Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.
Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)
Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.
Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:
Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).
Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.
Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.
Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.
Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.
Michal says:
June 27, 2012 at 9:16 am
Protestante tak to není:
Pěkná mi může připadat i argumentace lidí, kteří se mnou nesouhlasí (ačkoliv se s tím moc často nesetkávám, někdy však ano).
Zejména ale zdaleka ne každý článek, který vyjadřuje podobný názor jako mám já, neoznačuji za pěkný. Čili nemáš pravdu
protestant:
Pokud by se v minulost alespoň jednou stalo, že bys za pěkný označil článek, který s tvými ideami nesouhlasí, pak bych s tebou souhlasil.
to neruda:
Jen bych upřesnil – nezaplatí to česká společnost, platí to církve. I po odečtení všech nákladů na toto oddělení totiž zůstane státu zisk.
Protestante,
při Vaší schopnosti převracet významy slov byste měl nejprve vysvětlit, co podle Vás znamená slovo “platit”, co jsou to “náklady” a co znamená “zisk”.
Tak před pár dny jsme tu měli absurdní žalobu Indických katolíků na člověka, který upozornil na to, že zázrak kterému věřili není zázrakem, a dnes čtu o pokračování skandálu s hodinkami patriarchy Ruské Pravoslavné církve:
http://www.lidovky.cz/patriarchu-posmesnou-cenou-ocernili-stezuje-si-ruska-cirkev-pti-/ln_zahranici.asp?c=A120628_122816_ln_zahranici_mtr
Tak on evidentně LHAL, pokoušel se svoji lež zahladit vyretušováním hodinek, na to se opět přišlo – a vedení církve, místo aby se stydělo, tak se bouří že označit lež lží je “hrubý útok na city věřících, jejichž důstojnost byla pošlapána”! Velmi pochopitelné udělení ceny za nejpochybnější mediální počin označuje ruská církev za “útok na ústavní pořádek země.”
No a já se ptám: kde zůstal Duch Svatý? Protestante?
http://cestovani.idnes.cz/skalky-skritku-a-doupovske-hory-dax-/po-cesku.aspx?c=A120626_125908_kolem-sveta_tom
Protestante, proč se vůbec vysvětlení skřítky všichni tak brání?! Na místo toho fantazírují o vyhnití kmenů z jakéhosi lávotoku – já fandím skřítkům! Proč skřítkové nejsou legitimní hypotéza? Jak velký je tvůj subjektivní pocit jistoty, že skřítkové neexistují, a proč?
Taky bych připomněl, že tu máme nesmírně spolehlivé svědectví Květy Fialové, které skřítci a víly dlouhodobě pomáhají! http://www.itydenik.cz/obsah/kveta-fialova-se-racionalnim-rohlikem-opit-nedala-vivat-skritci
Proč nevěříme 82-leté Květě Fialové, že skřítci a víly existují a ona si s nimi povídá, ale věříme 90+ letému apoštolu Janovi, který tvrdil, že Ježíš před 70 lety kázal, že je Bůh?
Tak my máme jejich doupata ve skalách, máme o nich spoustu zpráv (kterým zlovolně říkáme legendy), máme očitého svědka Květu Fialovou, která je navíc ŽENA (kdyby si to někdo vymyslel, tak by byla Květa určitě muž… nebo se mi to nějak popletlo? 🙂 ) – a pořád jim nevěříme. Tak já nevím – nejsme poněkud úzkoprsí? Chce to mít trochu otevřenou mysl, nezdá se vám?
to Michal:
Jelikož trochu znám novináře a media, tak by mne spíše zajímalo jak to bylo doopravdy 🙂
Michal says:
Proč nevěříme 82-leté Květě Fialové, že skřítci a víly existují a ona si s nimi povídá, ale věříme 90+ letému apoštolu Janovi, který tvrdil, že Ježíš před 70 lety kázal, že je Bůh?
protestant:
Protože nezáleží na tom co někdo někde napsal či řekl, ale na osobní zkušenosti.
…mimochodem kde Ježíš káže, že je Bůh? 🙂
Hehe, no to je fakt – ale já už tohle o ní slyším po několikáté 🙂 Ona je těmi skřítky a vílami docela posedlá, zdá se 🙂 Vykládá si s nimi prý přes plot ve své zahrádce.
Protestant: kde Ježíš káže, že je Bůh?
No přece “Já a Otec jedno jsme” a “Dřív než byl Abraham, já jsem”, atd. 🙂
A počkej Protestante, ty nevěříš že je Ježíš Bůh? A v Trojici věříš?
1. Ta slova nenapsal APOŠTOL Jan.
2. Nikde v těch slovech není že Ježíš je Bůh.
3. Naopak ukazuje rozdílnost Boha (Otce) a Ježíše …. “Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
Jan 15:1
Michale,
jednou jsem Ti napsal, že protestant je schopen i zapřít Krista, jen aby Ti nemusel dát za pravdu.
Zdá se, že už jsme blízko.
Nerudo, Nerudo. Zase jsi nedával pozor. Spor není o tom, zda ježíš je či není Bůh, ale o tom, zda je to uvedeno v Bibli…. 🙂
No popis Ježíše v Janově evangeliu mu tedy rozhodně božský status přisuzuje.
Dle Jana 3:13 Ježíš sestoupil z Nebe, Jan 10:30 říká, že Ježíš a Otec jsou jedno, Jan 8:58 říká, že Ježíš byl dřív než Abraham… a Jan 1:14 ztotožňuje Ježíše se Slovem, které bylo dle Jana 1:1 s Bohem od samotného počátku, a dokonce BYLO BOHEM. Všechno povstalo skrze Něj, a bez Něj by nepovstalo nic (Jan 1:3).
Čili podle mě to je docela jasné: dle Jana byl Ježíš Bůh, nebo měl přinejmenším Božský status. (jiná Božská osoba?)
Skřítci a víly reálně existují. Svědčí o tom i Igor Chaun, který je viděl půl metru nad kopírkou: http://www.youtube.com/watch?v=fdxLHKjUjbw
Protestante,
zase žvaníte: otevřete si jakoukoliv křesťanskou apologetickou literaturu a všude se dozvíte, že v Janově evangeliu je uvedeno, že Ježíš je Bůh, minimálně s odkazem na Jan 8:58 a 10:30-33. Já nevím, zda ta slova SKUTEČNĚ znamenají, že Ježíš se prohlašoval Bohem – a také je mi to vcelku jedno – ale křesťané to tak chápou a vykládají.
Pokud máte za to, že se v tom křesťané mýlí, nějak si to s nimi projednejte.
Tak znovu:
“….ale věříme 90+ letému apoštolu Janovi, který tvrdil, že Ježíš před 70 lety kázal, že je Bůh… ”
.Kde Jan (ne apoštol) tvrdí, že Ježíš KÁZAL že je Bůh? Buď přímou citací, nebo odkazem na to Ježíšovo kázání.
“…A o čem Ježíš kázal? O Božím království. Jestliže čteme v Janově evangeliu, že řekl „Já jsem světlo světa, já jsem pravda, já jsem život,“ mějme na paměti, že Janovo evangelium bylo sepsáno až na konci 1. století, tedy možná až 70 let po Ježíšově vzkříšení. V lecčem je tedy vyznáním církve. Jan a společenství, k němuž patřil, duchovním zrakem rozpoznali a hlásali, že Ježíš je světlo, život a pravda tak jako nikdo jiný. Církev v dalších staletích se s tímto poznáním ztotožnila, ale zdali Ježíš prohlašoval tyto věci sám o sobě takto otevřeně za svého pozemského života, je jiná věc. Patrně by za takové výroky byl hned ukamenován….”
http://cheb.evangnet.cz/node/89
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl. {([*Lukáš 24:44-*Lukáš 24:45; *Jan 12:16])}
…..Kým byl vzkříšen? Všimněte si, že tam není že sám sebe vzkřísil.
Protestante,
stále pláčete na cizím hrobě. Tohle všechno si musíte vyříkat s křesťany. Víte, kdo jsou to křesťané, že? Tak si nějaké ve svém okolí najděte a dejte s nimi na toto téma řeč. Třeba je přesvědčíte o tom, že v Bibli – pokud se s nimi shodnete na tom, co je to Bible – není nic o tom, že by se Ježíš prohlašoval Bohem.
Abyste chápal: mně je úplně jedno, jestli to v Bibli je nebo není a jestli se Ježíš prohlašoval Bohem nebo ne; pro mě a za mě se mohl prohlásit třeba násypkou na uhlí. Já jen prodávám to, co jsem u křesťanů koupil.
to Neruda:
My to máme dávno prodiskutované. Proto máme křesťanské sbory a farnosti, abychom to mohli prodebatovat. 🙂