tehdy, pravda, ještě krutého a nelítostného Jahveho, podšmikl a ugriloval?
protestant:
Je to podobné jako když dětem popisujeme, jak se spálí o kamna. Tím také nepředvídáme zranění našich dětí, ale naopak to říkáme proto aby se to nestalo.
Jarda:
Ty snad popíráš pravdivost Slova Božího?
Médea says:
November 30, 2012 at 12:01 pm
Jarda, už sme tu rozoberali aj iné pohľady kresťanov na túto záležitosť s Abrahámom, pohľady odlišné od Protestantovho, napr. pohľad Tomáša Akvinského, ten to videl inak 😉
Podobně také cizoložství je soulož s manželkou druhého, která je mu určena podle zákona Božího, Bohem daného: pročež ke kterékoli ženě kdo přistoupí z rozkazu Božího, není cizoložství ani smilství…..
Jarda:
Ano; četl jsem, že když kněz souloží s nějakou ženou tak nesmilní, nehřeší, protože (tím) jí vlastně žehná.
Jarda:
Ty snad popíráš pravdivost Slova Božího?
protestant:
Co znamená to sousloví?
Jarda: “Ano; četl jsem, že když kněz souloží s nějakou ženou tak nesmilní, nehřeší, protože (tím) jí vlastně žehná.”
Pokiaľ zabíja, kradne, cudzoloží, … na Boží rozkaz, tak podľa Akvinského, koná cnostne. Ten Boží príkaz tam musí byť 😉
Nutné je zdůraznit PODLE AKVINSKÉHO.
protestant says:
November 30, 2012 at 2:31 pm
Jarda:
Ty snad popíráš pravdivost Slova Božího?
protestant:
Co znamená to sousloví?
Jarda:
Bibli.
protestant:
I věda je dnes jiná než v tobě Akvinského. ….:-)
A co má být? Ona se Bible- slovo Boží, bohem vám dané nějak věkem mění? On je Bůh jiný, než před 2000 lety? Kristus se zmodernisoval?
Hmm, jestli máte za vzory Loftuse či Barkera, tak to vás teda lituji. První rád podváděl ženu a zbožňoval příliš pornograffi. Barker byl morálně vadný už jako křesťan a tímto si to samozřejmě nepolepšil. A jejich křížové tažení proti křesťanství jasně ukazuje jejich intelektuální neodstatečnost. Stačí si přečíst ty jejich cancy.
Někteří ateisté se ale v dějinách ukázali jako mnohem otevřenější mysli a naopak přešli k teismu/deismu: C. S. Lewis, Anthony Flew /dlouhý čas jeden z nejvýznačnějších ateistických filosofů/, Alistair McGrath etc.