Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
Vždyť tvého dědu neposlali do koncentráku ateisti, ale služebníci katolického slovenského štátu, který měl za presidenta katolického kněze. Hlinkovy gardy byly pojmenovány po významném katolíkovi. A za transporty židů tvůj katolický štát ještě nacistům platil! Ateisti a komunisti se za Slovenského katolického štátu neměli moc dobře.
Morálny 🙂 … nech sú mi preklepy a vydratá klávesnica odpustené…
Oponente, řeknu ti to slušně: “Běž prosím do míst, kde Kjuba vztyčuje svůj prst.” Tvoji tezi, že ateistické režimy mají na svědomí 100 milionů mrtvých jsme vyvrátili. Ty, aniž bys mrknul to tu vytáhneš zase. To máš v rukávu fakt jen tento jeden kousek, který píšeš do každé diskuze?
Hitler ani nacisté nebyli ateisti.
Za středověku, kdy bys ateistu těžko našel, tak se válčilo pořád. Jak Evropa opouští víru, nejsou už v ní války.
Čestmíre, ty optimisto!
Čestmír Berka says:
August 13, 2012 at 12:40 pm
Protestante, bez Bible přeci křesťanstký bůh nedává smysl. Přeci nestačí, že věříš v nadpřirozenou bytost- třeba Peruna. Tvůj Bůh má přeci specifické vlastnosti!
protestant:
Smysl? Vlastnosti?
Komu by měl dávat smysl? A jaké specifické vlastnosti má?
Protestante, máš divnou logiku.
Když napíšu, že Darth Vader byl divný, když bojoval proti svému synu a navíc mu useknul ruku, znamená to, že musím věřit v existenci Darth Vadera?
Slávku, udělal jsem takovej jednoduchej závěr po vzoru Oponenta. S jeho logikou je to neprůstřelný důkaz. U chytřejších to, pravda, neobstojí. Ale neříkej mu to, byl by smutný.
Protestante, křesťanský Bůh je například žárlivý. Miluje nás. Má rád kancionály a vůni kadidla. Má rád chudé duchem. Můj bývalý Bůh-pastafariánský je úplně jiný! Není Bůh jako bůh, víš? Není jedno, v jakého věříš. Musíš věřit v toho správného! Jinak není rád!
Zapomněl jsem, vy odpadlíci od pravé katolické víry myslím nekadíte..nekadidlujete..nebo jak to je. Už se mi to nechce googlovat. Jestli se pletu, tak se omlouvám.
Opravdu má rád vůni kadidla?
Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
Izajáš 1:13 🙂
Samozrejme ,Slávek, ateisti vlastne neexistujú. Nakoniec ani Ty nie si ateista a ani komunisti neboli ateisti. 🙂
Tvrdenie, že ateistické ideológie majú na svedomí cca 100 miliónov obetí, ste nijak nevyvrátili a prehliadať zločiny ateizmu z čias,keď sa Európou šírila ideológia tzv. zdravého rozumu, môže naozaj len veľmi obmedzený človek. Lebo mali nemeckí vojaci akúsi pracku s nápisom spomínajúcim Boha?
Potom nebol ani komunizmus ateistická ideológia,lebo nedeľa aj za čias stalinizmu sa volala ako dnes a aj ako prevčerom, Voskresenje, teda Vskriesenie. No prečo asi.
Až človeka musí zaraziť tá povrchnosť čecháčkov spoza toho hraničného potoka.
Čestmír Berka says:
August 13, 2012 at 1:44 pm
Zapomněl jsem, vy odpadlíci od pravé katolické víry myslím nekadíte..nekadidlujete..nebo jak to je. Už se mi to nechce googlovat. Jestli se pletu, tak se omlouvám.
protestant:
Opravdu nekadidlujeme 🙂
Čestmíre, nechtěl bys ve spolupráci s naším sdružením založit pobočku českých pastafariánů? Každopádně neklesej na myslí, tvá víra se ještě může navrátit. Nic není ztraceno?
No, ono už dnes moc nekadidlují ani katolíci. Alespoň co tak pozoruju. Asi zdražilo kadidlo.
Každopádně někteří protestanté kadidlo nahradili novým rituálem: leštěním hůlky. http://youtu.be/Tr0UpQXYkGs
TvojOponent, vadí věřícím, kteří mají celiakii ( těžkou nesnášenlivost lepku) hostie, když jsou z mouky? Nebo tím, že když ji dají do pusy, změní se v 30leté maso je po problému?
Berka. Existujú aj bezlepkové hostie.
Slávku, proti leštění hůlky je kadidlo těžká nuda- to je bez diskuse. To překoná i ORGONIT.
Proč bezlepkové? Kristovo tělo bylo z mouky? Vždyť nakonec spolkne maso, ne? Pravda, trochu starý…
Maso? Copak křesťané jí u večeře páně maso?