Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
TO: můžeš jít příkladem a nějaký fakt předložit. Zatím jsem od tebe nic krom ad hominem neviděl.
Colombo , napríklad tu: http://www.i-ateismus.cz/2011/07/argument-ad-hitlerum-a-spol/comment-page-36/#comment-33288
TO: zajímalo by mě, kde jsou tam skryty ty předložená fakta;)
Kjubo, tady přeci nejde o to, jestli synek shořel na obětní hranici. To, co nám připadá jako absurdní sadistické zvrácené přání bral Abrahám naprosto samozřejmě. Nikde se nepíše, že by si říkal: to po mě přeci Bůh, který nás stvořil a miluje nás jak své vlastní děti nemůže chtít? Neptá se sám sebe, jestli to není nějaké mámení, nebo jestli se za Boha nevydává třeba Satan. Já bych byl podezřívavý- řekl bych si- zabiju syna na pokyn Satana a Bůh mě potrestá, že jsem vrah vlastního dítěte a nechám si nabulíkovat takové nehezké věci. Podle Abraháma bylo naprosto samozřejmé, že si může Bůh přát cokoli- třeba upálit syna, podřezat manželku. Když můžou chtít lidské oběti jiní bohové, může je chtít i Bůh Abrahámův. Abrahámův Bůh je v tomto stejný, jako jiní bohové- může si přát lidské oběti. Abrahám nemohl vědět, že Bůh ho nakonec nenechá škrtnout sirkou- kdyby to věděl, tak by ten příběh takňák ztratil kouzlo..si myslim. Tyhlety příběhy se stávají i dnes- někdo slyší hlas, který mu poroučí: zabij …..a poslechne. Akorát potom neskončí v Knize, ale v blázinci…
Berka… Prečo Vám pripadá vražda absurdná?
Protože: NEZABIJEŠ ?
Néé, dělám si legraci- to platí jen pro křesťany, a Abrahám křesťan nebyl, takže mohl klidně na pokyn nějakého údajného boha se služebníky táhnout Izáka na kopec a vláčet s sebou palivo. To není nic divného, zapálit synka, to je běžný boží rozmar..nad tím nemá cenu nějak přemýšlet, či váhat. Prostě má Bůh po ránu takové přání- tak proč mu nevyhovět, že jo. Taky bys vyhověl, ne? Táhnul bys synka na kopec s hromadou dříví? Dokázal bys to, co Abrahám? Kdybys věřil tomu, že to není jen na oko?
Nie Berka…Prečo je PRE VÁS vražda neprijateľná.
(
Z praktických důvodů, TvojOponent. My ateisti nemáme morálku a přikázání..takže mně konkrétně by vadil ten křik oběti ( i když to je řešitelný roubíkem…), taky nemám rád spálené maso..manželka by mě hubovala, že nemá syna . A když by chtěl bůh, abych Izáka podřezal, tak by z toho byl nepořádek… My ateisti lásku a soucit neznáme, my to nemáme PŘIKÁZANÝ, máme jen praktické důvody pro svoje dobré chování…
Boží 🙂 LOL Kterej to byl? Kdyby prostřední, tak by se Colombo mohl třeba i urazit:-) Made my day. kjubo díky!
Víš, TvojOponent, já nebyl vždycky ateista- do nedávna jsem byl pastafarián. Jsem si naprosto jistý ( vyjádřeno procenty 100%) , že náš pastafariánský Bůh by něco takového, jako příkaz upálit nejmilejšího syna nikdy nevyřknul. FSM je velmi hodný! FSM by neutopil ani kotě, natož těhotné Japonky, Eskymácké kojence, finské stařenky- zkrátím to, bylo by to na dlouho- prostě celé lidstvo. FSM není takovej hajzl necitelnej, jako jiní bohové! Zůstal bych u víry, ale ty nudle už mi prostě lezly krkem, no…Končím pastafariánským RAmen.
Kjuba: Čestmíre jseš schopen dokázat, že to opravdu Bůh chtěl lidské oběti a skutečně k lidské oběti došlo?
Slávek: To chceš po ateistovi, aby dokazoval, že tvůj imaginární Bůh skutečně vyžaduje lidské oběti? LOL 🙂 No v Bibli to tak stojí. Bůh tam mnohokrát vyžaduje něčí vraždu nebo dokonce vyvraždění národa. Chápu, že ty můžeš věřit v Boha, který nikdy nic takového nechtěl. Co k tomu dodat víc?
to Slávek.
Jsi a-teista či a-biblista?
Kjubo, aby jsme po ránu nebyli tak morbidní- i když křesťané se v utrpení vyžívají a je to nejdůležitější koření víry…jiný příběh: Lotova žena se ohlédne a následuje trest… můj předchozí bůh by na ni seslal max. tak celulitidu, nebo zánět spojivek, váš křesťanský Bůh z ní udělal NaCl, nebo něco podobného. Přitom, když Lotovy dcery fotra ožerou a znásilní, nestane se nic…
Čestmír Berka says:
August 13, 2012 at 11:06 am
…..My ateisti nemáme morálku…..
protestant:
No konečně to z vás ateistů leze. Ale to to trvalo 🙂
Čestmír Berka says:
… můj předchozí bůh by na ni seslal max. tak celulitidu, nebo zánět spojivek, váš křesťanský Bůh z ní udělal NaCl, nebo něco podobného. …
protestant:
A ateisté dokonce uznávají, že Bůh existuje (jak jinak by z ní udělal ten sloup) … to jsou mi dnes věci –ateisté nejen nemají morálku, ale ještě uznávají, že Bůh existuje. Kam ten svět spěje. 🙂
Protestante, bez Bible přeci křesťanstký bůh nedává smysl. Přeci nestačí, že věříš v nadpřirozenou bytost- třeba Peruna. Tvůj Bůh má přeci specifické vlastnosti!
Berka… Machiaveli v útlej knižke (ktorú Cirkev odsúdila) uvádza, že najvyššou autoritou nie je Boh a ani Cirkev, ale štát a ten si môže s človekom urobiť čo len chce.
Ateizmus dáva tomuto tvrdeniu filozofický nástroj a tvrdí(te), že ateizmus nemá morálku, čo naozaj nemá (a tú nemá ani teizmus,lebo morálka prichádza až s ideológiami a filozofiami).
Ak je zabíjanie dovolené, resp.prirodzené, potom sa ateizmu nielenže nepriečil holokaust a gulagy, ale filozoficky toto násilie vychádzalo z prirodzenosti násilia ateizmu. Mienkotvorný sek. humanista na Slovensku zachádza ešte ďalej a vojny označuje za prirodzenú reguláciu populácie, rozumejte populácie ľudskej.
Kresťanstvo nabáda k nastaveniu druhého líca. Ateistické ideológie prichádzajú s diktatúrou proletariátu, s eugenikou pretavenou do holokaustu a rasových zákonov.
100 miliónov obetí ateizáciie za 50 rokov a cca 200 tisíc obetí christianizácie za 2000 rokov je setsakramentsky veľký rozdiel, aby sme zvážili nebezpečenstvo kresťanstva a ateistických ideológií a veľmi tvrdo podrobovali rozboru a kritike ateizmus.
TvojOponent, přesně jsem tě minule odhadnul. Nejenže se neomluvíš, když jsi usvědčen ze lži, ale po pár dnech tu lež vytáhneš nezměněnu znovu.
Násilí a vyvražďování jsou na světě odjakživa. Přečti si Bibli. Když ti Bůh přikáže, upálíš vlastního syna. Já ne! Křesťanský a židovský Bůh dopustil holocaust a gulagy- málo jste se totiž modlili.
Holokaust bol želaním Boha? Alebo len logickým dôsledkom odvrátením sa od Boha? Ľudia dostali slobodnú voľbu. Vybrali si a následok sa dostavil v podobe strašného násilia. To by bolo moc jednoduché, aby ste si robili čo len chcete a potom, až skončíte s vybitými zubami,ukážete na Boha a zhíknete: To ON!
Nacizmus i komunizmus popreli najzákladnejšie kresťanské tézy a tieto tézy popiera aj dnes liberalizmus. A aj liberalizmu skončí “peklom” na Zemi. Miliarda obetí tohoto ateistického experimentu za 50 rokov.
Násilie je tu odjakživa a do toho sveta plného násila prichádza Kristus so svojim učením oláske knepriateľovi a odpustení. Kristus a jeho nasledovníci vybudovali s Európy a kresťanského sveta najvyspelejší kút planéty, ktorý ateisti za pár rokov premenili na ruiny a skazu. Dnes je realtívny mier v EU nie dôsledným dodržiavaním neexistujúcich morálnych zásad ateizmu, ale vďaka pretrvávajúcim morálnym zásadám humanizmu vychádzajúcim z kresťanstva.
To nakoniec predpovedal aj Nietzsche, keď tvrdil, že vzdaním sa kresťanstva príde svet o celý orálny hodnotový rebríček a upadne do kolotoča vojen a násilia, do doby, než si dokáže vytvoriť nové etické a mmorálny normy.
To si pri svojej ateizačnej politike uvedomoval aj Hitler. Preto nahrádzal, a to veľmi dôsledne a cieľavedome, kresťanské rituály starogermánskymi a nacistickými skĺbenými s pohanskou mmystikou. Aby nacizmu dal hĺbku a ukotvil ho v dejinách. Hitler potreboval kresťanstvo, lebo jeho formálne dodržiavanie mu upevňovalo moc.