Karlova dekonverze

Jsem si plně vědom toho, že nahlédnout absurdnost křesťanské víry zevnitř je velmi obtížné, zvlášť pro člověka, který ji bere vážně. Je to velmi obtížné, nikoliv však nemožné. Knihy inteligentních lidí, kterým se to povedlo, patří mezi mé nejoblíbenější. Godless Dana Barkera, Why I Believed Kennetha W. Danielse a Why I Became an Atheist Johna W. Loftuse. Jejich argumenty patří asi k tomu nejpádnějšímu a nejucelenějšímu, co jsem zatím četl.

Zejména Kenneth W. Daniels naprosto geniálně popsal své důvody, které mu bránily nahlédnout, co je každému mimo “stádo” jasné. (Slovo “stádo” jsem zda ani v nejmenším nepoužil v pejorativním významu: křesťané o sobě sami mluví jako o ovcích, o Kristu jako o pastýři, a o církvi jako o stádu. Odtud také název další knihy na výše uvedené téma, kterou jsem zatím nečetl, “Leaving the Fold”. Je to takové kouzlo nechtěného…)

Protože jsem si vědom všech těch důvodů, které věřícímu člověku zaslepují oči, ucpávají uši, a nastavují jeho motivační systém různými bizarními směry, o to víc si vážím lidí, které začalo znepokojovat, že by své životy mohli prožívat ve lži, a rozhodli se proto vydat se po v pravdě bohulibé cestě: nalézt Pravdu, a akceptovat ji, ať je jakákoliv. Hledání Pravdy je pak vedlo k opuštění bezpečného a pohodlného života ve Stádu a velkému kroku do neznáma králičí nory. No, a teď jsou na druhé straně, u nás. Víra je pryč. Jak už jsem dříve psal: nejsem si vůbec jist, že bych to já sám dokázal, kdybych někdy byl součástí Stáda.

Karel, který tu s námi už pěkných měsíců diskutuje, patří k těmto lidem. Patří mu za to můj upřímný obdiv. Poprosili jsme ho, zda by krátce nepovyprávěl svůj příběh. Karel souhlasil, takže mu tímto předávám slovo:

Byl jsem požádán, abych stručně popsal co mne vedlo k tomu, že jsem odstoupil od křesťanské víry.
Křesťanem jsem se stál vlastně dvakrát a pokaždé to co mne dostalo, byl stav, který nasleduje po tom, když uvěříte ( ten kdo neuvěřil toto těžko pochopi, snad pomůže připodobnění, velice hrubé: Máte nějaké problémy a dozvíte se, že přijíždí “tetička z Ameriky”, která vám tyto vaše problémy jede vyřešit. Pokud této zprávě uvěříte, i když tetičku nevidíte ani jste s ní nemluvili, nutně to ponese, ta víra, své ovoce).

Poprvé mi jako zapřisáhlému odpůrci náboženství (vycházelo to z mých zkreslených, povrchních představ) mluvil o Bohu bratr. Bylo to pro mne tak silné, vlastně zboural ty mé povrchní představy, že jsem uvěřil, přesněji bych řekl, víra se ve mně stala. Následoval, nebo to šlo ruku v ruce s uvěřením, úžasný pokoj. Představa o Bohu k Němuž mohu volat, na kterého se mohu spoléhat nemůže člověka nechat bez účinků. Zapojil jsem se do křesťanské církve, byl horlivým křesťanem. A hlavně, přijal jsem tézi, že Bible je Boží slovo. Tenkrát jsem příliš nepřemýšlel nad tím, co je vlastně základem pro toto přesvědčení. Víra prostě fungovala. Ale čím dál více jsem Bibli studoval, tím více se vynořovalo otázek. Myslím, že mne tenkrát dorazila kniha od M. Twaina – “Dopisy z planety země”, která mne donutila se zabývat otázkou po inspirovanosti Bible. Vedlo to až k tomu, že jsem toto přesvědčení zavrhl jako mylné a bylo otázkou času, kdy přestanu být křesťanem.

Jak je možné, že jsem se stál i přesto po 15-ti letech znovu křesťanem? Po tu dobu jsem byl s křesťanstvím srovnám, hledal jinde, buddhismus, hinduismus, advaita…., neuspokojen. Řekl bych, že my lide toužíme po klidu, po štěstí, po pevném bodě v tomto světě, což nás nutí hledat odpovědi na své otázky. Tento svět však tyto otázky neuspokojuje, aspoň mi se tak zdálo a zatím i zdá, neuspokojuje je tedy tak jak by se mi líbilo. Dalo by se říct, že jsem byl na dně a rozhodl jsem křesťanství znovu vyzkoušet, vyzkoušet Boha, Jeho zaslíbení. Vědomě jsem se rozhodl přijímat některé zaslíbení v Bibli jako pravdivé, to proto, že ti lide tam psali o pokoji, který svět nedává, psali o Otci, jenž se stará o své děti. Rozhodl jsem se tomu věřit i přesto, že Bibli jako takovou jsem jíž nepovažoval za inspirovanou, ale spíše jako svědectví lidi, kteří měli nějakou zkušenost s Bohem. A ta víra nesla své ovoce. Opět jsem zažíval to, co jsem kdysi zažíval při první konverzi, neskutečný pokoj, lásku, změnu chování k druhým lidem…. V podstatě jsem poznával, že to co oni zažívali, zažívám i já. Bylo to pro mne důkazem, že zpráva o Ježíši Kristu, tedy evangelium, je pravdivá. Vyznal jsem svou víru a byl opět křesťan. A myslel jsem si, že tomu tak bude navždy. Nebyla to pravda.

Mé druhé odpadnutí nebyl v podstatě dlouhý proces. Šlo o to, že jsem se začal kritický dívat na to, co je vlastně základem mé víry a zjistil jsem, že v podstatě vlastně nic. Písmo, jakožto zvěst o jediném Bohu a o Jeho Synu Ježíši Kristu mi začala být více a více nevěrohodnější, vlastně vše co jsem o Ježíši Kristu znal pramenilo z Písma. Kdybych měl své vědomosti o Bohu shrnout z toho co On sám mi řekl, musel bych říct – nic.

Pak tady byla moc víry, to co mne vlastně pokaždé dostalo. Uvědomil jsem si, že víra bude fungovat i když objekt víry nebude reálný. To znamená, všechen ten pokoj, láska…, který jsem zažíval, nepramenilo z Boha, ale z víry v Něj. Podtrženo a sečteno, neměl jsem důvod dále zůstávat křesťanem, důvod věřit, že evangelium mluví pravdu. Ano, evangelium je moc, která dovede změnit životy lidi, protože jím dá něco co nemají, naději, nový život…, ale tato změna není důkazem pravdivosti evangelia. Zároveň dodávám, k tomu, že víra má moc i kdyby objekt víry nebyl skutečný, že to není důkazem toho, že objekt víry je nereálný. Ano, může být reálný. Akorát je třeba hledat jiné důvody, proč věřit. Každý se musí se svou vírou srovnat sám. Já prostě jíž nemám důvod, proč bych měl věřit. Víra pro víru není nic pro mne. Raději půjdu do pustiny, kde nevím co mne čeká.

823 thoughts on “Karlova dekonverze

  1. Michal Post author

    Žida NUTIT se řídit?! Wtf?! Kdo koho k čemu nutí? Pokud ten Žid uvěřil, že Ježíš je Mesiáš a Boží syn, tak pak mu bude věřit sám od sebe, proboha…

    Nejhorší je, když protestant nemá svůj den už nějaký ten rok, a přitom z téhož soustavně obviňuje druhé 😉

  2. protestant

    znovu se ptám – platí rozlukový lístek, nebo ne.
    Může žid použít rozlukový lístek?
    Může křesťan použít rozlukový lístek?

  3. Hermes

    Nejde myslím o to, co kdo čte a kolik, ale jak s tím pracuje. Jedna věc je umět s moderním badatelem kriticky polemizovat, zkoumat, vážit a vyvracet, nebo potvrzovat jeho argumenty, druhá věc je zaštiťovat se jím jako autoritou. V druhém případě je ale rozdíl pouze ve volbě autority. Pak je jedno, jestli vyvracím kreacionismus, protože jsem si přečetl nějakého evolučního biologa, nebo vyvracím názor evoluční biologie, protože jsem si přečetl bibli. V obou případech jde o argument autoritou.

  4. Slávek Černý

    Dneska mám drbavou 🙂 a trochu dokonce souhlasím s protestantem, že toho Ehrmana vytahuješ Michale docela často.

    Na druhou stranu vůbec nechápu, proč po tobě protestant chce vědět, jestli platí nebo neplatí rozlukový lístek. To ať si nějak vyřeší křesťané, židé a kdovíkdo ještě mezi sebou. Řekl bych, že dneska nenajdeš stát, kde by něco platilo jen proto, že je to napsané v Bibli a státy se řídí zákony novějšími.

    A na třetí stranu mě to co píšeš o Matoušově evangeliu, kdy Ježíš inovuje a zesiluje původní Zákon celkem dává smysl.

  5. Michal Post author

    Herme a protestante, oba se chytáte biče který nepráská:

    Já neříkám že je to pravda PROTOŽE to řekl Ehrman, ale říkám, že to tak je PROTOŽE to dává smysl, je to logické, A NAVÍC to říká i Ehrman A DALŠÍ ODBORNÍCI Biblisté.

    Výklad z článku z evangnetu mi naproti tomu smysl vůbec nedává: nedává smysl, aby Matouš Ježíše citoval, že Zákon platí do poslední čárky, a pak ho citoval, jak ho na x místech mění. Je jasné, že Matouš to za ZMĚNU nepovažoval, a důvod poskytuje právě Ehrmanovo vysvětlení.

  6. protestant

    Spor je jen o tom, zda ona zmíněná Ježíšova řeč popírá či nepopírá správnost doslovného fundamentalistického chápání Bible. Já tvrdím, že ano, on že ne. O nic jiného nejde.

  7. protestant

    Autor Matoušova evangelia to za změnu nepovažoval právě proto, že SZ neviděl doslovnýma fundamentalistickýma očima.
    Já osobně to také za změnu nepovažuji.
    Ale doslovný fundamentalista vždy tvrdí, že platí přesně to co je napsáno. Žádný výklad, žádná změna ani posun není možný. Sedmidenní stvoření je sedmidenní stvoření a basta.

  8. Michal Post author

    Fundamentalisté Bibli neberou doslovně. Fundamentalisté berou samozřejmě metaforu jako metaforu – tam kde je ovšem z kontextu jasné, že to metafora je. Fundamentalisté prostě berou naprosto vážně TO, co s čistým svědomím usoudí že měl na mysli autor toho textu, protože věří že autorem těch myšlenek byl/je Bůh. (a zapsáno to bylo skrze lidské médium)

  9. Michal Post author

    Ano, sedmidenní stvoření taky jako žádná metafora nebylo míněno. Proto to fundamentalisté berou vážně. Resp., nic v tom textu tom tomu nenasvědčuje, a lidé to také doslovně chápali, snad až do 18.-19. století.

  10. protestant

    “….Není však tento výklad bible pouze elegantním způsobem, jak se vyhnout dnešním neřešitelným problémům s jejím doslovným výkladem? Celé generace jí přece rozuměly slova od slova a také její autoři byli zřejmě přesvědčeni, že popisují, co se skutečně stalo. Je však zajímavé, že některá vyprávění mají pojistky proti takovému chápání. Například když si synové Adama a Evy najdou ženy. Kde se vzaly, když tu jiní lidé nebyli? Buď je vyprávění natolik nedokonalé, že se touto maličkostí vůbec nezabývá, (což se nezdá pravděpodobné u vyprávění natolik propracovaného a tolikrát vyprávěného) a nebo je to skrytá pojistka proti doslovnému chápání, kterému to nejdůležitější uniká….”
    http://brno1.evangnet.cz/node/350

  11. Slávek Černý

    Pánové, oba dva se dopouštíte nepěkných generalizací. Vždyť to slovo “fundamentalista” je jen jakási lidská škatulka a záleží na domluvě, co do ní vlastně zařadíte. Nemá nejmenšího smyslu se hádat, jak fundamentalista chápe bibli.

    Daleko smysluplnější je se nějakým způsobem dohodnout, koho pod tento pojem zařadit a potom v tomto smyslu ten pojem používat. Možností chápání Bible jsou milióny a v podstatě každý křesťan chápe bibli trochu jinak. Je jen na vás, jaké chápaní budetete považovat za fundamentalistické a jaké ne.

    Tož tak.

  12. protestant

    dobrá – nahrazuji slovo fundamentalistický slovem doslovný
    Pak si ale za vším, co jsem napsal stojím.

  13. neruda

    Výhody ne-doslovného výkladu jsou zjevné: Bible se díky nim stává jakousi univerzální alegorií, kterou je kdykoliv možno použít k výkladu čehokoliv.
    Konkrétní biblický text lze kdykoliv vyložit tak, jak je právě potřeba: dnes to může znamenat to, zítra to bude znamenat ono, pozítří třeba i opak toho či onoho, jak je libo. Jakémukoliv biblickému textu lze přiřadit jakýkoliv význam, tu alegorický tak, tu onak, a někdy třeba i ten doslovný, když se to právě bude hodit.
    Zároveň je Bible díky tomuto přístupu skvěle chráněna před kritiky a odpůrci: ať řeknou o jakémkoliv biblickém textu cokoliv, vždycky se jim dá oponovat s tím, že to špatně pochopili, neboť ve SKUTEČNOSTI (ať už to znamená cokoliv) je význam a smysl toho textu úplně jiný.
    Zlatí fundamentalisti, u nich člověk alespoň ví, na čem je.

  14. Karel

    protestant says: Výhody ne-doslovného výkladu znal již Ježíš.

    Karel: No, jo, ale to je tvůj doslovný výklad. 😀

  15. protestant

    Doslovný výklad je protimluv. Buď něco vykládáme, nebo to bereme doslovně. Oboje současně není možné.

  16. Karel

    protestant says: Doslovný výklad je protimluv. Buď něco vykládáme, nebo to bereme doslovně. Oboje současně není možné.

    Karel: Asi máš pravdu, chtěl jsem tě jen trochu poškádlit. 😉
    Ale zrovna v tom co jsi napsal je doslovná výklad nemožný. Co by jsi tam chtěl doslovně/nedoslovně vykládat? To, že na tom příkladu je vidět Kristův nedoslovný výklad Mojžíšová zákona? Ale zrovna to přece nejde doslovně vykládat – Ježíš prostě jen ten zákon vykládá po svém. Doslovný výklad se spíše tyká události. Např. potopa: Doslovista by řekl: “Tak jak to tam je napsané, tak se i tak stalo.” Zrovna v tomto bych řekl, že Ježíš byl doslovista, nebo aspoň tak jej pisatel viděl. Jen si najdi údajné Kristový výroky o potopě.
    Konkretně k tomu textu o rozlukovém lístku. V textu šlo, dle mne, pisateli hlavně o to, že Ježíš je více než Mojžíš, že Ježíš zavádí svou vlastní, vyšší spravedlnost. Chce po čtenářích více než chtěl Mojžíš, Boží království je mnohem přísnější.

  17. Karel

    Darwinova černá skříňka – Michael J. Behe

    Četli jste to někdo? Více na fóru, sekce Knihy.

Comments are closed.