Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
http://www.lidovky.cz/islamiste-dal-demoluji-pamatky-co-je-to-unesco-smeji-se-p17-/ln_zahranici.asp?c=A120702_140124_ln_zahranici_jv
“To všechno tady je proti islámu. My jsme muslimové. Co to je UNESCO?“ prohlásil pro AFP Sanda Ould Boumama, mluvčí islamistů. „Řídíme se náboženstvím, ne názorem mezinárodního společenství. Ničíme hroby, protože nám to nařizuje naše víra,“ dodal.
Ať žije víra, hurá! 🙁
http://www.lidovky.cz/vatikan-odvolal-z-funkce-slovenskeho-arcibiskupa-fvd-/ln_zahranici.asp?c=A120702_180114_ln_zahranici_Pta
V TV toho pana biskupa ukazovali při kacířských tvrzeních, že např. Církev není společenství dokonalých lidí, že on do takového společenství ani nevstupoval, že vedení církve se může mýlit, že za Slovenského státu nebyl ráj na zemi (což tvrdil jeho předchůdce), atd.
Prostě drzoun největší, bez úcty k autoritám. Patřilo mu, že ho odvolali, a je úplně pochopitelné že tak Vatikán učinil bez jakýchkoliv podrobností či vysvětlení. … nebo ne?
Čili mě z toho plyne znovu otázka: a kdepak zůstal Duch Svatý?
Rád bych zareagovál na něco co považují, že jaksi jádro tohoto článku. Myslím konkretně toto: Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. Mám za to, že je tam chyba, která se dost často projevuje ve světě všude kolem nás tj. chyba redukcionismu. Redukujeme skutečnost či prvek skutečnosti pouze na jeden úhel pohledu, jednu malou část, na jeden dílek. Dovolil bych si úvest příklad: Člověk (já či ty) je v podstatě jen své vědomí (se všemi jeho častmi podvědomí, nevědomí, svědomí). Zajisté je ale nejenom. To co jsem (jseš) dělají s tebe i tví přátelé, prostředí kde žiješ, hodnoty, které existují nezávisle na tebe a já (ty) je jen uznávám/š, klima a atd.
Ten redukcionismus v tomto případě vidím omezení na relaci s Bohem jen na víru. Buď věřím nebo nevěřím. Jsem věřící ale neřekl bych, že jen věřím v Boha popřípadě plus věřím Bohu. Cítím, že s nim mám i vztah. A k vztahu patří pak další věcí co ho tvoří, rozvíjejí ,ale i ty které můžou ho i poškodit či narušit.
Víru považují jako dar. Ne každý ho dostál, a ne každý ho rozbalil či umí používat. Je to velmi podobné jako s jinými dárky. Pokud dostanu nůž můžu ho použít k dobrému k otvírání obálek, vyřezávaní ale i ke zlému ubližování druhému ať už člověku či například zvířeti.
Ve zkratce možná jen tak. Mějte se a S Panem Bohem zostavejte 🙂
Moc jsem nepochopil to s tim vedomim. Vedomi je spis jen iluze, nez neco realneho.
Tady mi ani nepřišlo ani tak o vymezení pojmu vědomí ale spíše konstatování, že vnímáni Boha jen pouze vírou je chybný krok. Zkusím doplnit příklad: Věříte své ženě? Je to otázka jen věrouky či víry nebo k tomu jsou i další jevy, které s tím souvisí? Pokud by těch okolních jevů nebylo věřil by jste pořád své ženě?
Kjuba: ….Ten redukcionismus v tomto případě vidím omezení na relaci s Bohem jen na víru. Buď věřím nebo nevěřím. Jsem věřící ale neřekl bych, že jen věřím v Boha popřípadě plus věřím Bohu. Cítím, že s nim mám i vztah.
Karel: Víra je spouštěč. Vztah nasleduje vzápětí. Pokud věřím, že Bůh je se mnou, stává se pro mne skutečnosti, jako by byl vedle mne. Skrze víru cítíš jeho přítomnost, můžeš s ním o čemkoliv mluvit, hledáš jeho odpovědi. Ale to vše jen skrze víru. V momentě kdy víru ztratíš, Bůh je pryč, vypaří se jako pára nad hrncem.
Kjubo, dík za objasnění. Jinak Karlův článek chápu spíš jako sdělení subjektivní zkušenosti bez nějakého nároku na obecnou platnost. Prostě je to příběh o tom, jak věřil, proč věřit, jak věřit přestal a proč věřit přestal. Nesmírně cenné svědectví.
Karle díky za odpověď, já však mám jinou zkušenost. Ano někdy může být víra jako spouštěč. I tehdy, kdy jsem nevěřil Bohu/a Bůh jednal i když jsem si to uvědomil až zpětně. To je zase moje svědectví. Můžeš to přijmout ale můžeš to zpochybnit v podstatě jako vše co je. Ale k čemu dál se tím zpochybňováním dál dostaneme? K chaosu a na jaké úrovní? Je vidět ten chaos i ve vesmíru? Pokud ano, tak kde? Já ho tam nevidím pravě naopak vidím tam systém už jenom koloběh planet kolem Slunce.
Dovolíš Karle ještě otázku pokud jseš ženatý: Ty jsi nejdřív své ženě věřil a pak se mezi vámi zrodil vztah? Já pravě mám přesně opačnou zkušenost, nejdřív mám s někým vztah a pak třeba člověku můžu věřit? Nemusí to být nutně víra v Boha či v protější pohlaví ale i třeba mezi přáteli či lepšími kamarády. Třeba kamarádovi s kterým nemám upřimně nejlepší vztah, tak se mi těžko mu věří a neřeknu mu něco co bych řekl člověk, s kterým jsme si vybudovali lepší.
Mohl byste Karle prosím odhadnout, jak velký vliv měly na Vás různé praktiky, které vedou k zesměšnění věřících? On nikdo nemá rád, když je veřejně zesměšňován – to je zkrátka fakt. Když někdo věřícímu řekne, že je „magor, který prakticky věří ve víly a draky“ apod. – tohle na Vás Karle nemělo vliv, když jste se vzdal víry? Já si těchto slovních výlevů všímám čím dál častěji, už i u náctiletých. Osobně si myslím, že tímto způsobem lze zlomit spousta lidí, i když se ve skutečnosti víry v Boha vzdát nechtějí. Proto se ptám. Děkuji za případnou odpověď.
Kjuba: Ty jsi nejdřív své ženě věřil a pak se mezi vámi zrodil vztah? Já pravě mám přesně opačnou zkušenost, nejdřív mám s někým vztah a pak třeba člověku můžu věřit? Nemusí to být nutně víra v Boha či v protější pohlaví ale i třeba mezi přáteli či lepšími kamarády. Třeba kamarádovi s kterým nemám upřimně nejlepší vztah, tak se mi těžko mu věří a neřeknu mu něco co bych řekl člověk, s kterým jsme si vybudovali lepší.
Karel: Nemusel jsem věřit v existenci své ženy, měl jsem ji face to face. U Boha to tak není, nejprve musíš uvěřit, že on je, aby jsi s ním měl vztah. Pak musíš uvěřit, že ty a ty vlastnosti jsou jemu vlastní. Každý jsme měli různé důvody, proč jsme uvěřili v křesťanskou zvěst. Když se tak stane, ty uvěříš, dostaneš potvrzení, že zaslíbení jsou pravdivé.
Kay: Mohl byste Karle prosím odhadnout, jak velký vliv měly na Vás různé praktiky, které vedou k zesměšnění věřících? On nikdo nemá rád, když je veřejně zesměšňován – to je zkrátka fakt. Když někdo věřícímu řekne, že je „magor, který prakticky věří ve víly a draky“ apod. – tohle na Vás Karle nemělo vliv, když jste se vzdal víry? Já si těchto slovních výlevů všímám čím dál častěji, už i u náctiletých. Osobně si myslím, že tímto způsobem lze zlomit spousta lidí, i když se ve skutečnosti víry v Boha vzdát nechtějí. Proto se ptám. Děkuji za případnou odpověď.
Karel: Neměly žádný vliv. Tyto praktiky vypovídají o úrovní toho kdo je dělá. Takový člověk mne nemůže urazit. Mrzí mne to, to ano, těžko se tomu nějak bránit. Nemyslím si však, že lze takto zlomit víru druhého, spíš naopak, takový se jen zatvrdí.
Kay, víš co, že jste magoři o vás neříkáme.
A neříkáme o vás ani to, že “prakticky věříte na víly a draky”.
Já říkám něco jiného: KDYŽ si uvědomíte, PROČ nevěříte na víly a draky, tak STEJNÉ DŮVODY by tě dovedly i k nevíře v Boha. V Boha můžeš věřit JEN PROTO, že používáš dvojí metr. Odmítáš se na celou tu věc podívat upřímně.
Karle, ale že ve své podstatě taky nevidíš. Vidíš pouze její těla a její projevy. Ta tvoje žena je daleko víc než jen to co je vidět. A nemusíme ani zabrousit na metafyzična. Ano měl jsi face2face ale i přesto jsi poprvé když jsi ji potkal nevěděl jsi jakým člověkem je, co její vlastní. Až ten váš vztah dál podnět k vzájemné víře. Víra přece není jen to, že připouštím existenci nějakého Boha či boha popřípadě bohy. A žel musel bych se opakovat opravdu jsem přesvědčen, že spojení či komunikace s Bohem je jen otázka víry, a že já si uvěřím a tudíž se musí stát toto či něco jiného.
Michal says: Kay, víš co, že jste magoři o vás neříkáme.
Slávek says: Magor od krecíků :-/
Hermes says: ? 😉
Herme, to jsem o Tondovi napsal proto, ze to sedi. je to magor diskutujici na kreacionismus.cz. Nepovazuji krestany obecne za magory.
Dobrá, beru zpět 🙂
Ale kdybych měl čas a zájem udělat zde rešerši, vsadil bych se, že najdu mnoho explicitního pohrdání (které se mezi námi intelektuály pochopitelně vyjadřuje zpravidla kulatněji). Při daných presumpcích zdejších debat by vyžadovalo nepředstavitelné sebeovládání se tomu vyhnout.
Kjuba: Víra přece není jen to, že připouštím existenci nějakého Boha či boha popřípadě bohy.
Karel: Ano. K tomu je právě toto, co jsem jíž napsal:
“Pak musíš uvěřit, že ty a ty vlastnosti jsou jemu vlastní.”
Nemáš jiný způsob jak si svého Boha vyzkoušet, než uvěřit v tvrzení o něm. Ve svém životě s ženou ji poznáváš na jejích skutcích, zjišťuješ, jestli ji lze důvěřovat nebo ne. Jak to však chceš udělat s neviditelným Bohem, kdy jeho činy nevidíš? Jedině tak, že uvěříš informacím o něm.
Zkusím rozepsat jak došlo k mé druhé konverzi:
Touha, poznání, že tato touha byla naplněná u křesťanu prvního století. To způsobilo, že jsem začal připouštět, že by na tom něco bylo. Co dělat? křesťanská odpověď je jednoznačná – věř Bohu, nechej to na něm. Tak jsem to zkusil, vědomě jsem vše předával Bohu. Nějaká starost? Bohu. Strach? Bohu. Nejistota? Bohu… Ovoce tohoto přišlo záhy, pokoj, který svět nedává, člověk jako v transu, byl jsem Jeho. Nejen víra v jeho existenci, samozřejmě i důvěra v něho. Touha po pevném bodě byla naplněná, to o čem psali před dvěma tisíci lety, jsem prožíval na vlastní kůži. Pro mne to bylo dostatečným důvodem, abych svou víru vyznal navzdory všem těm pochybám, nejasnostem, které jsem měl o Písmu. Důvěra v Písmo vzrostla, říkal jsem si: “To co mi není jasné, vychází jen z mého nepochopení. Jednou to bude vysvětleno.” Prostě to fungovalo, tak to o Kristu musela být pravda.
Proč bych neměl vidět jeho činy? Nemusím uvěřit, jen tvrzení o něm. Viděl jsem a byl jsem svědkem více zkušenosti s Bohem. Ale i to jako vše, můžeš ignorovat nebo popřít, že vlastně šlo o sled náhod. Abych řekl pravdu obavám se, že někteří ateisti se dopouštěné jedné velké chyby: Snažíte se Boha uchopit jako něco menšího či na stejné rovině jako je člověk. Něco jako kočka chtěla pochopit člověka a přitom by nevzala za fakt, že ji člověk v ledasčem převyšuje. Napadá mne k tomu takové podobenství jako bychom řekli, že člověk je jen to co můžeme smysly vnímat. Hodně zkreslený obráz o člověku ztratí se nám jeho schopnosti, hodnoty, myšlenky, vývoj co prožil.
Dík za svědectví. Obavám se, že pokud jen toto co popisuješ byla tvoje víra, tak se nedivím, že vyprchala. V životě by mně nenapadlo aby platilo, že nechat vše na Bohu = Víra. Nevím, ale řekl bych, že kdybych v současně tak věřil tak ve své podstatě bych v Boha nevěřil.
Hermes: já se klidně přiznám. O věřících otevřeně říkám, že jsou magoři. Já se tak o všem vyjadřuju otevřeně a nemám potřebu to zakrývat do hávu nejrůznějších slov.
To s tím intelektualismem bych taky nějak moc nevyzdvihoval. Protože tohle většinou dělají právě ti pseudointelektuálové, kteří umí jen blbě kecat, IQ mají jako dělník na stavbě, ale myslí si, že když použijí mnoho slov, že to zní chytřeji. Jenže, takhle to není. Ostatně i v matematice je důkaz na tři stránky k ničemu, když je špatně. Bohužel, lidi to moc nechápou a myslí si tak trochu opak..